ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1499.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1499/2018-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2019 o dovoláních obviněných R. M. , nar. XY v XY, bytem XY, ul. XY, okr. Karviná, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice a R. K. , nar. XY v XY, bytem XY, XY, okr. Karviná, přechodně bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2018, č. j. 5 To 27/2018 - 1517, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 8/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. M. a R. K. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2018, č. j. 45 T 8/2017-1387, byli obvinění R. M. a R. K. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (obviněný M.), a zločinem pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněný K.). Za toto jednání jim byly uloženy podle §283 odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody ve výměře 9 let a 6 měsíců (obviněný M.), resp. 8 let a 6 měsíců (obviněný K.), pro jejichž výkon byli podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Oběma obviněným též byly uloženy podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tresty propadnutí věci, a to konkrétně předmětů, které sloužily k páchání trestné činnosti v podobě výroby psychotropní látky. Obviněnému R. K. pak byl rovněž uložen týž trest podle §70 odst. 1 tr. zákoníku, a to v podobě finanční částky 13 500 Kč. Trest v případě obviněného R. M. byl ukládán jako úhrnný podle §43 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Trestná činnost obviněných spočívala v tom, že obviněný M. v přesně nezjištěném období, nejméně od února 2016 do 30. 11. 2016 v rodinném domě v obci XY, si obstarával léky Cirrus a Sudafed, obsahující pseudoefedrin hydrochlorid a za pomoci laboratorní techniky a chemikálií vyrobil psychotropní látku pervitin, nejméně v množství 882,64 g, a tento následně na různých místech okresu Karviná, Ostrava a Frýdek-Místek poskytoval dalším, blíže nezjištěným osobám, přičemž při domovní prohlídce v uvedeném domě dne 30. 11. 2016 bylo zajištěno 339,70 g již vyrobeného pervitinu, resp. po dosušení 310,21 g metamfetaminu hydrochloridu a 758,46 g pseudoefedrinu, resp. po dosušení 602,18 g pseudoefedrinu, ze kterého lze vyrobit 443,43 g metamfetaminu hydrochloridu, tedy obviněný celkem vyrobil či začal vyrábět pervitin v minimálním množství 1 636,28 g a dále v uvedeném rodinném domě přechovával 25 997 ks vyloupaných tablet léčiva Cirrus s celkovým obsahem 3 119,64 g pseudoefedrinu hydrochloridu, ze kterého lze vyrobit 1 838,20 g metamfetaminu hydrochloridu.
3. Obviněný R. K. ve výše uvedeném období poskytl obviněnému M. praktické rady k výrobě pervitinu a pomáhal mu po výrobě odvážet odpady do garáže na ul. XY v Ostravě, ač věděl, že obviněný M. opakovaně vyráběl psychotropní látku pervitin v množství minimálně 1 636,28 g.
4. Obviněný R. M. pak dále od nezjištěné doby do 30. 11. 2016 v rodinném domě v obci XY přechovával v rozporu s platnými předpisy plně funkční samonabíjecí pistoli zn. ČZ vz. 27, ráže 7,65 mm Browning se zásobníkem a celkem 40 nábojů uvedené ráže s celoplášťovou střelou s mosazným pláštěm a olověným jádrem.
5. Je třeba doplnit, že uvedené trestní řízení bylo u Krajského soudu v Ostravě vedeno též proti obviněnému A. T., který byl předmětným rozsudkem zproštěn podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 11. 2017. sp. zn. 1 KZV 52/2016, podle níž měl obviněnému R. M. v období nejméně od února 2016 do 30. 11. 2016 obstarávat v Polsku léky Cirrus a Sudafed obsahující pseudoefedrin hydrochlorid, s vědomím, že budou použity k výrobě pervitinu, který následně od obviněného M. přebíral a poskytoval dalším osobám k dalšímu prodeji či osobní spotřebě. V tomto jednání bylo obžalobou spatřováno spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
6. V podrobnostech popisu skutkového děje, popř. uložených trestů ve vztahu k výše uvedeným obviněným, Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Proti tomuto následně obvinění R. M. a R. K. podali řádný opravný prostředek, o kterém Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018, rozsudkem pod č. j. 5 To 27/2018-1517. Tímto zrušil z podnětu odvolání obou jmenovaných napadený rozsudek nalézacího soudu ve výrocích o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a ve výrocích o uložených trestech u obou obviněných. Nově pak odvolací soud rozhodl tak, že R. M. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kdy oproti původnímu rozhodnutí upravil (snížil) celkové množství, v jakém obviněný vyrobil, či se pokusil vyrobit pervitin, a které činí nejméně 1 326,07 g. V tomto směru došlo rovněž ke změně ve vztahu k obviněnému R. K., přičemž jeho jednání bylo rozsudkem odvolacího soudu kvalifikováno jako zločin pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku.
7. Obviněnému R. M. pak byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za podmínek uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 9 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl stejně jako v řízení před soudem prvního stupně a ve stejném rozsahu uložen trest propadnutí věci. Obviněnému R. K. pak odvolací soud uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) zařazen do věznice s ostrahou, a dále trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku, a to finanční částky 13 500 Kč.
II. Dovolání obviněných a vyjádření k němu
8. Posledně uvedený rozsudek vrchního soudu napadli obvinění prostřednictvím svých obhájců dovoláním, které opřeli shodně o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
9. Obviněný R. M. vyslovil přesvědčení, že jeho jednání bylo soudy prvního a druhého stupně nesprávně kvalifikováno podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Bylo poukázáno na skutečnost, že nalézací soud vycházel při svých závěrech z provedené domovní prohlídky v rodinném domě v obci XY, kdy bylo zjištěno, že obviněný mohl vyrobit 753,64 g pervitinu, a k tomuto přičetl množství zjištěné kriminalistickou expertizou z odpadu po výrobě ve výši 882,64 g pervitinu. Nebyla akceptována obhajoba, že 753,64 g pervitinu bylo vyrobeno z látek mimo jiné obsažených v nalezeném odpadu, a součtem shora uvedeného množství tak došlo k jeho znásobení. Ačkoliv se odvolací soud otázkou množství pervitinu rovněž zabýval, nedokázal logicky vysvětlit, jak k závěru o celkovém minimálním množství dospěl. Lze tak shrnout, že jediný objektivní poznatek učiněný v trestním řízení je množství 753,64 g nalezených při domovní prohlídce. Jakékoliv jeho navýšení je naopak neobjektivní. Dle propočtu obviněného, je v souladu s formální logikou stanovení minimálního množství jím vyrobeného pervitinu hodnotou 882,64 g. Nižší soudy tak nevycházely striktně z provedených důkazů, ale pouze vlastních hypotéz. Obviněný tedy konstatoval, že správně měla být v jeho případě zvolena právní kvalifikace podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
10. Pokud se týká přechovávání 25 997 ks vyloupaných tablet léku Cirrus, i zde byl skutek soudy nesprávně posouzen, neboť se nejednalo o léčiva v jeho vlastnictví, toto nebylo obviněným nikterak zpracováno, resp. připraveno k výrobě pervitinu a na místě tak bylo posouzení jednání podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, což vychází i z judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017).
11. Vzhledem k výše uvedeným nesprávnostem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
12. Obviněný R. K. namítl, že právní závěry učiněné soudy prvního a druhého stupně jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V prvé řadě obviněný brojil proti skutečnosti, podle níž se účastnil trestné činnosti hlavního pachatele R. M. ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Z výrokové části ani následného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nikterak nevyplývá, zda měl obviněný K. R. M. spáchání trestného činu umožnit, nebo pouze usnadnit, jak stanoví znění ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Přitom rozdíl mezi oběma způsoby je zásadní, kdy v prvním případě by bez pomoci účastníka k činu vůbec nedošlo, v druhém případě by pachatel čin spáchal, byť s obtížemi. Umožnění spáchání tedy obviněný považuje za společensky škodlivější podobu pomoci, a toto určení tak může mít vliv minimálně na výši trestu. Jestliže se soud ve svém rozsudku omezuje toliko na konstatování, že obviněný poskytoval hlavnímu pachateli praktické rady, jak vyrábět pervitin z léků a současně pomáhal s odvozem odpadu, je takový výrok neúplný a tudíž vadný.
13. Zejména pak nebylo žádným způsobem prokázáno, v čem spočívaly ony „praktické rady“, neboť obviněný využil svého práva a odmítl k věci vypovídat a obviněný M. na toto nebyl dotazován. Tato skutečnost představuje takový extrémní nesoulad mezi právními závěry soudu a skutkovými zjištěními, který lze namítat v mezích dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ze skutkové věty, která je pouhou parafrází textu tr. zákoníku, přitom nevyplývá, o jaké rady (zda obecné či konkrétní) se jednalo a zda existuje příčinný vztah mezi jejich poskytnutím a trestnou činností obviněného M. Dovolatel v tomto směru poukázal na prvotní výpověď R. M., v níž tento neuvedl, zda mu obviněný K. skutečně nějaké rady poskytl, ale pouze, že měl praktické zkušenosti. Jiné důkazy k závěru, který zaujaly nižší soudy, však již neexistují. Mimo to je dle jeho názoru třeba pohlížet na osobu obviněného M. jako na zcela nevěrohodnou, který je mnohokrát trestaným recidivistou a narkomanem, užívajícím silné léky, trpícím sluchovými halucinacemi, účelově měnícím a upravujícím své výpovědi a schopným usvědčit kohokoli za cokoli. Současně také dovolatel poukázal na další skutečnosti (zejména výpověď obviněného A. T.), z nichž vyplývá, že M. vyráběl drogu pervitin již dříve, a není tak zřejmé, proč by za takové situace měl kohokoli žádat o praktické rady k výrobě.
14. Odvolacímu soudu bylo dále vytýkáno nesprávné právní posouzení hlavního trestného činu, ve vztahu k němuž měla pomoc obviněného směřovat. Znovu bylo zdůrazněno, že obviněný M. vypověděl, že R. K. se na vlastní výrobě pervitinu nepodílel. Pokud pomáhal odvážet „bordel“ zabalený v tmavých pytlích, nebylo prokázáno, že by tak obviněný činil po celou dobu (tj. od února do listopadu 2016), ale sám R. M. uvedl, že šlo jen o některé případy, možná třetinu celkového počtu. Přesto byla obviněnému kladena za vinu pomoc při výrobě veškerého pervitinu. O opaku nesvědčí ani sledování garáže na ul. XY v době od 21. 9. do 29. 11. 2016, neboť je-li v daném období zachycen pohyb obviněného kolem garáže, není tím automaticky prokázáno, že se tamtéž pohyboval i v době od února do září 2016. K výrobě celkového množství pervitinu – 1 326,07 g přitom obviněný M. potřeboval období od února do listopadu 2016. Takové množství proto není možné přičítat dovolateli, když další důkazy, které zmínily nižší soudy (ortéza se stopami pervitinu a polomaska s DNA dovolatele) neprokazují, od kdy je tento měl používat.
15. Obviněný měl též za to, že postupem soudů prvního a druhého stupně došlo k flagrantnímu porušení zásady in dubio pro reo a tím jeho práva na spravedlivý proces. Svůj názor zakládá na skutečnosti, že v průběhu trestního řízení nedošlo k jednoznačnému zjištění původu finančních prostředků, které byly připsány na jeho bankovní účet v období od 8. 1. do 29. 11. 2016 (579 100 Kč), kdy sám k těmto uvedl, že se jednalo o postupné zápůjčky k překlenutí jeho tíživého období po vážném pracovním úrazu, který je objektivizován též připsáním pojistného plnění ve výši 600 000 Kč v prosinci 2016. Soudy rezignovaly na jeho návrh na výslech dalších svědků (F., S.), a pouze dovodily, že vzhledem k nezaměstnanosti obviněného v daném období nepocházely z legální činnosti, popř. provedení takového důkazu by mohlo vést k závěru o úmyslu obviněného získat pro sebe trestnou činností značný prospěch, kdy takovýto názor dle obviněného postrádá jakoukoli logiku. Svým zamítnutím důkazních návrhů navíc odvolací soud zatížil trestní řízení závažnou vadou v podobě opomenutého důkazu. Stejně tak obhajoba konstatuje nejasnost, jak pohyby na účtu obviněného v uvedeném období souvisí s trestnou činností, kladenou mu za vinu. Jako nelogické se jeví, aby obviněný M. platil vysoké částky dovolateli toliko za praktické rady a pomoc s odvozem odpadu.
16. Daná argumentace směřuje též do částky 13 500 Kč, o jejímž propadnutí bylo rozhodnuto. I v jejím případě nebylo nikterak prokázáno, že by ji obviněný obdržel od hlavního pachatele za své rady či pomoc. V souladu se zásadou in dubio pro reo proto nebylo možno určit, že se jedná o věc získanou trestným činem nebo jako odměnu za něj. Ač soudy konstatovaly nelegálnost původu peněz, neuvedly, o jaké důkazy svůj závěr opírají. Rozsudek je tak v daném směru nepřezkoumatelný a uložený trest je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
17. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky vrchního i krajského soudu a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
18. K podaným dovolaním se vyjádřil rovněž státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to následovně. V prvé řadě shrnul průběh trestního řízení, jakož i důvody, o něž obvinění opírají svá dovolání. Ty pak považuje za neodpovídající uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu, neboť směřují do přezkoumání skutkových zjištění, na nichž jsou napadená rozhodnutí založena. Dovolatelé se tak snaží pouze dosáhnout jiného hodnocení důkazů a skutková zjištění obou soudů nahrazují jinou verzí skutkového stavu, která více odpovídá jejich představám. Státní zástupce má za to, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.
19. V případě dovolání R. M. státní zástupce považuje za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu zpochybnění nakládání s lékem Cirrus, kdy se dovolatel domáhá příznivějšího posouzení v intencích §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Touto námitkou se odvolací soud podrobně zaobíral, a to i s ohledem na stávající judikaturu Nejvyššího soudu. Ostatně ze strany obviněného se jedná o opakování argumentace uplatněné před soudy prvního a druhého stupně, přičemž ve světle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, půjde v takových případech zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
20. Také zpochybnění závěru odvolacího soudu o celkovém množství uskutečněné výroby pervitinu není namístě, když odvolací soud modifikoval zjištění výrazně ve prospěch obviněného, a to vše za situace, kdy minimální zjištěný objem 882,64 g pervitinu představuje propočtený, obviněným dříve dosažený objem účinné látky hydrochloridu metamfetaminu. Ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu je přitom rozhodné množství pro určení velkého rozsahu množství nejméně 600 g metamfetaminu chloridu a nikoli až 1500 g celkové směsi pervitinu.
21. K dovolání R. K. se státní zástupce rovněž neztotožnil s námitkou směřující k absenci konkrétní podoby naplnění znaku účastenství ve formě pomoci, neboť z tzv. právní věty napadeného rozsudku vyplývá, že obviněný R. M. spáchání trestného činu usnadnil. Tento závěr ostatně není v rozporu s případnou dřívější výrobou pervitinu spoluobviněným, neboť rady R. K. zjevně nesměřovaly k tomu, „aby spoluobviněný vůbec mohl výrobu provádět“, ale aby byla tato např. efektivnější, méně nápadná, apod. Závěru o pomoci obviněného K. nebrání ani fakt, že nebyl zjištěn přesný obsah rozhovoru obou obviněných. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že se jednalo o praktické rady týkající se výroby pervitinu z léčiv. Přitom jednání obviněného K. nebylo omezeno pouze na poskytnutí rady, ale tento rovněž R. M. pomáhal s likvidací zbytků po uskutečněné výrobě. Jako osoba zběhlá, si právně na základě toho mohl učinit představu o celkovém rozsahu uskutečňované výroby. Z hlediska trestní odpovědnosti pro přisouzenou právní kvalifikaci přitom není nutné, aby se obviněný podílel na veškerém jednání pachatele, kdy podstatná je jeho představa o trestném činu, jehož spáchání svým jednáním usnadňuje.
22. Rozporoval-li obviněný závěry soudů ohledně prostředků zajištěných na jeho účtech, pak státní zástupce zdůraznil, že nakládání obviněného s neobvyklými částkami peněz soudy považovaly pouze za okrajovou skutečnost, dokreslující jeho vědomost o rozsahu páchané trestné činnosti. Samy přitom nezpochybnily fakt, že obdržel významnou sumu v souvislosti se svým pracovním úrazem. Nelze přisvědčit argumentaci o existenci opomenutých důkazů, neboť z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, že v tomto směru důkazní návrhy uplatňoval, stejně jako tak nečinil ve svém odvolání. Není tedy patrné, jaké opomenuté důkazní návrhy má jmenovaný na mysli.
23. Konečně stran trestu propadnutí věci v podobě finanční částky 13 500 Kč nemají námitky rovněž své opodstatnění, když soudy obou stupňů náležitě zdůvodnily, na základě jakých skutečností dovodily původ peněz v trestné činnosti.
24. Pro všechny výše uvedené skutečnosti proto státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu rozhodnout o odmítnutí obou dovolání jako neopodstatněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinit tak v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
26. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud byl povinován dále posoudit otázku, zda obvinými uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěli, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.
28. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
29. Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. V případě dovolání obviněného R. M. Nejvyšší soud připomíná, že jeho námitky vůči napadenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci směřují jednak k posouzení celkového množství psychotropní látky, kterou vyrobil, či byl schopen vyrobit a dále otázce nakládání s tabletami léčiva Cirrus, které byly v rámci domovní prohlídky jím užívané nemovitosti nalezeny. Jak přitom správně upozornil ve svém vyjádření k dovolání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, shora uvedené námitky byly ze strany obviněného uplatněny v průběhu řízení před oběma nižšími soudy, které se s jejich obsahem adekvátním způsobem vypořádaly. Lze tak poukázat jednak na bod 24 odůvodnění nalézacího soudu, a zejména pak body 21 až 26 odůvodnění soudu odvolacího, který se s danou problematikou vypořádal zcela vyčerpávajícím způsobem a v části uznal námitky obviněného za oprávněné, což vedlo k částečnému zrušení rozhodnutí nalézacího soudu a novému rozhodnutí, v němž bylo modifikováno (rozuměj sníženo) celkové množství psychotropní látky pervitin, kterou obviněný vyrobil či se vyrobit pokusil. V tomto ohledu nelze než se ztotožnit s názorem státního zástupce, že námitka obviněného adresovaná Nejvyššímu soudu je nejen opakováním jeho argumentace z předchozího stadia trestního řízení, ale jedná se též o postup, kterým se dovolatel domáhá přezkumu skutkových zjištění, na nichž jsou předchozí rozhodnutí založena. Snaží se přitom dosáhnout jiného hodnocení důkazů, než jak to učinily soudy prvního a druhého stupně, přičemž předkládá Nejvyššímu soudu svou vlastní, pro něj výhodnější verzi skutkového stavu. Jak již bylo zdůrazněno výše, Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby zasahoval do výsostného práva v oblasti provádění dokazování a hodnocení jeho výsledků, které náleží nalézacímu soudu, a případné korekce a doplnění pak soudu odvolacímu. Nejvyšší soud do takového stavu smí zasáhnout toliko v případech, pokud by zjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ten však v projednávané věci zjištěn nebyl.
30. Oba nižší soudy přesvědčivě odůvodnily své závěry, na nichž vystavěly závěr o vině obviněného zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V případě znaku spáchání činu ve velkém rozsahu (§283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku), je třeba poukázat na velmi pečlivé zhodnocení důkazní situace odvolacím soudem, který plně respektoval obviněným namítanou zásadu in dubio pro reo, a zcela v jejím duchu, přes důvodné podezření, že obviněný svou činností vyrobil vyšší množství psychotropní látky, vyhodnotil výsledky odborného zkoumání z oboru kriminalistika, odvětví chemie zpracované Kriminalistickým ústavem v Praze, ve prospěch obviněného. Správně tak bylo konstatováno, že pokud pervitin v množství 310,21 g nalezený při domovní prohlídce dne 30. 11. 2016 v rodinném domě č. XY v obci XY, nebyl podroben odbornému zkoumání, a i pokud by k tomu došlo, nebyli by zpracovatelé schopni se vyjádřit k tomu, zda pocházel z odpadu nalezeného v garáži, jehož množství sloužilo k propočtu dříve získaného pervitinu v množství 882,64 g. Jako jediné dvě správné hodnoty tak odvolací soud vyselektoval kvalifikovaným odhadem stanovené minimální množství 882,64 g pervitinu, vycházející ze zajištěného odpadu uloženého v garáži č. XY ve Slezské Ostravě a dále pak množství pseudoefedrinu, který nebyl zpracován, z něhož bylo možno prakticky vyrobit 443,43 g pervitinu. Celkový výsledek v hodnotě 1 326,07 g, k němuž odvolací soud dospěl, je proto beze zbytku správný.
31. Za námitku obsahově naplňující obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba označit argumentaci polemizující s podřazením přechovávání 25 997 ks vyloupaných tablet léčiva Cirrus s obsahem 0,120 g pseudoefedrinu hydrochloridu v jedné tabletě obviněným. Je třeba připomenout, že také tato argumentace již byla zvolena v předchozím průběhu trestního řízení a zejména odvolací soud jí věnoval velmi obsáhlou část odůvodnění svého rozhodnutí. V bodech 22 až 25 se přitom Vrchní soud v Olomouci nejen zaobíral poukazem obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017, ale též komplexní problematikou vyvěrající z rozhodnutí Soudního dvora EU pod sp. zn. C-497/16 ze dne 2. 3. 2017, věnující pozornost přístupu k léčivým přípravkům obsahujícím látky, které by samy o sobě odpovídaly definici pojmu prekursor (typicky efedrin a pseudoefedrin). Nejvyšší soud musí na tomto místě konstatovat, že argumentace odvolacího soudu je vyčerpávající, věcně zcela správná a jeví se proto nadbytečným , aby dovolací soud přistoupil k pouhému jejímu opakování.
32. Lze proto jen stručně shrnout, že i přes shora avizované rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které ve svém dovolání poukázal obviněný, byl postupem doby precizován přístup k problematice uvedených léčivých přípravků, které bývají zneužívány k výrobě omamných a psychotropních látek. Závěry, které jsou odvozovány z rozhodnutí Soudního dvora, je přitom vždy třeba vztáhnout na konkrétní skutečnosti projednávaného případu. Je nezbytné si uvědomit, že také nakládání s uvedenými léčivy podléhá poměrně přísnému režimu, který jako jediný může garantovat, aby tato byla užívána způsobem, k němuž jsou určena. Proto bylo již v dřívějších případech, na něž odvolací soud správně poukázal (např. ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 461/2017, ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 398/2017, či z novějších ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1271/2018) konstatováno, že za léčivý přípravek je třeba považovat pouze takovou látku, která odpovídá vytyčeným parametrům, a to nikoli přípravek, s nímž bylo nakládáno takovým způsobem, který vybočuje ze stanovených mantinelů. V případě obviněného bylo prokázáno, že vyráběl psychotropní látku pervitin právě extrakcí účinné látky z léčivých přípravků. Tyto pak znehodnocoval tím, že je zbavil obalu i ochranného blistru, jakož i průvodního příbalového letáku, nevhodně uskladnil s rizikem možné kontaminace a tím vyloučil jejich další možné legální užití k terapeutickým účelům, k nimž jsou určeny. Při kumulaci takového způsobu nakládání, jakož i poznatku, že léky vzhledem k předchozí výrobě drogy nebyly v předmětné nemovitosti uskladněny za žádným jiným účelem než k další výrobě pervitinu, a obviněný disponoval takovým množstvím léčiva, které by odpovídal jen subjektům, který s ním obchodují, k čemuž neměl žádné oprávnění, tedy nezbylo než postupovat tak, jak to učinily soudy první a druhé stupně. Jak již bylo uvedeno, v dalších podrobnostech dovolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, které shrnuje dosavadní argumentaci Nejvyššího soudu a jejíž další opakování je v daném případě bezpředmětné.
33. K dovolání obviněného R. K. pak dovolací soud uvádí následující. Stran námitky absence vymezení formy účastenství s touto nelze nikterak souhlasit. Jak soud nalézací, tak odvolací vymezily jednání obviněného tak, že R. K. poskytl R. M. praktické rady k výrobě pervitinu z léků a současně mu pomáhal po realizované výrobě odvážet odpad do garáže. Takto vymezené jednání zcela odpovídá zákonným znakům účastenství na trestném činu v podobě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterým je třeba rozumět umožnění nebo usnadnění jinému spáchání trestného činu. Zákon následně rozvádí formy pomoci, a činí tak jejich demonstrativním výčtem, mezi něž patří např. právě poskytnutí rady. Ostatně též odvážení odpadu po výrobě pervitinu nelze než podřadit minimálně pod jeden ze způsobů pomoci, kterou poskytl obviněný K. spoluobviněnému.
34. K zapojení obviněného K. do páchání trestné činnosti je nutno zdůraznit, že oba nižší soudy postupovaly při hodnocení provedených důkazů velmi pečlivě a při důsledném respektování zásady, vycházet při existenci pochybností jejich zohledněním ve prospěch jmenovaného. Nelze si nepovšimnout, že již orgány činné v trestním řízení, tedy již policejní orgán a státní zástupce disponovaly poznatky, že oproti R. M. byl R. K. v minulosti opakovaně soudně trestán pro drogovou trestnou činnost a měl tedy v dané oblasti významné zkušenosti. Disponoval proto nepochybně takovými radami, které minimálně usnadnily R. M. spáchání jeho trestného činu. Oba dotčené soudy přitom právě „usnadnění“ použily k vyjádření účastenství obviněného v tzv. právní větě výroku obou svých rozhodnutí, byť dovolatel tento postup svou argumentací nesprávně napadá. Dále nebylo možno odhlédnout od skutečnosti, že obvinění K. a M. společně obývali dům, v němž docházelo k výrobě pervitinu a jak bylo poukázáno, sledováním garáže bylo nejméně pro období 21. 9. 2016 do 29. 11. 2016 prokázáno, že docházelo k dovážení i odvážení věcí, které svou povahou (kanystry, barely, pytle) odpovídaly věcem používaným při výrobě drogy, resp. následně při provedené prohlídce uvedených prostor byly zajištěny a jejich zkoumáním bylo užití k výrobě psychotropní látky potvrzeno. Připočte-li k tomu soud rovněž skutečnosti, že některé zajištěné předměty nesoucí stopy pervitinu (polomaska s filtrem i bez filtru, obvaz, ortéza) byly na základě analýzy DNA ztotožněny s věcmi obviněného K., pak postup orgánů činných v trestním řízení, které své závěry o účastenství obviněného odvodily především z výpovědi spoluobviněného M., představuje maximální přičítání možných pochybností o případném spolupachatelství dovolatele v jeho prospěch.
35. Je třeba se plně ztotožnit s konstatováním státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v jeho vyjádření k dovolání, že dovolatelé se svými podáními snaží pouze dosáhnout jiného hodnocení důkazů a skutková zjištění obou soudů nahrazují jinou verzí skutkového stavu, která více odpovídá jejich představám. Námitky obviněného K. směřující do zpochybnění obsahu praktických rad, které poskytl R. M., jakož i věrohodnosti posledně jmenovaného, popř. jeho dřívější výroby pervitinu, výsledků sledování garáže a s tím spojeného podílu na objemu páchané trestné činnosti, původu finančních prostředků, které protékaly jeho účtem v roce 2016 a v neposlední řadě též částky, která se stala předmětem trestu propadnutí věci, ty všechny se snaží pouze o oddělení a účelově prezentované zpochybnění. Všemi těmito námitkami se zabývaly ve svých rozhodnutích již nalézací i odvolací soud. Pokud tedy dovolatel např. relativně obsáhle argumentoval údajnou nelogičností a nesprávností tvrzení o nelegálním původu peněz na jeho účtu, bylo v obou rozsudcích zdůrazňováno, že se jedná o podpůrnou argumentaci vycházející se zjištěného stavu, kdy obviněný nebyl nikde zaměstnán, byl bez jiného prokazatelného jiného příjmu a nedoložil ani objektivní důkazy o původu takových peněz. Totéž platí i o částce 13 500 Kč, která se stala předmětem trestu propadnutí věci. Oproti tomu stála jeho trestní minulost, ve spojení s výpovědí spoluobviněného M. a další výše popsané skutečnosti. Jak však bylo zdůrazněno, shora rozvedené skutečnosti nepředstavovaly žádný stěžejní, natož jediný důkaz o vině jmenovaného. Pokud se týká namítaného opomenutí provedení důkazu, pak jak v tomto případě, ani ve vztahu k jiným skutečnostem dovolací soud takového pochybení rovněž neshledal. Nalézací soud se s důkazními návrhy obviněného vypořádal zejména v bodě 20 odůvodnění svého rozsudku a rovněž odvolací soud neměl důvod se k jakýmkoliv navrženým důkazům, resp. jejich neprovedení vyjadřovat, neboť tyto nebyly vzneseny a k osobám J. F. a M. S. se obviněný omezil pouze na vyjádření k jejich zapojení.
36. Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, popř. přehodnocovat provedené dokazování. Takový postup přináleží toliko nalézacímu soudu a jeho korekce pak v případném odvolacím řízení soudu druhého stupně. Nejvyšší soud tak z hlediska skutkového stavu hodnotí pouze správné právní posouzení skutku, tedy bezchybné užití právní kvalifikace v souladu s ustanoveními hmotného práva, nikoli práva procesního, která dopadají na mechanismus dokazování.
37. Je nutno zdůraznit, že oba nižší soudy ve svých rozhodnutích postupovaly při konstrukci viny obou dovolatelů plně v intencích požadavku na zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, hodnocení důkazů podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.). Své závěry řádně odůvodnily a založily na existenci uceleného, pevného a logicky provázaného řetězce důkazů, který však současně podřídili povinnosti postupovat v jakýchkoliv pochybnostech ve prospěch obviněných. To přitom platí nejen o obviněném R. M., který se ke svému jednání doznal, ale též obviněném R. K., který svou vinu zcela popřel. Ve vztahu k žádnému ze jmenovaných tedy nelze konstatovat, že by závěry soudů byly v jakémkoliv, natož extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními.
38. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutková zjištění učiněná v trestním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněných v takovém rozsahu, jako to učinily soudy prvního a druhého stupně. Je tak možno učinit závěr, že předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obvinění formálně spojovali nesprávné právní posouzení jim přisouzené trestné činnosti.
IV. Závěrečné shrnutí
39. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněných proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.