ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.203.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 203/2019-4054
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 o dovolání obviněného P. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, č. j. 11 To 17/2018-3902, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 17/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2017, č. j. 16 T 17/2017-3699, byl obviněný P. B. (v řízení, které bylo současně vedeno též proti obviněným R. V. a L. B.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání a za sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2017, č. j. 7 T 39/2017-778, byl podle §283 odst. 2 a za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců a pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 uložen trest propadnutí věci, konkrétně finančních částek ve výši 10 700 Kč a 1 800 EUR, které byly zajištěny při domovní prohlídce. Krajský soud v Českých Budějovicích rovněž zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2017, č. j. 7 T 39/2017-778, jakož i všechna další rozhodnutí, obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Projednávaná trestná činnost obviněného P. B. spočívá v tom, že ač nedisponoval příslušným zákonným oprávněním a při vědomí, že metamfetamin náleží mezi psychotropní látky, v době nejméně od dubna 2016 do 31. 10. 2016 opakovaně na podkladě předchozích telefonických objednávek či objednávek prostřednictvím mobilních komunikačních aplikací Facebook či WhatsApp prodal L. B. na různých místech Jihočeského kraje, zejména ve XY, obci XY, v XY, XY, případně i jinde, pervitin v množství nejméně 100 gramů. Jednotlivé obchody byly realizovány i několikrát do týdne, nejčastěji v množství od 2–10 gramů, v ceně 700 Kč za gram pervitinu, přičemž jeho prodejem obviněný získal částku nejméně 70 000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání jak obviněný, tak státní zástupce. Vrchní soud v Praze následně rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2018, rozsudkem č. j. 11 To 17/2018-3902, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce i obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) a e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a při zachování popisu skutku podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal vinným P. B. spácháním přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento, jakož i za sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku pak v souladu s §283 odst. 1 a za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon jmenovaného zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 30 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. celkem 30 000 Kč. Pro případ, že by tento peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, stanovil Vrchní soud v Praze v souladu s §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Současně podle §43 odst. 2, věta druhá, tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2017, č. j. 7 T 39/2017-778, jakož i všechna další rozhodnutí, obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný napadl rozsudek vrchního soudu prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to ve výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.
5. Dovolatel nejprve zdůraznil, že skutková věta rozsudku odvolacího soudu popisuje v návětí skutkový děj tak, že obvinění P. B., L. B. a R. V. si opatřovali drogu zvanou marihuana a pervitin za účelem jejího dalšího prodeje. Dovolatel však namítl, že v jeho případě není tento výrok v souladu se skutkovými zjištěními a v této souvislosti odkázal na odůvodnění tohoto rozsudku pod bodem 64, kde je výslovně uvedeno, že nebylo zjištěno a prokázáno, že by on nakládal s marihuanou, na rozdíl od obviněných B. a V., kteří neoprávněně nakládali jak s marihuanou, tak i s pervitinem.
6. Dovolatel dále namítl, že popis skutku, který mu kladl za vinu prodej pervitinu v rozmezí od dubna 2016 do 31. 10. 2016, s přesným rozvedením celkového množství drogy, jakož i finančního prospěchu, kterého prodejem dosáhl, neodpovídá možnosti jeho posouzení jako trestného činu, neboť skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků přisouzeného protiprávního jednání. Tento nesoulad dovolatel spatřuje ve výkladu pojmu „prodej“, který je třeba rozumět situace, kdy prodávající již drogu odevzdal kupujícímu za dohodnutou peněžní protihodnotu. Podle skutkových zjištění však byla taková cena za pervitin sjednána až v červenci 2016, a on proto nemohl prodávat pervitin již od dubna 2016, tedy v tak rozsáhlém období, které je vymezeno ve výrokové části napadeného rozsudku. V následující části své argumentace pak odkázal na str. 6–9 rozsudku prvního stupně, kde upozorňuje na rozpory týkající se nejen časového rozpětí prodeje pervitinu, míst, na kterých mělo docházet k páchání trestné činnosti, i množství pervitinu, který měl distribuovat. Zejména zdůraznil, že podle slyšených svědků mohlo činit množství pervitinu 79,21 g a nikoli v rozsudku avizovaných 100 g. Rozsudek soudu prvního stupně na str. 6–7 konstatuje, že od obviněného B. pochází 10,51 g, což nebylo prokázáno ani obviněným B. Ostatně dovolatel ve vztahu k posledně jmenovanému napadl též věrohodnost jeho tvrzení a zdůraznil, že právě z důvodu pochybností o ní, nebyl L. B. přiznán status spolupracujícího obviněného. Zodpovězení těchto otázek, společně s absencí zjištění jak či od koho měl obviněný pervitin získávat, přitom považuje za rozhodné pro posouzení celkového finančního prospěchu z distribuce drogy, neboť odvolací soud přihlédl jak k zištnému motivu, tak i déletrvajícímu páchání této trestné činnosti jako k přitěžující okolnosti.
7. Na tomto základě dovolatel podotknul, že jeho námitky zpochybňují nejen výrok o vině, ale i navazující výrok o peněžitém trestu, neboť vzhledem k příjmu z prodeje drogy, který měl činit 70 000 Kč, lze jen obtížně dovodit, že se u něj jednalo o zásadní zdroj příjmů. S daným zjištěním je proto v rozporu odvolacím soudem tvrzený zištný motiv jednání dovolatele jako přitěžující okolnost, stejně jako ve stejném smyslu i déletrvající páchání trestné činnosti. Závěrem proto shrnul, že skutkové závěry soudů nižších stupňů není možné kvalifikovat jako trestný čin, neboť nevykazují znaky objektivní ani subjektivní stránky trestného činu, který je mu kladen za vinu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl tak, že jej v souladu s §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V prvé řadě dal dovolateli částečně za pravdu, když vrchní soud poněkud nešťastně uvedl ve společné části popisu skutku zavádějící formulaci, že všichni obvinění (tedy P. B., L. B. a R. V.) si opatřovali drogu zvanou marihuana a pervitin za účelem jejího dalšího prodeje. Státní zástupce však usoudil, že z uvedeného popisu skutku nelze usuzovat, že by dovolatel byl skutečně odsouzen i za prodej marihuany. Rozhodné je to jednání, které je specifikováno ke jménu obviněného B., a nikoliv v obecném návětí, jenž je společné všem obviněným.
9. Namítaný nesoulad mezi popisem skutku a jeho hmotněprávním posouzením státní zástupce neshledal ani i v dalším tvrzení dovolatele, že cena pervitinu byla sjednána až v červenci 2016, takže datování jeho trestné činnosti slovy „nejméně od dubna 2016“ nemůže být považováno za prodej. Státní zástupce k tomu však poznamenal, že soudy určily počátek prodeje v dubnu 2016 zjevně na základě provedených odposlechů, nehledě na to, že i bezúplatným předáváním pervitinu by obviněný B. naplnil znaky přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že hmotněprávní posouzení skutku je správné, státní zástupce vyhodnotil obě výše uvedené námitky jako zjevně neopodstatněné.
10. Následující námitky, ve kterých obviněný brojí proti skutkovým zjištěním o množství prodaného pervitinu a napadá věrohodnost výpovědi obviněného B., státní zástupce odmítl, neboť jsou ryze procesního charakteru, a proto neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Rovněž další námitku, že odvolací soud při ukládání trestu nesprávně vyhodnotil zištný motiv a délku páchání trestné činnosti za přitěžující okolnost, státní zástupce odmítl. Jde totiž o námitku vůči druhu a výměře uloženého trestu, kterou lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v intencích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obv. P. B. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně s odkazem na §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky jsou podřaditelné pod dovolací důvod, na kterém svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, v tomto případě podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
14. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
15. Nejvyšší soud k celému případu nejprve předesílá, že trestná činnost obviněného P. B. byla Vrchním soudem v Praze (jehož rozhodnutí dovolatel napadl) velmi pečlivě posouzena, a to zejména z pohledu námitky znevěrohodňující klíčovou výpověď L. B. Její rozsah i věrohodnost však byly důkladně zhodnoceny už krajským soudem, neboť v mnohých částech obviněný B. objasnil podrobné detaily o trestné činnosti, které do sebe vzájemně zapadaly. Další skutková zjištění plynoucí z ostatních důkazů pak jeho výpověď nejen potvrdila, ale též rozšířila a projasnila (zejména výpovědi svědků a obsah záznamu a odposlechů telekomunikačního provozu).
16. Díky výše uvedenému byla proto výpověď spoluobviněného B. o opakovaném obchodování s pervitinem vyhodnocena jako pravdivá, když za své dva základní zdroje pervitinu označil M. K. a právě P. B. Z provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu byla potvrzena vysoká četnost kontaktů s obviněným B. Naproti tomu dovolatelova verze, co se týče popírání jeho drogových aktivit, stojí osamocená, kdy v jeho neprospěch hovoří mimo jiné i nasazení služebního psa při domovní prohlídce a prohlídce jeho osobního automobilu, které, byť se jednalo toliko o nepřímý důkaz, rovněž podpořilo závěr, že jmenovaný s psychotropní látkou nakládal. Konstatování nižších soudů, že obviněný B. byl stabilním a dlouhodobým dodavatelem pervitinu obviněnému B., který jej dále prodával koncovým odběratelům, bylo tedy zcela správné. K podrobnostem lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 23–28, 32─36 a v případě soudu druhého stupně na str. 18–22 odůvodnění jeho rozhodnutí.
17. Obviněný ve svém dovolání předně brojil proti nesouladu výroku a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ohledně opatřování marihuany, když poukázal na to, že výrok vrchního soudu v návětí popisu skutku mu klade za vinu obstarávání nejen pervitinu za účelem získání finančního prospěchu prodejem, ale též marihuany, ačkoliv z provedeného dokazování žádná návaznost posledně uvedené omamné látky na jeho osobu nebyla zjištěna. Nejvyšší soud v tomto ohledu potvrzuje, že napadený rozsudek vrchního soudu, ostatně stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, uvozuje ve výrokové části ve vztahu k obviněnému B. popis skutku slovy „za účelem získání finančního prospěchu…, a bez patřičného zákonného povolení, kterým nedisponovali, ačkoliv věděli, že konopí je řazeno mezi omamné látky…, a delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou…, současně (obž. L. B. a P. B.)… opatřovali si drogu zvanou marihuana a pervitin za účelem jejího dalšího prodeje, takto konkrétně“. Na dané návětí pak navazuje konkretizovaný popis protiprávního jednání nejprve L. B. a následně P. B.
18. S uvedenou námitkou se však dovolací soud neztotožnil. Předně zdůrazňuje, že podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně posouzen. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I. Sb. rozh. tr.). Popis skutku, zejména způsob jeho spáchání, pak musí být uveden tak, aby jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
19. Oba nižší soudy za situace, kdy bylo trestní řízení vedeno proti vícero obviněným, kterým bylo kladeno za vinu spáchání několika skutků, užily v rámci jejich popisu uvozovací části společné pro všechny dotčené obviněné, v níž popsaly skutečnosti společné jejich jednání. Za tyto je přitom třeba považovat zejména fakt, že obvinění se trestné činnosti drogové povahy dopustili za účelem získání finančního prospěchu a bez jakéhokoliv příslušného povolení nakládat s omamnými a psychotropními látkami. Jak přitom ve svém dovolání poukázal sám obviněný, přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
20. Je tedy zřejmé, že soudy se snažily svým postupem o zestručnění popisu skutků pojících se k jednotlivým obviněným, jestliže společné znaky jejich jednání v podobě obeznámenosti s povahou omamné a psychotropní látky, které obsahovaly drogy nesoucí označení marihuana a pervitin, a jejich záměr tyto obstarávat za účelem získání finančního prospěchu, vymezily v počáteční uvozovací pasáži výrokové části rozhodnutí. Pokud je namítán rozpor mezi přisouzením nakládání „s drogou zvanou marihuana a pervitin“ obviněnému, oproti odůvodnění rozsudku, v němž je jednoznačně konstatováno, že nakládal toliko s pervitinem, pak takovýto rozpor by mohl být opodstatněný pouze za situace, kdy by u obviněného absentovala další, konkretizující část popisu skutku. Toto však není případ napadeného rozsudku. Vrchní, stejně jako krajský, soud pouze souhrnně vymezil omamné a psychotropní látky, o které se v případě všech obviněných jednalo, přičemž jejich konkretizaci, co do druhu a množství ponechal do samostatných pasáží vztahujících se k L. B. a P. B. Obviněný B. tak svou námitkou účelově argumentuje, že uvedení marihuany se má vztahovat i na něj, ač takové tvrzení nemá vzhledem k další zcela konkrétní a jasné části pojící se k němu žádné opodstatnění. Lze si totiž představit, že by soud použil shodnou uvozovací část i v případě, pokud by např. jednání obviněného B. bylo omezeno jen na nakládání s marihuanou a nikoli též s pervitinem. I za této situace by bylo totiž možno takový postup vnímat jako obecné vymezení nedovoleného (rozuměj bez příslušného zákonného oprávnění) nakládání s omamnou či psychotropní látkou pro všechny dotčené obviněné, jejichž vlastní trestná činnost by byla následně konkretizovaná v navazující popisné části. Uvedená argumentace obviněného tak fakticky nesměřuje k otázce nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, ale daným postupem obviněný toliko brojí proti skutkovým závěrům, které učinily soudy prvního a druhého stupně ohledně psychotropní látky, s níž bylo z jeho strany nakládáno, a které následně promítly do popisu skutku.
21. Obdobný závěr o nedůvodnosti dovolací námitky učinil Nejvyšší soud ve vztahu k dalšímu tvrzení dovolatele, v němž zdůraznil, že skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků přisouzeného trestného činu. Konkrétně obviněný napadl popis skutku, který mu klade za vinu délku prodávaného pervitinu, která měla probíhat od dubna 2016 do 31. 10. 2016, a to i přesto, že obviněný tvrdí, že cena za prodej pervitinu byla sjednána až v červenci 2016, a proto nemohl pervitin prodávat za tuto cenu již od dubna.
22. Jak vyplývá z vymezení znaků skutkové podstaty přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, na něž Nejvyšší soud poukázal již výše, prodej omamné či psychotropní látky představuje toliko jednu z forem možného nedovoleného nakládání, mezi něž dále patří – byť neúplatná – výroba, dovoz, vývoz, provezení, nabídnutí, zprostředkování či jiné opatření nebo přechovávání pro jiného. Je pravdou, že odvolací soud v tzv. právní větě užil pouze závěr o tom, že obviněný B. prodal psychotropní látku , což ovšem není nikterak v rozporu s jeho skutkovými zjištěními. Ostatně sám obviněný v podaném dovolání nerozporoval, že by k prodeji nedocházelo, byť vzhledem k údajnému pozdějšímu sjednání ceny měl tento probíhat až od měsíce července 2016. Je nutné připomenout, že odkazuje-li obviněný při své argumentaci na výpověď spoluobviněného B., který měl prodej ve vztahu k němu rovněž ohraničit měsíci červenec až říjen 2016, nejedná se o jediný z důkazů, z nichž soudy prvního a druhého stupně vycházely. Vedle výpovědi L. B. poukázaly na zajištěný obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které přesahovaly období dovolatelem tvrzeného prodeje, jakož i např. shora avizované použití služebního psa a další důkazy, které prokázaly, že obviněný přicházel do kontaktu s psychotropní látkou.
23. Nejvyšší soud tak musí konstatovat, že nižší soudy se adekvátně vypořádaly s otázkou celkového množství pervitinu, s nímž dovolatel nakládal a úplatně předal L. B., jakož i finančním prospěchem, který takovým jednáním získal. Z pohledu naplnění znaků dané skutkové podstaty je proto zcela nepodstatné, zda k prodeji docházelo po celé období od dubna do října 2016, či obviněný celkově předané množství obdržel od spoluobviněného zčásti zpočátku bezúplatně a prodej byl realizován až při pozdějších kontaktech. Podstatou jeho protiprávního jednání vždy zůstává fakt, že nedovoleným způsobem nakládal ve stanoveném období s psychotropní látkou metamfetamin, ať již výhradně formou prodeje či také zprostředkováním nebo jiným opatřením L. B.
24. V dalších námitkách dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších instancí v podobě věrohodnosti výpovědi obviněného B. a množství zobchodovaného či zprostředkovaného pervitinu. Jak již bylo řečeno výše, skutková zjištění jsou vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení pro Nejvyšší soud definitivní a zasáhnout do nich smí jen z důvodu reálně existujícího a zcela zásadního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich plynoucími. Pokud by dovolatel explicitně namítl porušení základních postulátů spravedlivého procesu v daném smyslu, i tak by Nejvyšší soud takovou námitku byl nucen odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Jak bylo naznačeno výše, soudy prvního i druhého stupně podrobily provedené důkazy velmi pečlivé analýze a na jejich základě dospěly k logickým a zcela správným závěrům, které podrobně popsaly ve svých odůvodněních. Zde vyzvedly skutková zjištění, která podporují výpověď L. B. a v návaznosti na to také podrobně objasnily, proč obviněnému B. a jeho obhajobě neuvěřily (viz str. 21 napadeného rozsudku a str. 32 rozsudku soudu prvního stupně). Toliko na okraj Nejvyšší soud připomíná, že oba nižší soudy při stanovení množství psychotropní látky, s níž obviněný B. nakládal, vycházely z výpovědi L. B., k níž rozvedly podrobně své závěry o jeho věrohodnosti, stejně jako zohlednily i hledisko dlouhodobosti kontaktů mezi oběma jmenovanými, které celkovému objemu drogy odpovídá. Ostatně je namístě zdůraznit, že závěr o objemu 100 g pervitinu představoval hranici minimální a oba soudy tak v rámci svého hodnocení postupovaly maximálně ve prospěch obviněného.
25. Je třeba dodat, že v závěru svého dovolání obviněný poukázal na skutečnost, že odvolací soud přihlédl k délce páchání trestné činnosti a také k zištnému motivu jako k přitěžujícím okolnostem a uložil jmenovanému též peněžitý trest, ač výše prospěchu, který získal trestnou činností u něj nemohla představovat zásadní zdroj příjmů. Ač obviněný dále svou argumentaci stran uloženého trestu nerozvádí, cítí Nejvyšší soud povinnost vyjádřit se také k dané otázce. Námitku vztahující se k výměře a druhu uloženého trestu je možno relevantně uplatit pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. – tedy jen tehdy, měl-li být obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Současně stávající judikatura Nejvyššího soudu uvádí, že pochybení spočívající v nesprávném vyhodnocení polehčujících či přitěžujících okolností, které měly vliv na uložení nepřiměřeně přísného trestu nelze v dovolání namítat – a to nejen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani podle jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
26. Je třeba připomenout, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 30 měsíců za situace, kdy trestní sazba odnětí svobody je v rámci ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku vytyčena v rozmezí od 1 do 5 let. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněnému byl ukládán trest souhrnný k předchozímu odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích pro přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, a to stále v dolní polovině trestní sazby stanovené podle pravidel v §43 odst 2 tr. zákoníku, nelze v žádném případě o takové sankci hovořit jako o trestu nepřiměřeně přísném, natož uloženém mimo zákonné mantinely. Totéž platí o ukládání peněžitého trestu za situace, kdy obviněný zcela prokazatelně získal trestnou činností pro sebe majetkový prospěch. Ač jeho výši obviněný vzhledem ke svým poměrům či potřebám bagatelizuje, rozhodně není tuto možno označit za nízkou, o to více, jestliže v poměru s uloženým peněžitým trestem stále tento převyšuje. Ostatně uložení tohoto druhu trestu samo ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku vzhledem k povaze trestné činnosti předvídá, a proto ani tímto postupem odvolací soud nikterak nepochybil.
27. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v takovém rozsahu, jako to učinil Vrchní soud v Praze. Je tak možno učinit závěr, že předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ze strany odvolacího soudu ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně pak vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené trestné činnosti.
IV.
Závěrečné shrnutí
28. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g). Dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §256b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.