ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.59.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2019-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 7. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky E. K. , narozeného XY, rozsudkem Obvodního soudu Norimberk ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 431 Ls 417 Js 59324/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Norimberk, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 431 Ls 417 Js 59324/16, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2016, byl E. K. uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu závažné krádeže v organizované skupině podle §23 k §244a odst. 1 ve spojení s §242 odst. 1, §243 odst. 1 věty prvé, věty druhé, bodu 1 a 3 StGB a trestného činu poškození věci podle §303 odst. 1 ve spojení s §303c StGB. Za uvedené trestné činy mu byl přitom označeným rozsudkem cizozemského soudu uložen trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se E. K. dopustil shora označených trestných činů tím, že:
V blíže nezjištěném okamžiku před 5. 6. 2016 se spojil s minimálně třemi dalšími dosud neidentifikovanými pachateli, aby dlouhodobě prováděli krádeže vozidel, kdy odsouzený prováděl „práci na místě“, přičemž tímto způsobem byly provedeny různé krádeže vozidel i v České republice.
Dne 5. 6. 2016 kolem 2:05 hod. hodlal odsouzený – ve vědomé a zamýšlené spolupráci s neznámými spolupachateli – v XY v XY, Spolková republika Německo, odcizit zde zaparkovaný uzamčený osobní vůz poškozeného S., typ Škoda Octavia, r. z. XY. Odsouzený tak nejprve rozbil okénko na straně spolujezdce a tímto se dostal dovnitř uzamčeného vozidla, kde poškodil zámek zapalování. Vozidlo poškozeného však následně, oproti svému plánu, odsouzený neodcizil, protože byl zadržen přivolanými policisty. Vůz poškozeného měl přitom v době činu odsouzeného minimálně hodnotu 9 000 € a věcná škoda způsobená na vozidle činila 500 €; s touto škodou musel odsouzený počítat. Odsouzený dále takto jednal v předem pojatém úmyslu opatřit si opakovaným pácháním krádeží shora uvedeného druhu trvalý a nemalý zdroj příjmů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený E. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku).
Konkrétně lze trestnou činnost odsouzeného E. K. právně kvalifikovat jako pokus zločinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Jde-li o jednotlivé znaky skutkové podstaty pokusu zločinu krádeže označeného shora, je třeba říci, že odsouzený předně svým činem způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou [§205 odst. 1 písm. a) ve spojení s §138 odst. 1 tr. zákoníku] a tento čin spáchal vloupáním [§205 odst. 1 písm. b) ve spojení s §121 odst. 1 tr. zákoníku]. Odsouzený se dále takového činu dopustil i přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 27 T 270/2014, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2016, byl odsouzen za spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, čímž naplnil ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku. Dále se odsouzený pokusil způsobit na cizím majetku větší škodu, když ke dni spáchání jeho činu činil kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro měnu euro 27,025 Kč, kdy hodnota vozidla, které se pokusil odcizit, činila 243 225 Kč (§205 odst. 3 tr. zákoníku). V neposlední řadě cizozemský soud zjistil, že odsouzený se uvedeného jednání dopustil jako člen organizované skupiny [§205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku]. Trestnou činnost odsouzeného lze právně kvalifikovat také jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v důsledku jednání odsouzeného došlo k poškození vozidla poškozeného S., kdy škoda způsobená odsouzeným (500 €) převyšovala hranici škody nikoliv nepatrné, jakožto zákonného znaku skutkové podstaty daného trestného činu. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se dopustil jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je pak zvyšována tím, že se dopustil jednočinného souběhu dvou trestných činů, kdy navíc v případě přečinu poškození cizí věci odsouzený významně překročil hranici škody nikoliv nepatrné ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Konečně jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph. D.
soudce