ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.84.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 84/2018-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 1. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky, J. Č. , nar. XY, a D. K. , nar. XY, rozsudkem Krajského soudu v Jelení Hoře, Polská republika, ze dne 9. 6. 2017, sp. zn. III K 44/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Jelení Hoře, Polská republika, ze dne 9. 6. 2017, sp. zn. III K 44/17, který ohledně J. Č. nabyl právní moci dne 19. 7. 2017 a ohledně D. K. dne 20. 7. 2017, byli J. Č. a D. K. uznáni vinnými trestným činem výroby nebo přípravy omamných látek nejen pro vlastní potřebu, podle zákona o boji proti narkomanii a polského trestního zákona a odsouzeni každý k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců a k peněžitému trestu ve výši 100 (sto) denních sazeb po 50 (padesáti) zlotých.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Jelení Hoře se J. Č. a D. K. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že
v době od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2016 v K., na Z., se záměrem získat majetkový prospěch, společně a po vzájemné dohodě nejméně ve třech výrobních cyklech vyrobili psychotropní látku – metamfetamin v množství nejméně 35 gramů netto v každém cyklu, celkem tedy nejméně 105 gramů netto metamfetaminu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení J. Č. a D. K. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení J. Č. a D. K. se pro svůj finanční prospěch podíleli na nedovolené výrobě psychotropní látky – metamfetaminu. Dopustili se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami, přičemž společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována druhem i množstvím vyrobené drogy. Z opisu Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že odsouzený J. Č. byl již v minulosti odsouzen pro drogovou trestnou činnost spáchanou v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že oběma odsouzeným byl uložen citelný trest odnětí svobody a trest peněžitý. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení J. Č. a D. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu