ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.53.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2019-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 6. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky T. F. , narozeného XY, a R. D. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. KLs 313 Js 15393/14 jug, který nabyl právní moci vůči odsouzenému R. D. dne 23. 10. 2015 a vůči odsouzenému T. F. dne 20. 4. 2016, byli:
1. T. F. uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných a psychotropních látek v množství větším než malém podle §30 odst. 1 bodu 4. BtMG ve spojení s §1 odst. 1 a §3 odst. 1 BtMG spáchaného v souběhu s dalšími osmi trestnými činy krádeže podle §242 odst. 1 ve spojení s §243 odst. 1 věty 1, věty 2, bodu 1 a 3 StGB, za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a
2. R. D. uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných a psychotropních látek v množství větším než malém podle §30 odst. 1 bodu 4. BtMG ve spojení s §1 odst. 1 a §3 odst. 1 BtMG spáchaného v souběhu s dalšími sedmi trestnými činy krádeže podle §242 odst. 1 ve spojení s §243 odst. 1 věty 1, věty 2, bodu 1 a 3 StGB, za což mu byl za použití §17 a §105 odst. 1 bodu 1, odst. 3 JGG uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody pro mladistvé v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili dvou trestných činů krádeže tím, že:
V noci z 25. 11. 2014 na 26. 11. 2014 se společně vydali osobním vozidlem z České republiky do obce M., Spolková republika Německo, kde se setkali s blíže neznámým „M.“, s nímž se rozhodli spáchat ve vzájemné součinnosti krádeže vloupáním a odcizené předměty poté převézt do České republiky a zde je prodat a z výtěžku pak financovat svoji obživu a užívání drog. Odsouzení si tak chtěli obstarat zdroj obživy jistého rozsahu a po jistou – tedy nikoliv přechodnou – dobu. Následně se oba odsouzení:
1. v přesně nezjištěné době mezi 25. 11. 2014 od 22:30 hod. a 26. 11. 2014 do 3:00 hod. vydali společně s „M.“ do W. S. v obci M., ke zdejší půjčovně vozidel Schindler GmbH (dále jen „autopůjčovna“). Zatímco odsouzený T. F. strhl hlásič pohybu nacházející se před areálem autopůjčovny, rozbil „M.“ okno vedoucí do obchodních prostor v areálu autopůjčovny a společně s odsouzeným R. D. do těchto rozbitým oknem vnikli. Odsouzený T. F. mezitím před areálem autopůjčovny dával pozor, aby nikdo jejich trestnou činnost neodhalil. Odsouzený R. D. následně společně s „M.“ odcizili z obchodních prostor autopůjčovny hotovost ve výši 40 €, dva navigační systémy značky Tom Tom, digitální kameru a několik autoklíčů v celkové hodnotě 800 €, přičemž svým jednáním dále způsobili věcnou škodu ve výši 500 € (skutek č. 1).
2. Po spáchání shora popsaného trestného činu, se oba odsouzení v přesně nezjištěné době mezi 25. 11. 2014 od 22:30 hod a 26. 11. 2014 do 9:00 hod. vydali do M.-L.-S. v obci M., k prodejně Foto Profi Weiß GmbH, kde oba odsouzení rozbili dveře vedoucí do obchodních prostor a společně s „M.“ vnikli do interiéru obchodu. Odtud odsouzení odcizili hotovost ve výši 10 €, několik kamer a displej Full-HD-IPS a smartphony v celkové hodnotě 850 €, kdy svým jednáním zároveň způsobili věcnou škodu ve výši 250 € (skutek č. 2).
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení dále dopustili trestného činu nedovoleného dovozu omamných a psychotropních látek v množství větším než malém tím, že:
3. V přesně nezjištěné době v noci z 29. 12. 2014 na 30. 12. 2014 jeli společně se dvěma dalšími osobami osobním vozidlem z České republiky přes hraniční přechod v S. do Spolkové republiky Německo, přičemž na základě společného rozhodnutí převezli do této – za účelem spáchání trestného činu – 20 gramů metamfetaminu, který odsouzený T. F. předtím odcizil blíže nezjištěné třetí osobě. Uvedený metamfetamin byl rozdělen do dvou sáčků po 10 gramech, kdy odsouzený T. F. uschoval jeden z těchto sáčků do deodoračního rolleru a odsouzený R. D. u sebe uschoval taktéž jeden sáček. Následně oba odsouzení ve Spolkové republice Německo konzumovali metamfetamin obsažený v sáčku odsouzeného R. D., který posléze ztratili. Při následné prohlídce provedené u odsouzených dne 30. 12. 2014 byl u odsouzeného R. D. nalezen deodorační roller, ve kterém se nacházel metamfetamin o celkové suché hmotnosti 9,68 gramů, s obsahem účinné látky ve výši 77,5 %, odpovídající 7,64 gramů metamfetaminové báze. Odsouzení přitom věděli, že neměli svolení Spolkového ústavu pro léčiva a medicínské výrobky pro zacházení s omamnými a psychotropními látkami, na druhou stranu u jimi dovezeného a zajištěného metamfetaminu nebylo možné doložit, že nebyl určen k vlastní spotřebě (skutek č. 3).
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili dalších čtyř trestných činů krádeže tím, že:
Po svém příjezdu do Německa oba odsouzení, kteří byli bez práce a prostředků, spáchali několik krádeží v S., aby si tímto obstarali nikoliv přechodný zdroj příjmů určitého rozsahu a po určitou dobu tím, že částečně kradli předměty, aby je pak prodávali v České republice a z výtěžku pak financovali svou obživu a drogový konzum, ale částečně také kradli předměty, aby si ušetřili vlastní výdaje, které by jinak museli vynaložit na nákupy, a tak si zajišťovali svou obživu. Tyto trestné činy páchali odsouzení – jak plánovali a zamýšleli – společně a ve vzájemné součinnosti, a to konkrétně tím, že:
4. V přesně nezjištěné době mezi 29. 12. 2014 od 18:00 hod. a 30. 12. 2014 do 5:30 hod. se oba odsouzení vydali do B. v obci S., konkrétně ke zdejší masážní praxi poškozeného G. Zde pomocí šroubováku, který si vzali s sebou, vypáčili vchodové dveře masážní praxe, prohledali zde nacházející se skříně a psací stoly, přičemž z neuzamčené kasičky odcizili hotovost ve výši 100 € a dále odnesli i několik nealkoholických nápojů. Svým jednáním odsouzení způsobili věcnou škodu ve výši 800 € (skutek č. 4).
5. V přesně nezjištěné době dne 30. 12. 2014 mezi 12 a 18 hod. se oba odsouzení vydali společně do S. v obci S., konkrétně do filiálky obchodní společnosti E. Family. Odsouzení nejprve vstoupili vchodovými dveřmi do dané prodejny, naskládali různé potraviny do kartonové krabice, kterou nesl odsouzený T. F., a poté, aniž za zboží zaplatili, společně označenou prodejnu opustili, s tím, že odcizené zboží si ponechali, resp. jej použili pro sebe. Odsouzení popsaným jednáním na základě jejich vědomé a zamýšlené součinnosti odcizili potraviny v celkové hodnotě 31,31 € (skutek č. 5).
6. V přesně nezjištěné době dne 30. 12. 2014 mezi 14 a 18 hod. se oba odsouzení vydali společně do S. v obci S., do zdejší filiálky obchodní společnosti E. Family. Odsouzení nejprve vstoupili vchodovými dveřmi do dané prodejny, načež si odsouzený T. F. – ve shodě se společným plánem – oblékl dvoje pánské džíny a odsouzený R. D. si – rovněž ve shodě se společným plánem – oblékl pánskou košili. Poté oba opustili uvedenou prodejnu, aniž by za uvedené oblečení zaplatili a tyto si ponechali, resp. jej použili pro sebe. Odsouzení popsaným jednáním na základě jejich vědomé a zamýšlené součinnosti odcizili oděvy v celkové hodnotě 180 € (skutek č. 6).
7. V přesně nezjištěné době dne 30. 12. 2014 mezi 14 a 18 hod. se oba odsouzení vydali společně do L. v S., do tamnější gynekologické praxe poškozeného S. Zde odsouzený R. D. za pomoci šroubováku, který si vzal s sebou, vypáčil vchodové dveře a následně společně s odsouzeným T. F. prohledali prostory lékařské praxe, z nich odcizili funkční stolní hodiny zlaté barvy a různé léky v celkové hodnotě 100 €. Svým jednáním odsouzení způsobili věcnou škodu ve výši 500 € (skutek č. 7).
Odsouzený R. D. se dále dle skutkových zjištění cizozemského soudu nad rámec uvedeného dopustil jednoho trestného činu krádeže, a to tím, že:
8. V přesně nezjištěné době dne 30. 12. 2014 mezi 9:00 a 13:00 hod. se oba odsouzení vydali společně do L. v S., do obchodních prostor obchodní společnosti Optik S. poškozeného H. S. Zde odsouzený R. D. – bez vědomí odsouzeného T. F. – odcizil celkem sedm řetízků na brýle v celkové hodnotě 80 €, aby si je poté bez zaplacení ponechal, resp. je použil pro svou potřebu (skutek č. 8).
Odsouzený T. F. se dále dle skutkových zjištění cizozemského soudu nad rámec uvedeného dopustil jednoho trestného činu krádeže, a to tím, že:
9. V přesně nezjištěné době dne 30. 12. 2014 mezi 9:00 a 13:00 hod. se oba odsouzení vydali společně do S. v S., do zdejší filiálky obchodní společnosti E. Family. Zde odsouzený T. F. – bez vědomí odsouzeného R. D. – odcizil třídílnou dětskou sadu, dvoje dámské kalhoty a jedny dupačky v celkové hodnotě 33 €, aby si je poté bez zaplacení ponechal, resp. je použil pro svou potřebu (skutek č. 9).
10. V přesně nezjištěné době dne 30. 12. 2014 mezi 12:00 a 18:00 hod. se oba odsouzení vydali společně do S. v S., do zdejší filiálky obchodní společnosti E. Family. Zde odsouzený T. F. – bez vědomí odsouzeného R. D. – odcizil jeden pár dámských sportovních bot v hodnotě 40 €, aby si je poté bez zaplacení ponechal, resp. použil pro svoji potřebu (skutek č. 10).
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení T. F. a R. D. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku).
Trestnou činnost odsouzeného T. F. popsanou ve skutcích č. 1, 2, 4 až 7 lze právně kvalifikovat dílem jako pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 3 tr. zákoníku (skutek č. 1), dílem jako pokračující přečin krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (skutky č. 2, 4 až 7).
Je tomu tak proto, neboť odsouzený dle skutkových zjištění cizozemského soudu v případě skutku č. 1 dával před areálem autopůjčovny pozor, aby shora popsaná trestná činnost R. D. a „M.“ nebyla odhalena. Uvedeným dílčím útokem pokračujícího trestného činu přitom oba odsouzení společně s „M.“ způsobili na cizím majetku škodu ve výši 800 €, tj. 22 064 Kč (dle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou pro měnu euro, který k tomuto dni činil 27,580 Kč). V případě skutků č. 2, 4 a 7 pak již odsouzený, společně s odsouzeným R. D., do jednotlivých objektů vnikli tak, že rozbili dveře vedoucí do obchodních prostor dané obchodní společnosti (skutek č. 2), popř. vypáčili vchodové dveře (skutky č. 4 a 7) a jednotlivé činy tak spáchali vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku. Následně zde odcizili výše uvedené věci, čímž spáchali na cizím majetku škodu dosahující výše nejméně 1 050 € tj. 28 987 Kč (kurz měny euro ke dni spáchání skutku č. 2 činil 27,580 Kč, ke dni spáchání skutku č. 4 pak 27,720 Kč a ke dni spáchání skutku č. 7 činil 27,730 Kč). V případě dílčích útoků těchto pokračujících trestných činů označených jako skutky č. 5 a 6 si pak odsouzený, společně s R. D., přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili a způsobili tak na cizím majetku škodu ve výši 211,31 €, tj. 5 859,60 Kč (kurz měny euro k tomuto dni činil 27,730 Kč). V konečném důsledku tak oba odsouzení svým jednáním způsobili na cizím majetku škodu přesahující částku 50 000 Kč, tedy hranici větší škody ve smyslu §205 odst. 3 ve spojení s §138 odst. 1 tr. zákoníku.
Stran kvalifikace trestné činnosti odsouzeného T. F. jako přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je třeba říci, že tento byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu, ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 5 T 177/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 9 To 297/2011, uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, přičemž uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 12. 7. 2011 a odsouzený uložený trest odnětí svobody nepodmíněně vykonal dne 4. 10. 2013 (viz bod 8. opisu z evidence Rejstříku trestů).
Oproti tomu trestnou činnost odsouzeného R. D. popsanou ve skutcích č. 1, 2, 4 až 7 lze právně kvalifikovat jako pokračující přečin krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Konečně v návaznosti na uvedený pokračující trestný čin krádeže se následně každý z obviněných dopustil ještě dalšího, resp. dalších, dílčích útoků tohoto pokračujícího trestného činu, jež se však oproti dílčím útokům uvedeným ve skutcích č. 4 až 7 vymykaly v tom směru, že tyto spáchal vždy každý z odsouzených sám, nikoliv ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku. Proto jednání T. F. uvedené jako skutky č. 9 a 10 Nejvyšší soud právně kvalifikoval rovněž jako pokračující přečin krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Vedle toho jednání R. D. uvedené jako skutek č. 8 Nejvyšší soud právně kvalifikoval jako pokračující přečin krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Pokud jde o v úvahu přicházející přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku (skutek č. 3), ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzení neoprávněně pro vlastní potřebu přechovávali 20 gramů metamfetaminu (pervitinu). Přitom platí, že metamfetamin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 jako psychotropní látka, kdy množstvím větším než malým této látky ve smyslu §284 odst. 2 tr. zákoníku se dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, části trestní, dostupného na www.nsoud.cz , rozumí více než 1,5 gramu takové látky, obsahující nejméně 0,5 gramu účinné psychotropní látky (báze). Protože dle skutkových zjištění cizozemského soudu bylo u odsouzených zajištěno dne 30. 12. 2014 celkem 9,68 gramů metamfetaminu, obsahujících 7,64 gramů psychotropní látky ve formě volné báze – tedy množství násobně převyšující nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé (zde 0,5 gramu) – Nejvyšší soud konstatuje, že hranice množství většího než malého byla jednoznačně překročena.
Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzení se pro svůj prospěch dopustili jednání, kterým způsobili škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že se majetkové trestné činnosti dopouštěli zejména ve spolupachatelství, a dále neoprávněně v množství větším než malém pro vlastní potřebu přechovávali psychotropní látku – metamfetamin, který představuje nebezpečí pro zdraví nebo život člověka. Dopustili se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. F. a R. D. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph. D.
soudce