ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.273.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 273/2019-1285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 o dovolání obviněného K. T., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 5/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, byl obviněný K. T. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (pod bodem I. skutkové věty), pokračujícím přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku [pod bodem II. 1) - 2) skutkové věty], pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku [pod bodem III. 1) - 4) skutkové věty] a pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku [pod bodem IV. 1) - 16) skutkové věty], kterých se dopustil tím, že
I.
v přesně nezjištěný den v říjnu 2013 v XY čp. XY, okr. Praha-Východ, převzal od Z. C., nar. XY, v jeho trvalém bydlišti firemní osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Caddy, RZ: XY, rok výroby 2011, vybavené originálním panelem s autorádiem a navigací, v celkové hodnotě minimálně 245 000 Kč, za účelem prodeje D. J. S. (státní občanka Holandska), měl uvedené vozidlo převézt do Holandska a jmenované jej předat, což učinil, poté, co z prodeje sešlo, uvedené vozidlo od jmenované převzal a měl ho dovézt zpět Z. C., což však již neučinil a bez oprávnění toto vozidlo (již bez originálního panelu s autorádiem a navigací a v horším technickém stavu - otlučené, poškrábané, zašlé) v přesně nezjištěný den v polovině února 2015 v XY, XY, předal jako zástavu J. V., nar. XY, který pak toto vozidlo dne 2. 3. 2015 vrátil Z. C., čímž poškozené spol. Gigas CZ, s. r. o., IČ: 27157113, se sídlem 281 63 Stříbrná Skalice, způsobil škodu ve výši min. 140 000 Kč (hodnota vozidla v době předání do zástavy),
II.
1) v přesně nezjištěný den v prosinci 2014 v XY, v areálu firmy H., společně s P. M. J. d. L. (státním občanem Holandska) převzal od poškozeného Z. C., nar. XY, za účelem provozování rychlého občerstvení na MS v cyklokrosu konajícího se v XY v lednu 2015, speciální nákladní přívěs (v provedení prodejního stánku s grilem), tov. zn. Niewiadow H20431HT, RZ: XY, včetně technického průkazu k přívěsu, osvědčení o registraci vozidla a klíčů, který však ke sjednanému účelu nepoužil a bez oprávnění jej sám v přesně nezjištěný den koncem ledna 2015 v XY prodal za částku 15 000 Kč I. D., nar. XY, na kterého následně dne 30. 6. 2015 uvedený přívěs nechal převést na Městský úřad Tábor, čímž poškozenému majiteli přívěsu Z. C. (data shora) způsobil škodu ve výši nejméně 30 000 Kč (hodnota přívěsu v době prodeje),
2) v přesně nezjištěné době v období měsíců března 2015 až dubna 2015 v XY na XY ve skladu společnosti M. za účelem prodeje či výměny zboží převzal od této společnosti různé potravinářské zboží (koření a marinády zn. Avokádo) v celkové hodnotě 107 638 Kč, což však neučinil, až po urgencích jednatele společnosti této dodal jiné potravinářské zboží (tortilly a ochucené pivo), avšak v hodnotě pouze 33 720 Kč, přičemž zbývající zboží nevrátil ani rozdíl nedoplatil a peníze si ponechal, čímž poškozené M., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu ve výši 73 918 Kč,
III.
1) v přesně nezjištěné době v srpnu 2012 v XY, XY, pod smyšlenou záminkou nákupu a dodání ojetého dodávkového vozidla tovární značky Iveco z Holandska vylákal od poškozené K. V., nar. XY, finanční částku ve výši 300 000 Kč, avšak žádné vozidlo jí ani po opakovaných urgencích do současné doby nedodal ani to neměl v úmyslu, peníze jí nevrátil, tím poškozeným manželům K. V., nar. XY a M. V., nar. XY, způsobil škodu ve výši 300 000 Kč,
2) v přesně nezjištěné době na podzim 2012 v XY pod záminkou nákupu nafty vylákal od poškozeného Z. C., nar. XY, finanční částku ve výši 9 000 Kč a peníze mu ani po urgencích do současné doby nevrátil, čímž poškozenému Z. C. (data shora) způsobil škodu ve výši 9 000 Kč,
3) v době od 5. 10. 2012 do 29. 10. 2012 v XY, XY, pod smyšlenou záminkou podnikání a výnosné práce v Holandsku postupně v několika případech podvodně vylákal od poškozené B. R., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši 21 000 Kč, kterou slíbil vrátit v krátké době, ani po urgencích jí však do současné doby nic nevrátil, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, tím poškozené B. R. způsobil škodu ve výši 21 000 Kč,
4) dne 18. 12. 2012 v XY, XY, v provozovně M. pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu trvanlivých potravin (konzervy, čaje apod.) z Holandska podvodně vylákal na jednateli uvedené společnosti M. D., nar. XY, částku ve výši 88 000 Kč, avšak do současné doby ani po opakovaných urgencích toto zboží nedodal ani nevrátil žádné peníze, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, tím poškozené M., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu ve výši 88 000 Kč,
IV.
1) v přesně nezjištěný den v říjnu 2013 v XY v nezjištěné restauraci pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu konzerv tuňáka z Holandska vylákal na jednateli níže uvedené společnosti, Z. C., nar. XY, finanční hotovost ve výši 77 000 Kč a 8 200 euro (to je minimálně 211 683 Kč), kterou tento po vzájemné dohodě dne 21. 10. 2013 a dne 23. 10.2013 vložil na bankovní účty F. T., nar. XY, avšak do současné doby ani po opakovaných urgencích žádné zboží nedodal ani nevrátil peníze, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, tím poškozené spol. Gigas CZ, s. r. o., IČ: 27157113, se sídlem 281 63 Stříbrná Skalice způsobil škodu v celkové výši nejméně 288 683 Kč,
2) v přesně nezjištěný den v říjnu 2013 v XY čp. XY, okres Praha-Východ (při převzetí výše uvedeného vozidla VW Caddy), pod smyšlenou záminkou podvodně vylákal od poškozeného Z. C., nar. XY, částku 1 000 euro (to je minimálně 25 815 Kč), zavázal se ji obratem vrátit, což neučinil, neboť to neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému Z. C. (data shora) způsobil škodu ve výši min. 25 815 Kč,
3) v přesně nezjištěný den v listopadu 2013 telefonicky pod smyšlenou záminkou potřeby urychlené úhrady obchodu podvodně vylákal od poškozeného Z. C., nar. XY, finanční částku ve výši 15 000 Kč, kterou tento dle požadavku obžalovaného dne 12. 11. 2013 vložil na bankovní účet č. XY České spořitelny, majitelky D. Ž., nar. XY, částku přislíbil vrátit obratem, do současné doby ji nevrátil, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému Z. C. (data shora) způsobil škodu ve výši 15 000 Kč,
4) dne 18. 12. 2013 v XY, XY, pod smyšlenou záminkou podvodně vylákal od poškozené B. R., nar. XY, finanční hotovost ve výši 6 750 Kč, částku přislíbil vrátit obratem, do současné doby ji nevrátil, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž způsobil B. R. (data shora) škodu ve výši 6 750 Kč,
5) v době od 28. 2. 2014 do 18. 11. 2014, a to v únoru, květnu, červnu, říjnu a listopadu, v XY, XY, pod různými smyšlenými záminkami (na nákup pozemků, zaplacení daní, zaplacení geodeta, právníka, zálohu na elektřinu) postupně ve více případech vylákal od poškozené B. R., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši 69 600 Kč, částky přislíbil vrátit obratem, jmenovanou utvrzoval, že peníze jsou již na cestě, čeká pouze na jejich vyplacení, do současné doby však nevrátil nic, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž B. R. (data shora) způsobil škodu ve výši 69 600 Kč,
6) v době od 10. 2. 2014 do 20. 12. 2014, a to v únoru, březnu, červnu, červenci, srpnu, září, říjnu a prosinci, v XY, XY, respektive v posledním případě v XY čp. XY, okres Pelhřimov, pod různými smyšlenými záminkami (na platbu nájmu, nákupy zboží pro podnikání, nákup měny euro za výhodný kurz) postupně ve více případech vylákal od J. S., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši min. 158 000 Kč, půjčené peníze se zavázal vždy obratem vrátit, což dobrovolně nikdy nečinil, po opakovaných urgencích poškozeného tomuto postupně během roku 2014 vrátil částku ve výši 62 000 Kč a dne 4. 5. 2015 na naléhání poškozeného písemně uznal dluh 106 000 Kč a zavázal se jej uhradit, což však již neučinil, přesto, že úhradu dluhu různě předstíral, neměl to v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému J. S. (data shora) způsobil škodu v celkové výši nejméně 96 000 Kč,
7) v přesně nezjištěné době v srpnu 2014 v XY, okres Tábor, pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu ojetého dodávkového vozidla tov. zn. Volkswagen Crafter z Holandska podvodně vylákal od poškozeného J. V., nar. XY, finanční hotovost ve výši 161 000 Kč, kterou mu předal v září 2014 v XY, a to částku 26 000 Kč přímo K. T. a částku 135 000 Kč podle pokynu obviněného jeho matce H. T., avšak toto vozidlo mu do současné doby nedodal, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, po urgencích poškozeného o dodání vozidla, nebo o vrácení peněz, mu v přesně nezjištěný den v únoru 2015 poskytl jako zástavu osobní motorové vozidlo tovární zn. VW Caddy, RZ: XY, rok výroby 2011, o kterém tvrdil, že je jeho, a následně mu po mnoha urgencích postupně vrátil částku v celkové výši 66 000 Kč, přičemž J. V. po zjištění pravého majitele vozidla VW Caddy toto dne 2. 3. 2015 vrátil Z. C. (majiteli), čímž poškozenému J. V. způsobil škodu ve výši nejméně 95 000 Kč,
8) dne 14. 9. 2014 v XY, XY, v provozovně M. pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu marmelády z Holandska podvodně vylákal na jednateli uvedené společnosti, M. D., nar. XY, finanční částku ve výši 32 600 Kč, přičemž žádné zboží mu ani po urgencích do současné doby nedodal ani nevrátil žádné peníze, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozené M., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu ve výši 32 600 Kč,
9) v době od 12. 12. 2014 do 28. 2. 2015 v XY pod různými smyšlenými záminkami (společného podnikání, na uhrazení zboží, letenek, pokut, exekucí, nákup měny euro za výhodný kurz) postupně ve více případech podvodně vylákal od L. B., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši 288 829 Kč, kterou přislíbil vrátit obratem či postupně řádně splácet, ani po urgencích do současné doby půjčené částky nevrátil, vyjma částky 9 050 Kč (ve čtyřech splátkách), kdy vrácení celé částky neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozené L. B. (data shora) způsobil škodu v celkové výši 279 779 Kč,
10) v přesně nezjištěném období měsíců ledna až února 2015 v XY, XY, pod smyšlenou záminkou nákupu a prodeje různého použitého kuchyňského vybavení z restaurace (digestoře, nerezových stolů a policí, nerezových vozíků, prosklené vitríny, el. grilu, plynového grilu a el. drtiče odpadů), které však v té době neměl k dispozici, podvodně vylákal od poškozeného I. D., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši 45 000 Kč, po opakovaných urgencích dodal pouze část zboží, které nakoupil přes internet, přičemž do současné doby mu nedodal zbývající slíbené věci v hodnotě nejméně 15 200 Kč, čímž poškozenému I. D. (data shora), způsobil škodu ve výši nejméně 15 200 Kč,
11) dne 2. 4. 2015 a dne 13. 4. 2015 ve XY, XY, okres Kladno, v areálu firmy P. pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu zboží z Holandska, a to různých cukrovinek a 30-ti ks chladících zařízení, podvodně vylákal na poškozeném R. K., nar. XY, finanční částku ve výši 32 000 Kč (na cukrovinky) a poté finanční částku ve výši 60 000 Kč (na chladící zařízení), přičemž žádné zboží mu ani po urgencích do současné doby nedodal, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému R. K. (data shora) způsobil škodu v celkové výši 92 000 Kč,
12) v době od 4. 5. 2015 do 15. 9. 2015, a to v květnu, červnu, červenci, srpnu a září, v XY, XY, pod různými smyšlenými záminkami (na platby daní, geodeta a právníka, na výživné) postupně ve více případech podvodně vylákal od poškozené B. R., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši 179 500 Kč, půjčené peníze přislíbil vrátit obratem, do současné doby však nic nevrátil, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, kdy následně dne 9. 10. 2015 po urgencích poškozené této písemně uznal dluh v celkové výši 220 000 Kč (i za předchozí období), čímž poškozené B. R. (data shora) způsobil škodu ve výši 179 500 Kč,
13) v přesně nezjištěné dny v srpnu 2015 v XY, XY, pod smyšlenou záminkou nákupu měny euro za výhodný kurz postupně podvodně vylákal od poškozeného M. D., nar. XY, finanční hotovost v celkové výši 84 760 Kč, za kterou mu měl předat odpovídající částku v měně euro, nebo uhradit za poškozeného tuto částku v měně euro za svatební pobyt v zahraničí, dne 17. 8. 2015 poškozenému podepsal uznání dluhu na uvedenou částku se splatností do 18. 8. 2015, avšak do současné doby ani po urgencích poškozenému žádná eura nedodal, nevrátil převzatou finanční částku ani neprovedl předmětnou platbu v měně euro, pouze na žádost poškozeného za tohoto v říjnu 2015 uhradil jeho svatební oslavu ve výši minimálně 15 000 Kč, čímž poškozenému M. D. způsobil škodu v celkové výši min. 69 760 Kč,
14) v přesně nezjištěné době v září 2015 ve XY pod různými smyšlenými záminkami (platby na nájem domu, platby elektřiny, nákupy věcí do domu ve XY, to vše pro majitele P. M. J. d. L., státního občana Holandska) postupně podvodně vylákal od poškozeného R. D., nar. XY, finanční částku v celkové výši 42 600 Kč, úhradu plateb neprovedl ani nebyl oprávněn tyto vybrat, tuto částku si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozenému R. D. (data shora) způsobil škodu ve výši 42 600 Kč,
15) v době od 28. 9. 2015 do 1. 10. 2015 v XY pod smyšlenou záminkou výběru nájmu, který měl uhradit R. D. (data shora) za dům ve XY, pro majitele nemovitosti, za jehož zástupce se vydával, postupně podvodně vylákal od A. K., nar. XY, finanční částku v celkové výši 111 000 Kč, kterou měla poškozená vyplatit R. D. jako finanční vyrovnání, přičemž dne 1. 10. 2015 jí obviněný písemně potvrdil převzetí uvedené částky pro společnost E., jako majitele nemovitosti, částku si však ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené A. K. způsobil škodu ve výši 111 000 Kč,
16) v přesně nezjištěné době v listopadu 2015 v XY, XY, pod smyšlenou záminkou nákupu měny euro za výhodný kurz ve dvou případech podvodně vylákal od poškozeného J. S., nar. XY, finanční hotovost vždy ve výši 15 000 Kč, kterou mu ani po urgencích do současné doby nevrátil, což neměl v úmyslu ani to nebylo v jeho možnostech, čímž tak poškozenému J. S. způsobil škodu v celkové výši 30 000 Kč,
přičemž jednání popsaných pod body III. 1) - 4), IV. 1) - 16) se dopustil přesto, že byl za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 trestního zákona v posledních třech letech potrestán rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor pod sp. zn. 18 T 8/2009-1096 ze dne 29. 5. 2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 53/2009-1190 ze dne 1. 9. 2009, který téhož dne nabyl právní moci, a kterým byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let z jehož výkonu byl dne 24. 10. 2011 podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání 7 let (to je do 24. 10. 2018).
2. Za to byl obviněný K. T. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla současně obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- společnosti Gigas CZ, s. r. o., IČ: 27157113, se sídlem Kostelec nad Černými Lesy – Stříbrná Skalice, Hradové Střimelice 86, částku 288 683 Kč,
- Z. C., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, částku 79 815 Kč,
- společnosti M., IČ: XY, se sídlem XY, částku 194 518 Kč,
- K. V., nar. XY, trvale bytem XY a M. V., nar. XY, trvale bytem XY, částku 300 000 Kč,
- B. R., nar. XY, trvale bytem XY, částku 276 850 Kč,
- J. S., nar. XY, trvale bytem XY, částku 126 000 Kč,
- J. V., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, částku 95 000 Kč,
- L. B., nar. XY, trvale bytem XY, částku 279 779 Kč,
- I. D., nar. XY, trvale bytem XY, částku 15 200 Kč,
- R. K., nar. XY, trvale bytem XY, částku 92 000 Kč,
- M. D., nar. XY, trvale bytem XY, částku 69 760 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Z. C., společnost Gigas CZ, s. r. o., B. R., J. S. a L. B. se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, podali obviněný K. T. a poškozená společnost Gigas CZ, s. r. o., odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017, tak, že s odkazem na výrokovou část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, č. j. 11 Tdo 268/2018 – I – 59, podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněných výrocích o vině ad I., II., IV. a na ně navazujících výrocích o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, č. j. 3 T 5/2017–915, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, č. j. 14 To 224/2017-1005, za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad I.), pokračující přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku [ad II. 1) - 2)] a pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku [ad IV. 1) - 16)], odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- Z. C., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, částku 70 815 Kč,
- společnosti M., IČ: XY, se sídlem XY, částku 106 518 Kč,
- B. R., nar. XY, trvale bytem XY, částku 255 850 Kč.
S odkazem na výrokovou část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, č. j. 11 Tdo 268/2018-I-59, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, č. j. 3 T 5/2017-915, zrušen v bodě III. výroku o vině, včetně navazujících výroků o náhradě škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017, podal obviněný K. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a l) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace namítl, že před začátkem veřejného zasedání u odvolacího soudu podal návrh na odnětí věci a její přikázání jinému soudu podle §25 tr. ř. Jako důvod uvedl průtahy v řízení, nedodržování lhůt pro rozhodování o dalším trvání vazby, jakož i administrativní pochybení odvolacího soudu v zaslání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 268/2018. Odvolací soud zmíněný návrh posoudil jako námitku podjatosti podle §30 odst. 1 tr. ř. a rozhodl tak, že žádný člen senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Obviněný zejména odkázal na obsah daného návrhu, z něhož podle jeho názoru nelze dovodit, že se jedná o námitku podjatosti celého senátu odvolacího soudu. Domnívá se, že odvolací soud měl v souladu s §25 tr. ř. předložit věc vyššímu soudu, aby o návrhu rozhodl, ale v žádném případě neměl o věci jednat a pokračovat ve veřejném zasedání o odvolání. Takový postup podle jeho mínění založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V další části dovolání obviněný odvolacímu soudu vytýká, že nepodnikl žádné kroky k získání dodatečného souhlasu ve smyslu §193 odst. 3 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZMJS“), přičemž nebyl-li takový souhlas získán, mělo být řízení pro skutky uvedené v bodu III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zastaveno
pro nepřípustnost. Na tom podle obviněného nic nemění, že bylo v dalším postupu, tj. usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 3 T 5/2017, v daném rozsahu jeho trestního stíhání zastaveno pro neúčelnost s odkazem na §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. V tomto směru je proto podle obviněného odvolací řízení postiženo vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
5. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna obsahově navazující rozhodnutí, a to včetně usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 3 T 5/2017, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně podle §265o tr. ř. navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že první části dovolací argumentace obviněného nelze přisvědčit, neboť rozhodnutí či nerozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. nezakládá naplnění žádného dovolacího důvodu, tím méně potom naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pro jehož existenci je navíc zásadním momentem skutečnost, že došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku – což krajský soud v předmětné věci neučinil. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poznamenal, že ve věci již z podnětu dovolání obviněného rozhodoval Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 7. 2018,
sp. zn. 11 Tdo 268/2018, podle jehož závěrů trestní stíhání obviněného není nepřípustné, ale s ohledem na potřebu aplikace §45 tr. zákoníku byla konstatována nutnost získání dodatečného souhlasu příslušného orgánu Nizozemí (ohledně dalších dílčích útoků trestného činu, pro jehož určitou skutkovou část již souhlas poskytnut byl). Nejvyšší soud přitom výslovně doporučil vyloučení dané části (bod III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) k samostatnému projednání a rozhodnutí a uložení trestu za nijak Nejvyšším soudem nezpochybněnou trestnou činnost obviněného (body I., II. a IV. téhož výroku). Takto přitom bylo postupováno, přičemž další úkony či rozhodnutí (viz již zmíněné usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 3 T 5/2017) nebyly a ani nemohly být dovoláním napadeny. Stran uvedené zbývající, nijak Nejvyšším soudem nezpochybněné trestné činnosti obviněného (zmíněné body I., II. a IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), resp. v dané souvislosti vedeného trestního stíhání, přitom žádný důvod nepřípustnosti dán není a obviněný jej ani netvrdí (dodatečný souhlas se jí netýkal). Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se proto ani v tomto případě s námitkami obviněného ztotožnit nelze.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
8. Ačkoliv obviněnému K. T. bylo prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Jana Káry zasláno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k případné replice, dovolatel se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci ani prostřednictvím svého obhájce k němu nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné (avšak jen v části, jak bude podrobně rozebráno níže), bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. e) a l) tr. ř., o které obviněný své dovolání formálně opřel.
10. Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Obecně se jedná o případy, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 , 2, 5 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 , §188 odst. 1 písm. c) , §223 odst. 1 , §231 odst. 1 , §257 odst. 1 písm. c) , odst. 2 tr. ř., nebo v řízení před samosoudcem podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., a místo toho došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé a je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1 , 2 tr. ř. Tento dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech uvedených v ustanovení §11 odst. 1 , 2, 5 tr. ř. nebo podle §11a tr. ř., protože jen v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.
11. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
12. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal.
IV.
Důvodnost dovolání
13. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud nepodnikl žádné kroky k získání dodatečného souhlasu ve smyslu §193 odst. 3 ZMJS, přičemž nebyl-li takový souhlas získán, mělo být řízení pro skutky uvedené v bodu III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zastaveno pro nepřípustnost. Na tom podle jeho mínění nic nemění ani to, že bylo v dalším postupu, tj. usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 3 T 5/2017, v daném rozsahu jeho trestního stíhání zastaveno pro neúčelnost s odkazem na §172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
14. V tomto ohledu tedy obviněný fakticky v dovolání napadá bod II. výroku rozsudku odvolacího soudu, který se týká jednání uvedeného pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ohledně kterého byl rozsudek nalézacího soudu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že v této části jde o dovolání nepřípustné.
15. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že se jedná o jeho v pořadí již druhé rozhodování v předmětné věci. O prvním dovolání obviněného rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 268/2018, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017 (tj. první rozhodnutí odvolacího soudu ve věci), v části týkající se výroku o vině v bodě III. z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, a v části týkající se celého výroku o trestu a o náhradě škody, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo pak Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud ohledně jednání popsaného v bodě III. skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu mimo jiné uvedl, že trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013, jenž nabyl právní moci dne 3. 12. 2013, byl obviněný shledán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným jako samostatné útoky v pěti bodech výroku tohoto rozhodnutí (Nejvyšší soud je měl při svém rozhodování k dispozici), spáchané v době od listopadu 2011 do ledna 2013, a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který vykonal ke dni 10. 11. 2015. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku v nyní projednávané věci, popsaného v bodě III. 1) – 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, se obviněný dopustil jednáním spáchaným od srpna 2012 do 18. 12. 2012. Usnesení o zahájení trestního stíhání převzal dne 16. 7. 2013. S poukazem na §12 odst. 11 tr. ř. je zřejmé, že jednání obviněného popsané v bodě III. rozsudku soudu prvního stupně v nyní projednávané věci je ve vztahu k jednání popsanému v trestním příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013, nutno posuzovat jako dílčí útoky téhož pokračujícího trestného činu a že měl být za tato jednání obviněnému uložen společný trest za současného zrušení výroku o vině a trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013. Vzhledem k tomu, že takto posupováno nebylo, byl porušen zákon v ustanovení §45 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto odvolacímu soudu přikázal, aby tuto vadu vhodným způsobem napravil a současně zdůraznil, že problém s ukládáním společného trestu je v dané věci navíc komplikován tím, že k předání obviněného z Holandska do České republiky k trestnímu stíhání došlo na základě Evropského zatýkacího rozkazu vydaného v projednávané věci a ten neobsahoval ty dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, za které byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 134/2013. Dodal, že povinností soudů bylo, s ohledem na zásadu speciality vyjádřenou v §198 odst. 1 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, postupovat podle §198 odst. 3 zákona č. 104/2013 Sb. a opatřit dodatečný souhlas s trestním stíháním i za uvedené další útoky pokračujícího trestného činu. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře měl zvážit z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení, zda nebude vhodnější po zrušení vadného výroku rozsudku soudu prvního stupně (tj. bod III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) tuto vadnou část vyloučit k samostatnému projednání a rozhodnutí a vrátit ji soudu prvního stupně, aby o ní dále jednal a rozhodl s tím, že v každém případě bude třeba v dosud vadné části postupovat v naznačeném směru podle §198 odst. 3 zákona č. 104/2013 Sb. a opatřit dodatečný souhlas s trestním stíháním obviněného i za další útoky pokračujícího trestného činu, za které byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013.
16. Jak vyplývá již ze shora uvedeného, v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tdo 268/2018, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře dovoláním napadeným rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017, tak, že pod bodem I. s odkazem na výrokovou část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, č. j. 11 Tdo 268/2018-I-59, podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněných výrocích o vině ad I., II., IV. a na ně navazujících výrocích o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, č. j. 3T 5/2017 – 915, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, č. j. 14 To 224/2017-1005, za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad I.), pokračující přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku [ad II. 1) - 2)] a pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku [ad IV. 1) - 16)], odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému také uložena povinnost k náhradě škody (viz bod 3. tohoto rozhodnutí). Z hlediska podaného dovolání obviněného je pak podstatné zejména to, že pod bodem II. byl s odkazem na výrokovou část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, č. j. 11 Tdo 268/2018-I-59, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, č. j. 3 T 5/2017-915, zrušen v bodě III. výroku o vině včetně navazujících výroků o náhradě škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
17. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je sice napadené rozhodnutí odvolacího soudu pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně, avšak ohledně výroku pod bodem II. tohoto rozhodnutí (který se týká jednání obviněného specifikovaného pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) není dovolání přípustné (jak ostatně vyplývá i z poučení obsaženého v dovoláním napadeném rozsudku). Dovolání je přípustné, jestliže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 1 písm. h) tr. ř.].
18. Rozhodnutími ve věci samé se rozumí výlučně ta rozhodnutí, která jsou stanovena v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Jedná se o:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
Jelikož jde o taxativní výčet, nelze za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tedy nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu v té části, ve které byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Proto je dovolání obviněného proti výroku pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu nepřípustné.
19. Nutno dodat, že pokud obviněný v údajném porušení zásady speciality upravené v §198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že jeho trestní stíhání je nepřípustné, tak je třeba připomenout, že tento dovolací důvod se týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech uvedených v ustanovení §11 odst. 1 , 2, 5 tr. ř. nebo podle §11a tr. ř., protože jen v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.
20. Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že Okresní soud v Táboře po vrácení věci usnesením ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 3 T 5/2017, rozhodl tak, že podle §231 odst. 1 tr. ř., §223 odst. 2 tr. ř. a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro skutek uvedený pod bodem III. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně (resp. obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře ze dne 12. 1. 2017, č. j. ZT 136/2016-110) zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podala následně státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře stížnost, na základě které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 14 To 37/2019, rozhodl tak, že podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a Okresnímu soudu v Táboře uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
21. Dalším v dovolání deklarovaným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož naplnění spatřuje obviněný v tom, že před začátkem veřejného zasedání u odvolacího soudu podal návrh na odnětí věci a její přikázání jinému soudu podle §25 tr. ř., přičemž odvolací soud zmíněný návrh posoudil jako námitku podjatosti podle §30 odst. 1 tr. ř. a rozhodl tak, že žádný člen senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud měl v souladu s §25 tr. ř. předložit věc vyššímu soudu, aby o návrhu rozhodl, ale v žádném případě neměl o věci jednat a pokračovat ve veřejném zasedání o odvolání.
22. Nejvyšší soud ani v tomto případě obviněnému nemohl dát za pravdu, neboť rozhodnutí či nerozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. nezakládá naplnění žádného ze zákonem taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů, tedy ani dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pro jehož existenci je navíc zásadní skutečnost, že došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, což odvolací soud v předmětné věci neučinil. K tomu je možné doplnit, že odnětím a přikázáním věci podle §25 tr. ř. lze změnit toliko místní příslušnost soudů, které se rovněž žádný ze zákonných dovolacích důvodů nijak nedotýká [na rozdíl od věcné příslušnosti podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.].
23. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí lze přezkoumávat pouze z pohledu námitek, které jsou podřaditelné pod některý ze zákonného výčtu dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1, 2 tr. ř., nezbylo Nejvyššímu soudu než uzavřít, že obviněný podal v tomto směru dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 14 To 224/2017, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, nevykazuje takové vady, pro které by ho bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (či jiného, byť neuplatněného zákonného dovolacího důvodu) zrušit.
24. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného K. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
25. Vzhledem k výsledku dovolacího řízení je bezpředmětným požadavek obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu