ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.74.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 74/2019-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 7. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky A. Č. , narozeného XY v XY, okres Praha 2 a D. P. , narozeného XY v XY, okres Praha – východ, rozsudkem Okresního soudu v Szegedu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 11.B.1117/2014/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Szegedu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 1.BF.1308/2016/27, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Szegedu (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 11.B.1117/2014/94, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Szegedu (dále jen „odvolací cizozemský soud“) ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 1.BF.1308/2016/27, byli A. Č. a D. P. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu pašování lidí (převaděčství) podle §218 odst. 1, 2 bodů a), b) zákona č. IV z roku 1978, spáchaného ve spolupachatelství. Za uvedený trestný čin uložil cizozemský soud odsouzeným trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyř) měsíců a trest vyhoštění z území Maďarska po dobu 5 (pěti) let, jakož i trest zabrání věcí, specifikovaných blíže ve výroku rozsudku cizozemského soudu.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se A. Č. a D. P. dopustili shora označeného trestného činu (společně s dalšími spolupachateli) tím, že:
Se spolčili v zločinném spolčení, ve kterém byli občané se státním občanstvím Pákistánu, Rumunska, České republiky a Maďarska, kteří byli spojeni s občany Pákistánu a Indie, aby napomáhali nedovoleným způsobem ilegálnímu přechodu maďarsko-srbské a maďarsko-rumunské státní hranice, a poté dalšímu odvozu těchto osob. Vedoucí tohoto mezinárodně organizovaného koordinovaného zločinného spolčení byli občané z Pákistánu a Rumunska, kteří žili v různých státech Evropské unie a činnost této skupiny řídili především z Řecka a z České republiky. Uvedené zločinné spolčení přitom napomáhalo mezi březnem 2012 a prosincem 2012 celkem 12 krát ilegálnímu přestupu státních hranic nejméně 115 migrantům – z kterých 58 bylo zadrženo na území Maďarska a ostatní se dostali do jiných členských států Evropské unie, kdy přeprava těchto osob byla uskutečněna v období mezi dubnem 2012 a srpnem 2012. K tomu, aby se migranti dostali do vnitrozemí Evropské unie, používali členové zločinného spolčení trasu vycházející z Řecka, která pokračovala přes Srbsko nebo Rumunsko až na území Maďarska. Přepravou osob, které se dostaly ilegálně do Maďarska, byli přitom pověřeni státní příslušníci České republiky, Maďarska nebo Rumunska. Tyto osoby trestnou činnost páchaly za finanční zisk, který jim slíbili řídící členové zločinného spolčení. (…) K uskutečnění přepravy osob přitom obviněný I. N. L. získal (organizoval), jako řidiče vozidel, obviněného A. Č. a obviněného D. P., a dále obviněné Z. K. a V. C. A.
Obviněný I. N. L. pověřil obviněného C.-M. O. tím, aby vozil migranty ze Srbska do vnitrozemí Evropské unie. Realizací nelegálního překročení srbsko-maďarské státní hranice byl jako „pěší průvodce“ pověřen obviněný A. B. Plnění dalších úkolů, přepravu migrantů a dalších pachatelů zajišťoval obviněný I. N. L. Kvůli zajištění této činnosti obviněný I. N. L. před dnem 25. 7. 2012 v České republice v XY pověřil obviněného A. Č., a později i obviněného D. P., aby z prostoru srbsko-maďarské státní hranice odvezli migranty na území Rakouska, s čímž souhlasil obviněný A. Č. za 5 000 Kč a obviněný D. P. za 2 000 Kč.
Dne 24. 7. 2012 se obviněný I. N. L. sešel na parkovišti obchodního domu Kaufland s obviněným A. Č., později i s obviněným D. P., kterým sdělil podrobnosti trestného činu. Následně jim dal pokyny ohledně trasy převozu osob, kde je do vozidla naloží a na jakou cílovou stanici je odvezou, načež předal A. Č. na uhrazení cestovních výloh zálohu ve výši 3 000 Kč a D. P. na pronájem vozidla a uhrazení cestovních výloh zálohu ve výši 6 000 Kč. D. P. zároveň obviněný I. N. L. předal za přepravu osob dalších 2 000 Kč. Obviněný I. N. L. dále obviněnému A. Č. sdělil, že se má na maďarsko-slovenské státní hranici setkat s druhým osobním vozidlem, se kterým má společně jet pro migranty na určené místo v Maďarsku. Řidičem tohoto druhého vozidla byl D. P. Podle pokynů obviněného I. N. L. si za tímto účelem obviněný D. P. pronajal v P. osobní vozidlo značky Škoda, typ Octavia, s SPZ XY.
Dne 25. 7. 2012, na základě přijatých pokynů, vyrazil obviněný A. Č. osobním vozidlem značky BMW, SPZ XY, z XY. Současně směrem do Maďarska vyrazil i obviněný D. P., a to osobním vozidlem značky Škoda, typ Octavia, s SPZ XY. Obvinění se následně setkali na slovensko-maďarské státní hranici, odkud jeli společně, a to tak, že obviněný A. Č. jel se svým vozidlem vepředu a obviněný D. P. jel za ním.
V průběhu této cesty obviněný I. N. L. udržoval spojení s oběma obviněnými po telefonu. Později obviněnému A. Č. oznámil, že se k nim v XY u čerpací stanice Shell připojí i další osobní vozidlo, protože osoba, která bude ve vozidle, jim ukáže, na kterém místě je třeba nabrat cizince, a tato osoba uhradí obviněným načerpanou pohonnou hmotu do vozidel. Podle pokynů obviněného I. N. L. se v XY na čerpací stanici Shell, nacházející se na silnici vedoucí do obce XY, následně oba obvinění setkali s obviněným C.-M. O., který řídil osobní vozidlo značky Audi, typ A6, s francouzskou SPZ XY, jenž po načerpání pohonných hmot do vozidel obviněných za tyto zaplatil. Následně se všechna tři vozidla, v čele s vozidlem řízeným obviněným C.-M. O., vydala směrem k prostoru maďarsko-srbské státní hranice. Současně téhož dne obviněný A. B. v nočních hodinách z území Srbska od obce B. V. doprovodil přes zelenou srbsko-maďarskou hranici 9 pákistánských migrantů na území Maďarska, do katastru obce XY.
Dne 25. 7. 2012 mezi 23:15 hod. a 23:30 hod. obvinění A. Č. a D. P., pod vedením obviněného O. C.-M., v katastru obce XY, na cestě vedoucí do XY, do svých vozidel naložili 9 migrantů (do vozidla řízeného obviněným A. Č. nastoupily 4 osoby, do vozidla řízeného D. P. nastoupilo 5 osob a obviněný A. B., který migranty pěšky doprovodil přes zelenou státní hranici, nastoupil do vozidla řízeného obviněným O. C.-M.).
Dne 25. 7. 2012 ve 23:30 hod. policejní hlídka policejního kapitanátu župy Csongrád, Oddělení pohraniční policie v Szegedu, v prostoru osady XY, na silnici vedoucí do XY, u kilometrovníku č. XY, výše uvedená vozidla řízená obviněnými zkontrolovala a našla v nich 9 osob, státních příslušníků Pákistánu, kteří nedokázali potvrdit, že se na území Maďarska zdržují legálně.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu dne 28. 12. 2018 návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), který Nejvyšší soud vedl pod sp. zn. 11 Tcu 86/2018. Protože k podanému návrhu nebyl přiložen rozsudek cizozemského soudu, ale toliko odvolacího cizozemského soudu, který však neobsahoval tzv. skutkovou větu, na jejímž základu je posuzováno naplnění podmínky oboustranné trestnosti ve smyslu §4a odst. 3 zákona, vyžádal si Nejvyšší soud zaslání rozsudku cizozemského soudu, společně s novým návrhem na postup podle §4a odst. 3 zákona. Dne 7. 6. 2019 byl tak Nejvyššímu soudu doručen nový návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, k němuž již bylo přiloženo i vyžádané rozhodnutí cizozemského soudu.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení A. Č. a D. P. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku).
In concreto je třeba říci, že ze skutkové věty rozsudku cizozemského soudu se podává, že odsouzení jinému po nedovoleném překročení státní hranice pomáhali přepravit se přes území daného státu, přičemž se takového činu dopustili jako členové organizované skupiny a za úplatu. Uvedené jednání odsouzených proto lze právně kvalifikovat jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzení se podíleli na nelegálním transportu 9 osob, který probíhal ze Srbska do Maďarska, a odtud dále do Rakouska, čímž je podstatně zvyšována společenská škodlivost jejich trestné činnosti. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly uloženy nezanedbatelné tresty odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení výše uvedených A. Č. a D. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2019
|
JUDr. Antonín Draštík
|
|
předseda senátu
|
|
Vypracoval:
|
|
JUDr. Petr Škvain, Ph. D.
soudce
|
|