ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.98.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 98/2019-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky I. K. , nar. XY, a M. K. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, byli I. K. a M. K. uznáni vinnými trestným činem krádeže velkého rozsahu spáchané v organizované skupině ve třech případech a trestným činem krádeže v organizované skupině podle §244a odst. 1, §243 odst. 1 věta 2 č. 3, §244 odst. 1 č. 2 a č. 3, §25 odst. 2 a §53 německého trestního zákoníku (StGB), a odsouzeni M. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců a I. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Traunstein se I. K. a M. K. předmětné trestné činnosti v podobě opakovaně páchaných krádeží dopustili v podstatě tím, že
1) v blíže nezjištěnou dobu 8. 4. 2014 mezi 8:50 a 11:15 hod. se obvinění K., Č., I. a K. vydali v modrém osobním automobilu tov. zn. Audi A4 s RZ: XY, řízeném obviněným K. k rodinnému domu poškozené G. na adrese XY, aby z něj odcizili cenné předměty; obvinění přitom postupovali s dělbou úkolů, kdy obvinění K., I. a Č. se vydali nezamčenými sklepními dveřmi do domu a prohledali ho, zatímco obviněný K. čekal před domem v osobním automobilu připravený k odjezdu, aby zjistil, že ostatní obžalovaní nebudou zpozorováni nebo vyrušeni; přičemž obvinění K., I. a Č. z domu poškozené odcizili různé šperky, sbírku mincí poškozeného G. a hodinky v celkové hodnotě cca 21.257,- € a následně se vzdálili v osobním automobilu tov. zn. Audi A4 řízeném obviněným K.,
2) bezprostředně na to odjeli tito čtyři obvinění osobním automobilem tov. zn. Audi A4 k domu poškozených D. a B. na adrese XY, kde kolem 11:40 hod. vypáčili obvinění K., I. a Č. pomocí neznámého nástroje zadní dveře domu na terasu, dům prohledali a nakonec odcizili různé hodinky, různé šperky, digitální fotoaparát zn. Olympus, livebook zn. Fujitsu S6410 s číslem XY, tablet zn. Samsung s číslem XY, iPad4 s číslem XY a zlaté příbory v hodnotě cca 6.500,- €, zatímco obviněný K. čekal i tentokrát před domem, připraven k odjezdu a varování, přičemž na dveřích terasy vznikla škoda ve formě stop po páčení v blíže neurčené výši, když všichni obvinění jednali ve vztahu k oběma činům spáchaným dne 8. 4. 2014 ve vědomé a chtěné spolupráci s cílem spojit se pro budoucí páchání většího počtu krádeží po určitou dobu a se záměrem opatřit si opakovanými krádežemi nejen přechodný zdroj příjmů,
3) dne 14. 4. 2014 odcestovali obvinění osobním automobilem tov. zn. Mercedes třídy R, české RZ: XY z B. v České republice do Německa, aby zde uskutečnili krádeže vloupáním do bytu, načež se v noci ze 14. 4. na 15. 4. 2014 ubytovali v penzionu XY; dne 15. 4. 2014 kolem 9:50 hod. odjeli obvinění uvedeným vozidlem do ulice XY v XY, kde se obvinění Č., I. a K. vydali k domu rodiny K., XY, zatímco obviněný K. zůstal ve vozidle poblíž místa činu; obvinění Č., I. a K. se dostali do domu tak, že vypáčili domovní dveře, prohrabali všechny komody a skříně a odcizili šperky, hodinky, známky, hotovost a modelovou železnici v celkové hodnotě cca 2.730,- €, přičemž na domovních dveřích vznikla škoda ve výši 88,47 €,
4) bezprostředně po činu popsaném pod bodem 3) se obvinění Č., I. a K. vydali do sousedního domu rodiny L., XY a zatímco obviněný K. opět čekal ve vozidle, vypáčili okno na východní fasádě domu, čímž se dostali do domu, kde otevřeli a vyházeli všechny skříně a komody a odcizili šperky, hodinky a hotovost v celkové hodnotě 9.240,- €, přičemž na okně vznikla věcná škoda ve výši cca 1.900,- €, když i v případech popsaných pod body 3) a 4) obvinění jednali ve vědomé a chtěné spolupráci, čin byl proveden s dělbou úkolů, přičemž obviněný K. řídil vozidlo a během provádění činu zůstal ve vozidle, aby zajistil, že ostatní obvinění nebudou zpozorováni nebo vyrušeni a aby umožnil rychlý útěk, přičemž obvinění, kteří se spojili za účelem páchání trestných činů krádeže, od začátku plánovali, že si opakovanými krádežemi zajistí nejen přechodný zdroj příjmů k financování jejich živobytí; obvinění uvedené předměty odcizili, aby si je neoprávněně přivlastnili, přičemž se škodou, která postupem při páchání činu na domech vznikla, rovněž vědomě počítali.
3. Dne 4. 7. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, ve vztahu k oběma odsouzeným hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že I. K. i M. K. jsou občané České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jednak pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a jednak pokračujícího trestného činu poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku, příp. trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení I. K. i M. K. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozených subjektů dopustili celkem ve čtyřech případech, a to během velmi krátké doby cca jednoho týdne, navíc svým jednáním naplnili zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. V případě odsouzeného M. K. přitom nelze pominout ani skutečnost, že předmětnou trestnou činnost páchal v měsíci dubnu 2014, tedy pouhých cca pět měsíců poté, co byl dne 21. 11. 2013 rozhodnutím Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Pp 89/2013, podmíněně propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 61 T 3/2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 5 To 36/2010, za současného vyslovení dohledu a stanovení zkušební doby v trvání šedesáti měsíců (tj. do 21. 11. 2018), tzn. že se předmětné trestné činnosti na území Spolkové republiky Německo dopouštěl ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzených je tak zvyšována zejména četností jednotlivých útoků, celkovou výší škody způsobené jednak odcizením věcí poškozených ve výši cca 39.727,- € a jednak poškozením věcí ve výši cca 1.988,47 €, jakož i trestní minulostí odsouzeného K., který byl již dříve na území České republiky soudně trestán, a to pro trestnou činnost majetkového charakteru, za kterou mu byl výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 61 T 3/2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 5 To 36/2010, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, z jehož výkonu byl dne 21. 11. 2013 podmíněně propuštěn. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že oběma odsouzeným byl za jednání, jímž byli pravomocně uznáni vinnými rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení I. K. i M. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobám obou výše jmenovaných odsouzených zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík