ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1269.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1269/2019-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2019 o dovolání obviněného J. P. , narozeného dne XY v XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2019, č. j. 2 To 49/2019-308, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 172/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný J. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 2. 2019, č. j. 1 T 172/2018-278, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se přitom podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný následujícím způsobem:
v blíže nezjištěné dny nejdříve od 17. 10. 2017 do měsíce července 2018 na různých místech v okrese Přerov, především na území města XY a v jeho okolí, s vědomím, o jakou látku se jedná, za úplatu či zdarma předával metamfetamin – pervitin dalším osobám, přičemž takto činil přinejmenším ve vztahu k P. S., narozenému XY, kterému jej předal v jednom až dvou případech, vždy v množství kolem 0,2 g, vždy za částku 500 Kč, M. H., narozenému XY, kterému jej předal zdarma přinejmenším v jednom případě v množství na jedno užití kolem 0,1 g, Z. Z., narozené XY, které jej předal v jednom případě v množství na jedno užití za částku 300 Kč, L. T., narozenému XY, kterému jej předal v jednom případě v množství na jedno užití kolem 0,15 g za částku 200 Kč, D. Š., narozenému XY, kterému jej předal ve třech až čtyřech případech, vždy v množství na jedno užití, vždy za částku 500 Kč, přičemž metamfetamin je psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů,
přičemž shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. 2 T 189/2017, jenž nabyl právní moci dne 17. 1. 2018, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen mimo jiné peněžitý trest ve výměře 30 000 Kč, který byl zaplacen dne 6. 3. 2018.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně obviněnému uložil jednak podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 4 ks plastových sáčků s rychlouzávěrem, 1 ks digitální váhy a finanční hotovosti ve výši 1 300 Kč, a dále podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to do všech jeho výroků. V záhlaví označeným usnesením pak Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění shledává v nesprávném právním posouzení skutku soudy nižších stupňů.
5. Obviněný předně uvádí, že základní skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku v sobě obsahuje několik různorodých samostatných jednání a jde tedy o alternativní skutkovou podstatu dopadající na vícero typově podobných jednání, resp. činů. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby obsažená v §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pak spočívá ve speciální recidivě, která je dána tam, kde se odsouzený opětovně dopustí činu uvedeného v odstavci prvém téhož ustanovení. Podle obviněného je zmíněné ustanovení třeba interpretovat tak, že pro naplnění dané okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby musí jít (nově) o stejné jednání, za které byl obviněný dříve odsouzen nebo potrestán, nikoliv o jedno z jednání uvedených v odstavci prvém. Tento závěr obviněný dovozuje z jazykového výkladu předmětného ustanovení, v němž zákonodárce nepoužívá pojmů „trestný čin“ či „skutek“, které by zahrnovaly celou skutkovou podstatu, ale pouze pojem „čin“, který představuje toliko konkrétní jednání nezahrnující jeho následek. Z uvedeného pak obviněný dovozuje, že „totožnost činu“ zde musí být hodnocena přísněji, nežli totožnost skutku.
6. Nesprávné právní posouzení skutku proto obviněný spatřuje v tom, že i když soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování správně vyhodnotily, že v projednávané trestní věci se nedopouštěl distribuce v pravém slova smyslu, ale šlo o „společné užití drogy“, kterou opatřil a předal známému spoluuživateli, a to ve zcela minimálním rozsahu, tento svůj záměr již nepromítly do svého hmotně právního posouzení a věc hodnotily zcela formalisticky. Obviněný se domnívá, že takové hodnocení je zapříčiněno snahou o udržení zákonnosti opatřených důkazů, jelikož tyto byly získány pouze na základě provedených odposlechů, kdy případné překvalifikování věci na trestný čin toliko podle §283 odst. 1 tr. zákoníku by vedlo k jejich procesní nepoužitelnosti. Pro úplnost obviněný dodává, že do dnešního dne neobdržel informaci o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 8 tr. řádu.
7. S ohledem na výše uvedené obviněný žádá Nejvyšší soud, aby napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání ke konkrétním námitkám obviněného předně uvádí, že výhrady obviněného stran zákonnosti a využitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu považuje za nezpůsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod, neboť představují námitky ryze procesního charakteru. Nadto jde podle státního zástupce o námitku lichou, protože návrh státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příkaz samotný, veškeré zákonem požadované náležitosti splňují a nelze akceptovat ani závěrečnou úvahu obviněného o nepoužitelnosti důkazů získaných na základě provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v případě, že by jeho jednání bylo kvalifikováno pouze jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Ke stíhání tohoto trestného činu totiž Českou republiku zavazuje mezinárodní smlouva ve smyslu §88 odst. 1 věty prvé tr. řádu, a proto je z hlediska naplnění zákonných podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 tr. řádu (samozřejmě při splnění dalších zákonných podmínek) lhostejné, zda je dáno podezření ze spáchání základní skutkové podstaty tohoto trestného činu, anebo některé z jeho kvalifikovaných skutkových podstat.
9. Oproti tomu námitku obviněného týkající se interpretace kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku označuje státní zástupce sice za způsobilou naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak současně dodává, že ji shledává zjevně neopodstatněnou. Pod pojmem „takový čin“ [§283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] podle státního zástupce totiž nelze spatřovat zcela totožný skutek, ale naopak platí, že může jít o jakýkoliv skutek naplňující znaky uvedené v §283 odst. 1 tr. zákoníku. Jinými slovy pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku není třeba, aby dřívější a nový trestný čin byly spáchány stejnými formami alternativně uvedenými v §283 odst. 1 tr. zákoníku, či dokonce, aby se shodovaly konkrétní skutkové okolnosti dřívější a nově spáchané trestné činnosti (k čemuž státní zástupce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 230/2017).
10. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
11. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce obviněnému k jeho případné replice, avšak tuto do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda lze obviněným uplatněnou argumentaci podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je (mimo jiné) podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
14. Obviněný v rámci dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
15. Nejvyšší soud však i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud předně konstatuje, že přinejmenším část dovolacích námitek obviněného lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Konkrétně jde o námitku týkající se interpretace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zakotvené v §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jež je založena na stejnorodé, speciální a časově omezené recidivě. Druhou námitku obviněného, týkající se použitelnosti důkazů získaných na základě provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. řádu, naopak pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť jejím prostřednictvím obviněný brojí proti zákonnosti procesního postupu orgánů činných v trestním řízení. To však neznamená, že by danou námitku Nejvyšší soud zcela oslyšel, neboť tato se týká otázky zákonnosti důkazů získaných na základě provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a tedy i práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu hlavy páté Listiny a článku 6 Úmluvy.
17. Co se týče první námitky obviněného [interpretace znaku „za takový čin“ obsaženého v §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], považuje Nejvyšší soud za nezbytné na úvod připomenout, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin (tj. za čin uvedený v odstavci 1 téhož ustanovení) v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
18. Obviněný de facto tvrdí, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby obsaženou v §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je třeba vykládat tak, že jde o jakýsi zvláštní druh recidivy (zpětnosti), neboť pro naplnění dané kvalifikované skutkové podstaty se pachatel musí znovu dopustit identického jednání (ve smyslu opětovného naplnění identického alternativního způsobu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy obsaženého v §283 odst. 1 tr. zákoníku), pro nějž byl v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
19. Takový požadavek „zvláštní“ stejnorodé speciální recidivy, který obviněný nastiňuje, ale ustanovení §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nezakotvuje. Obdobnou námitkou se přitom ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud zabýval již dříve (jak připomněl státní zástupce), a to v usnesení ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 230/2017, kde uzavřel, že „[p]od pojmem ‚takový čin‘ zcela jistě nelze spatřovat pouze skutek spáchaný stejnou formou či ve všech okolnostech totožný, ale skutek naplňující znaky uvedené v odstavci 1 ustanovení §283 tr. zákoníku, jak je patrné z návětí odstavce druhého ‚spáchá-li čin uvedený v odstavci 1‘ v souvislosti se zněním písm. b) tohoto odstavce. Je tedy zcela zřejmé, že pojmem ‚takový čin‘ se v dané souvislosti rozumí čin uvedený v odstavci prvním.“
20. K tomu lze doplnit, že z hlediska typové společenské škodlivosti jsou si jednotlivé alternativní formy jednání uvedené v §283 odst. 1 tr. zákoníku rovny, neboť všechny jsou způsobilé ohrozit zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Smyslem kvalifikované skutkové podstaty obsažené v §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je pak postihovat typově společensky škodlivější jednání pachatele, který i přes své předchozí odsouzení nebo potrestání, k němuž došlo v předchozích třech letech, některým ze způsobů uvedených v §283 odst. 1 tr. zákoníku, znovu ohrozil (popřípadě se pokusil ohrozit, anebo takové ohrožení připravoval) tentýž chráněný zájem, a to opět některým ze způsobů jednání uvedených v §283 odst. 1 tr. zákoníku. Protože platí, že všechny formy jednání uvedené v §283 odst. 1 tr. zákoníku jsou si (z hlediska typové společenské škodlivosti) rovny, není z pohledu naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku rozhodné, jakou konkrétní formou jednání uvedeného v §283 odst. 1 tr. zákoníku se pachatel nového trestného činu dopustí. Každá z nich je totiž s to (při splnění časového kritéria předchozího odsouzení nebo potrestání v posledních třech letech) založit speciální stejnorodou recidivu ve smyslu §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, která představuje okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.
21. Jestliže tedy byl obviněný trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. 2 T 189/2017, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, bylo namístě jednání, pro které byl stíhán v současné trestní věci, právně kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Je přitom irelevantní [z hlediska naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] jakou konkrétní formu mělo jeho jednání v předchozí a v nynější trestní věci.
22. Nejvyšší soud tak uzavírá, že danou námitku obviněného, byť podřaditelnou pod jím uplatněný dovolací důvod, nemohl shledat důvodnou, neboť se zakládá na nesprávné interpretaci znaku „takový čin“, která zcela odhlíží od účelu §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
23. Stran druhé dovolací námitky obviněného je zapotřebí vyzdvihnout, že touto otázkou se již dříve zabýval odvolací soud, který po přezkoumání příkazu soudce Okresního soudu v Přerově k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 6. 2018, č. j. 4 Nt 2007/2018-4 (viz č. l. 140-141) dospěl k závěru, že tento splňuje veškeré zákonné náležitosti ve smyslu §88 odst. 1, 2 tr. řádu (srov. bod 11. usnesení dovolacího soudu). In concreto se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s úvahou státního zástupce, totiž že v případě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku lze vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. řádu nejen v případě, kdy je vedeno trestní stíhání pro jednání, v němž je spatřována některá z kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu, ale rovněž i tehdy, je-li trestní stíhání vedeno pro jednání, které lze kvalifikovat „toliko“ jako základní skutkovou podstatu.
24. Uvedený závěr se totiž jednoznačně podává z dikce §88 odst. 1 věty první tr. řádu, podle něhož platí, že je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku, křivé obvinění podle §345 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle §346 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivé tlumočení podle §347 odst. 3 až 5 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
25. S obviněným lze souhlasit v tom směru, že trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spadá z hlediska kategorizace trestných činů mezi přečiny (srov. §14 odst. 2 tr. zákoníku), a proto v případě trestního řízení vedeného pro tento přečin není splněna první z alternativních podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 věty první tr. řádu, tj. vedení trestního řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. V případě vedení trestního řízení pro přečin podle §283 odst. 1 tr. řádu by zároveň nebyla dána ani další z alternativních podmínek vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 věty první tr. řádu, neboť tento trestný čin není uveden v taxativním výčtu trestných činů, u nichž lze přistoupit k vydání takového příkazu, ačkoliv vždy nejde o zločiny, které by současně splňovaly podmínku prvou. Obviněný však přehlíží skutečnost, že vedle těchto dvou alternativních podmínek stanoví §88 odst. 1 věta první tr. řádu ještě třetí alternativní podmínku pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to že je vedeno trestní řízení pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. Jak již Nejvyšší soud konstatoval, právě o tento případ jde v nyní projednávané věci.
26. V případě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku je takovou mezinárodní smlouvou předně Jednotná úmluva o omamných látkách (vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 27. 4. 1965, č. 47/1965, ve znění sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 458/1991 Sb.), dále Úmluva o psychotropních látkách (vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 21. 4. 1989, č. 62/1989 Sb.) a konečně Úmluva proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 462/1991 Sb.). Tyto vyhlášené mezinárodní smlouvy Českou republiku, jakožto smluvní stranu, zavazují ke stíhání právě takové trestné činnosti, jíž se obviněný v projednávané věci dopustil [srov. článek 3 odst. 1 písm. a) bod 1 Úmluvy proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, článek 8 odst. 1 ve spojení s článkem 22 Úmluvy o psychotropních látkách a článek 36 odst. 1 písm. a) Jednotné úmluvy o omamných látkách]. Jinými slovy vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. řádu je přípustné i v případě vedení trestního řízení pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Dále je třeba dodat, že ve věci obviněného bylo od počátku vedeno trestní řízení pro jednání, v němž bylo spatřováno spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (viz záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 7. 6. 2018, č. j. KRPM-73056-2/TČ-2018-140872), a to právě s odkazem na předchozí odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 12. 2017, sp. zn. 2 T 189/2017. Lze tedy uzavřít, že od počátku trestního řízení ve věci obviněného byly dány hned dvě ze tří alternativních podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 věty první tr. řádu, totiž že trestní řízení bylo vedeno pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let (první alternativní podmínka) a zároveň i pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. Nejvyšší soud proto uzavírá, že důkazy opatřené na základě provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze v tomto směru označit za nezákonné a jejich následné provedení v trestním řízení proti obviněnému nijak nekoliduje s jeho ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Ani tuto námitku obviněného tedy Nejvyšší soud neshledal důvodnou.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv jedna z obviněným uplatněných dovolacích námitek spadá pod jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl tuto přijmout, když právní posouzení skutku soudem prvního stupně a posléze i soudem odvolacím shledal správným. Za této situace nezbylo, než aby Nejvyšší soud dovolání J. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 11. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.