ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.96.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 96/2019-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. 7. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. H. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 34 HV 46/2015s, ve spojení s rozsudkem Vrchního Zemského soudu v Linci ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 9 Bs 197/15g, Rakouská republika, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 34 HV 46/2015s, který nabyl právní moci dne 22. 7. 2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního Zemského soudu v Linci ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 9 Bs 197/15g, Rakouská republika, byl L. H. uznán vinným zločinem živnostenské krádeže vloupáním, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený L. H. v úmyslu si trestnou činností – krádežemi, zajistit nikoli jen přechodný zdroj příjmů, této dopustil společně s V. Č. v podstatě tím, že v době od 14. do 15. 3. 2015 L. H. odvezl na žádost V. Č. nákladní automobil naložený prázdnými sudy do Rakouska, k areálu kamenolomu firmy M. S. G. v XY u F. B., kde se měly nacházet věci vhodné k odcizení, zejména nafta a nářadí. Zatímco L. H. čekal u vchodu areálu, V. Č. poté, co vylomil visací zámek na závoře k areálu firmy, vjel nákladním autem před provozní budovu a následně vnikl do neuzamčeného prostoru hlavní budovy, kde se nacházela nádrž s naftou, z níž po vylomení visacího zámku uzamykajícího tankovací šachtu přečerpal do přivezených sudů naložených na nákladním automobilu 1.200 litrů nafty. Dále vylomil vstupní dveře do kontejnerové kanceláře, která se nacházela v provozní budově, z níž odcizil ke škodě pracovníků firmy hotovost ve výši 273,19 euro nacházející se v neuzamčené skříňce a další předměty náležející firmě, zejména chladničku, různé nářadí, mazací prostředky a nemrznoucí směsi v celkové hodnotě nižší než 3000 euro. Rovněž odcizil ke škodě F. B. dvě motorové pily, náhradní řetěz a ochranný pracovní oděv v celkové hodnotě cca 380 euro. Odsouzený L. H. se na trestné činnosti podílel tím, že V. Č. na místo činu dovezl a rovněž mu pomohl při odvozu výše odcizených věcí do České republiky, k čemuž však nedošlo, neboť byli po několika kilometrech v obci XY zastaveni policejní hlídkou, kontrolováni a zadrženi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. H. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení, jakož i tím, že se této dopustil společně s dalším pachatelem. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl v České republice již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu