ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.9.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 9/2019-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 2. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů a rozhodl, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. M. , nar. XY, rozsudkem Okresního soudu v Gdaňsku, Polská republika ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. IV K 121/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 25. 1. 2019 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a to ve vztahu k rozhodnutí, které se týká českého občana J. M. Z předložených materiálů vyplynulo následující.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Gdaňsku ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. IV K 121/16, který nabyl právní moci dne 21. 7. 2016, byl J. M. uznán vinným ze spáchání trestného činu podle čl. 280 §2 polského tr. zákona. Za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, a dále mu byla uložena náhrada škody, kterou způsobil trestným činem, a to jednak platbou 1.560 PLN společnosti FREEZONE 39 Sp. z o. o. se sídlem v Elblagu, a jednak vrácením zcizených mobilních telefonů zn. Huawei P8 Lite s nabíječkou a krabičkou.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Gdaňsku se odsouzený dopustil trestné činnosti tím, že 16. 3. 2016 v Gdaňsku v zastavárně „DPK Lombard“ v ul. Szczecińskiej po předchozím použití nože směřujícího vůči L. S. požadoval vydání peněz, a poté zcizil částku 1.560 PLN a dva mobilní telefony zn. XY v černé a bílé barvě, čímž způsobil P. K. a společnosti FREEZONE 39 Sp. z o. o. škodu v celkové výši 3.060 PLN .
4. Nejvyšší soud přezkoumal věc předloženou mu Ministerstvem spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Podle daného ustanovení Nejvyšší soud rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
5. Z podaného návrhu, dotčeného rozhodnutí polského soudu, jakož i materiálů k osobě J. M. vyplývá, že jmenovaný je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných předpisů České republiky, a to konkrétně v intencích ustanovení §173 tr. zákoníku. Shora uvedeným jsou tedy naplněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
6. Je třeba připomenout, že postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a to jednak ukládáním nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale zejména též s ohledem na osobu J. M. Z opisu z evidence Rejstříku trestů, který je součástí spisového materiálu, vyplývá, že jmenovaný již byl opakovaně trestán v ČR, ale též v Rakousku, a to pro majetkovou trestnou činnost, mj. v jednom případě spojenou s užitím násilí.
7. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce