ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1060.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1060/2019-691
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 o dovolání obviněné L. J., rozené V. , narozené dne XY v XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2019, č. j. 15 To 5/2019-627, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 3/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné L. J. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněná L. J. byla rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 11. 2018, č. j. 57 T 3/2018-576, uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se přitom obviněná na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila následovně:
v přesně nezjištěné době dne 28. 1. 2017, v místě bydliště v XY, ul. XY, v bytě č. 8, protiprávně, bez příslušného oprávnění dle zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, poskytla poškozenému A. G., nar. XY, v nezjištěném množství látku Gama-butyrolakton (GBL), kterou si obstarala od neztotožněné osoby, kdy jmenovaný tuto látku perorálně požil, a v důsledku toho došlo u něho k srdeční a dechové nedostatečnosti při těžké otravě butyrolaktonem (GBL) a kolem půlnoci z 28. 1. na 29. 1. 2017 k následné smrti, přičemž obžalované jako dřívější uživatelce drog byly známy účinky látky Gama-butyrolaktonu (GBL) na lidský organismus, s ohledem na své předchozí zkušenosti s drogami musela vědět, že po požití Gama-butyrolaktonu může poškozený v krajním případě zemřít, přesto mu tuto látku za účelem požití poskytla a zcela bezdůvodně předpokládala, že jeho užití u poškozeného žádné zdravotní důsledky mít nebude,
přičemž Gama-butyrolakton je jako výchozí a pomocná látka (prekursor drog) uveden v Příloze k nařízení vlády č. 485/2013, o seznamech výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech, ve znění nařízení vlády č. 252/2015 Sb.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněné uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7,5 (sedmi a půl) roku, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle §99 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil obviněné ochranné léčení protitoxikomanské, a to v ústavní formě.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, a to do všech jeho výroků. V záhlaví označeným rozsudkem pak Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) z podnětu odvolání obviněné zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu výroky napadeného rozsudku soudu prvního stupně o trestu a o ochranném opatření. Nově pak rozhodl tak, že podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněné trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil obviněné ochranné léčení protitoxikomanské, a to v ústavní formě.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění shledává v tom, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. In concreto obviněná namítá, že skutkový stav dané trestní věci, jenž byl zjištěn na základě provedeného dokazování, se v podstatné části rozchází s popisem skutkového děje uvedeným v rozsudku. Tvrdí, že látku Gama-butyrolakton (dále také jen „prekursor“) neoprávněně nevyrobila, nedovezla, nevyvezla, neprovezla, nenabídla, nezprostředkovala, neprodala ani jinak jinému neopatřila nebo pro jiného nepřechovávala, když daný prekursor dostala darem, přinesla jej domů a položila na poličku. Byl to poškozený, kdo si látku bez jakékoliv účasti obviněné nalil do svého a do jejího pití, k čemuž obviněná dodává, že trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle §283 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou, je čistě komisivním deliktem. Protože však obviněná žádný projev vůle, který by naplňoval některý ze znaků skutkové podstaty daného trestného činu, neučinila, má za to, že nebyla dána objektivní stránka skutkové podstaty uvedeného trestného činu.
6. Obviněná dále uvádí, že soud prvního stupně dovodil naplnění objektivní stránky daného trestného činu v rámci znaku „jinak jinému opatří“, byť však jeho existence nebyla v řízení před soudem prokázána, resp. naplnění daného znaku dovozuje toliko z toho, že obviněná přinesla daný prekursor domů a pasivně umožnila poškozenému s touto látkou disponovat, tedy aniž by mu ji sama podala či jinak předala. Takový výklad soudu prvního stupně však obviněná považuje za nesprávný, když nad rámec jazykového výkladu daného ustanovení nepřípustně rozšiřuje jeho dosah. Dále obviněná opakovaně zdůrazňuje, že poškozeného nijak nenabádala k požití daného prekursoru, přičemž doplňuje, že nelze ani vyloučit, že tento obviněný sám nalil do štrůdlu, který obviněná ten den pekla, a to zcela bez jejího vědomí. Výklad znaku „jinak jinému opatří“ užitý soudem prvního stupně proto považuje obviněná za nesprávný, k čemuž odkazuje i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 11 Tdo 511/2016, z něhož se podává, že pod daným pojmem se rozumí obstarání (mimo jiné) prekursoru jinému jiným způsobem než je výslovně uveden v §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy např. darováním, výměnou za jinou věc apod. Jinými slovy je zde nezbytné aktivní konání pachatele.
7. Na základě uvedené argumentace se proto obviněná domnívá, že měla být uznána vinnou trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku, neboť její jednání odpovídá skutkové podstatě právě tohoto trestného činu, nikoliv trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku.
8. Obviněná dále uvádí, že její dovolání výslovně směřuje pouze proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku a že se nedomáhá přezkoumání či hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu, provedeného dokazování či hodnocení důkazů. Závěrem pak navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že obviněná své námitky uplatňuje od počátku trestního řízení a formulovala je i v rámci svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabýval rovněž soud odvolací. Státní zástupkyně se přitom ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jestliže obviněná daný prekursor obstarala a umožnila poškozenému jej konzumovat, je třeba takové její jednání podřadit pod znak „jinak jinému opatří“ ve smyslu §283 tr. zákoníku, jímž se rozumí i poskytnutí takové látky ke společné konzumaci. Podle názoru státní zástupkyně je pak bezpředmětné, že obviněná pojala úmysl společně danou látku konzumovat teprve později, nikoliv při jejím samotném obstarání. Stran právní kvalifikace skutku dále státní zástupkyně dodává, že z hlediska objektivní stránky je zde dáno jak jednání obviněné, tak i následek a příčinná souvislost, když bezprostřední příčinou intoxikace poškozeného prekursorem bylo jeho poskytnutí právě obviněnou. Z hlediska subjektivní stránky pak státní zástupkyně připomíná, že obviněná, jakožto osoba konzumující omamné a psychotropní látky, si musela být vědoma toho, že za určitých okolností může být každá dávka takové látky pro jejího uživatele smrtelná a není pochyb o tom, že každý, kdo poskytne jiné osobě danou látku vědomě, riskuje smrt takové osoby (uživatele). S ohledem na výše uvedené je proto státní zástupkyně přesvědčena, že deklarovaný dovolací důvod nebyl na základě argumentace obviněné naplněn a navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
10. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně obviněné k její případné replice, avšak tuto do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je (mimo jiné) podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
13. Obviněná v rámci dovolání uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obviněné proti posouzení naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, resp. proti výkladu znaku „jinak jinému opatří“, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku, a lze je tak podřadit pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však – ve shodě se soudem odvolacím, jakož i se státní zástupkyní – dospěl k závěru, že tyto námitky nejsou opodstatněné.
15. Předně považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že obviněná nerozporuje závěry soudu prvního stupně týkající se příčiny úmrtí poškozeného A. G., který zemřel kolem půlnoci z 28. 1. na 29. 1. 2017 v důsledku srdeční a dechové nedostatečnosti, k nimž vedla otrava Gama-butyrolaktonem (GBL). Obviněná však namítá nesprávnost podřazení jejího jednání pod znak „jinak jinému opatří“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, když toto spočívalo (stručně řečeno) v tom, že si neoprávněně opatřila (získala darem) lahvičku obsahující daný prekursor, kterou následně umístila na polici v domácnosti, kterou posléze začala sdílet s poškozeným. Poškozený se později obviněné dotázal na obsah dané lahvičky, která mu sdělila, že se v této nachází „tekutá extáze“ (slangové označení pro Gama-butyrolakton). Dne 28. 1. 2017 pak poškozený tuto lahvičku otevřel a část jejího obsahu nalil sobě a obviněné, načež jej vypili a zajedli štrůdlem. V podstatě bezprostředně poté se poškozenému udělalo nevolno a odešel na záchod, kde později zemřel; obviněná mezitím usnula na pohovce. Obviněná je přesvědčena, že její shora popsané jednání mělo být posouzeno jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku, když lahvičkou s předmětným prekursorem jen přinesla do domácnosti a na následném požití jejího obsahu poškozeným neměla žádný vliv.
16. Na tomto místě je třeba připomenout, že trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt.
17. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy patří mezi tzv. drogové trestné činy, které postihují takové nakládání s omamnými a psychotropními látkami, prekursory či s jedy, „které je v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Smyslem ustanovení §283 a násl. je ochrana společnosti a jednotlivců před negativními dopady takového jednání, včetně s tím souvisejícího zneužívání omamných a psychotropních látek a jedů. Nutnost trestněprávní úpravy v tomto směru vyplývá i z mezinárodně právních závazků České republiky (…)“ (STOČESOVÁ, S. In. KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 367). Základní skutková podstata daného trestného činu (§283 odst. 1 tr. zákoníku) postihuje v prvé řadě neoprávněné jednání spočívající ve výrobě, anebo v taxativně vyjmenovaných způsobech nakládání (dovezení, vyvezení, provezení) či distribuce (nabídnutí, zprostředkování, či prodej) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího takovou látku, prekursoru nebo jedu, a dále jejich jiné neoprávněné opatření pro jiného, popřípadě jejich neoprávněné přechování pro jiného.
18. Ze skutkové věty soudu prvního stupně se přitom zjevně podává, že jednání obviněné spočívající v opatření lahvičky obsahující daný prekursor, její přinesení do domácnosti, kterou posléze začala sdílet s poškozeným, umístění na poličku, ze které si ji následně poškozený (poté, co mu obviněná již dříve sdělila její obsah) vzal a společně s obviněnou část jejího obsahu zkonzumovali, nelze podřadit pod znak výroby, ani pod některý z taxativně vyjmenovaných způsobů nakládání, potažmo distribuce. Je proto otázkou, zda dané jednání obviněné nelze podřadit pod další znak obsažený v §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to „neoprávněně jinak jinému opatří“.
19. Pojem „neoprávněně jinak jinému opatří“ přitom odborná literatura vymezuje jako neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jinému jiným způsobem, než je výslovně uvedeno v §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy darováním, výměnou za jinou věc apod. Obstarání se může stát i způsobem, který zakládá skutkovou podstatu jiného trestného činu (srov. ŠÁMAL, P., ŠÁMALOVÁ, M. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2868., obdobně viz také SOTOLÁŘ, A. In: DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. §233 až 421 . Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2306-2307., anebo STOČESOVÁ, S. In. KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 370.).
20. Vycházeje z těchto stručných teoretických východisek Nejvyšší soud konstatuje, že výklad daného pojmu přijatý soudem prvního stupně, jakož i soudem odvolacím, odpovídá účelu předmětného ustanovení, jímž je (mimo jiné) postihovat jednání spočívající v neoprávněném obstarávání omamných a psychotropních látek, přípravků tyto obsahující, prekursorů a jedů třetím osobám, a to s ohledem na potenciální riziko, které tyto pro lidský život a zdraví představují. Nelze přitom přehlížet ani skutečnost, že daný trestný čin, resp. všechny tzv. drogové trestné činy, jsou zařazeny v hlavě VII zvláštní části trestního zákoníku obsahující tzv. obecně nebezpečné trestné činy, pro něž je příznačný nikoliv poruchový následek, nýbrž následek ohrožovací. Jinými slovy není nezbytné, aby jednáním pachatele došlo k zásahu do chráněného zájmu, jímž je zde zájem na ochraně společnosti a jednotlivců před škodlivými účinky omamných a psychotropních látek, prekursorů a jedů na život a zdraví, ale postačí jeho reálné ohrožení.
21. V projednávané trestní věci přitom obviněná lahvičku obsahující daný prekursor umístila na volně přístupnou polici v domácnosti, kterou následně sdílela s poškozeným, přičemž tohoto informovala o obsahu dané lahvičky a v situaci, kdy o ni poškozený projevil zájem, fakticky tacitně souhlasila s tím, aby si lahvičku včetně jejího obsahu poškozený vzal a následně část jejího obsahu společně s obviněnou vypil. Uvedené jednání obviněné – která mlčky souhlasila s tím, že si poškozený lahvičku s prekursorem vzal a následně část jejího obsahu požil – je třeba vnímat jako neoprávněné (obviněná nedisponovala příslušným oprávněním k nakládání s Gama-butyrolaktonem) obstarání prekursoru jinému, tedy jako opatření prekursoru jiným způsobem než taxativně vyjmenovaným v §283 odst. 1 tr. zákoníku. Jak navíc správně podotknul odvolací soud (bod 8. jeho rozsudku), není rozhodné, že obviněná do chvíle kdy poškozený o lahvičku projevil zájem, nepojmula úmysl tuto poškozenému, včetně jejího obsahu, poskytnout. Rozhodné v tomto směru bylo teprve to, že ve chvíli, kdy poškozený o lahvičku obsahující Gama-butyrolakton projevil zájem, k tomuto (byť) mlčky přivolila.
22. Nejvyšší soud dále považuje za nutné doplnit, že v tomto případě nešlo o jednání ve smyslu jednání komisivního – aktivního konání (jak správně namítá obviněná), jímž by bylo například darování dané látky, její poskytnutí ke společné konzumaci, anebo například volné poskytnutí takové látky uzavřenému okruhu osob např. na večírku (srov. bod 8. rozsudku odvolacího soudu), ale o případ jednání omisivního – opomenutí ve formě tzv. nepravé omise ve smyslu §112 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, neboť obviněná byla povinna – v důsledku svého předchozího ohrožujícího jednání spočívajícího v přinesení lahvičky obsahující uvedený prekursor a jejího ponechání si i poté, co s ní začal sdílet domácnost poškozený – postupovat tak, aby nedošlo v důsledku jejího předchozího jednání k ohrožení života či zdraví v důsledku dalšího nakládání s Gama-butyrolaktonem vůči třetím osobám. To však neučinila, když posléze poškozenému umožnila nakládat s uvedeným prekursorem, v důsledku čehož došlo k reálnému ohrožení jeho života a zdraví, jež nakonec vyústilo až ve smrtelný následek.
23. Dlužno dodat, že jakkoliv se v případě nepravého omisivního deliktu, jehož podstatou je opomenutí zvláštní povinnosti pachatele konat, jeví užití slovesa „poskytla“ problematickým (když výstižnějším by bylo v tomto kontextu spíše užití slovesa „umožnila“), nemá Nejvyšší soud pochyb o tom, že podstatou jednání obviněné (kdy volní složku jednání v tomto ohledu představoval právě její tacitní souhlas s tím, aby s lahvičkou s prekursorem nakládala jiná osoba – poškozený) bylo právě obstarání daného prekursoru jinému.
24. Nejvyšší soud proto na tomto místě uzavírá, že námitce obviněné, podle níž její jednání popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nelze podřadit pod znak „neoprávněně jinak jinému opatří“ nemohl dát za pravdu a naopak se ztotožnil s právním posouzením soudů nižších stupňů. Napadená rozhodnutí tedy netrpí vytýkanou vadou v podobě nesprávného právního posouzení a dovolání obviněné shledal Nejvyšší soud v tomto směru jako zjevně neopodstatněné.
25. Pokud jde o poznámku obviněné, že Gama-butyrolakton, resp. kyselina oxybová [Gama-hydromáselná (GHB)], jejímž je Gama-butyroklaton prekursorem, byl obsažen ve štrůdlu, který tato pekla a do kterého ji mohl obviněný přidat bez jejího vědomí, je třeba říci, že v tomto směru se argumentace obviněné ocitá vně jí uplatněného dovolacího důvodu, neboť směřuje do oblasti hodnocení důkazů, která je doménou soudu prvního stupně, potažmo za splnění zákonných podmínek soudu odvolacího, nikoliv však Nejvyššího soudu. V tomto ohledu proto postačí nad rámec přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu uvést, že touto otázkou se zabýval soud prvního stupně, který uzavřel, že nelze prokázat, kdo kyselinu oxybovou, která se ve štrůdlu nacházela ve formě vodné soli (nikoliv ve formě laktonu, jako tomu bylo u prekursoru zajištěného v lahvičce, z níž pocházel Gama-butyrolakton, který poškozený a obviněná požili) do štrůdlu přidal. Avšak vzhledem k tomu, že bezprostřední příčinou úmrtí poškozeného byla dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vypracovaného znalci MUDr. Petrem Tomáškem a MUDr. Janou Markvartovou (č. l. 130-143) intoxikace Gama-butyrolaktonem, není z hlediska posouzení trestní odpovědnosti obviněné odpověď na danou otázku jakkoliv relevantní.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
26. Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv obviněnou uplatněné dovolací námitky spadají pod jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl tyto přijmout, neboť právní posouzení skutku soudem prvního stupně a posléze i soudem odvolacím shledal správným. Za této situace nezbylo, než aby Nejvyšší soud dovolání L. J. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.