ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.80.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2019-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky Š. M. , nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 2 Ds 22 Js 7177/14, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 2 Ds 22 Js 7177/14, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2014, byl Š. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §25 odst. 2 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu ve Weidenu i. d. Opf. se Š. M. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže dopustil v podstatě tím, že
dne 30. 8. 2014 v době od 21:30 do 23:30 hod. odcizil 3 tuny ušlechtilých kovů v celkové hodnotě 12.000 €, aby si tyto ponechal pro sebe, za vědomé a záměrné součinnosti se zvlášť stíhaným J., H. a Š., z podnikového areálu firmy TMG Maschinenbau, ul. A. G. ve S., část obce T.
3. Dne 14. 6. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 2 Ds 22 Js 7177/14, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že Š. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený Š. M. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil jednak s odstupem toliko cca pěti měsíců poté, co byl dne 27. 3. 2014 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, který mu byl dříve uložen rovněž za trestnou činnost majetkového charakteru rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu i. d. Opf. ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. D 3508 Ds 24 Js 8184/13, jakož i s odstupem pouhých cca 3 měsíců poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 21 T 141/2013, pravomocně odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin (jenž mu byl dne 1. 2. 2017 přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 300 dnů, který vykonal dne 13. 11. 2017). Pominout nelze ani skutečnost, že odsouzený předmětnou trestnou činnost páchal rovněž ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku Obvodního soudu v Hofu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. D 4501 7 Ls 35 Js 14365/13, jímž byl pravomocně odsouzen pro trestnou činnost majetkového charakteru k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti let. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen celkovou výší způsobené škody, ale též bohatou trestní minulostí odsouzeného, který byl na území České republiky opakovaně soudně trestán, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, když ve čtrnácti případech, jež nejsou dosud zahlazeny, mu byl ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody. Vyjma České republiky pak byl Š. M. opakovaně pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2012, 2013 a 2014, za majetkovou trestnou činnost. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu i. d. Opf., uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Š. M. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík