ECLI:CZ:NS:2019:11.TD.19.2019.1
sp. zn. 11 Td 19/2019-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 námitku podjatosti vznesenou S. B., nar. XY, v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tz 32/2019, a rozhodl takto:
Podle ustanovení §31 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu není předsedkyně senátu JUDr. Milada Šámalová vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona, které je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tz 32/2019.
Odůvodnění:
1. Usnesením Policie ČR – Městské ředitelství policie Brno, 2. oddělení obecné kriminality, ze dne 18. 12. 2018, č. j. KRPB-19199-64/TČ-2018-060272, bylo rozhodnuto podle §159a odst. 1 tr. řádu o odložení podezření ze spáchání přečinu pomluvy podle §184 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit podezřelý S. B., neboť po provedeném prověřování dopěl policejní orgán k závěru, že v dané věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Proti tomuto usnesení podal dne 27. 12. 2018 poškozený Ing. Miloš Zeman, prostřednictvím svého zmocněnce, stížnost, jež byla usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 2 ZN 1160/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
2. Dne 5. 3. 2019 podal ministr spravedlnosti v neprospěch podezřelého S. B. stížnost pro porušení zákona proti shora citovanému pravomocnému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 2 ZN 1160/2018, s tím, že tímto usnesením byl ve prospěch podezřelého porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 a §159a odst. 1 tr. řádu. V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2019 byla podaná stížnost pro porušení zákona zapsána do senátu č. 8 pod sp. zn. 8 Tz 32/2019, jehož členkou je mimo jiné i JUDr. Milada Šámalová.
3. Přípisem Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019 byl podezřelý S. B. písemně informován o personálním složení senátu, jemuž byla podaná stížnost pro porušení zákona přidělena k vyřízení, na což podezřelý reagoval svým podáním ze dne 14. 3. 2019, jehož obsahem je vznesení námitky podjatosti vůči člence senátu č. 8 Nejvyššího soudu JUDr. Miladě Šámalové. Tuto námitku podjatosti podezřelý odůvodnil tím, že jmenovaná soudkyně Nejvyššího soudu je manželkou prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D., předsedy Nejvyššího soudu, který byl do této funkce jmenován dne 22. 1. 2015 prezidentem republiky Ing. Milošem Zemanem, jenž v této trestní věci vystupuje v procesním postavení poškozeného. Podezřelý je přitom toho názoru, že soudce, který byl do své funkce jmenován na základě výhradní diskreční pravomoci jednoho ze subjektů trestního řízení (v tomto případě poškozeného Ing. Zemana), nemůže rozhodovat v trestním řízení dotýkajícím se tohoto subjektu, a to proto, že nelze vyloučit pochybnosti, že nebude ve vztahu k tomuto subjektu rozhodovat nestranně. Shodný názor přitom platí i pro soudce, kteří jsou osobami blízkými soudce takto jmenovaného subjektem trestního řízení. V souvislosti s vznesenou námitkou podjatosti pak podezřelý odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, zejména nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14. Závěrem pak podezřelý navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že JUDr. Milada Šámalová je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného pod sp. zn. 8 Tz 32/2019, neboť lze mít pochybnosti, že pro její poměr k poškozenému nemůže nestranně rozhodovat.
4. Nejvyšší soud z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s §31 odst. 1 tr. řádu přezkoumal, zda není dán konkrétní důvod pro vyloučení předsedkyně senátu č. 8 Nejvyššího soudu JUDr. Milady Šámalové, jenž předpokládá §30 odst. 1 tr. řádu, načež dospěl k závěru, že žádný z těchto důvodů v daném případě dán není, pročež námitku podjatosti podanou podezřelým neshledal v žádném směru důvodnou.
5. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupců, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly činěny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Podle §31 odst. 1 věta třetí tr. řádu o vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhoduje jiný senát téhož soudu.
6. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
7. Nejvyšší soud přezkoumal námitku podjatosti vznesenou podezřelým S. B. vůči osobě předsedkyně senátu č. 8 Nejvyššího soudu JUDr. Miladě Šámalové a na podkladě příslušného spisového materiálu dospěl ve světle výše citované judikatury Ústavního soudu k závěru, že tato námitka není opodstatněná, tzn. že v dané trestní věci nejsou podle §30 odst. 1 tr. řádu a contrario dány důvody pro vyloučení této soudkyně z vykonávání úkonů trestního řízení v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tz 32/2019. Z podezřelým vznesené námitky podjatosti nikterak neplyne, že by mezi jmenovanou soudkyní Nejvyššího soudu a poškozeným panoval jakýkoli osobní vztah, když podezřelým tvrzená pochybnost o nestranném rozhodování v dané věci je dovozována toliko z rodinného vztahu JUDr. Milady Šámalové k předsedovi Nejvyššího soudu, jenž byl do této funkce jmenován právě osobou poškozeného v rámci jeho výlučné pravomoci spojené s výkonem funkce prezidenta republiky (čl. 62 písm. f) Ústavy). V tomto ohledu však nelze pominout skutečnost, že z podezřelým vznesené námitky podjatosti, ani ministrem spravedlnosti v jeho neprospěch podané stížnosti pro porušení zákona, nikterak nevyplývá, že by výše jmenovaná soudkyně byla v předmětné trestní věci dříve jakkoli činná, či se k ní, např. v médiích, jakýmkoli způsobem vyjadřovala. Rovněž ve vztahu k osobě předsedy Nejvyššího soudu nebylo podezřelým jakkoli namítáno, že by v předmětné věci činil jakékoli faktické kroky nebo prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků, popř. jiným způsobem, sděloval své názory či postoje vztahující se k této věci, popř. ke komukoli z účastníků trestního řízení. Podezřelým užitou argumentaci, o niž opírá svoji námitku podjatosti vznesenou vůči soudkyni Nejvyššího soudu JUDr. Miladě Šámalové, je tak třeba považovat za ryze formální, postrádající legitimní a objektivně podložené pochyby o nestrannosti této soudkyně ve vztahu k věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tz 32/2019, jež tak není způsobilá zavdat dojem podjatosti, tedy v očích informovaných a rozumných osob zpochybnit vnímání JUDr. Milady Šámalové jako nestranné či nezávislé soudkyně (k tomu blíže usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3169/18; dále Molek, P. Právo na spravedlivý proces . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 172).
8. V souvislosti s podezřelým vznesenou námitkou podjatosti je třeba připomenout ustanovení §15 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je rozhodovací činnost Nejvyššího soudu vykonávána jednotlivými soudci s tím, že předseda a místopředseda Nejvyššího soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy je přitom soudce při rozhodování vázán toliko zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. S ohledem na ústavně zakotvený princip nezávislého a nestranného výkonu soudní pravomoci je zřejmé, že vedoucímu funkcionáři žádného ze soustavy obecných soudů, včetně předsedy Nejvyššího soudu, nepřísluší jakýmkoli způsobem zasahovat do rozhodovací činnosti soudce či senátu složeného z více soudců, jemuž byla konkrétní věc přidělena k jejímu rozhodnutí (není-li sám jeho členem). Z rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2019 je přitom zřejmé, že předseda Nejvyššího soudu není členem senátu č. 8 tohoto soudu, jemuž byla ministrem spravedlnosti v neprospěch podezřelého S. B. podaná stížnosti pro porušení zákona řádně přidělena a zapsána pod sp. zn. 8 Tz 32/2019, pročež není oprávněn se jakýmkoli způsobem na rozhodovací činnosti tohoto senátu podílet či do této činnosti věcně zasahovat. Podezřelý sám ostatně ani nikterak nenamítá, že by k takovémuto zásahu či jinému způsobu ovlivňování ze strany předsedy Nejvyššího soudu fakticky došlo. Obecné dovození případných pochybností o nestrannosti soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Milady Šámalové toliko z jejího rodinného vztahu k osobě předsedy tohoto soudu, jenž byl do své funkce jmenován poškozeným, tak samo o osobě není způsobilé vyvolat dojem podjatosti této soudkyně, neboť v dané věci nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, jež by byly způsobilé vyvolat obecný dojem o narušení morální či profesní integrity dané soudkyně. V souvislosti s posuzováním otázky profesní podjatosti soudce lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, podle kterého každý soudce profesionál musí být při rozhodování schopen odstínit standardní profesní a kolegiální vztahy, neboť je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má bližší vztah (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 7 Tz 178/2001 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. Nao 41/2013). V dané věci se tak ze strany podezřelého jedná o ryze hypotetické tvrzení postrádající jakoukoli relevantní argumentaci, z níž by byl zřejmý bližší vztah soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Milady Šámalové k osobě poškozeného Ing. Miloše Zemana, pro který by tak vyvstávaly důvodné pochybnosti o její nestrannosti a nezávislost při výkonu rozhodovací činnosti v této trestní věci.
9. Podezřelým zvolená argumentace odůvodňující jím vznesenou námitku podjatosti JUDr. Milady Šámalové přitom postrádá jakýkoli reálný základ namítané profesní závislosti této soudkyně Nejvyššího soudu, popř. jejího manžela zastávajícího funkci předsedy Nejvyššího soudu, na osobě Ing. Miloše Zemana, prezidenta republiky, vystupujícího v této trestní věci v procesním postavení poškozeného. Podezřelý totiž zcela pomíjí mimo jiné časové hledisko aktu jmenování manžela jmenované soudkyně do funkce předsedy Nejvyššího soudu, k němuž došlo již dne 22. 1. 2015, tedy s výrazným časovým předstihem před podáním předmětné stížnosti pro porušení zákona u Nejvyššího soudu, k němuž došlo až dne 5. 3. 2019. Tato okolnost tak ve spojení s výše uvedenými skutečnostmi výrazným způsobem snižuje logické opodstatnění podezřelým vznesené námitky.
10. Námitka podezřelého stran podjatosti soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Milady Šámalové z důvodu jejího poměru k jedné z osob, jichž se rozhodování o podané stížnosti pro porušení zákona přímo dotýká, a to k osobě poškozeného, když daný poměr je odvozován od jmenování manžela této soudkyně do funkce předsedy Nejvyššího soudu právě poškozeným, který je prezidentem republiky, v důsledku čehož by mohla JUDr. Milada Šámalová při projednávání předmětné stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti v neprospěch podezřelého stranit osobě poškozeného, postrádá jakékoli opodstatnění mimo jiné i ve světle obecných pravidel kárné odpovědnosti soudce. Podle §8 odst. 2 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, totiž prezident republiky disponuje samostatným oprávněním podat návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti proti kterémukoliv soudci. V duchu podezřelým namítané argumentace by pak bylo ad absurdum možné dovodit, že každý soudce podílející se na rozhodování ve věci, ve které jako jedna ze stran řízení vystupuje prezident republiky, je podjatý, neboť obava z možného uplatnění zákonných pravomocí kárného žalobce prezidentem republiky by mohla vzbuzovat dojem, že by takový soudce mohl při projednávání dané věci této osobě (tj. prezidentu republiky) stranit. Tímto způsobem by tak mohl být v obecné rovině vyvolán dojem o pochybnostech stran nestrannosti a nezávislosti kteréhokoli soudce, v důsledku čehož by tak neexistoval žádný jiný soudce způsobilý k řádnému (a tedy i objektivně nezpochybnitelnému) projednání a rozhodnutí věci, ve které by jako jedna z procesních stran vystupoval prezident republiky. Takovou argumentaci, plošně zpochybňující profesní a morální integritu kteréhokoli soudce toliko na podkladě určitých profesně formalizovaných vztahů, je však třeba kategoricky odmítnout jako zcela nepřípadnou a obecnou, postrádající jakékoli legitimní a objektivně podložené pochyby o soudcovské nezávislosti konkrétního soudce v určité, jím řešené věci. Stejný závěr pak platí i pro obecnou námitku podjatosti podezřelého vznesenou vůči osobě soudkyně Nejvyššího soudu, JUDr. Miladě Šámalové, jež se opírá o argumentaci ryze formálního charakteru, jež není v daném případě způsobilá zpochybnit obecné vnímání nestrannosti a nezávislosti rozhodování této soudkyně.
11. V daném případě tak nebyly zjištěny jakékoli skutečnosti, pro které by z hlediska ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu mohla být soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Milada Šámalová vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona, neboť nebylo zjištěno, že by tato soudkyně byla v rodinném, osobním či jiném obdobném bližším vztahu ke kterémukoli z účastníků tohoto řízení, resp. ke kterékoli osobě, jichž se dané řízení přímo dotýká, popř. k jejich zástupcům, když o věci samé se dozvěděla až po jejím přidělení v souladu rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2019, kdy se měla možnost prvotně seznámit s jejím předmětem, jakož i s obsahem příslušného spisového materiálu.
12. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak bylo senátem č. 11 Nejvyššího soudu v souladu s ustanovením §31 odst. 1 věta třetí tr. řádu rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora ve výrokové části tohoto usnesení, tzn. že předsedkyně senátu JUDr. Milada Šámalová není z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v rámci řízení o ministrem spravedlnosti v neprospěch podezřelého S. B. podané stížnosti pro porušení zákona, které je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tz 32/2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná (§31 odst. 2 tr. řádu).
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík