ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.62.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 62/2019-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 7. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. K. , narozeného XY, rozsudkem Obvodního soudu Drážďany ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 204 Ls 424 Js 3089/16, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. 8 Ns 424 Js 3089/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Drážďany (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 204 Ls 424 Js 3089/16, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2016, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany (dále jen „odvolací cizozemský soud“) ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. 8 Ns 424 Js 3089/16, byl A. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 StGB, trestného činu krádeže ve zvlášť závažném případě podle §242 odst. 1 ve spojení s §243 odst. 1 bod 1 a 3 StGB, dále pokusu trestného činu krádeže ve zvlášť závažném případě podle §23 k §242 odst. 1 ve spojení s §243 odst. 1 bodu 1 a 3 StGB a trestného činu krádeže věci nepatrné hodnoty podle §242 odst. 1 ve spojení s §248a StGB. Za uvedené trestné činy mu přitom byl označeným rozsudkem odvolacího cizozemského soudu uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se A. K. dopustil shora označených trestných činů tím, že:
Dne 18. 7. 2014 kolem 8:00 hod. na cyklistické vyjížďce v XY v XY, Spolková republika Německo, odpočíval u areálu obchodní společnosti XY na XY, když si všiml, že zde stanující školáci nechali před stanem ležet batoh. Odsouzený tento batoh proti vůli a bez vědomí poškozeného školáka vzal, aby si jej ponechal, a to zejména cenné věci z jeho obsahu, s vyloučením oprávněné osoby nebo aby je použil pro vlastní účely. V batohu se přitom nacházely – krom jiného – klíč poškozeného školáka a jeho mobilní telefon, jakož i veškeré další osobní věci poškozeného (skutek č. 1).
Ráno dne 10. 1. 2016 se měl sejít se svojí přítelkyní na nádraží XY v XY, Spolková republika Německo. Cestou tam uviděl odsouzený trekingové kolo v hodnotě 570 € patřící poškozenému H., které bylo uzamčeno zámkem značky Abus. Pomocí nářadí, které měl s sebou (tzv. multi-tool), překonal odsouzený uvedený zámek a zmocnil se trekingového kola poškozeného, aby s ním mohl proti vůli a bez vědomí poškozeného disponovat pro vlastní účely. Teprve později, během užívání kola, odsouzeného napadlo, že kolo se ziskem prodá třetí osobě. Odsouzený přitom, stejně jako u následujících činů, zamýšlel opatřit si prodejem odcizených věcí zdroj příjmů nemalého rozsahu a po značnou dobu, aby si trvale přilepšil ke své podpoře v nezaměstnanosti, přičemž měl v úmyslu si s vyloučením oprávněné osoby věci ponechat nebo je použít pro vlastní účely (skutek č. 2).
V noci z 16. na 17. 1. 2016 v době do 8:15 hod. se pokusil odcizit uzamčené vozidlo typu Škoda Octavia poškozeného K., zaparkovanou na XY, a to s úmyslem opatřit si na značnou dobu zdroj příjmu určitého rozsahu prodejem dílů vozidla. Pro vloupání do vozidla přitom použil odsouzený telefonní kleště, které se při pokusu vytáhnout zámek zapalování rozlomily, načež se odsouzený pokusil překonat imobilizér daného vozidla s pomocí nástroje OBD, který měl s sebou a vozidlo bez ohledu na poškozený zámek zapalování odcizit, což se mu však nepodařilo, protože měl k dispozici nástroj OBD pro dieselové motory a předmětný vůz měl – což odsouzený nevěděl – benzinový motor. Odsouzený dále zamýšlel převézt odcizené vozidlo do České republiky, kde by bývalo s pomocí dalších osob bylo rozloženo a jeho jednotlivé díly by byly na trhu s ojetými díly se ziskem prodány. Za toto své jednání odsouzený očekával obvyklou úplatu ve výši 11 000 Kč (skutek č. 3).
Dne 17. 1. 2016 kolem 11:30 dostal odsouzený na hlavním nádraží v XY žízeň a odcizil zde k újmě obchodní společnosti Podemus a proti její vůli džus v hodnotě 2,93 €, aby tento bez zaplacení vypil (skutek č. 4).
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
Trestnou činnost odsouzeného A. K. lze právně kvalifikovat předně jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (skutek č. 1). Je tomu tak proto, neboť rozsudkem Obvodního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 212 Ds 149 Js 53619/12, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl A. K. odsouzen za spáchání (mimo jiné) trestného činu krádeže podle §242 ve spojení s §243 odst. 1 bodem 1 StGB, kdy navíc Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 11 Tcu 21/2016, rozhodl, že na uvedené odsouzení se hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Co se týče zbývající trestné činnosti odsouzeného, je třeba říci, že skutky č. 2 až 4 představují dílčí útoky pokračujícího přečinu krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétně skutek č. 2 představuje dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, neboť odsouzený svým činem způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, když ke dni spáchání jeho činu činil kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro měnu euro 27,020 Kč, kdy hodnota trekingového kola, které odsouzený odcizil, činila 15 401 Kč. Skutek č. 3 pak představuje dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kdy odsouzený uvedený čin spáchal vloupáním ve smyslu §121 odst. 1 tr. zákoníku. Konečně skutek č. 4 lze právně kvalifikovat jako dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 2 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se dopustil jednání, kterým způsobil na cizím majetku škodu podstatně převyšující škodu nikoliv nepatrnou. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je pak zvyšována tím, že se dopustil vícečinného souběhu dvou trestných činů. Konečně jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph. D. soudce