ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.85.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 85/2019-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. O. , nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 40 Ls 450 Js 24119/14, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, vnější komora v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 10 Ns 450 Js 24119/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 40 Ls 450 Js 24119/14, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, vnější komora v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 10 Ns 450 Js 24119/14, byl P. O. uznán vinným trestným činem krádeže v souběhu s trestným činem úmyslného řízení bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích (StVG) a §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2, §52 německého trestního zákoníku (StGB) , a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jedenácti měsíců, za současného přikázání správním úřadům, aby před uplynutím doby jednoho roku a šesti měsíců odsouzenému neudělovaly žádné řidičské oprávnění.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Budyšíně se P. O. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže dopustil v podstatě tím, že
obviněný se cíleně vydal z Čech směrem do Německa s tím, že si vzal s sebou diverzní nástroje určené ke krádežím, a to 3 šroubováky, 1 vytahovák „Ziehfix“, 2 polské klíče, 1 nástrčný klíč desetipalcový, 1 sadu bitů včetně prodloužení, 1 krabičku se šrouby, OBD-zástrčku, 1 krabičku s díly zámku zapalování, načež v neznámém čase dne 21. 9. 2014 v době od 18:30 hod. do 23:00 hod. odcizil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, RZ: XY, v hodnotě cca 5.500 €, které bylo zajištěné zaparkováno na rohu ulic B. a B.-B.-S. v L., patřící Ch. S. tak, že prostřednictvím vytahováku „Ziehfix“ násilně otevřel vozidlo, zničil zámek zapalování a osobní motorové vozidlo nastartoval pomocí OBD-nástroje a pak s ním odjel, aby si toto přivlastnil,
přičemž obviněný toto vozidlo řídil, ačkoli věděl, že nevlastní pro to nezbytné řidičské oprávnění, a na základě předtím požitých omamných látek byl pod vlivem metamfetaminu, s čímž přinejmenším vědomě počítal, když ze vzorku krve, který mu byl odebrán dne 22. 9. 2014 ve 14:10 hod., vyplynul pozitivní nález metamfetaminu ve výši 44,9 ng/ml.
3. Dne 18. 6. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 40 Ls 450 Js 24119/14, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, vnější komora v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 10 Ns 450 Js 24119/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený P. O. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Naopak ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona zamítne.
7. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného P. O. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna v případě obou skutků uvedených pod bodem II. výrokové části rozsudku Obvodního soudu v Budyšíně ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 40 Ls 450 Js 24119/14, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, vnější komora v Budyšíně ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 10 Ns 450 Js 24119/14, ve kterých je spatřován jednak trestný čin krádeže a jednak trestný čin úmyslného řízení bez řidičského oprávnění podle německého trestního zákoníku (StGB) a zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích (StVG) .
8. Skutek popsaný pod bodem II. rozsudku Obvodního soudu v Budyšíně ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 40 Ls 450 Js 24119/14, spočívající v tom, že odsouzený P. O. dne 21. 9. 2014 řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli věděl, že nemá nezbytné řidičské oprávnění, a to poté, co dříve vědomě požil omamné látky, v důsledku čehož byl během řízení vozidla pod vlivem metamfetaminu, totiž podle platné české právní úpravy naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, byť samotné řízení bez řidičského oprávnění nenaplňuje zákonné znaky žádné ze skutkových podstat trestných činů obsažených ve zvláštní části platného trestního zákoníku České republiky.
9. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem II. rozsudku Obvodního soudu v Budyšíně ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 40 Ls 450 Js 24119/14, spočívající v odcizení osobního motorového vozidla tov. zn. VW Golf, který byl právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle německého trestního zákoníku (StGB) , lze konstatovat, že i toto odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu též podle právního řádu České republiky (konkrétně trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku). Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k oběma činům popsaným pod body II. citovaného rozsudku Obvodního soudu v Budyšíně zcela vyhověl, neboť se týká skutků, které jsou oboustranně trestné, pročež byly splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
10. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený P. O. se svým jednáním dopustil více úmyslných trestných činů, přičemž společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována nejen způsobem provedení činu a celkovou výší způsobené škody, ale též jeho trestní minulostí, když nelze pominout, že byl na území České republiky již opakovaně soudně trestán, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového charakteru. Vyjma České republiky pak byl P. O. opakovaně pravomocně odsouzen rovněž na území Spolkové republiky Německo, a to v letech 2016 a 2017, taktéž výhradně pro majetkovou trestnou činnost. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu v Budyšíně ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve spojení s trestem zákazu činnosti. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. O. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík