ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.88.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 88/2019-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky T. S. , nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu v Chemnitzu, oddělení pro trestní věci, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 15 Ds 760 Js 40495/14, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2015, v němž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle německého trestního zákoníku (StGB) , a tomu odpovídající trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky T. S., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu v Chemnitzu, oddělení pro trestní věci, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 15 Ds 760 Js 40495/14, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2015, a to pro trestný čin nepovoleného držení omamných látek podle německého zákona o omamných látkách (BtMG) .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu v Chemnitzu, oddělení pro trestní věci, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 15 Ds 760 Js 40495/14, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2015, byl T. S. uznán vinným trestným činem krádeže v souběhu s trestným činem nepovoleného držení omamných látek podle německého trestního zákoníku (StGB) a německého zákona o omamných látkách (BtMG) . Za toto jednání byl T. S. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Chemnitzu se T. S. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže spáchané v souběhu s trestným činem nepovoleného držení omamných látek dopustil v podstatě tím, že:
se v noci z 27. 10. na 28. 10. 2014 vydal do Ch., aby tam cíleně hledal osobní motorové vozidlu typu Škoda Octavia podle jeho seznamu vozidel, který měl s sebou, a toto odcizil, když výdělkem z krádeže si chtěl spolu s dalšími zlodějskými jednáními zajistit živobytí, načež v prostoru parkoviště v Ch. Center R., ulice R., našel přibližně ve 21:45 hod. vozidlo tov. zn. Škoda Octavia s RZ: XY, poškozeného K., poté zamčené motorové vozidlo otevřel za pomoci s sebou přineseného univerzálního klíče, tzv. polským klíčem, avšak ještě předtím, než mohl s vozidlem uprchnout, všiml si policie, která přijela na místo, pročež začal prchat, avšak byl zastaven, nicméně předtím, než se dal na útěk, vzal si z motorového vozidla členskou kartu ADAC a pojišťovací kartičku poškozeného, aby si tyto předměty přivlastnil, ačkoli věděl, že k tomu nebyl oprávněn, přičemž při trestném činu měl u sebe elektrický omračovací přístroj vypadající jako kapesní svítilna a dále 3,26 gramů marihuany, ačkoli nevlastnil povolení nezbytné pro zacházení s omamnými látkami.
3. Dne 20. 6. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení T. S. rozsudkem Obvodního soudu v Chemnitzu, oddělení pro trestní věci, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 15 Ds 760 Js 40495/14, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený T. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného T. S. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku uvedeného pod bodem II. výrokové části rozsudku Obvodního soudu v Chemnitzu, oddělení pro trestní věci, ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 15 Ds 760 Js 40495/14, ve kterém je spatřován trestný čin nepovoleného držení omamných látek podle německého zákona o omamných látkách (BtMG) a německého trestního zákoníku (StGB) .
9. Skutek popsaný pod bodem II. rozsudku Obvodního soudu v Chemnitzu spočívající v tom, že odsouzený T. S. měl u sebe v noci z 27. 10. na 28. 10. 2014, kdy se dopouštěl krádeže osobního motorového vozidla, mimo jiné 3,26 gramů marihuany, aniž by vlastnil povolení nezbytné pro zacházení s omamnými látkami, by odpovídal trestnému činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 českého trestního zákoníku pouze za předpokladu, že by byl odsouzený usvědčen z toho, že by pro vlastní potřebu přechovával usušenou marihuanu v množství větším než malém. Tomu odpovídá množství 10 g sušiny. Vzhledem k tomu, že u odsouzeného bylo zajištěno toliko 3,26 g sušiny marihuany, nebylo možné uznat naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. citovaného rozsudku Obvodního soudu v Chemnitzu, ve kterém byl spatřován trestný čin nepovoleného držení omamných látek podle německého zákona o omamných látkách (BtMG) , zamítl.
10. Naopak, pokud jde o skutek popsaný pod bodem II. rozsudku Obvodního soudu v Chemnitzu, který byl právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle německého trestního zákoníku (StGB) , lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, konkrétně trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, a je tedy oboustranně trestný. Tento skutek tedy splnil všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
11. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, jakož i hodnotou věci, jíž se odsouzený pokusil odcizit (cca 16.000 €). Pominout nelze ani trestní minulost odsouzeného, který byl na území České republiky již opakovaně soudně trestán, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, když v osmi případech, jež nejsou dosud zahlazeny, mu byl ukládán již nepodmíněný trest odnětí svobody. Vyjma České republiky pak byl T. S. opakovaně pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2013 a 2014, opět za majetkovou trestnou činnost. Nyní posuzované trestné činnosti se přitom dopustil jednak s odstupem pouhých dvou měsíců poté, co byl rozsudkem Obvodního soudu v Pirně ze dne 30. 8. 2014, sp. zn. 212 Cs 148 Js 41369/13, pravomocně odsouzen pro trestný čin krádeže k peněžitému trestu, a jednak ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku Obvodního soudu v Chemnitzu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 15 Ds 720 Js 34918/13, jímž byl uznán vinným rovněž trestným činem krádeže. Závažnosti nyní posuzovaného jednání odpovídá i výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, který tak Nejvyšší soud, byť návrh Ministerstva spravedlnosti částečně zamítl, nikterak nesnižoval. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za nyní posuzované jednání, jímž byl pod bodem II. pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu v Chemnitzu a jež bylo právně kvalifikováno jako trestný čin krádeže, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody, který však svým druhem, jakož i výměrou zcela odpovídá závažnosti předmětného skutku.
12. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku uvedeném pod bodem I. tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud v Chemnitzu pokládal za přiměřený proviněním T. S. a jím spáchaným trestným činům jednak trest odnětí svobody v sazbě od šesti měsíců do deseti let (ve vztahu k trestnému činu krádeže podle německého trestního zákoníku) a dále trest odnětí svobody v sazbě až pět let (ve vztahu k trestnému činu nepovoleného držení omamných látek podle německého zákona o omamných látkách), je zřejmé, že rozsudkem tohoto německého soudu ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 15 Ds 760 Js 40495/14, ukládaný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců je třeba považovat za zcela přiměřený okolnostem a povaze jednání odsouzeného popsanému pod bodem II., právně kvalifikovanému jako trestný čin krádeže, ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto tak, že se na tuto část odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky, pročež Nejvyšší soud nepřistoupil k jakékoli modifikaci uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík