ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.7.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 7/2019-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. 2. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. K. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 20 Hv 22/2015h, a to pro trestný čin závažné krádeže vloupáním, podle trestního zákona Rakouské republiky, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky L. K. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 20 Hv 22/2015h, a to pro trestný čin zatajení listin, podle trestního zákona Rakouské republiky, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou ) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 20 Hv 22/2015h, který nabyl právní moci téhož dne, byl L. K. uznán vinným trestnými činy závažné krádeže vloupáním jako člen organizované zločinecké skupiny a zatajení listin, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený L. K., minimálně od začátku srpna 2013, jako člen organizované zločinecké skupiny, která vznikla za účelem páchání krádeží luxusních motorových vozidel zejména zn. Audi, VW a Land Rover Range Rover v Rakousku a ve Spolkové republice Německo, v součinnosti s F. M., a zčásti s dalšími, zvlášť stíhanými pachateli, členy této skupiny, v úmyslu zajistit si trestnou činnosti – krádežemi pravidelný zdroj příjmů,
B)
I) ke škodě níže uvedených poškozených, poté, co nezjištěným způsobem překonal elektronický imobilizér, násilím vnikl a odcizil motorová vozidla v celkové hodnotě přesahující 50.000,- euro, a to: 1) v době od 5. 8. do 6. 8. 2013 v L., G. F., osobní automobil Audi A6 Avant, SPZ XY, v hodnotě cca 30.000 euro a předměty v něm se nacházející, v hodnotě cca 2.200 euro,
2) dne 23. 9. 2014 v L., H. A. S., osobní automobil Audi A6 Kombi 3.0 TDI Ouattro, SPZ XY, v hodnotě cca 28.000 euro,
3) v době od 22. 9. do 23. 9. 2014, v L., uživateli služebního vozidla firmy LISEC Holding, osobní automobil Land Rover Range Rover Evoque Dynamic, SPZ XY, v hodnotě cca 53.000 euro,
4) dne 8. 10. 2014 v L., D. K., osobní automobil Audi 05, SPZ XY, v hodnotě cca 34.000 euro,
5) dne 8. 10. 2014 v L., D. N., osobní automobil VW Multivan s SPZ XY, v hodnotě cca 25.000 euro, a dále motocykl KTM 200 EXC, SPZ XY, v hodnotě cca 4.000 euro,
6) dne 8. 10.2014 v L., P. M., motocykl KTM 530 EXC, SPZ XY v hodnotě cca 5. 000 euro.
II) zatajil cizí listiny, s nimiž nemohli poškození disponovat, v úmyslu tyto použít v právním styku k doložení práva, právního vztahu nebo skutečnosti, jmenovitě k dobám a místům uvedeným v bodě B) I), týkajících se státních poznávacích značek odcizených vozidel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o skutek, v němž je spatřován trestný čin závažné krádeže vloupáním v rámci organizované zločinecké skupiny, podle rakouského trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku spáchané členem organizované zločinecké skupiny). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u L. K. spatřován trestný čin zatajení listiny, podle příslušných ustanovení rakouského trestního zákona, když tento skutek popsaný pod bodem B/II. rozsudku spočívá v tom, že odsouzený zatajil cizí listiny, s nimiž nemohli poškození disponovat, v úmyslu tyto použít v právním styku k doložení práva, právního vztahu nebo skutečnosti, jmenovitě k dobám a místům uvedeným v bodě B) I), týkajících se státních poznávacích značek odcizených vozidel.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. K. se pro svůj finanční prospěch podílel na závažné majetkové trestné činnosti, kterou byla způsobena výrazná škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil jako člen organizované zločinecké skupiny, množstvím případů, jakož i tím, že byla páchána velmi sofistikovaným způsobem. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu L. K., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 10 (deseti) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu