ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.76.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky B. M. , nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Tirschenreuth, Spolková republika Německo, ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 1 Ds 25 Js 99/16, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu Tirschenreuth, Spolková republika Německo, ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 1 Ds 25 Js 99/16, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2016, byla B. M. uznána vinnou pokusem trestného činu krádeže ve čtyřech případech, spáchaným ve vícečinném souběhu s trestným činem krádeže ve dvou případech podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1 věta druhá bod 3, 22, 23, 53 německého trestního zákoníku, a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Tirschenreuth se B. M. předmětné trestné činnosti v podobě opakovaně páchané krádeže dopustila v podstatě tím, že
1) dne 25. 11. 2015 kolem, 10:30 hodin zastavila v ulici B. a T. v obci F., aby zde z neuzamčených bytů a vozidel odcizila hotovost a jiné cenné předměty, když se za tímto účelem pokusila dostat nejprve do osobního automobilu zaparkovaného na okraji silnice před nemovitostí v ulici T. a následně do osobního automobilu zaparkovaného ve vjezdu do dvora u nemovitosti T. tím, že vzala za kliku dveří řidiče, aby zkusila, zda jsou vozidla uzamčena, přičemž z vozidel chtěla odcizit cennosti,
následně se obviněná pokusila dostat do domu v ulici T. v obci F. tím, že zkoušela, zda jsou zamčené vedlejší vstupní dveře nemovitosti, které vedly do druhého bytu, načež se stejným způsobem pokoušela o chvilku později dostat do kůlny nacházející se u nemovitosti v ulici B. v obci F.,
když ze strany obviněné nedošlo k žádnému odcizení toliko z toho důvodu, že byly všechny dveře, které vyzkoušela, uzamčené,
2) dne 30. 11. 2015 mezi 10:30 a 11:00 hodin obviněná odcizila z obytného objektu v ulici B. v obci W., do kterého se dostala otevřenými vstupními dveřmi, hotovost ze dvou peněženek poškozené R. K. v celkové hodnotě cca 80,- eur, aby si tuto hotovost ponechala, ačkoli věděla, že na ni nemá žádný nárok,
3) dne 14. 12. 2015 kolem 12:00 hodin obviněná odcizila v obchodních prostorách firmy E. – prodejny L. v ulici A. d. T. v obci W. jedno balení dámských vložek Elkos, dva holicí strojky Nivea, jedno balení OB tamponů a 12 balení šamponu Head & Shoulders v celkové hodnotě 71,04 eur, aby si toto zboží bez zaplacení ponechala,
přičemž obviněná tyto činy spáchala z důvodu své závislosti na omamných prostředcích.
3. Dne 17. 12. 2018 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Tirschenreuth, Spolková republika Německo, ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 1 Ds 25 Js 99/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že B. M. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku). Oboustranná trestnost jednání, jímž byla odsouzená pravomocně uznána vinnou citovaným rozsudkem Obvodního soudu Tirschenreuth, je dána mimo jiné její bohatou trestní minulostí, když se uvedeného jednání dopustila s odstupem cca jednoho měsíce poté, co byla dne 16. 9. 2015 rozhodnutím Zemského soudu Würzburg (za současného stanovení zkušební doby do 1. 10. 2018) podmíněně propuštěna z výkonu předchozího trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku a deseti měsíců, který jí byl uložen za trestný čin krádeže rozsudkem Obvodního soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. D4501 7 Ls 35 Js 8225/14 (jenž byl v České republice následně uznán rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 1 T 5/2017). Za daného stavu, kdy se odsouzená opětovně dopustila trestného činu krádeže, ačkoli byla ve smyslu §205 odst. 2 českého trestního zákoníku za takový čin v posledních třech letech odsouzena a potrestána, jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená B. M. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozených subjektů dopustila, popř. se o ni pokusila, celkem v šesti případech, a to v průběhu necelého jednoho měsíce, navíc na počátku zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu předchozího trestu odnětí svobody. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je tak zvyšována zejména četností jednotlivých útoků páchaných během velmi krátké doby, jakož i bohatou trestní minulostí odsouzené, která byla na území České republiky opakovaně soudně trestána, a to výlučně pro trestnou činnost majetkového charakteru, když v sedmi případech, jež nejsou dosud zahlazeny, jí byl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Vyjma České republiky byla B. M. opakovaně, celkem čtyřikrát, pravomocně odsouzena rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2014 a 2016, vždy za majetkovou trestnou činnost. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzené byl za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu Tirschenreuth, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení B. M. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík