ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.81.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 81/2019-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 7. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B. , narozeného XY v XY, okres Plzeň-město, rozsudkem Obvodního soudu Weiden in der Oberpfalz ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 3 Ls 21 Js 6716/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Weiden in der Oberpfalz (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 3 Ls 21 Js 6716/14, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2015, byl M. B. uznán vinným ze spáchání trestných činů krádeže podle §242 StGB, pokusu trestného činu krádeže podle §23 k §242 ve spojení s §243 odst. 1 bodem 1 větou druhou StGB v souběhu s trestným činem poškození cizí věci podle §303 odst. 1 ve spojení s §303c StGB, pokusu trestného činu těžkého loupežného vydírání podle §23 k §249 odst. 1 ve spojení s §250 odst. 2 bodem 1, §253 odst. 1, 2 a §255 StGB, v souběhu s trestným činem úmyslného ublížení na zdraví podle §223 odst. 1 ve spojení s §230 odst. 1 StGB a trestným činem poškození cizí věci podle §303 odst. 1 ve spojení s §303c StGB. Za uvedené trestné činy uložil cizozemský soud odsouzenému trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. B. dopustil shora označených trestných činů tím, že:
Dne 15. 8. 2014 v době mezi 9.00 hod. a 9.30 hod. odcizil nejdříve ze sklepa rodinného domu rodiny L. v ulici XY, obec XY, Spolková republika Německo, do kterého se dostal nezamknutými dveřmi, pilu děrovku značky Bosch, nářadí značky Dremel Multipro s nástavcem pro broušení, dvoje kleště a šroubovák v celkové hodnotě cca 100 €, aby tyto předměty, které si napěchoval do s sebou přineseného batohu, s vyloučením oprávněné osoby C. D. L., použil pro sebe (skutek č. 1).
Poté se pokusil – na základě nového rozhodnutí k trestnému činu – odcizit osobní vozidlo Audi A1, s úřední registrační značkou XY, poškozeného C. D. L., které bylo zaparkováno na zastřešeném parkovacím místě náležejícím k rodinnému domu rodiny D. L., k čemuž rozbil zadní sklo auta, ovšem nedostal se do vozidla, u kterého byla poškozena také zadní část, přičemž vznikla škoda ve výši přibližně 2 900 €, pročež vzdal pokus odcizit vozidlo v hodnotě minimálně 10 000 €, a rozhodl se obstarat si klíč od vozidla násilně (skutek č. 2).
Za účelem obstarání si klíče od shora popsaného vozidla vnikl obžalovaný do rodinného domu rodiny L. tak, že násilně vypáčil domovní dveře, pravděpodobně šroubovákem a v chodbě domu nejprve vytrhnul telefonní přípojku, aby znemožnil případný telefonát obyvatel domu o pomoc. Poté ohrožoval svědkyni M. D. L., přítomnou v domě pouze se svým tříletým synem, která zpozorněla, když zaslechla zvuky, a proto se vydala do předsíně, kde se obžalovaný maskovaný respirátorem proti prachu a slaměným kloboukem, který měl navíc rukavice, ozbrojený šroubovákem, který držel poškozené v úrovni hlavy, postavil proti ní, zatímco se pokoušel ji svou volnou rukou chytit a pevně držet. Protože se poškozená bránila, došlo k tahanici mezi ní a obžalovaným, přičemž poškozená do něj bouchala a kopala, načež tento dočasně upadl. V průběhu tohoto střetu požadoval obžalovaný od poškozené vydání klíče od auta. Poškozená se na to pokoušela volat o pomoc, k čemuž se jí vždy na krátkou dobu podařilo otevřít domovní dveře a okno, přičemž byla obžalovaným, který přitom dveře, resp. okno opět zavřel, neustále okamžitě fyzicky napadána a stahována zpět. Konečně poškozená uchopila dřevěný kolík, který slouží v předsíni k dekorativním účelům, se kterým se oháněla po obžalovaném, který mezitím v důsledku odporu obžalované ztratil šroubovák. Na to vytáhl obžalovaný z tašky kabelový vazač a pohrozil poškozené příslušnými gesty, že ji tímto spoutá. Současně dal poškozené znovu jasně na srozuměnou, že chce její klíč od auta. Poté, co se poškozená opět bezúspěšně pokusila dostat se z domu, udeřila směrem k obžalovanému, kterého trefila do hlavy, opět dřevěným kolíkem, který stále ještě držela v rukou, načež se tento dal na útěk. Na domovních dveřích, telefonním aparátu a poškozeném bytovém zařízení vznikla na vrub rodiny D. L. škoda ve výši přibližně 100 €, s čímž obžalovaný přinejmenším vědomě počítal (skutek č. 3).
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. B. byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, trestného činu poškození cizí věci podle §228 a trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku).
Co se týče právní kvalifikace shora popsaných skutků, má Nejvyšší soud za to, že skutek odsouzeného č. 1 lze právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, ačkoliv byl za takový čin odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 2 T 115/2011, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 52/2012 (jak se podává z bodu 9. opisu z evidence Rejstříku trestů). Skutek odsouzeného č. 2 pak lze právně kvalifikovat jako pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 2, 3 tr. zákoníku, neboť odsouzený se jím pokusil způsobit větší škodu (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Konečně co se týče právní kvalifikace skutku odsouzeného č. 3, lze tento právně kvalifikovat jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, když odsouzený vůči poškozené užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci (předmětného osobního vozidla), v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil jednání, kterým jednak způsobil škodu na cizím majetku, a dále na základě zištné pohnutky narušil jeden z nejzákladnějších společensky chráněných zájmů, kterým je lidská svoboda. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zásadním způsobem zvyšována tím, že se pokusil způsobit na cizím majetku škodu, několikanásobně přesahující hranici větší škody ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, dále tím, že se dopustil více trestných činů a v neposlední řadě i způsobem provedení jeho činu (pokud jde o skutek č. 3). Konečně jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení výše uvedeného M. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2019
|
JUDr. Antonín Draštík
|
|
předseda senátu
|
|
Vypracoval:
|
|
JUDr. Petr Škvain, Ph. D.
|
|
soudce
|