ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.82.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 82/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. G. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 59 Hv 20/14k, který nabyl právní moci dne 1. 9. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 59 Hv 20/14k, který nabyl právní moci dne 1. 9. 2015, byl J. G. uznán vinným jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle §107 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (body 1. a 2.), dále přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §214e odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod 3.), zločinem částečného pokusu, částečně dokonané krádeže páchané opakovaně za účelem dlouhodobého zisku podle §1217, §130 1. případ, §15 rakouského trestního zákoníku (body 4., 5. a 6.), zločinem podvodu páchaného systematicky za účelem dlouhodobého zisku podle §146, §148 1. případ rakouského trestního zákoníku (bod 7.) a přečinem útisku podle §105 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (bod 8.), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Feldkirch se J. G. předmětné trestné činnosti v podobě nebezpečného vyhrožování, odcizení bezhotovostních platebních prostředků, krádeže páchané opakovaně za účelem dlouhodobého zisku, podvodu páchaného systematicky za účelem dlouhodobého zisku a útisku dopustil v podstatě tím, že
1) dne 29. 6. 2014 v B. nebezpečně vyhrožoval R. G. alespoň jedním ublížením na zdraví, aby mu nahnal strach a zneklidnil jej, a to tím, že v telefonátu s jeho synem D. V. prohlásil, že jeho otce za dva dny zabije,
2) dne 14. 8. 2014 v B. nebezpečně vyhrožoval B. V. alespoň jedním ublížením na zdraví a na majetku, aby jí nahnal strach a zneklidnil ji, a to tím, že prohlásil, že zabije ji i její děti a podpálí její byt,
3) dne 20. 11. 2014 si ve F. opatřil bezhotovostní platební prostředek, jímž nesměl disponovat, totiž platební kartu R. R., s úmyslem, že se jejím používáním v právním styku neoprávněně obohatí,
4) dne 20. 11. 2014 ve F. s 21. 11. 2014 ve W. odcizil cizí movité věci, a to hotovost ve výši celkem 800 eur R. R. prostřednictvím dvou výběrů z bankomatu u Hypo Tirol Bank AG a Raiffeisenbank Wörgl s úmyslem, že si opakovaným pácháním krádeží zajistí průběžný zdroj příjmů a se záměrem, že se neoprávněně obohatí přivlastněním těchto peněz,
5) dne 21. 11. 2014 ve W. se s úmyslem, že si opětovným pácháním krádeží zajistí průběžný zdroj příjmů, pokusil odcizit cizí movité věci, totiž nezjištěnou hotovost, ovšem nepřesahující výši 3.000 eur R. R. prostřednictvím výběru z bankomatu u Raiffeisenbank Wörgl se záměrem, že se jejím přivlastněním neoprávněně obohatí,
6) dne 25. 2. 2015 odcizil ve V. cizí movité věci, a to hotovost ve výši 100 eur W. G. s úmyslem, že si opětovným pácháním krádeží zajistí průběžný zdroj příjmů a se záměrem, že se neoprávněně obohatí přivlastněním těchto peněz,
7) dne 22. 2. 2015 a 25. 2. 2015 ve V. s úmyslem, že si opětovným pácháním krádeží zajistí průběžný zdroj příjmů a se záměrem neoprávněně se obohatit na základě chování podvedeného, oklamal W. G. tím, že předstíral schopnost a ochotu splácet, čímž jej uvedl v omyl ohledně skutečností k jednání, tedy k předání částky v hotovosti ve výši 200 eur a 80 eur, a tím způsobil jmenovanému škodu na majetku,
8) dne 25. 2. 2015 ve V. přinutil W. G. tím, že mu vytrhl jeho mobilní telefon, násilím k upuštění od plánu zavolat švýcarskou pohraniční policii.
3. Dne 19. 12. 2018 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, Rakouská republika, ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 59 Hv 20/14k, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. G. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku, krádeže podle §205 tr. zákoníku, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku, podvodu podle §209 tr. zákoníku a útisku podle §177 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený J. G. se v průběhu cca osmi měsíců dopustil ke škodě poškozených subjektů různorodé úmyslné trestné činnosti, přičemž tak zčásti činil se záměrem zajistit si předmětnou trestnou činností majetkového charakteru průběžný zdroj příjmů. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména četností jednotlivých skutků, jichž se dopouštěl a jimiž naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více trestných činů. Pominout nelze ani trestní minulost odsouzeného, který byl na území České republiky opakovaně soudně trestán, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru či zanedbání povinné výživy, když v šesti případech, jež nejsou dosud zahlazeny, mu byl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Z posledního výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 14 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 1 T 123/2010, byl přitom propuštěn dne 2. 1. 2014, tedy pouhých šest měsíců předtím, než počal páchat trestnou činnost, za níž byl pravomocně odsouzen výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Feldkirch. Vyjma České republiky byl J. G. rovněž opakovaně pravomocně odsouzen ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2012, 2014 a 2015 za majetkovou trestnou činnost. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Feldkirch, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. G. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík