ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.99.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 99/2019-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 9. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M. , narozeného XY v XY, okres Karlovy Vary, rozsudkem Obvodního soudu Bayreuth ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 8307/14 jug., jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1 StGB, a dále podle §1, §31 a §105 JGG., ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu Bayreuth ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 5199/14 jug., a v něm zahrnutých rozsudků téhož cizozemského soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 8 Ds 152 Js 5534/13 jug., a ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 897/14 jug., hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Bayreuth (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 8307/14 jug., který nabyl právní moci dne 3. 12. 2014, byl P. M. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 StGB, ve spojení s §1, §31 a §105 JGG, za což mu cizozemský soud, při zahrnutí rozsudku téhož cizozemského soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 5199/14 jug., a v něm zahrnutých rozsudků téhož cizozemského soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 8 Ds 152 Js 5534/13 jug., a ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 897/14 jug., uložil trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 7 (sedmi) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
Obžalovaný se 25. 7. 2014 kolem 18:50 hod. nacházel v supermarketu obchodní společnosti REWE v XY, XY, Spolková republika Německo. Tam odcizil dvě lahve Jägermeister, jednu láhev Tullamore Dew a pět dalších lahví whiskey v celkové hodnotě 151,40 €, aby si je bez placení ponechal pro sebe. Obžalovaný přitom alkoholické nápoje uložil v přítomnosti nezletilého syna své tehdejší družky do sportovní tašky, kterou měl u sebe. Poté, co obchod s potravinami opustil, položil tašku do zavazadlového prostoru osobního automobilu, s nímž jel předtím s matkou své tehdejší družky do obchodu. Ještě než řidička J. R. s obžalovaným na sedadle spolujezdce odjela, podařilo se svědkovi M. P., zaměstnanci obchodní společnosti REWE, vzít tašku ze zavazadlového prostoru, takže kradené zboží mohlo být opět vráceno poškozené společnosti.
Z rozsudku cizozemského soudu se dále podává, že rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 5199/14 jug., který nabyl vůči odsouzenému právní moci dne 13. 8. 2014, byl odsouzený uznán vinným trestným činem úmyslného ublížení na zdraví a dále dvěma trestnými činy krádeže podle §223 odst. 1, §230 odst. 1 a §242 odst. 1 StGB, ve spojení s §1, §31 a §105 JGG, a to při zahrnutí rozsudků téhož cizozemského soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 8 Ds 152 Js 5534/13 jug., a ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 8 Ls 152 Js 897/14 jug. Za tyto sbíhající se trestné činu mu přitom cizozemský soud uložil trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Uvedených trestných činů se přitom odsouzený dopustil tím, že:
1. Dne 14. 4. 2014 došlo v ulici XY kolem 18:20 hod. mezi obžalovaným a jeho tehdejší družkou J. R. k fyzické roztržce, kdy obžalovaný bez oprávněného důvodu svýma rukama mohutně udeřil J. R. do trupu a obličeje. Ta přitom utrpěla značné bolesti a podlitiny na oku.
2. a) Dne 29. 7. 2014 se obžalovaný kolem 13:30 hod. nacházel společně s odděleně stíhaným J. D. v obchodních prostorách supermarketu obchodní společnosti Edeka na XY, XY. Na základě společného rozhodnutí spáchat trestný čin odcizili tři lahve Jack Daniels Whiskey, 3 balení sušenek, 5 balení bonbonů a 4 tabulky čokolády v celkové hodnotě 81,89 €, aby si zboží bez zaplacení ponechali. Obžalovaný se útěkem vyhnul zjišťování na místě, protože personál se soustředil na spolupachatele D., který přenášel ukradenou kořist.
b) Ještě téhož dne se obžalovaný kolem 16:20 hod. vydal na základě nového rozhodnutí spáchat trestný čin do prostor supermarketu obchodní společnosti Norma na adrese XY, XY. Tam popadl 12 lahví vodky po 4,99 € a 2 lahve lihoviny, celkově tedy zboží v hodnotě 77,86 € a opustil supermarket, aniž by zaplatil, aby si zboží ponechal pro sebe.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy a odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku).
Konkrétně je třeba říci, že shora uvedené skutky ze dne 25. 7. 2014 a 29. 7. 2014 vykazují znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §116 ve spojení s §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť odsouzený si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (celkem 311,15 €, přičemž uvedená částka dle výše kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou pro příslušné dny již přesahuje částku 5000 Kč). Co se týče jednání odsouzeného ze dne 14. 4. 2014, lze uvedené právně kvalifikovat jako pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku, a to vzhledem k popsané intenzitě útoku odsouzeného vůči poškozené J. R. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil jednání, jímž úmyslně způsobil škodu na cizím majetku, kdy tak navíc jednal dílem i ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přičemž společenskou škodlivost jeho trestné činnosti zvyšuje rovněž skutečnost, že se uvedené trestné činnosti dopustil v souběhu s dalším trestným činem, nikoliv však namířeným proti majetku, nýbrž proti zdraví. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl při zahrnutí jeho shora označených předchozích odsouzení uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem má tak Nejvyšší soud za to, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph. D.
soudce