ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.85.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 85/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. V. , nar. XY, rozsudkem Provinčního soudu v Madridu, Oddíl č. 16, Španělské království, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. PAB 924-14, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Provinčního soudu v Madridu, Oddíl č. 16, Španělské království, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. PAB 924-14, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2015, byl T. V. uznán vinným trestným činem proti veřejnému zdraví podle článku 368 španělského trestního zákoníku a odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, dále k zvláštnímu zákazu uplatnění pasivního volebního práva po dobu trvání trestu, k pokutě ve výši 74.976 eur, jakož i k zabavení a zničení drogy.
2. Podle skutkových zjištění Provinčního soudu v Madridu, Oddíl č. 16, se T. V. předmětné trestné činnosti v podobě trestného činu proti veřejnému zdraví dopustil v podstatě tím, že
dne 20. 2. 2014 kolem 7:30 hodin přiletěl letem XY z C. (Venezuela) na letiště A. S. M. – B. se dvěma kufry, v nichž uvnitř rukojetí nebo kovových držadel byla skryta látka, která byla příslušnou analýzou prokázána jako kokain, o hmotnosti 927 gramů s čistotou 72%, což představuje čistou váhu 699,84 gramů kokainu, v hodnotě 101.835,69 eur, s tím, že tato droga byla určena k distribuci třetím stranám, přičemž obviněný byl plně informován o tom, co přepravuje.
3. Dne 27. 12. 2018 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Provinčního soudu v Madridu, Oddíl č. 16, Španělské království, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. PAB 924-14, ve vztahu k osobě T. V. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že T. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený T. V. se dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména charakterem a množstvím omamné látky, kterou za účelem dosažení vlastního obohacení převážel do prostoru Evropské unie k distribuci dalším osobám. Ve vztahu k druhům a výměrám uložených trestů lze konstatovat, že odsouzenému byly za předmětné jednání uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody, jakož i trest propadnutí věci a pokuta (peněžitý trest). Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. V. příslušným soudem Španělského království hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík