ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1428.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1428/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2019 o dovolání obviněného T. J., nar. XY ve XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2018, č. j. 5 To 8/2018-3961, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušují ve vztahu k obviněnému T. J. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2018, č. j. 5 To 8/2018- 3961 v bodech I. a II. v celém rozsahu a v bodě IV. jen částečně, a to ve vztahu k rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněného proti výrokům o vině pod body 1), 2) a navazujícímu výroku o trestech z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č. j. 50 T 4/2017-3857, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č. j. 50 T 4/2017- 3857 ve výrocích o vině pod body 1) a 2), v celém výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky uvedených rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265l odst. 4 tr. ř. ve spojení s §68 odst. 1 tr. ř. se obviněný T. J. , nar. XY, bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. c) tr. ř.
IV. Podle §73 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř. a contrario se nepřijímá záruka důvěryhodné osoby M. J., bytem XY, XY a J. G.., bytem XY, XY a písemný slib obviněného.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č. j. 50 T 4/2017-3857, byl obviněný T. J. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (v bodě 1 rozsudku), zvlášť závažným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (v bodě 2 rozsudku) a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 3 rozsudku). Za toto jednání mu byl uložen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 9 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byl jmenovanému uložen podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci – 0,52794 BTC, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to v rozhodnutí blíže specifikovaných střelných zbraní a střeliva, a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci – hotovostních finančních prostředků, jakož i finančních prostředků zajištěných na v rozhodnutí blíže specifikovaných účtech obviněného u Air Bank, ČSOB, FIO banky, MONETA Money Bank a Slovenkej sporiteľni.
Trestná činnosti obviněného spočívala v tom, že:
1. minimálně v období od 1. 2. 2013 do 30. 11. 2013 provozoval internetový obchod S. M. (dále též jen „S.“), který vytvořil za účelem zprostředkování prodeje různého zboží či služeb, především návykových látek uvedených v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, aniž disponoval povolením, které je k zacházení s nimi podle zákona potřeba, kdy platby v internetovém obchodě probíhaly prostřednictvím digitální měny bitcoin (BTC), a za zprostředkování každé obchodní transakce byla stanovena provize, která byla zasílána na transportní bitcoinovou adresu patřící obviněnému, jenž daným způsobem získal provizi nejméně 679,31231647, to je nejméně 842.711,36 Kč,
2. jako provozovatel a administrátor internetového obchodu S. M. v době od 00:08 hod. do 11:43 hod. dne 1. 12. 2013 z 5.438 bitcoinových adres anonymizovaných zákazníků obchodu, k nimž měl přístup, z důvodu dispozice privátními klíči celé peněženky obchodu, odcizil 840,70 BTC, v hodnotě 16.156.123 Kč, které převedl na svou soukromou transportní bitcoinovou adresu a takto získané bitcoiny použil pro svou osobní potřebu,
3. od blíže nezjištěné doby, nejpozději do 12. 4. 2016, přechovával v rodinném domě XY, XY, okr. Hodonín, 6 střelných zbraní kategorie B a C, a dále ostré náboje různých označení, ačkoliv nebyl držitelem zbrojního průkazu.
Předmětné trestní řízení bylo vedeno současně proti obviněné E. J., která byla týmž rozsudkem podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby pro skutek, že v období od 21. 10. 2013 do 9. 1. 2014 převedla na své bankovní účty vedené u Air Bank, Moneta Money Bank, ČSOB, České spořitelny a Fio banky celkovou částku 4.181.139,44 a dále dne 15. 1. 2014 převedla na účet svého manžela T. J. vedený u Air Bank částku 820.484,50 Kč, tedy celkem finanční prostředky ve výši 5.001.623,94 Kč, které měla na uvedené účty zasílat ze svého účtu vedeného u bitcoinové směnárny B. L., v níž došlo ke směně 820,75856589 BTC, zaslaných jejím manželem z 96 bitcoinových adres obchodu S. M. a dále z jeho transportních bitcoinových adres, přičemž věděla, že se jednalo o bitcoiny, jež T. J. získal jednak provizí za zprostředkování obchodů zejména s návykovými látkami a dále odcizením zákazníkům obchodu dne 1. 12. 2013, v čemž bylo spatřováno spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
Rozsudkem bylo též rozhodnuto podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání jednoranové pušky zn. TOROP, včetně optického zaměřovače, a plastové krabičky balení 100 ks nábojů ráže 6 mm ME – Flobert Court obsahující kovový blok s nábojovou komorou.
V podrobnostech popisu skutkového děje, jakož i zejména věcí, které podléhají uloženému trestu propadnutí věci, či ochrannému opatření v podobě zabrání věci Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek Krajského soudu v Brně.
Proti tomuto rozhodnutí obviněný, jakož i státní zástupce podali odvolání, o kterém Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2018, č. j. 5 To 8/2018-3961 rozsudkem, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obviněného T. J. ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestech, a ohledně obviněné E. J. ve zprošťujícím výroku.
Vrchní soud pak sám rozhodl tak, že T. J. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, kdy jeho jednání spočívalo v tom, že minimálně v období od 1. 2. 2013 do 30. 11. 2013 provozoval internetový obchod S. M., který vytvořil za účelem zprostředkování prodeje různého zboží či služeb, především návykových látek uvedených v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, aniž disponoval povolením, které je k zacházení s nimi podle zákona potřeba, kdy v uvedeném období zprostředkoval nejméně 17.696 obchodů s návykovými látkami, přičemž platby v internetovém obchodě probíhaly prostřednictvím digitální měny bitcoin (BTC), a za zprostředkování každé obchodní transakce byla stanovena provize, která byla zasílána na transportní bitcoinovou adresu patřící obviněnému, jenž daným způsobem získal provizi nejméně 679,31231647 BTC, to je nejméně 1.713.645,93 Kč.
Za toto jednání, jakož i za trestnou činnost v bodech 2 a 3, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně nezměněn, byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 9 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byly zopakovány tresty propadnutí věci v rozsahu, jak je uložil soud prvního stupně.
Ve zbývající zrušené části, týkající se výlučně obviněné E. J., byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. Odvolání obviněného T. J. pak bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Posledně uvedený rozsudek vrchního soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, stejně jako, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný nejprve rekapituloval soudy deklarovaný skutkový stav a průběh dosavadního řízení, přičemž konstatoval, že oba nižší soudy dospěly k nesprávnému posouzení jeho jednání jako trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku.
Soudy se především nedostatečně vypořádaly s tím, zda obviněný svým jednáním vůbec naplnil skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, když ze skutkové věty, ani následného odůvodnění není možné dovodit závěr o tom, že 17.696 obchodů se týkalo omamných a psychotropních látek, neboť absentují jakákoliv další zjištění, co do konkrétního popisu takových látek upravených nařízením vlády č. 463/2013 Sb. Mezi návykové látky, které jsou vymezeny v přílohách č. 1 až 7 nařízení jsou přitom řazeny také alkohol, léky, atd., které omamnými a psychotropními látkami ve smyslu uvedeného trestného činu rozhodně nejsou. Oba nižší soudy si tak dle obviněného množství omamných a psychotropních látek pouze domyslely. Soudem popsaný skutek proto nemá znaky trestného činu, pokud soudy konstatují, že obviněný zprostředkoval obchody s blíže nespecifikovanými návykovými látkami a takový závěr podřazují závěru, že tímto zprostředkoval jinému omamnou a psychotropní látku.
S výše uvedeným souvisí též druhá z námitek obviněného. Při nedostatečném skutkovém zjištění totiž nižší soudy postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně vymezenou v rozhodnutí sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ze dne 27. 2. 2013, které pro závěr o naplnění znaků tr. činu podle §283 tr. zákoníku „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ považuje za směrodatné zjištění množství dané omamné a psychotropní látky v určitém násobku účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé. Skutková zjištění však co do druhu, množství a kvality omamné a psychotropní látky zcela chybí. V daném kontextu proto nemůže obstát závěr, že obviněný zprostředkoval předmětné obchody ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe značný prospěch.
Obviněný tedy nabyl přesvědčení, že shora popsaný stav představuje chybné právní posouzení věci, potažmo uvedená skutková zjištění byla učiněna v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Nebyl proveden žádný relevantní důkaz, zejména znaleckým posudkem, či odborným vyjádřením z oboru toxikomanie, z něhož by bylo možno dovodit, zda se obchody týkaly omamné či psychotropní látky, popř. s jakým množstvím účinné látky. Jediný znalecký posudek, na který bylo v odůvodnění poukázáno, pochází z oboru informatiky, podle něhož v databázi sheep.sql je údaj o sloupci Drugs (v překladu droga, lék) a provedených obchodech v počtu 17.696. Z tohoto však není možné učinit závěr, že šlo o návykové látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. Domýšlení takových skutkových zjištění by podle odvolatele představovalo porušení ústavního práva obviněného na spravedlivý proces.
Obviněný napadl rovněž neprávnost závěru odvolacího soudu ohledně přepočtu kurzu BTC/USD a USD/CZK v návaznosti na určení výše provize, kterou měl získat za zprostředkování obchodů. Odvolací soud nesprávně přepočítával provize v BTC na české koruny až ke dni, kdy byly BTC připisovány na adresu XY. Tento postup není spravedlivý a je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný se přiklonil k názoru nalézacího soudu, že s ohledem na nemožnost rozklíčování jednotlivých transakcí obchodů v uvedeném období a vzhledem k extrémně kolísavému kurzu BTC/USD je třeba v období volit kurz, který je pro obviněného nejpříznivější. Není tak možné použít kurzy platné ke dni poukázání finančních prostředků na další účty (XY), a výpočet provize je třeba dovozovat z okamžiku uskutečněného obchodu. Odvolací soud tak dospěl k nesprávnému závěru o získání provize ve výši 1 713 645,93 Kč. Podle záznamu policie ze dne 6. 12. 2015 a kurzovní tabulky BTC založené obviněným však vyplývá, že při aplikovaní jiného období propočtu získání provize a nejvýhodnějšího kurzu BTC/USD, který se pohyboval v rozpětí 20 až 50 USD, mohl obviněný získat na provizi maximálně 255 370 Kč (při kurzu k 1. 2. 2013), což samo o sobě vylučuje naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
K pochybení na straně soudů došlo rovněž z hlediska zavinění, co do závěru o naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že uvedené obchody na tržišti S. probíhaly mezi jednotlivými subjekty bez vědomí obviněného. Nelze bez dalšího automaticky uzavřít, že vytvoření portálu S. M. (dále jen „S.“) obviněným znamená, že obchody zde realizované také zprostředkovával, zejména, že měl povědomí o prodávajících, kupujících a konkrétním zboží.
Obviněný rovněž vznesl námitky ke skutku uvedenému v bodě 2 výroku rozsudku nalézacího soudu, kdy měl odcizit 840 BTC z 5.438 bitcoinových adres anonymizovaných zákazníků obchodu S. Podle konstantního výkladu nelze spáchat krádež u věci ničí, opuštěné nebo skryté, jejichž vlastník není znám a ani ho nelze zjistit. Pokud tedy soudy uzavřely svá zjištění o anonymizovaných a blíže nezjištěných vlastnících adres, z nichž byly BTC obviněným převedeny, nelze hovořit ani o způsobení škody velkého rozsahu, neboť právní závěr, že byla na cizím majetku způsobena škoda, je chybný. Není tak specifikováno, kdo s uvedenými adresami disponoval a že zmíněné převody byly učiněny proti vůli jejich vlastníků. Je jen spekulací, že adresy musely patřit zákazníkům obchodu S. a že obviněný vyloučil oprávněnou osobu z dispozice s takovou věcí, resp. že by si přisvojil bitcoiny proti vůli vlastníka, oprávněného či faktického držitele.
Obviněný na základě výše uvedených námitek navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, tak jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že obviněný vykonává v současné době trest odnětí svobody, spojil své dovolání též s návrhem na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
K podanému dovolaní se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství následovně. Pokud se týká námitky obviněného, že v internetovém obchodě prodávané návykové látky nebyly omamnými nebo psychotropními látkami, jedná se primárně o tvrzení skutkové, v návaznosti na nedostatečný rozsah dokazování. K samotné argumentaci obviněného státní zástupce připustil, že byť je při stíhání pachatelů drogové trestné činnosti skutečně obvyklé specifikovat dotčenou nedovolenou látku, v daném případě šlo o netypický způsob páchání protiprávního jednání v tzv. kyberprostoru, v jehož rámci pachatel nepřišel fyzicky do kontaktu se zakázanými látkami a byla zajištěna anonymita prodejců i konzumentů. Za dané situace má státní zástupce vymezení látek tak, jak to učinil již soud prvního stupně, tedy jako návykových látek uvedených v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, za dostačující z hlediska zákonného znaku „zprostředkuje jinému omamnou a psychotropní látku“. Jakýkoliv jiný postup by v podstatě znemožňoval takovýto typ drogově – počítačové kriminality adekvátně trestně postihnout.
Podle státního zástupce neobstojí ani námitka, že závěry, které nižší soudy učinily, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Poukázal v tomto směru na výsledky znaleckého zkoumání, že obviněný strukturoval tržiště mj. kategorií „Drugs“, kterou doplnil příslušnými podkategoriemi, označenými v souladu s názvy jednotlivých návykových či omamných látek. Z materiálů získaných cestou mezinárodní právní pomoci ze Švédska pak bylo zjištěno, že zde byli pravomocně odsouzeni pachatelé obchodující s drogami (marihuana, THC, amfetamin, kokain), mj. získávanými na S. v období od září do listopadu 2013. Ostatně sama konspirace, která byla zvolena v podobě přístupu do obchodu přes anonymizační prohlížeč nasvědčuje tomu, že v případě prodávaných návykových látek se nejednalo např. o alkoholické nápoje. Pokud obviněný cíleně vytvořil takový internetový obchod se strukturou umožňující anonymní obchodování s omamnými a psychotropními látkami, z nichž účtoval provize, šlo z jeho strany o jednání úmyslné ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a ničeho na tom nemění fakt, že na internetovém tržišti byly v určitém rozsahu obchodovány též „nezávadné“ komodity.
V případě namítané absence znaku spáchání činu ve velkém rozsahu, s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, lze sice takovou námitku podřadit pod zvolený dovolací důvod, avšak státní zástupce má za to, že vzhledem ke stanovenému stupňování, kdy velkým rozsahem se rozumí tisícinásobek množství většího než malého, lze i za předpokladu, že i kdyby se každý obchod dotýkal pouze takového množství drogy, které by bylo na samé hranici množství většího než malého či dokonce pod ní, pak při celkovém počtu 17.696 obchodů je možné učinit závěr, že znak velkého rozsahu byl v případě obviněného naplněn. K tomuto závěru státní zástupce dospěl i v kontextu s dalšími okolnostmi, které je třeba brát v potaz, zejména faktu, že trestný čin byl spáchán v internetovém prostředí, které funguje na principu tzv. sítě darknet (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1307/2014).
Pokud se týká otázky stanovení výše prospěchu, opět se jedná o námitku primárně skutkovou. Při zákonné konstrukci §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není z hlediska právní kvalifikace podstatná výše prospěchu skutečně získaného, ale úmysl získat pro sebe nebo jiného značný prospěch. Státní zástupce se ztotožnil se stanoviskem odvolacího soudu, že klíčovým pro stanovení výše prospěchu v českých korunách je kurs platný pro přepočet bitcoinů na koruny ke dni převodu provizí na adresu XY, neboť tímto okamžikem se prostředky dostaly do výlučné dispozice obviněného. Ostatně i pro obviněného příznivější způsob, který zvolil soud prvního stupně, ve výsledku představuje částku, kterou je možno označit za značný prospěch. Naopak požadavek obviněného, aby bylo vycházeno z kurzu platného ke dni 1. 2. 2013, je zcela absurdní, neboť dle skutkových zjištění byla naprostá většina obchodů provedena až v říjnu 2013.
Ani v případě zločinu krádeže nepřisvědčil státní zástupce námitkám obviněného. Ačkoliv situace, kdy nelze ustanovit osoby postižené trestným činem krádeže není běžná, použití uvedené právní kvalifikace nevylučuje. Bitcoiny, které si obviněný přisvojil, nepochybně vlastníky měly a ti je měli ve své dispozici, dokud je obviněný nepřevedl na svou soukromou bitcoinovou adresu. V žádném případě se tedy nejednalo o věc ztracenou, opuštěnou, či nemající vlastníka, jak se snažil tvrdit obviněný. Za absurdní považoval státní zástupce názor obviněného, že se nemuselo jednat o věc cizí, kterou si přisvojil proti vůli oprávněné osoby, neboť v takovém případě by obviněný musel mít deponovány vlastní bitcoiny na 5.438 adresách, popř. by mu je takové množství anonymních zákazníků obchodu muselo darovat.
Státní zástupce proto dospěl k přesvědčení, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné a navrhl Nejvyššímu soudu, aby je proto jako takové odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyslovil souhlas.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
Druhým důvodem dovolání, jenž byl uplatněn obviněným podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud současně připomíná, že v rámci rozsahu přezkumu podaného dovolání byl limitován jeho obsahem, když trestní řízení bylo původně proti obviněnému vedeno pro spáchání tří trestných činů, a to nejen nyní napadených zločinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a krádeže, ale též pro přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě 3 rozsudku Krajského soudu v Brně, směrem k němuž však obviněný své dovolací námitky nezaměřil.
Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. V prvé řadě je třeba se vyjádřit k povaze samotné trestné činnosti, popsané v napadených rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně. Ta představuje vysoce sofistikované protiprávní jednání, k němuž dochází v prostředí tzv. darknetu, tedy jakési skryté vrstvy, či obrazněji řečeno podsvětí, internetu, fungujícího na základě anonymizace a šifrovaného připojení osob, které do něj právě z důvodu absence kontroly vstupují nejčastěji z důvodu účasti na nelegálních činnostech. V komerční rovině je jeho projevem tzv. darknet market, tedy tržiště sloužící k transakcím s mnohdy závadovým materiálem, který tvoří mj. omamné a psychotropní látky, zbraně, padělky, apod. Již nalézací soud přitom v rámci velmi obsáhlého dokazování přesvědčivě konstatoval, že S. byl představitelem takového darknet marketu. Osoby, které se pak v takovém prostředí pohybují, k čemuž potřebují určité specifičtější znalosti v oblasti kybernetiky, jsou s povahou této oblasti obeznámeny. To přitom platí jak o subjektech zúčastněných na vlastních transakcích, tak o osobách, které taková tržiště vytvářejí a udržují.
Obviněný ve svém dovolání nezpochybnil závěry nižších soudů, že se právě na takové tvorbě a provozování S. podílel, ale při popírání svého protiprávního jednání brojí zejména proti obeznámení, že na tržišti docházelo k prodeji omamných a psychotropních látek, neboť takové obchody probíhaly bez jeho vědomí. Napadenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vytkl nesprávné posouzení výše prospěchu, který v důsledku provizí z transakcí obdržel, a ve vztahu k oběma soudům namítl nedostatečnou konkretizaci omamných a psychotropních látek, v důsledku čehož nebylo možno dovodit kvalifikovaný znak skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchání činu ve velkém rozsahu.
Nejvyšší soud může na tomto místě schválit postup nalézacího, jakož i odvolacího soudu, které se velmi podrobně zaobíraly materií fungování S.. Takový postup a jeho výsledky umožnily celistvý náhled na danou problematiku vytvoření a fungování tržiště, včetně důvodů, které k tomu obviněného vedly. Byl také podán přehledný popis specifik mechanismu obchodů realizovaných na základě virtuální měny bitcoin. Nutno též zdůraznit, že drtivá většina námitek obviněného nenaplňuje jím prezentovaný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namísto nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, směřuje k vlastnímu způsobu hodnocení provedených důkazů tak, aby co nejvíce odpovídalo představám obviněného. Stran fungování anonymizovaného tržiště S. tak lze plně odkázat na závěry, které nalézací soud opřel o znalecké posudky RNDr. Vlastimila Klímy a Ing. Aleše Jandy a shrnul zejména na str. 9–17 odůvodnění svého rozsudku a v návaznosti na ně se též dostatečně přesvědčivě vypořádal s tvrzeními obhajobou navrženého znalce Ing. Radka Louba (str. 21–22 odůvodnění rozsudku). Závěry nalézacího soudu o době provozování daného tržiště, jeho povaze, fungování a postavení obviněného v jeho rámci, prezentované zejména na str. 25 odůvodnění rozsudku tak stojí pevně na základech formální logiky, vycházejíce z uceleného a pevného řetězce důkazů.
Při posouzení subjektivní stránky jednání obviněného tedy nižší soudy nemohly než přistoupit k jejímu hodnocení nikoliv na základě jednotlivého tvrzení, že obviněný do prováděných obchodů nikterak nezasahoval, o to více, že by se jich dokonce přímo účastnil, ale bylo zcela správně konstatováno, že již při zakládání internetového tržiště k tomuto přistoupil s vědomím jeho skutečné podstaty. Bylo správně poukázáno, že S. v době svého vzniku představovalo alternativu, resp. konkurenci pro již zavedené tržiště S. R. Po zániku druhého z uvedených došlo k přesunu obchodů právě na tržiště S. provozovaného obviněným. Ten proto musel být již od počátku obeznámen s povahou transakcí, které v zóně tzv. darknetu probíhají, neboť jak již bylo řečeno, jako osoba zakládající internetový obchod musel vykazovat zvýšené penzum znalostí v oblasti kybernetiky přesahující úroveň byť průměrného uživatele. Jako takový si již v době zřízení S. musel být vědom, že vytváří anonymizované prostředí, které bude primárně sloužit, stejně jako k tomu docházelo na konkurenčních tržištích, k nezákonným aktivitám. Ostatně nalézací i odvolací soud zcela správně poukázaly nejen na fakt, že právě tato anonymita byla podstatnou vlastností zmíněného obchodu, s cílem zajistit „bezpečný“ nákup a prodej omamných a psychotropních látek, ale vlastní struktura internetového tržiště pak k transakcím s uvedenými látkami sama vybízela, když pod složkou „Drugs“ bylo možné nalézt další specifické sekce, které již přímo označovaly konkrétní zakázané omamné a psychotropní látky (opiáty, cannabis, extáze, atd.). Tvrzení obviněného, který pojem „Drugs“ podřazuje anglickému termínu „léky“, tak není přiléhavé, ale z možných překladů účelově vybírá pouze ten, který se mu jeví jako nejpříznivější, avšak v žádném případě neodpovídající závěrům, které ze svého dokazování dovodil nalézací soud, byť – jak bude uvedeno níže – prodej léčiv, resp. přípravků nespadajících pod označení omamné a psychotropní látky na S. není vyloučen. Pouze na doplnění lze poukázat, že v rámci nabídky zboží na S. figurovaly též provozovatelem přímo zřízené kategorie jako např. „weapons“ (zbraně) či „counterfeits“ (padělky), které rovněž svědčí pro závěr o nelegální povaze tržiště a obeznámenosti obviněného s tím.
Nalézací i odvolací soud v případě zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku pak dovodily, že obviněný se jeho spáchání dopustil zprostředkováním více než 17 tisíc obchodů s omamnými a psychotropními látkami, které vymezily odkazem na jejich zařazení do příloh č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, za což inkasoval provizi 1 713 645,93 Kč.
Pokud obviněný vznesl námitky stran výše prospěchu, který svým protiprávním jednáním získal, tyto směřují ke způsobu přepočtu částek bitcoinů, prostřednictvím nichž byly transakce na S. realizovány, přes dolarový kurz na české koruny. Nejvyšší soud se se způsobem, jak k finálnímu propočtu dospěl odvolací soud, ztotožnil, ačkoliv je třeba zdůraznit, že daný postup byl aplikovatelný pouze za situace, na níž soudy své závěry vystavěly, tedy, že veškeré obchody uskutečněné na S. v kategorii „Drugs“ byly protiprávní. Dané otázce však bude níže věnován důkladnější prostor. K námitce obviněného jako takové lze uvést, že prospěch v podobě provize vyplýval z provedení jednotlivých obchodů a byl obviněnému připisován, byť mnohdy souhrnně za určitou větší část obchodů, avšak v konkrétních dnech na adresu XY. Jestliže tedy soudy měly poznatek o přesných okamžicích, kdy byly jednotlivé provize v BTC připsány na výše uvedenou adresu, s níž disponoval výlučně obviněný, je třeba právě k těmto datům, k nimž se k virtuálním finančním prostředkům dostal obviněný a stal se tak jejich vlastníkem, vysledovat aktuální kurz a provést adekvátní přepočty v rovině příslušných měn, tedy v tomto případě v řetězci BTC – USD – CZK. Odůvodnění takového postupu odvolacím soudem tak Nejvyšší soud považuje za věcně správné a opět odpovídající získaným důkazům, když v podrobnostech lze pro stručnost odkázat na přiléhavé odůvodnění v bodě 35 napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.
Pokud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru o získání provize obviněným za zprostředkování omamných a psychotropních látek jiným osobám ve výši 1 713 645,93 Kč a tuto skutečnost podřadil kvalifikovanému znaku značného prospěchu podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož spodní hranice je stanovena částkou 500 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku), nebylo by takovému postupu – za daných skutkových zjištění – možno ničeho vytknout. K popsanému jednání pachatele pak z hlediska jeho zavinění je třeba úmyslu [§17 písm. a) tr. zákoníku], avšak při zdůraznění, že k dokonání činu postačí, jestliže tento jedná v úmyslu značný prospěch získat, aniž by toho ve výsledku bylo dosaženo. V daném smyslu se odvolací soud správně zaobíral též otázkou možného podřazení jednání obviněného v přísnějším režimu §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, avšak vzhledem k absenci prokázání reálného očekávání prospěchu velkého rozsahu z dotčených obchodů od tohoto postupu upustil.
Ačkoliv Nejvyšší soud tedy výše uvedené závěry odvolacího soudu považuje za primárně správné, musí současně dodat, že tyto je vždy třeba odvodit od adekvátně zjištěných skutkových okolností, o nichž nejsou důvodné pochybností tak, aby teprve tento řádně popsaný skutkový stav mohl být podřazen zákonným znakům příslušné skutkové podstaty trestného činu. V návaznosti na uvedené proto Nejvyšší soud byl nucen dospět k závěru, že v rámci rozhodovací činnosti nalézacího a odvolacího soudu došlo k pochybení, na které poukazuje ve svém dovolání obviněný, poukazuje-li na přílišné zobecnění při vymezení omamných a psychotropních látek, k jejichž zobchodování docházelo.
Lze připomenout, že v uvedeném kontextu nižší soudy hodnotily druhý z kvalifikačních znaků shora uvedené skutkové podstaty, a to podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a shodně dospěly k závěru, že v případě jednání obviněného byl naplněn znak spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve velkém rozsahu. Ačkoliv bylo poukázáno na absenci zjištění konkrétních omamných a psychotropních látek, kterých se obchody týkaly, vycházely soudy ze závěrů, že při celkovém množství 17 694 skutečně realizovaných obchodů s takovými látkami, které probíhaly po dobu přibližně 10 měsíců, muselo dojít k naplnění znaku velkého rozsahu. S tímto závěrem se při zohlednění kritérií pro vymezení daného znaku lze v obecném kontextu pochopitelně ztotožnit. Zákonodárce při vymezení jednání v podobě nakládání s omamnými a psychotropními látkami stanovil tři základní pojmy vyjadřující rozsah spáchání činu, jako okolnosti podmiňující použití přísnější sazby. Je třeba připomenout, že v případě ustanovení §283 tr. zákoníku přichází do úvahy spáchání činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Tyto jsou odvozeny od určení „množství většího než malého“. Problematika výkladu, resp. určení posledně uvedené hodnoty je již dlouhodobě a konstantně upravena na základě sjednocujícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. 3. 2014 (č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), podle nějž je za „množství větší než malé“ třeba považovat takové množství přechovávané omamné a psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících byly vymezeny v příloze shora citovaného stanoviska. V každém případě je nezbytné připomenout, že z takto vymezené základní hodnoty v podobě „množství většího než malého“ jsou následně příslušným násobkem odvozovány další, trestním zákoníkem stanovené hranice, když „větší rozsah“ podle judikatury představuje desetinásobek množství „většího než malého“, „značný rozsah“ desetinásobek většího rozsahu a „velký rozsah“ pak desetinásobek takto určeného značného rozsahu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012), (č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).
Uvádí-li odvolací soud, že vzhledem k množství obchodů realizovaných v S., by i v případě, že každá z takových transakcí byly uskutečněna v nejmenším možném množství omamné a psychotropní látky, došlo v celkovém součtu k naplnění znaku „velkého rozsahu“, je třeba takový závěr považovat v základu za opodstatněný. Pouze pro příklad je možno poukázat, že i při nezajištění konkrétní látky by např. při obchodování s marihuanou představovalo „množství velkého rozsahu“ alespoň 10 000 g sušiny, v případě pervitinu a heroinu 1 500 g, resp. u kokainu 1 000 g hrubé látky. Pokud by tedy skutečně každý jednotlivý obchod směřoval k prodeji byť základní jednotky uvedené omamné či psychotropní látky, v celkovém objemu více než 17 000 obchodů by tedy její množství skutečně muselo výrazným způsobem překročit hranici „množství velkého rozsahu“, tak, aby o posouzení jednání obviněného ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nebyly důvodné pochybnosti. Vrchní soud z tohoto pohledu při vymezení popisu skutku postupoval správně, pokud oproti nalézacímu soudu doplnil do výrokové části přesný počet obchodů realizovaných v sekci „Drugs“ a vymezil spojnici mezi nimi a provizí, kterou obviněný svým zprostředkováním v podobě provozování internetového tržiště z takových obchodů získal, byť lze současně uvést, že počet 17 696 obchodů neodpovídá závěrům, které ve svém posudku stanovil znalec Ing. Aleš Janda (č. l. 1386), a které též ve svém rozhodnutí zmínil krajský soud, když definoval celkové množství obchodů počtem 17 694. Toto pochybení však lze označit spíše za písařskou chybu, která by neměla sebemenší vliv na vymezení právní kvalifikace jednání obviněného.
Přesto však je Nejvyšší soud nucen konstatovat, že závěry, které oba nižší soudy dovodily stran omamných a psychotropních látek nejsou takové povahy, aby mohly tvořit základ pro aplikaci jejich úvah ohledně naplnění základních, natož kvalifikovaných znaků skutkové podstaty §283 tr. zákoníku. Na tomto místě Nejvyšší soud předesílá, že při koncipování výroku rozsudku je vázán příslušný soud povinností uvést v tzv. skutkové větě všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně posouzen (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1328/2003, ze dne 25. 11. 2003). V daném případě, hodnotil-li nalézací (v bodě I rozsudku), jakož i odvolací soud (v bodě II rozsudku) jednání obviněného v intencích §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, bylo namístě vycházet adekvátním způsobem při konstrukci popisu skutku z relevantních zákonných podmínek daného ustanovení, podle něhož se obviněný zločinu dopustil tak, že neoprávněně zprostředkoval jinému omamnou a psychotropní látku a spáchal takový čin ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe značný prospěch. Základní premisou uvedené trestné činnosti tak je nedovolené nakládání s omamnou a psychotropní látkou či s jedy a tudíž je namístě, aby taková látka byla co možná nejvíce konkretizována, neboť – jak bylo uvedeno výše – právě její určení je z hlediska kvantifikace množství rozhodující pro navazující vymezení okolností podmiňujících použití přísnější trestní sazby.
Oba nižší soudy však ve svých rozhodnutích omezily svá zjištění toliko na konstatování, že obviněný vytvořil a provozoval internetový obchod S. za účelem zprostředkování prodeje různého zboží či služeb, především návykových látek uvedených v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, kdy k zacházení s nimi je třeba povolení, kterým jmenovaný nedisponoval. Ačkoliv bylo skutečně adekvátním způsobem prokázáno, že obviněný předmětným oprávněním k nakládání s žádnou z takových látek nedisponoval, samotné jejich obecné vymezení neodpovídá možnostem, kterými pro daný popis soudy disponovaly. Tvrzení obviněného, který namítá, že v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. se nacházejí látky typu alkohol a tabák je sice účelově nepravdivé, nicméně i tak se soudy nevypořádaly s otázkou, jaké konkrétní látky byly v rámci S. zobchodovány. Z žádného z provedených důkazů totiž nevyplývá, že by v případě S. byly prováděny transakce vztahující k celému spektru látek uvedených v přílohách citovaného nařízení vlády.
Nejvyšší soud si je plně vědom obtíží, jimž orgány činné v trestním řízení čelily při rozkrývání projednávané trestné činnosti. Již výše bylo zdůrazněno, že se jedná o vysoce specifikované protiprávní jednání nejen co do znalostí a zkušeností, jimiž musel pachatel disponovat, aby vytvořil předmětné internetové tržiště, ale též co do samotné povahy prostředí, v němž docházelo k obchodům, a které se vyznačuje šifrovaností a anonymizací, kde provozovatel i jednotliví uživatelé sdílejí společný zájem na neodhalení své totožnosti z důvodu časté účasti na nelegálních aktivitách. Na druhou stranu ani tato skutečnost nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž jejich případná existence nesmí být vykládána v neprospěch obviněného.
Jak již bylo poukázáno výše, na základě provedeného dokazování dospěly soudy k závěru, že obsahem internetového obchodu byly nelegální transakce s omamnými a psychotropními látkami, z nichž obviněný získal provizi ve výši nejméně 679,31231647 BTC. Tento poznatek vyplývá zejména ze znaleckého zkoumání Ing. Aleše Jandy. Nejvyšší soud rovněž souhlasí s hodnocením, že S. bylo určeno, byť nikoli výhradně, právě k obchodování s psychoaktivními látkami, o čemž svědčí provedená záloha tržiště. Právě složka „Drugs“ v rámci obchodu obsahuje suverénně nejpočetnější skupinu nabídek a poptávek oproti zbývajícím kategoriím. To je potvrzeno též zjištěným tokem finančních operací a z nich plynoucích provizí obviněnému, když oproti shora uvedené sumě 679 BTC stojí ve zbývající části všech dalších kategorií částka přibližně 13 BTC. Nejvyšší soud již výše rovněž odmítl tvrzení obviněného o absenci jeho zavinění směrem k účasti na daných obchodech v podobě jejich zprostředkování, jestliže bylo argumentováno výkladem anglického pojmu „drugs“ jakožto léků, neboť další podkategorie této skupiny již zcela evidentně odkazovaly na konkrétní omamné a psychotropní látky (ecstasy, benzos, cannabis, cocains, opioids, atd.). V těchto pak bylo obchodováno s látkami, které neoddiskutovatelně patří mezi omamné a psychotropní látky či prekursor ve smyslu příloh č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. Konkrétně lze v daném případě poukázat např. na MDMA extázi, heroin, konopí, efedrin, pseudoefedrin, syntetické opioidy určené k léčbě závislosti na narkotikách (Subutex, metadon), ketamin, či např. lék xanax obsahující látku alprazolam. Shora uvedený výčet je přitom pouze demonstrativním přehledem na S. nabízených látek a preparátů.
Na druhou stranu však Nejvyšší soud zdůrazňuje striktní povinnost vycházet při podřazení příslušných látek výkladovým pravidlům pojícím se k §283 tr. zákoníku. Za omamné a psychotropní látky je třeba považovat návykové (resp. psychoaktivní) látky, u kterých vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn nebezpečných pro společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu používá, a jsou uvedeny v seznamech těchto látek (viz dříve uvedené přílohy č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.).
Nejvyšší soud výše uvedl, a v tomto směru existuje též zmínka v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (str. 21), že není pochyb o tom, že v rámci S. skutečně docházelo k prodeji omamných a psychotropních látek a obviněný z takovýchto transakcí čerpal provize. Stěžejní problém však spočívá v jejich vymezení tak, aby protiprávní činností obviněného byly skutečně dotčeny jen látky, na které nižší soudy odkazují ve smyslu jejich uvedení v přílohách nařízení vlády č. 463/2013 Sb. Pokud dovolací soud zaměřil svou pozornost na jednotlivé podkategorie spadající do skupiny „Drugs“ internetového obchodu, popř. na konkrétní nabídky, které znalec Ing. Janda ve svém posudku zachytil v podobě tzv. screenshotů (č. l. 1336–1358), nelze nevidět, že mezi tyto jsou řazeny též např. steroidy, farmaka typu viagra, tramadol, v rámci podkategorie „cannabis“ konopné oleje či dokonce v podkategorii „other“ zboží s motivem konopí určené k nošení. Ostatně obdobný poznatek si soudy mohly učinit i s ohledem na výpověď svědka K. B., jehož nalézací soud zmiňuje na str. 17–18 svého rozsudku, a který na S. zakoupil „prášky, které jsou na předpis“, aniž by bylo možno vyloučit, že se jednalo o přípravek, který neobsahoval zájmové látky ve smyslu §283 tr. zákoníku. Ačkoliv shora popsané věci bez dalšího rozhodně není možné podřadit pojmu omamné a psychotropní látky, v rámci rozhodnutí nižších soudů neexistuje zmínka, zda celkové penzum 17 694 obchodů nereflektuje takové zboží. Z jednotlivých položek na č. l. 1387–1390, kde jsou podrobně rozvedeny údaje o objednávkách, platbách a provizích je přitom vysledovatelné, že minimálně u zboží dotčených podkategorií se může jednat o rozdíl v řádech desítek BTC.
Rovněž je třeba věnovat pozornost k obchodování s přípravky, které sice mohou obsahovat látky spadající do skupiny prekursorů, ovšem pokud by tyto tvořily součást běžných léčiv, byť dostupných pouze na lékařský předpis, pak s ohledem na dosavadní soudní praxi podpořenou rozhodnutím Soudního dvora EU C-497/16 ze dne 2. 3. 2017 by na obchody s těmito látkami na území EU, pakliže splňovaly veškeré potřebné podmínky uvedení na trh a nebylo dále náležitě prokázáno, že dochází k jejich distribuci za účelem výroby psychotropních látek, nebylo možno pohlížet optikou trestního práva.
Nejvyšší soud proto i přes vědomí značné obtížnosti vymezení konkrétních obchodů s omamnými a psychotropními látkami, k nimž na S. docházelo, je nucen konstatovat, že takového postupu je třeba, má-li být učiněn závěr o vině obviněného kvalifikovanou skutkovou podstatou zločinu podle §283 tr. zákoníku. V prvé řadě proto není možné, aby soudy omezily své konstatování na prokázání obchodování s látkami vymezenými v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., neboť takový popis je příliš vágní a neodpovídá ani provedeným důkazům, když veškeré takové látky rozhodně na S. zobchodovány nebyly. Naopak při vymezení celkového počtu takových obchodů, které pro nižší soudy představovaly též stěžejní kritérium k vymezení kvalifikovaných znaků „spáchání činu ve velkém rozsahu“ a „s úmyslem získat pro sebe značný prospěch“, došlo k zahrnutí transakcí, u nichž nelze dovodit spojitost s látkami, které jsou podřaditelné pod pojem omamné a psychotropní látky, přípravku tuto látku obsahujícího, prekursoru či jedu.
V návaznosti na to se nabízí otázka, zda vzhledem k složité povaze S., resp. jeho anonymitě je v rámci dokazování vůbec možné dovodit provázanost mezi jednotlivými transakcemi takto stanovených omamných a psychotropních látek za určitou dobu a připsáním provizí za ně, neboť tyto přicházely na transportní účet obviněného v souhrnných dávkách. Pokud by se přitom nepodařilo určit jednotlivé transakce skutečně spadající pod jednání ve smyslu §238 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba tuto skutečnost promítnout rovněž ve vztahu k §283 odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. Jestliže totiž Nejvyšší soud hodnotil postup vrchního soudu v případě přepočtu provizí ke dni připsání na transportní účet jako správný, přicházelo toto do úvahy pouze za situace, kdy existující souhrn provizí byl vztažen ke kompletnímu počtu 17 694 obchodů v kategorii „Drugs“. Pokud však z daného počtu dojde k eliminaci obchodů s přípravky, které nespadají pod nedovolené nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, bude třeba určit nový objem protiprávního jednání a na něj navazující provize obviněného. Nejvyšší soud připouští, že tento požadavek bude extrémně obtížný a i pokud se zdaří, bude ještě obtížnější, ne-li nereálné, rozklíčovat ze souhrnně příchozích provizí částky, které plynuly právě z takto nově určeného protiprávního jednání. Za situace, pokud by se výše uvedené nezdařilo, by pak musel do úvahy vstoupit postup, který při výpočtu výše prospěchu zvolil ve svém rozhodnutí nalézací soud, a jenž odráží potřebu dodržení zásady in dubio pro reo (blíže str. 24 rozsudku krajského soudu).
Stejná situace nastává v důsledku podřazení více než 17 tisíc obchodů, také při hodnocení otázky naplnění znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“. Z důvodu potřeby nového upřesnění počtu obchodů lze očekávat, že tento bude nižší, v návaznosti na což je třeba danou materii opětovně posoudit, a to při aplikaci úvah, které Nejvyšší soud vymezil výše v tomto usnesení, resp. na jejichž základě postupovaly již nižší soudy.
Z výše uvedeného je tedy třeba konstatovat, že Nejvyšší soud přisvědčil námitkám obviněného stran otázky právního posouzení skutku v bodě I. rozsudku nalézacího, resp. bodu II. odvolacího soudu. Otázka vymezení omamných a psychotropních látek, jak to učinily oba nižší soudy, nebyla vyřešena s adekvátní přesností, ale je zřejmé, že do rozsahu zrealizovaných obchodů, z nichž obviněnému plynuly provize, byly zahrnuty též případy, u nichž zatím existují minimálně důvodné pochybnosti, že se jednalo o látky, nedovolené nakládání s nimiž naplňuje základní znaky skutkové podstaty §283 odst. 1 tr. zákoníku. Tato skutečnost se pak odráží také v potřebě opětovného zkoumání existence dalších podmínek nezbytných pro posouzení jednání obviněného v podobě kvalifikovaného zločinu podle §283 odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku.
Soudy prvního i druhého stupně v rámci své rozhodovací činnosti tedy chybně aplikovaly hmotněprávní ustanovení §283 tr. zákoníku, čímž byl naplněn zákonný důvod §265b odst. 1 písm. g), jakož i písm. l) tr. ř. a dále svým postupem zavdaly situaci existence extrémního nesouladu skutkových závěrů s jimi provedenými důkazy. Ačkoliv Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na celkovou revizi rozhodnutí nižších soudů a musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, může se věcí zabývat tehdy, pokud by zjistil, že skutkové závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Takový extrémní nesoulad je dán tehdy, pokud skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. V daném případě tedy závěry o celkovém počtu 17 694 obchodů (resp. dle tvrzení vrchního soudu 17 696 obchodů) v internetovém obchodě S., které se měly týkat látek vymezených v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., aniž soudy blíže určily, o jaké látky jde, neodpovídají skutečnostem vyplývajícím ze znaleckého zkoumání Ing. Aleše Jandy, který zpřístupnil obsah dotčeného tržiště, a kde v kategorii „Drugs“, kterou nižší soudy kompletně podřadily protiprávním obchodům, docházelo k obchodování též s jiným zbožím, než předvídá ustanovení §283 tr. zákoníku.
Z těchto důvodů tedy Nejvyšší soud primárně zrušil ve vztahu k obviněnému rozhodnutí obou nižších soudů, které se dotýká závěru o jeho vině jednáním, které bylo popsáno v bodě II. rozsudku vrchního soudu a v bodě 1) rozsudku krajského soudu a přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci bude soud prvního stupně předně zavázán vypořádat se řádně se všemi důkazy, které již provedl, či případně nově provede. Namístě je zejména potřeba maximalizace zjištění k obchodům realizovaným v předmětném období v kategorii „Drugs“, a to ve smyslu, jaké látky spadající do příloh č. 1 až 7 shora citovaného nařízení vlády byly skutečně předmětem transakce, případně v jakém množství a za jakou cenu, včetně odvození provize, která plynula obviněnému. Pouze takové látky, které splňují podmínky označení jako omamné či psychotropní, resp. přípravky tyto obsahující, stejně jako prekursory či jedy, bude možno zohlednit při hodnocení jednání obviněného ve smyslu §283 tr. zákoníku. Za účelem takových zjištění se nabízí opětovně vyslechnout znalce Ing. Jandu k možnostem podrobnějšího zkoumání internetového tržiště, resp. materiálů, které k němu byly zajištěny policejním orgánem a doplnění dalších informací. V prvé řadě bude namístě určit, jaké látky byly v uvedeném období na S. ze strany obviněného zprostředkovávány a v jakém množství, a bude-li to možné, zda a v jakém množství byly následně skutečně zobchodovány a s jakou provizí z toho plynoucí pro obviněného. Soudy ostatně již dříve disponovaly relevantními poznatky, zejména s ohledem na realizovanou mezinárodní právní pomoc ve Švédsku, kde došlo k odsouzení řady osob právě za prodej omamných a psychotropních látek mj. na S. (viz zejména svazek IX. trestního spisu). Pouze namátkově lze odkázat na č. l. 2803, 2816, 2817 či 2843, z nichž lze vysledovat obchody s látkami jako konopí, amfetamin, kokain či „tablety narkotik“ a jejich množství. Nalézacímu soudu lze dát též na zvážení učinění doplňujícího dotazu na příslušné švédské orgány o poskytnutí podrobnějších údajů, resp. objasnění pojmu „tablety narkotik“, které by pak bylo možno opět ztotožnit s některými produkty na S. a látkami obsaženými ve shora uvedených přílohách nařízení vlády.
Tyto důkazy bude třeba hodnotit zcela v zákonem předvídaných intencích ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., zejména pak nejen jednotlivě, ale též v jejich vzájemných souvislostech. V tomto směru je nezbytné věnovat pozornost naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty, a to jak v její základní, tak případně kvalifikované podobě. V tomto směru se Nejvyšší soud vyjádřil již výše k potřebě maximální snahy o co nejpřesnější zjištění objemu obchodů co do podoby látek, jejich cen a z nich vyplývajících provizí, a to vše tak, aby bylo možno bez důvodných pochybností konstatovat, v jakém rozsahu obviněný trestnou činnost páchal a v úmyslu získání jakého prospěchu tak jednal. Jak již Nejvyšší soud opakovaně uvedl, je si plně vědom značné obtížnosti vymezení skutku podle shora popsaných požadavků, což vyvěrá z komplikovanosti samotného případu. Na druhé straně však nelze opomenout, že ačkoliv je namístě snaha o co nejpřesnější vymezení jednání obviněného, včetně zjištění prospěchu, který měl v důsledku trestné činnosti získat, nepředstavuje prvek úplatnosti nezbytnou podmínku některých forem spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Stejně tak je třeba připomenout, že v případě následku, který zákonné ustanovení §283 tr. zákoníku předvídá v odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), tedy „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, popř. prospěch velkého rozsahu“, je vyžadován z hlediska zavinění ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku úmysl, avšak bez nutnosti tohoto dosáhnout.
Kromě shora uvedených důvodů, které vedly Nejvyšší soud ke zrušujícímu rozhodnutí, je třeba poukázat na poslední z námitek uplatněných obviněným v rámci dovolání, kterou směřoval k závěru o jeho vině zločinem krádeže [bod 2) rozsudku nalézacího soudu], konkrétně do povahy finančních prostředků v podobě virtuální měny BTC. Obviněný je přesvědčen, že nižší soudy nesprávně podřadily svá zjištění o anonymizovaných a tedy blíže nespecifikovaných vlastnících účtů, z nichž peníze byly odčerpány, právnímu závěru o neoprávněném přisvojení si cizí věci. Obviněný je přesvědčen, že tyto prostředky vzhledem k výše uvedené nemožnosti bližší konkretizace mají povahu věci ničí, opuštěné nebo skryté, jejíž vlastník není znám a ani ho nelze zjistit, přičemž na takovéto věci není možné se dopustit trestného činu krádeže, neboť minimálně nelze dovodit, že se učiněné převody odehrály proti vůli jednotlivých vlastníků.
S takto prezentovaným názorem obviněného se nelze ve vztahu k projednávanému případu ztotožnit. Již nalézací soud velmi podrobně rozvedl svá zjištění směrem k původu bitcoinů, které byly převáděny na transportní adresy obviněného. Jeho závěry plně odpovídají provedeným důkazům, kdy v prvé řadě nalézací soud se nejprve dostatečně precizně (str. 18 jeho rozsudku) vypořádal s obhajobou obviněného, že bitcoiny získal jejich těžbou, aby následně závěry znaleckého zkoumání potvrdily, že tyto prostředky pocházely právě od „klientů“ internetového obchodu, resp. byly odčerpány na vlastní účet obviněného. Způsob jejich toku a provádění transakcí v S. popsal znalec Ing. Janda (str. 14 rozsudku nalézacího soudu). Bylo proto možno uzavřít, že obviněný bitcoiny nezískal z jiných zdrojů, než z vkladů anonymizovaných klientů, které tito užívali k platbám za poptávané zboží. Ani fakt, že se nepodařilo konkretizovat některého z takových prodejců či kupujících, což je ostatně klíčovým znakem fenoménu darknet market (a současnou výhodou, jakož i při případné ztrátě rizikem všech uživatelů), však nemůže vést k závěru, že se jednalo o věc opuštěnou, ztracenou, skrytou či ničí. Bitcoiny totiž byly vkládány konkrétními jedinci na uživatelské adresy (účty) za jednoznačným účelem, tedy nákupem zboží v obchodě. K těmto prostředkům tito uživatelé jednoznačně neztráceli své vlastnické právo, ať již je na své účty vložili za účelem nákupu, či je na S. od kupujících získali prodejem zboží. Fakt, že žádný z uživatelů evidentně neučinil oznámení orgánům činným v trestním řízení při ztrátě svých prostředků nelze v žádném případě vykládat tak, že takový vlastník neexistuje. Důvod jeho následného chování je zřejmě třeba spatřovat v neochotě vejít do kontaktu s orgány šetřícími protiprávní jednání, neboť by se logicky mohl stát sám objektem vyšetřování, pakliže byl zapojen do trestné (v tomto případě ponejvíce drogové) trestné činnosti.
V daném ohledu je však třeba věnovat pozornost otázce oprávnění, kterým obviněný disponoval ve vztahu k uvedeným bitcoinům jednotlivých uživatelů, resp. jejich adresám a zda o takové možnosti či oprávnění měli uživatelé povědomí. Nejvyšší soud odkazuje na vyjádření znalce Ing. Jandy na str. 14 rozsudku nalézacího soudu (1. odst.), kde jmenovaný uvedl, že „...uživatel po registraci vložil bitcoiny a v tom okamžiku na ně přestal mít vliv, když obchod tyto spravoval za něj a mohl si s nimi dělat, co chtěl, k čemuž měl privátní klíč...“ . Jakkoliv totiž nalézací a odvolací soud věnovaly skutečně velmi podrobnou a precizní pozornost otázce fungování internetového tržiště a vysledování toku bitcoinů z uživatelských účtů až na účty ovládané obviněným, či jeho rodinnými příslušníky, stran závěrečného právního hodnocení jednání v bodě 2) výroku rozsudku nalézacího soudu se omezily na podstatně stručnější konstatovaní k naplnění znaků skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Toho se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak škodu velkého rozsahu. Bylo by tak možno primárně souhlasit s názorem nižších soudů, že se obviněný protiprávně, resp. proti vůli obviněných zmocnil jejich prostředků a převedl je na své účty, čímž znemožnil vlastníkům jakoukoli dispozici s bitcoiny, a tím se dopustil trestného činu krádeže. Na druhé straně vyvstává otázka, zda uživatelské účty neměly povahu obdobnou účtům bankovním, k nimž z titulu provozovatele měl obviněný přístup ve smyslu svěření mu bitcoinových prostředků do dispozice. Tomu by nasvědčovalo i pokračující vyjádření znalce Ing. Jandy, že uživatel s bitcoiny na adresách nemohl provádět další transakce, ale takto činil pouze provozovatel na základě svého privátního klíče. Za takové situace by namísto posouzení jednání obviněného jako krádeže, mohla do úvahy přicházet aplikace §206 tr. zákoníku, upravujícího trestný čin zpronevěry, u kterého se pachatel cizí věci nezmocňuje, ale má ji již před přisvojením ve své moci.
Ačkoliv shora rozvedená skutečnost nebyla obviněným v jeho dovolání namítána, vzhledem ke zrušujícímu výroku, který stran napadeného rozhodnutí učinil Nejvyšší soud ve vztahu k drogové trestné činnosti, bude v novém projednání věci nalézací soud muset opětovně věnovat také pozornost důkladnějšímu odůvodnění právní kvalifikace jednání obviněného v bodě 2) jeho původního rozsudku. V tomto směru bude třeba, aby nalézací soud vymezil, jaký vztah byl dán mezi zákazníky internetového obchodu S. a obviněným, coby jeho provozovatelem. Zejména se zaměří na vymezení povahy vložení bitcoinových prostředků na jejich účty a možnost činit o své vůli transakce jak v rámci tržiště, tak směrem z něj na jiné účty. Dále bude třeba zjistit, jaká oprávnění v tomto směru měl obviněný, a zda zákazníci o těchto věděli, či vědět mohli. Prokázání těchto skutečností může být učiněno doplňujícím výslechem obviněného, ale zejména dříve přibraných znalců z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika (ostatně znalce Ing. Jandu dovolací soud zmínil v rámci možného doplnění dokazování i ve vztahu k předchozí trestné činnosti). Nelze však zcela vyloučit, že i po takovém doplnění dokazování dojde nalézací soud k opětovnému závěru o vině obviněného trestným činem krádeže ve stejném rozsahu.
IV.
Závěrečné shrnutí a rozhodnutí o vazbě
Nejvyšší soud pro shora uvedené skutečnosti podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k obviněnému T. J. a v rozsahu, který je specifikován ve výroku tohoto usnesení, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2018, č. j. 5 To 8/2018-3961, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č. j. 50 T 4/2017-3857, a dále všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. dovolací soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem ke shora uvedenému zrušujícímu rozhodnutí a skutečnosti, že na obviněném je vykonáván trest odnětí svobody, Nejvyšší soud dále rozhodoval podle §265l odst. 4 tr. ř. o vazbě. Učinil tak po předchozím slyšení jmenovaného prostřednictvím videokonference dne 28. 2. 2019.
Obviněný k otázce omezení své osobní svobody uvedl, že se nehodlá vyhýbat trestnímu řízení už jen z důvodu, že v současné době vykonal z uloženého trestu celkem tři roky a blíží se mu tak doba možnosti žádat o podmíněné propuštění. Rovněž chce být se svou rodinou, kdy je ženatý, má dva syny ve věku dva a čtyři roky, přičemž mladší se mu narodil v době, kdy již byl omezen na osobní svobodě. Jeho manželka, proti níž bylo vedeno společné trestní řízení je stíhána na svobodě. Rovněž zdůraznil, že veškeré finanční prostředky, kterými disponoval se staly předmětem trestu propadnutí věci. Došlo též k zajištění nemovitostí, resp. rodinného domu, s nímž nemůže v současné době nakládat ve smyslu jeho zcizení. Na svobodě má možnost bydlet u svých rodičů, nebo v předmětném rodinném domě v obci XY, ul. XY, otec mu přislíbil práci v rodinné firmě, kde pracoval již dříve. Před vzetím do vazby pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná realizující různé projekty. Zdůraznil, že jím dříve uváděný výdělek ve výši 1 mil. Kč měsíčně neodpovídá realitě, resp. nebyl prokázán, když o skutečné výši neměl přehled, peníze chodily na účet a informace měl od daňového poradce. Další trestní řízení proti němu není v současné době vedeno. Obviněný prostřednictvím svého obhájce Nejvyššímu soudu předložil také písemné záruky svého otce M. J. obsahující rovněž příslib zaměstnání a J. G. a doplnil je o svůj písemný slib obviněného ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že i přes jeho zrušující rozhodnutí jsou nadále splněny základní zákonné podmínky realizace vazebního institutu uvedené v §68 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Dále posoudil důvody, které k rozhodnutí o vazbě vedly dříve krajský, jakož i vrchní soud a dospěl k přesvědčení, že tyto při zvažování propuštění obviněného na svobodu přetrvávají i v současné době. Přetrvává tedy důvodná obava, že obviněný uprchne či se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména z důvodu, že je ohrožen vysokým trestem [§67 písm. a) tr. ř.] a dále, že bude opakovat trestnou činnost pro, kterou je stíhán [§67 písm. c) tr. ř.].
V případě tzv. vazby útěkové lze připomenout, že obviněný je i nadále ohrožen trestem odnětí svobody, který i při respektování zásady prohibitio reformationis in peius, kterou budou nižší soudy povinny zachovat v dalším průběhu trestního řízení, je třeba, co do druhu a výměry označit za vysoce citelný. Přitom samotná možná výměra sankce není osamoceným důvodem takového postupu. Nejvyšší soud dále doplňuje, že trestná činnost, která je obviněnému kladena za vinu (a v případě bodu III. výroku rozsudku nalézacího soudu zůstává nezrušená a pravomocná) představovala v převážné části činnost, k níž bylo třeba specifických znalostí v odvětví výpočetní techniky, tedy v oblasti, která stírá hranice mezi státními suverény a de facto umožňuje jednotlivci se jí dopouštět kdekoliv na světě v univerzálním prostředí, za které je zejména fenomén internetu třeba beze zbytku považovat. Je pravdou, že obviněný jako důvod svého setrvání v ČR uvádí touhu být s rodinou – manželkou a malými dětmi, s možností být zaměstnán v rodinné firmě, nelze však odhlédnout od skutečnosti, že proti jeho manželce je trestní řízení stále vedeno a možnost společného opuštění ČR nebo skrývání se před orgány činnými v trestním řízení je riziková. K tomu přistupuje fakt, že jmenovaný si bankovní účty zakládal za účelem převodů finančních prostředků z trestné činnosti i mimo území republiky, když výše zajištěných prostředků neodpovídá celkovému objemu, který byl, či mohl být trestnou činností dotčen.
U obviněného pak přetrvávají též důvody tzv. vazby předstižné, tedy, že v trestné činnosti bude pokračovat, neboť jak již bylo uvedeno, trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, je třeba označit za nikoliv běžnou, ale jako kyberkriminalitu, k níž jsou zapotřebí specifické znalosti. Ty pak obviněný evidentně užíval se zaměřením na šifrované a anonymizované prostředí, které bylo obtížnější odhalit. V současné době, byť s příslibem zaměstnání v rodinné firmě, není možné dostatečným způsobem eliminovat možnost, že obviněný k zajištění prostředků pro obživou svou a své rodiny či např. pokrytí nákladů trestního řízení bude i nadále pokračovat v páchání trestné činnosti, které se dopouštěl po delší časové období a při získání vysokých částek. Jako účelová se v tomto směru jeví argumentace obviněného, že pravidelný měsíční příjem ve výši 1 mil. Kč, o kterém mluvil v dřívějších stadiích trestního řízení, nebyl prokázán, resp. on sám zjistil, že neodpovídal realitě. Nelze si totiž představit, že právě jako osoba ovládající mechanismus internetových finančních operací, a to i ve virtuální měně, by neměl přesný přehled o svých příjmech a jejich převodech, ale slepě se spoléhal na informace od daňového poradce. Ani v rámci slyšení u Nejvyššího soudu ostatně přesně neosvětlil, z jakých projektů jeho příjmy plynuly, pročež lze i nadále důvodně kalkulovat s podezřením, že se jednalo o nelegální zdroj příjmů a v tomto bude mít možnost na svobodě nadále pokračovat.
Soud se rovněž zaobíral otázkou, zda existenci stávajících vazebních důvodů není možno v případě obviněného nahradit alternativními nástroji, které jsou uvedeny v §73 a §73a tr. ř., když ostatně obviněný v daném směru doložil záruky svého otce a dědečka, jakožto důvěryhodných osob, a dále svůj písemný slib. I přes uvedené však dospěl k závěru, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti a závažnost projednávané trestné činnosti není namístě dosáhnout účelu vazby jiným způsobem, než omezením obviněného na osobní svobodě, neboť příslib dohledu a vyvíjení vlivu na řádné chování obviněného, byť soud nezpochybňuje, že ze strany jemu blízkých osob, není v tuto chvíli při porovnání okolností případu dostatečný. Proto Nejvyšší soud o uvedených alternativách nabízených obviněným rozhodl negativním výrokem.
Na samý závěr Nejvyšší soud dodává, že shora uvedené rozhodnutí učinil v rámci neveřejného zasedání, plně v intencích §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.