ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.76.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2019-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. H. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2015, v němž byl uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle německého zákona o omamných látkách a německého trestního zákoníku, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 3 (tří) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
III. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. H., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2015, a to pro trestný čin nošení zbraní podle německého trestního zákoníku a jemu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2015, byl P. H. uznán vinným jednak trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství a jednak trestným činem nošení zbraní podle §30a odst. 2 č. 2, odst. 3, 3 odst. 1, 1 odst. 1, §31 věta 1 č. 1, věta 2 přílohy I k §1 odst. 1 německého zákona o omamných a psychotropních látkách (BtMG) a §25 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
2. Citovaným rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2015, byl současně P. M. uznán vinným jednak trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství a dále trestným činem ohrožení silničního provozu z nedbalosti podle §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2, 3 odst. 1, 1 odst. 1, příloha I k §1 odst. 1 německého zákona o omamných a psychotropních látkách (BtMG) a §315c odst. 1 č. 1a, odst. 3 č. 1, §69, §69a, §69b, §52 a §25 odst. 2 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
3. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Amberg se P. H. a P. M. předmětné trestné činnosti v podobě obchodu s omamnými a psychotropními látkami a ohrožení silničního provozu dopustili v podstatě tím, že:
dne 26. 8. 2014 kolem 11:30 hod. oba obvinění ve vědomé a chtěné součinnosti převáželi z P. přes hraniční přechod R. na území Spolkové republiky Německo v osobním motorovém vozidle obviněného H. tov. zn. Peugeot, RZ: XY, 989,3 gramů marihuany s hmotností v suchém stavu 844,5 gramů s obsahem účinné látky 11 % (tj. 92,8 gramů THC), aniž by vlastnili povolení potřebné k zacházení s omamnými látkami, přičemž obviněný M. fungoval jako řidič a obviněný H. jako spolujezdec, když omamný prostředek obvinění předtím získali v P. za 50.000 Kč s tím, že každý přispěl asi polovinou kupní ceny, načež měli v úmyslu omamnou látku v M. výnosně prodat koncovým odběratelům nebo překupníkům, přičemž oba předpokládali, že pro každého z nich by vznikl zisk 1.000 €; během jízdy obvinění ve vědomé a chtěné součinnosti omamný prostředek uložili do igelitové tašky pod sedadlo řidiče,
přičemž ve vozidle se v okamžiku jízdy kromě toho nacházel v přihrádce dveří řidiče obranný sprej proti zvířatům a funkční elektrický paralyzér bez úřední kontrolní značky, pod sedadlem spolujezdce dále flexibilní kovový prut s ukončením ve tvaru koule na špičce a maximální celkovou délkou cca 50 cm ve vytaženém stavu (tzv. teleskopický obušek) a v přihrádce na rukavice CS plynový sprej bez úřední kontrolní značky, když obviněný H. o těchto předmětech, které se ve vozidle nacházely trvale jako prostředky na obranu, a které měl kdykoli po ruce, věděl, když v případě potřeby je chtěl použít proti jiným osobám,
přičemž obviněný M., který byl v důsledku předchozí konzumace marihuany a metamfetaminu nezpůsobilý k jízdě, jel kolem 12:00 hod. po spolkové dálnici A6 na přejezdu křižovatky O. W. na spolkovou dálnici A93 ve směru jízdy na M. v prostoru obce W.-K. kvůli své nezpůsobilosti k jízdě i přes silný déšť nepřiměřenou rychlostí, načež se v důsledku akvaplaningu dostal mimo vozovku, kde narazil nejprve do pravého a poté i do levého svodidla, což pro něj mělo ten nepředvídatelný a nevyhnutelný následek, že na ochranných polích svodidel vznikla škoda ve výši cca 2.500 €, přičemž vzorek krve odebraný obviněnému M. dne 26. 8. 2014 ve 14:27 hod. obsahoval THC v hodnotě 2,8 ng/ml a metamfetamin pod 5 ng/ml, když obviněný musel svoji nezpůsobilost k jízdě při kritické vlastní kontrole poznat,
a poté, co se udála shora uvedená nehoda, vytáhl obviněný H. igelitovou tašku s marihuanou z pod sedadla řidiče, vzal ze zavazadlového prostoru vozidla svoji cestovní tašku, do které uložil sáček s omamným prostředkem, načež tuto cestovní tašku odložil na zadní sedadlo vozidla, kde byla při následném policejním ohledání zajištěna i s omamným prostředkem, jakož i výše uvedenými obrannými prostředky, přičemž u obou obviněných nebyla jejich schopnost pochopit nesprávnost svých činů a podle toho se chovat snížena ani výrazně omezena.
4. Dne 10. 6. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení P. M. a P. H. rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona ve vztahu k osobě odsouzeného P. M. zcela, zatímco ve vztahu k osobě odsouzeného P. H. toliko částečně.
6. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzení P. M. i P. H. jsou občané České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného P. H. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2015, spatřován trestný čin nošení zbraní podle německého trestního zákoníku (StGB) .
10. Skutek popsaný pod bodem II. rozsudku Zemského soudu Amberg spočívající v tom, že odsouzený P. H. měl dne 26. 8. 2014 během jízdy ve svém motorovém vozidle uloženy jednak obranný sprej proti zvířatům, dále funkční elektrický paralyzér bez úřední kontrolní značky, teleskopický obušek a CS plynový sprej bez úřední kontrolní značky, není podle platné české právní úpravy trestným činem, neboť se nejedná o předměty, konkrétně zbraně či bojové prostředky, k jejichž držení (přechovávání) by bylo zapotřebí zvláštního povolení ve smyslu §279 či §280 českého tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k osobě obviněného P. H. stran tohoto skutku popsaného pod bodem II. citovaného rozsudku Zemského soudu Amberg zamítl.
11. Pokud jde o zbylé skutky popsané pod bodem II. rozsudku Zemského soudu Amberg, které byly právně kvalifikovány jednak jako trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle německého zákona o omamných a psychotropních látkách (v případě P. H.) a jednak jako trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství a trestným činem ohrožení silničního provozu z nedbalosti podle německého zákona o omamných a psychotropních látkách a německého trestního zákoníku (v případě P. M.), lze konstatovat, že tato odsouzení se týkají skutků, které vykazují zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, v případě odsouzeného M. pak v souběhu s trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku) a jsou tedy oboustranně trestné. Tyto skutky tedy splnily všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
12. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení P. H. a P. M. se dopouštěli úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je přitom zvyšována zejména množstvím návykové látky, kterou měli v úmyslu za účelem dosažení vlastního obohacení distribuovat dalším osobám, přičemž v případě odsouzeného P. M. nelze pominout ani skutečnost, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Ve vztahu k druhu a výměře uložených trestů lze konstatovat, že odsouzenému P. M. byly za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Amberg, uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve spojení s trestem zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a ústavního ochranného léčení protitoxikomanického. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. M. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
13. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného P. M. zcela vyhověl.
14. Naopak ve vztahu k osobě odsouzeného P. H. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě II. výrokové části tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na jeden z celkových dvou trestných činů P. H., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Amberg, 1. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 12 KLs 107 Js 7251/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců na konečné tři roky a tři měsíce, který svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzeného popsanému pod bodem II. citovaného rozsudku, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle německého zákona o omamných látkách a německého trestního zákoníku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík