ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1044.2019.3
sp. zn. 11 Tdo 1044/2019-3389
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2019 o dovoláních obviněných 1) M. V., nar. XY v XY, Slovenská republika, slovenského státního příslušníka, trvale bytem XY, XY, Slovenská republika, 2) S. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, 3) H. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, 4) M. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, 5) obchodní společnosti N. , IČ XY, se sídlem XY, a 6) obchodní společnosti L., IČ XY, se sídlem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 32/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 5/2017, takto:
Podle §23 odst. 1 tr. řádu se trestní věc obviněné S. B. vylučuje ze společného řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 1044/2019 k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. 30 T 5/2017, byla obviněná S. B. společně s dalšími spoluobviněnými fyzickými osobami (M. V., H. N. a M. M.) a právnickými osobami (obchodními společnostmi N. a L.) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl obviněné za podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to dvou kusů mobilního telefonu, včetně SIM karet a notebooku, podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozsudku.
2. Výše citovaný rozsudek krajského soudu následně obviněná napadla odvoláním, které však bylo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 32/2018, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
3. Dne 5. 2. 2019 podala obviněná prostřednictvím zvoleného obhájce proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo soudem prvního stupně předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dne 20. 8. 2019, a to společně s podáními učiněnými i dalšími spoluobviněnými osobami, tj. M. V., H. N., M. M. a obchodními společnostmi N. a L.
4. Z obsahu příslušného spisového materiálu však bylo zjištěno, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 32/2018, nebyl osobě obviněné B. doposud řádně doručen, neboť podle §64 odst. 1 písm. b), odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. řádu je třeba rozsudek soudu osobě obviněného vždy doručit do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení jeho uložením u subjektu, jehož prostřednictvím je toto rozhodnutí doručováno. Dané zákonné pravidlo se přitom uplatní vždy, je-li doručovanou písemností rozsudek, a to bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o rozsudek vydaný soudem prvního stupně, soudem odvolacím, popř. soudem dovolacím. V daném případě byl rozsudek vrchního soudu řádně doručen toliko tehdejšímu obhájci obviněné B., JUDr. Tomáši Štípkovi, a to do datové schránky dne 23. 1. 2019 (viz č. l. 3125 p. v.). Naopak samotné osobě obviněné nebyl citovaný rozsudek odvolacího soudu řádně doručen, když z adresy XY, XY byla daná písemnost dne 11. 2. 2019 Českou poštou, s. p. vrácena zpět krajskému soudu s poznámkou, že si adresát písemnost v zákonné úložní lhůtě, kdy byla písemnost připravena k předání, nevyzvedl (viz č. l. 3198). Neúspěšnou byla rovněž snaha krajského soudu o doručení rozsudku odvolacího soudu osobě obviněné B. do datové schránky, neboť v tomto případě bylo vykázáno doručení dnem 25. 3. 2019 tzv. fikcí, což je však způsob doručení, který s ohledem na charakter doručované písemnosti zcela odporuje ustanovení §64 odst. 5 písm. a) tr. řádu.
5. Za tohoto stavu tak nebylo rozhodnutí odvolacího soudu osobě obviněné S. B. doposud vůbec doručeno, pročež lze předložení dovolání podaného prostřednictvím jí zvoleného obhájce Nejvyššímu soudu k projednání a rozhodnutí ze strany soudu prvního stupně označit za ryze předčasné. Osobě obviněné totiž doposud neuplynula zákonná dovolací lhůta, toliko v jejímž rámci je oprávněna rozsah, v němž je rozsudek vrchního soudu napadán, jakož i důvody podaného mimořádného opravného prostředku dle svého uvážení měnit (viz §265e odst. 1, 2 a §265f odst. 2 tr. řádu). Podle §265h odst. 2 tr. řádu je třeba nejprve vyčkat řádného uplynutí této dvouměsíční lhůty ve vztahu ke všem oprávněným osobám, tedy i k osobě B., než bude možné příslušný spisový materiál předsedou senátu soudu prvního stupně ve vztahu k její osobě řádně předložit Nejvyššímu soudu.
6. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou, na rozdíl od podání učiněných osobami spoluobviněných M. V., H. N., M. M. a obchodní společnosti L., v současné době splněny zákonné podmínky k řádnému projednání dovolání podaného obviněnou S. B. prostřednictvím jí zvoleného obhájce.
7. Podle §23 odst. 1 tr. řádu lze k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak byly Nejvyšším soudem shledány všechny zákonné podmínky uvedené v ustanovení §23 odst. 1 tr. řádu pro vyloučení trestní věci obviněné S. B. ze společného řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 11 Tdo 1044/2019 (t. j. ve vztahu k osobám spoluobviněných M. V., H. N., M. M. a obchodních společností N. a L.) k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík