ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.426.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 426/2019-3057
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 o dovolání obviněných V. B. D. , nar. XY v XY ve XY, bytem XY, XY, t. č. Věznice Valdice, V. B. N. , nar. XY v XY ve XY, bytem XY, XY, t. č. Věznice Valdice, a V. T. D. , nar. XY v XY ve XY, bytem XY, XY, t. č. Věznice Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 5 To 61/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 10/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných V. B. D. a V. B. N. odmítají.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. T. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2018, č. j. 50 T 10/2017-2414, byl obviněný V. B. D. uznán vinným v bodech 1) a 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodech 2) a 4) byl uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Za tyto zločiny a dále za přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2016, č. j. 15 T 155/2016-195, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2017, byl podle §283 odst. 3 a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu krajský soud uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku i trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let. Krajský soud v Ostravě následně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z výše uvedeného trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě, stejně jako zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Tímtéž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl obviněný V. B. N. uznán vinným v bodech 1) a 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodech 2) a 4) byl uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Za tyto zločiny byl podle §283 odst. 3 a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu krajský soud uložil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Nokia RM-1035. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let.
3. Stejným rozsudkem byl uznán vinným i obviněný V. T. D. za spáchání skutku právně kvalifikovaného pod bodem 3) jako pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a skutku kvalifikovaného pod bodem 4) jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a pro jeho výkon zařazen byl do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let. (Mimo výše uvedených dovolatelů byli tímto rozsudkem odsouzeni také V. T. N. a spolupracující obviněný V. T. M., kteří dovolání nepodali.)
4. Všem výše uvedeným obviněným Krajský soud v Ostravě uložil v souladu s §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené ČEZ Distribuce, a.s. se sídlem Děčín, Teplická 874/8 částky, které vzešly z páchání projednávaných trestných činů a které krajský soud ve svém rozsudku přesně vyčíslil. Navíc podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány věci zajištěné při domovní prohlídce dne 5. 11. 2016 v původní trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 T 155/2016, a věci ze zajištěného technického vybavení pěstírny v XY, jejichž taxativní výčet krajský soud uvedl ve svém rozsudku. Zabrána byla i zajištěná marihuana, uložená ve skladu Národní protidrogové centrály v XY.
5. Tento rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej obvinění V. B. D., V. B. N. a V. T. D. napadli odvoláními. O nich rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 10. 2018, č. j. 5 To 61/2018-2696, tak, že tato odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
6. Projednávaná trestná činnost dovolatelů, zahrnující čtyři skutky, spočívala v tom, že (níže uvedené číslování odpovídá číslování v rozsudku nalézacího soudu):
1. obvinění V. B. D. , V. B. N. (společně s V. T. M. a V. T. N.) , během toho, co obžalovaný V. T. N. v přesně nezjištěné době, nejméně od 1. 6. 2015 do 5. 11. 2015, v obci XY, v rodinném domě čp. XY velkokapacitně a automatizovaným způsobem neoprávněně pěstoval 408 ks rostlin konopí, kdy odborným vyjádřením bylo zjištěno, že ze 174 ks zajištěných rostlin bylo získání 586,7 g sušiny konopí s celkovým množstvím 8,2 g THC a v případě ukončení pěstebního cyklu, k čemuž nedošlo v důsledku vypnutí elektrické energie, nezavlažování rostlin a pozdějšího zákroku Policie ČR, mohlo být získáno nejméně 15 kg konopné sušiny s obsahem 210 g THC, se do tohoto jednání shora uvedení obvinění po předchozí vzájemné dohodě zapojili za účelem vybudování velkokapacitní pěstírny, kde by společným úsilím podle rozdělených úkolů získali vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek a aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat THC. Takto vyráběnou drogu následně hodlali prodávat, ale k výrobě a prodeji drogy nedošlo, protože pěstírnu opustili ve strachu z odhalení jejich nezákonné činnosti. Obviněný V. B. D. spolu s V. B. N. pak zejména pověřili V. T. M., aby vyhledal vhodné místo na zřízení pěstírny, zakoupili zařízení na pěstování konopí, dávali pokyny „zahradníkovi“ V. T. N., vozili mu mj. materiál k pěstování, zřídili nezákonné a neměřené napojení na distribuční soustavu elektrické energie a V. B. N. též opatřil částku 100 000 Kč na zřízení a provoz pěstírny a pomáhal s výsadbou. Současně se V. B. N. takového jednání dopustil přesto, že byl pro tentýž trestný čin odsouzen rozsudkem Vrchního soudu v Budapešti ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 5.Bf.47/2014/21, který nabyl právní moci dne 8. 10. 2014, a kterým byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let a 2 měsíců.
2. Obvinění V. B. D., V. B. N. (společně s V. T. M.) po předchozí vzájemné dohodě se společným záměrem zbudovat zařízení na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu za účelem získání vysoce prošlechtěného kultivaru konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, si dne 1. 6. 2015 pronajali od T. D. objekt rodinného domu č. XY v XY, kde provedli neoprávněné napojení na distribuční vedení elektrické energie do vnitřních prostor objektu a neměřenou elektřinou nejméně po dobu jednoho prázdninového měsíce roku 2015 (zahrnující 31 dnů) napájeli pěstírnu konopí, a to až do chvíle, kdy tuto opustili pro opakované výpadky elektřiny způsobené nelegálním odběrem a přetěžováním jištění a ze strachu z odhalení. Takto společně nezákonně odebrali celkem 14.973 kWh elektrické energie a způsobili tak společnosti ČEZ Distribuce a.s. škodu v souhrnné výši 84.105 Kč.
3. Obvinění V. B. D. , V. B. N. , V. T. D. (společně s V. T. N. a V. T. M.) nejméně od 15. 3. 2016 v Moravskoslezském kraji, konkrétně na území města XY, společně vyráběli psychotropní látku THC tak, že nejprve v rodinném domě č. XY na ulici XY v XY po předchozí vzájemné dohodě, spočívající v rozdělení jednotlivých úkolů, vybudovali velkokapacitní pěstírnu za účelem získání vysoce prošlechtěného kultivaru konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, a to tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné sušením získat psychotropní látku THC. K tomu využívali moderní technologie, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytčenému cíli, a takto vyráběnou drogu následně prodávali. V této činnosti, které se dopouštěli na základě předchozí dohody a jasného rozdělení úkolů, stejně jako po uzavření dohody o dělbě zisků, obvinění V. B. N. , V. T. D. pokračovali až do 6. 1. 2017, kdy byli zadrženi, pěstírna byla policejním orgánem odhalena a zajištěna, a obviněný V. B. D. nejméně do 5. 8. 2016. Společně vypěstovanou látku pak obvinění prodali dalším osobám, a to v celkovém množství nejméně 44 378 g sušené rostliny konopí s minimálním množstvím 3 988 g absolutního THC, za což inkasovali nejméně 39 700 EUR a 778 500 Kč a dále vypěstovali 1 050 ks rostliny konopí v různých stadiích růstu, z níž bylo možno získat 30 948 g sušené hmoty obsahující minimálně 3 841 g absolutního THC. Obviněný V. B. N. se tohoto jednání dopustil, i přesto, že byl pro tentýž trestný čin odsouzen rozsudkem Vrchního soudu v Budapešti ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 5.Bf.47/2014/21, který nabyl právní moci dne 8. 10. 2014, a kterým byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let a 2 měsíců.
4. Obvinění V. B. D., V. B. N. (společně s V. T. M. a V. T. N.) si dne 1. 2. 2016 pronajali od T. S. objekt rodinného domu v XY, kde provedli neoprávněné napojení na distribuční vedení elektrické energie a nejméně od 15. 3. 2016 napájeli neměřenou elektřinou pěstírnu konopí, a to až do 6. 1. 2017, kdy byli zadrženi a pěstírna odhalena a zajištěna policejním orgánem a neoprávněný odběr elektřiny byl ukončen distributorem. Obviněný V. B. N. se na této činnosti podílel v období nejméně od 15. 3. 2016 do 6. 1. 2017, tj. po dobu 297 dnů, a nezákonně odebral celkem 195.468,12 kWh elektrické energie, čímž způsobil společnosti ČEZ Distribuce a.s. škodu v souhrnné výši 1.070.272,30 Kč. Obviněný V. B. D. se na této činnosti podílel v období nejméně od 15. 3. 2016 do 5. 8. 2016, tj. po dobu 144 dnů, přičemž z jeho strany došlo k odběru celkem 94.542,24 kWh elektrické energie, čímž způsobil tak společnosti ČEZ Distribuce a.s. škodu v souhrnné výši 517.659,55 Kč. Obviněný V. T. D. se na této činnosti podílel nejméně od 7. 11. 2016 do 6. 1. 2017, tj. po dobu 60 dnů, působil v pěstírně jako „zahradník“, který zajišťoval rostlinám podmínky pro jejich optimální růst, a k tomu využíval veškeré zde umístěné elektrické spotřebiče, a s ohledem na způsob jejich zapojení a vedení elektrické energie v prostorách pěstírny od samého počátku věděl, že tato pěstírna je neoprávněně napojena na distribuční vedení elektrické energie, takže i on se podílel na nezákonném odběru celkem 38.837,6 kWh elektrické energie a způsobil tak společnosti ČEZ Distribuce a.s. škodu v souhrnné výši 218.128,04 Kč.
V podrobnostech popisu skutkového děje, zejména úkolů a činností, kterými se obvinění podíleli na shora uvedené trestné činnosti či označení osob, kterým prodávali omamnou látku, Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek soudu prvého stupně.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
7. Obviněný V. B. D. napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a že odvolacím soudem byl zamítnut řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) uvedeného ustanovení.
8. V prvé řadě obviněný V. B. D. (stejně jako ve svém odvolání) namítl, že skutková věta v popisu trestné činnosti nezohledňuje, že dovolatel byl do projednávaných aktivit zapojen jen do 5. 8. 2016 (a nikoli do 6. 1. 2017 jako ostatní spoluobvinění). V souladu s tím má dovolatel za to, že mu nelze klást za vinu podíl na vypěstování marihuany za dobu minimálně 5 měsíců, kdy se na pěstování nijak nepodílel, což dosvědčili i spoluobvinění. Nehledě na to, že z počátku nebyla pěstírna náležitě vybavena a počet pěstovaných rostlin i užívaných místností byl menší a navíc sklepní prostory byly pro pěstování využívány až po jeho odchodu. Proto dovolatel odmítl odpovědnost jak za počet rostlin, které zajišťovala policie v den svého zásahu (1050 ks), tak i za celkový objem spotřebované elektrické energie.
9. Dovolatel dále zpochybnil právní kvalifikaci trestného činu krádeže elektrické energie podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku, a to vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o pokračující trestný čin krádeže a v tomto ohledu rozsudek soudu prvého stupně doplnil. S tím však obviněný vyjádřil nesouhlas, neboť dle jeho názoru není v rozsudku krajského soudu uvedeno, že trestný čin krádeže hodnotil jako pokračující trestný čin, a tudíž postup vrchního soudu ve shora uvedeném smyslu představuje porušení zásady zákazu „reformatio in peius“.
10. Pro samotnou právní kvalifikaci krádeže je rozhodující celková výše vzniklé škody, která byla vyčíslena částkou 517 659,55 Kč, tedy těsně nad hranicí značné škody 500 000 Kč (v případě pěstírny v XY) a dále částkou ve výši 84 105 Kč (v případě pěstírny v XY). Dovolatel však tvrdí, že ohledně závěrů o výši škody způsobené odběrem elektrické energie v pěstírně XY soud dospěl k nesprávným závěrům, neboť obviněný v této pěstírně již nebyl přítomen poté, co bylo zavedeno pěstování rostlin ve sklepních místnostech. Z tohoto důvodu odečetl spotřebu všech spotřebičů ve sklepních místnostech označených č. 2 a č. 3 a na základě toho dospěl ke skutečné spotřebě elektrické energie v množství 80 640,48 kWh, což odpovídá škodě ve výši 441 514,42 Kč. To je však částka, která se nachází pod zákonnou hranicí 500 000 Kč, takže obviněný namítl, že svou trestnou činností způsobil „jen“ větší, a nikoli značnou škodu.
11. V této souvislosti navíc zpochybnil věrohodnost výpočtu vzniklé škody soudním znalcem Liborem Máchou, který mimo jiné u soudu uvedl, že jeho výpočet je „nejvyšší maximální hodnotou“. Tím však byl porušen princip in dubio pro reo , neboť znalec měl počítat nejmenší možný odběr. Současně dovolatel poukázal na výpověď spoluobviněného V. T. N., že rostliny byly osvětlovány podle toho, v jaké vývojové fázi se nacházely, takže je osvětloval buď po dobu 10 hodin denně, 6 hodin denně, nebo 12 hodin denně. Znalec tedy měl vycházet jen z průměrné doby osvětlení, která činí 9,33 hodin denně, a nikoli 12 hodin. S výše uvedeným pak souvisí i nesprávný výrok o náhradě škody.
12. V závěru svého dovolání obviněný inicioval také přehodnocení trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný, a to i v porovnání s tresty, které byly uloženy spoluobviněným. Zcela konkrétně dovolatel poukázal na to, že mu byl uložen trest jen o jeden rok nižší, než obviněnému V. B. N., který byl hlavním aktérem trestné činnosti (trestnou činnost organizoval, zapojoval neměřený odběr elektřiny, zajistil doklady pro nájemní smlouvu, vydával pokyny zahradníkům), působil v pěstírně dvojnásobnou dobu, ke své trestné činnosti se nedoznal, ani nevyjádřil lítost a navíc byl v posledních 3 letech za takové jednání odsouzen soudem v Budapešti. Naopak v případě dovolatele takové přitěžující okolnosti absentují.
13. Vzhledem k výše uvedenému V. B. D. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se jeho osoby zrušil a přikázal soudu druhého nebo prvního stupně, aby věc v potřeném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Obviněný V. B. N. napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, přičemž uvedl dvě hlavní námitky. V prvé napadl procesní pochybení, která měla za následek nesprávné právní posouzení skutku ve vztahu k trestnému činu krádeže, a ve druhé brojí proti právnímu posouzení rozsahu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy.
15. V rámci první části dovolání obviněný V. B. N. podrobil závažné kritice posudek soudního znalce Libora Máchy, který označil za nepřezkoumatelný. Jako důvod uvedl, že tento znalec nebyl schopen označit konkrétní podklady, ze kterých vycházel, stejně jako nezdůvodnil, proč nepostupoval podle §51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona a na něj navazující vyhlášky. Dále namítl, že znalec ani nebyl schopen během hlavního líčení vysvětlit, odkud čerpal informaci o dvanáctihodinovém odběru elektřiny ventilátorem. Navíc měl své podklady, ze kterých vycházel a které nejsou součástí spisu, do něj založit, stejně jako si měl vyžádat informace, které přesahují jeho odbornost, a to postupem v podobě přibrání konzultanta (neboť jak výslovně uvedl, není botanik). Z tohoto důvodu obviněný navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru agrotechniky a na to navazující vypracování doplňku znaleckého posudku na nový výpočet spotřebované elektrické energie. Oba soudy nižších stupňů to však odmítly, což dovolatel považuje za porušení základních zásad trestního řízení.
16. Následně dovolatel uvedl, že soudy (stejně jako znalec) při posuzování množství odběru elektřiny (i co se týče ventilace) vycházely z odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha z oboru kriminalistika, odvětví chemie, které mimo jiné obsahuje závěry o ideálních podmínkách při pěstování konopí za účelem získání největšího obsahu THC. S tím však dovolatel nesouhlasí, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že během pěstování konopí nastaly problémy, díky kterým nebylo možné vypěstovat rostliny ideální kvality, takže předpoklady, ze kterých znalec vycházel, se z tohoto důvodu zakládají na vadných premisách. Přesto soudy nižších stupňů podložily svá skutková zjištění tímto znaleckým posudkem a dospěly tak k vadným skutkovým závěrům, které měly bezprostřední vliv na hmotněprávní posouzení projednávaného skutku.
17. Ve druhé námitce svého dovolání obviněný zpochybnil hmotněprávní posouzení kvalifikačního znaku rozsahu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Za tímto účelem citoval část stanoviska trestního kolegia Tpjn 301/2013 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 a v nich akcentoval, že tento znak je tvořen nejen kvantitativními, ale i kvalitativními parametry jednání pachatele, přičemž množství a kvalita látky jsou sice jedním z nejvýznamnějších prvků, ale určité závěry je možné učinit i z výše utržené peněžité částky za následnou distribuci, z délky doby, po kterou neoprávněně nakládal se zakázanými látkami, příp. z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, a podpůrně i z dalších okolností, za kterých byl čin spáchán. Na základě toho dovolatel napadeným rozhodnutím vytkl, že pečlivě nekonkretizovaly kritéria rozsahu neoprávněné výroby omamných látek ve vztahu k jednotlivým obviněným.
18. Následně dovolatel zpochybnil další skutková zjištění soudů prvého a druhého stupně, když uvedl, že mnoho skutkových zjištění je v rozporu s důkazy provedenými v hlavním líčení. Soudy nepřihlédly k námitkám proti jeho údajné dominantní roli v organizované skupině, neboť on prokazatelně neumí česky, takže je vyloučeno, aby komunikoval se zájemci o koupi marihuany, aby zajišťoval nájemní prostory, nebo aby dával ostatním obviněným jakékoli pokyny. Stejně tak neumí řídit auto, ač měl dle nalézacího soudu jet do Prahy pro zfalšované doklady. V neposlední řadě mělo ze strany obou nižších soudů dojít k nesprávnému vyhodnocení obsahu výpovědí řady svědků (M., S., Ch.) či spoluobviněného M.
19. Z těchto důvodů V. B. N. navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a aby zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc k novému projednání a rozhodnutí.
20. Také obviněný V. T. D. napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce, přičemž své dovolání opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za to, že bylo odvolacím soudem nesprávně rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest, přestože rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
21. Dovolatel je především přesvědčen o tom, že v řízení nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky zločinu krádeže, neboť se stal „zahradníkem“ v době, kdy pěstírna již byla plně funkční a veškerá zařízení v ní (včetně připojení ke zdroji elektrické energie) byla v provozu. Obviněný tak nevěděl o záměru nelegálně odebírat elektrickou energii od distributora. Soudy nižších stupňů však nepřímo jeho povědomí dovodily z toho, že napojení elektrické energie mimo legální měřiče bylo pro obě pěstírny dostatečně viditelné a jelikož obviněný se v prostorách pěstírny pohyboval nepřetržitě, tak reálný stav napojení vodičů nemohl přehlédnout. Dovolatel však namítl, že není vyučený elektrikář a ani mu nebylo prokázáno, že by někdy sám tento způsob zapojení osobně zkoumal. K naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže je nutné prokázat úmyslné zavinění, a nelze jej dovodit pouze z domněnek soudu, že způsob nelegálního napojení „musel“ být všem obviněným dobře znám. Proto dovolatel namítl, že byla v jeho případě porušena zásada in dubio pro reo i jeho právo na spravedlivý proces.
22. Dále dovolatel namítl, že způsob výpočtu nelegálně odebrané energie (a tedy výrok o jeho vině) je založen na znaleckém posudku, který je nepřezkoumatelný, a to ze stejných důvodů, které byly uvedeny výše u zbývajících dvou obviněných. Především však dovolatel zdůraznil, že závěr znalce ohledně skutečně způsobené škody je založen pouze na spekulacích, neboť znalec nevyšel z informací zjištěných v řízení – po jak dlouhou dobu během jednotlivých fází růstu byly spotřebiče v rámci jednoho dne napojeny na neoprávněný odběr. Dle názoru obviněného nelze vycházet ani z odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, které je založeno na průměrné optimální délce použití výbojek a větrání v závislosti na různých fázích růstu rostlin. V předmětné pěstírně však optimální prostředí vytvořeno nebylo. Tyto pochybnosti bylo možné odstranit provedením znaleckého posudku z oboru agrotechniky, to však odvolací soud odmítl. Vzhledem k těmto skutečnostem dovolatel předložil Nejvyššímu soudu vlastní propočet spotřeby elektrické energie a dospěl k závěru, že škoda způsobená neoprávněným odběrem po dobu jeho účasti v organizované skupině dosáhla částky 195 133,43 Kč.
23. Vzhledem k tomu, že u dovolatele absentuje naplnění subjektivní stránky ke zločinu krádeže, měl by být přezkoumán i výrok o trestu. Pokud bude od skutku popsaného pod bodem 4) zproštěn, měl by být uložený nepodmíněný trest odnětí svobody vyhodnocen jako zjevně nepřiměřený , protože v porovnání s tresty uloženými ostatním spoluobviněným je v rozporu se zásadou proporcionality. Navíc dle obhajoby lze v souladu s §58 odst. 1 tr. zákoníku dosáhnout nápravy obviněného V. T. D. i trestem kratšího trvání. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. K podaným dovoláním se písemně vyjádřil též státní zástupce činný u nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci průběhu trestního řízení a obsahu podaných dovolání obviněných k těmto úvodem souhrnně uvedl, že dané námitky v podstatné části uplatněnému „hmotně právnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť v dovolacím řízení již není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž jsou napadená rozhodnutí založena. Mimo meze dovolacího důvodu jsou i námitky, které jsou v podstatě polemikou se skutkovými zjištěními soudů nižších instancí, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není naplněn námitkami, jimiž se dovolatelé snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů. Navíc státní zástupce zdůraznil, že obvinění své námitky uplatňovali již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi zcela přesvědčivě vypořádaly.
25. Aplikují-li se tato obecná východiska na dovolání obviněného V. B. D. , státní zástupce má za to, že mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu stojí jeho výhrady proti znaleckému posudku z oboru ekonomiky, odvětví odhadů nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění. Navíc soudy k uvedenému posudku přistupovaly náležitě kriticky a své skutkové závěry vycházející z tohoto posudku zcela přesvědčivě vysvětlily, přičemž tento závěr lze vztáhnout i na výhradu obviněného vznesenou proti výroku o náhradě škody, který má rovněž oporu ve skutkových zjištěních soudů. V této souvislosti státní zástupce odmítl i výhradu obviněného proti „chybnému znění“ skutkové věty. Vrchní soud v bodě 18. napadeného usnesení jasným způsobem vysvětlil, že ani kratší období zapojení tohoto obviněného do činnosti organizované skupiny nemělo vliv na právní kvalifikaci jeho jednání, protože zdokumentované prodeje marihuany za dobu působení obviněného V. B. D. jednoznačně přesáhly přisouzený „velký rozsah“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, což bylo zohledněno i při stanovení výše škody způsobené zločinem krádeže. Pouze s jistou mírou benevolence státní zástupce považuje za odpovídající námitku, že jednání obviněného ve vztahu k přisouzenému zločinu krádeže nelze považovat za pokračující trestný čin . S touto námitkou se však neztotožnil. Jak totiž vyplývá již ze samotného znění tzv. právní věty soudu prvého stupně, již tento soud vycházel ze závěru, že se jedná o pokračující trestný čin krádeže spáchaný dílčími útoky „v bodech 2) a 4)“. Státní zástupce nesouhlasí ani s tvrzením, že byl porušen zákaz reformationis in peius , Naopak je názoru, že pokud by se nejednalo o jediný pokračující zločin krádeže, bylo by nutno obě taková jednání obviněného posoudit jako dva samostatné zločiny krádeže, což by však bylo pro dovolatele výrazně méně příznivé. Také námitku obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu státní zástupce odmítl, neboť neodpovídá uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. řádu. Na tom nic nemění ani subjektivní názor dovolatele o nedostatečném zohlednění míry jeho účasti na trestné činnosti ve srovnání s jiným odsouzeným. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce odmítl i námitku subsumovanou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (kterou dovolatel uplatnil v druhé alternativě), protože takto formulovaný důvod dovolání může být úspěšný jen v případě, že by byla zjištěna reálná existence vytýkané vady, která zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. K tomu však nedošlo. Závěrem tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
26. Rovněž v případě obviněného V. B. N. má státní zástupce za to, že jeho výhrady proti znaleckému posudku z oboru ekonomie nevybočily z rámce prosté polemiky s obsahem tohoto důkazu a jeho hodnocením soudy. Stejně tak ani námitka, ve které obviněný zpochybňuje svou dominantní roli v páchání zjištěné trestné činnosti, se nedotýká přisouzené právní kvalifikace. Nadto jde opět o námitku, která je založena pouze na vlastní interpretaci provedených důkazů, tedy stojící mimo rámec skutkových zjištění soudů. Za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu lze považovat výhrady obviněného proti znaku velkého rozsahu ve smyslu ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, s těmito se ale státní zástupce netotožnil. I když obviněný odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, zjevně ji dezinterpretuje a vytrhává z kontextu. Je totiž evidentní, že primárním a hlavním hlediskem pro určení rozsahu je právě kvantitativní kritérium vycházející z objemu dané omamné či psychotropní látky. Další kvalitativní kritéria však mají výrazně subsidiární povahu a nabývají významu až v hraničních případech. To však není v žádném případě situace dovolatele, u kterého objem omamné látky přesáhl judikaturně stanovenou hranici velkého rozsahu několikanásobně. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
27. V případě obviněného V. T. D. má státní zástupce za to, že jeho námitky uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají vůbec. Zpochybňuje-li obviněný „přezkoumatelnost“ znaleckého posudku z oboru ekonomie, i zde je třeba zdůraznit, že jde o skutkovou polemiku s obsahem tohoto důkazu a jeho hodnocením soudy nižších stupňů. Státní zástupce je přesvědčen, že primárně skutkovou povahu má i námitka směřující proti naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu krádeže. Obviněný totiž nezpochybnil vlastní aplikaci hmotně právních předpokladů pro závěr o zavinění ve formě úmyslu, ale pouze dostatečnost skutkových zjištění, která soudy k tomuto právnímu závěru vedla. Navíc o otázce zavinění obviněného objektivně žádné pochybnosti nepanují. Je zřejmé, že obviněný i přesto, že nedisponuje elektrotechnickým vzděláním, musel vědět, že provoz pěstírny je zajišťován prostřednictvím nelegálního zapojení do rozvodné sítě, a přesto takové zapojení pro svou pěstební činnost využíval a využívat chtěl. Na tento závěr nemá vliv ani to, že nelegální připojení obviněný sám nezřídil. Ani námitky směřované proti výroku o trestu dle názoru státního zástupce uplatněnému (ani jinému dovolacímu důvodu) obsahově neodpovídají. Navíc není možné se prostřednictvím jakéhokoli dovolacího důvodu domáhat aplikace fakultativního zmírňujícího ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, nehledě na to, že takovému postupu žádné mimořádné okolnosti nesvědčí. I v případě obviněného V. T. D. státní zástupce odmítl námitku subsumovanou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, protože nebyla zjištěna existence vytýkané vady, která by zatížila již řízení před soudem prvního stupně. Závěrem státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále dovolací soud zkoumal, zda dovolání splnila obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jejich prostudování shledal, že obvinění výše uvedená ustanovení tr. řádu respektovali, a proto nic nebránilo jejich projednání. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné námitky jsou podřaditelné pod dovolací důvody, na kterých své mimořádné opravné prostředky vystavěli, v tomto případě podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
29. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.
30. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
31. Druhým důvodem dovolání, jenž byl uplatněn obviněnými podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
32. Při promítnutí výše uvedeného do obsahu podaných dovolání za strany obviněných je tedy možné konstatovat následující. Souhrnně lze uvést, že drtivou většinu své dovolací argumentace obvinění uplatnili již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, přičemž důvody, proč na tuto obhajobu soudy nepřistoupily, jsou obsaženy v napadených rozhodnutích. V prvé řadě všichni obvinění shodně brojí proti závěrům znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění, který považují za zcela chybný, u něhož znalec nedokázal označit podklady, z nichž vycházel, nepostupoval dle příslušné zákonné úpravy a nezohlednil skutečnou dobu „provozu“ spotřebičů tak, jak vyplynula z výpovědi obviněných.
33. Na tomto místě však Nejvyšší soud musí znovu připomenout podstatu dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku. To není konstruováno s cílem zásahu Nejvyššího soudu do závěrů dokazování, jehož těžiště se v trestním řízení nachází zásadně před soudem prvního stupně, kdy jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, toliko soud druhého stupně. Jak bylo uvedeno výše, je pravdou, že dovolací soud smí do takového stavu zasáhnout, ovšem pouze a jen v mimořádných případech, kdy by takový postup opodstatňovala existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Pokud však Nejvyšší soud přihlédne ke stavu, který na základě dokazování konstatovaly nižší soudy, je možno tento označit za vyložený zcela ve smyslu formální logiky. Na rozdíl od obviněnými prezentovaných námitek, totiž již nalézací soud, a následně ve shodě s ním soud odvolací, přesvědčivě postupovaly nikoli jen na základě výkladu osamostatněných důkazů, ale tyto hodnotily též ve vzájemných souvislostech tak, jak jim to ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Nalézací soud vycházel z rozboru znaleckého zkoumání Libora Máchy, přičemž k jeho závěrům z přípravného řízení přistupoval náležitě kriticky a zajistil vypracování doplnění znaleckého posudku za poskytnutí dalších listinných podkladů v podobě přílohy č. 2 a protokolu o domovní prohlídce v rodinném domě v XY na ulici XY, kde docházelo k nelegálním odběrům elektrické energie. Znalec přitom objasnil svůj postup, jakož i vymezil 3 metody k určování množství odebrané elektřiny a proč tu danou ke svému postupu užil (str. 29 a 30 odůvodnění rozsudku). Nalézací soud pak dostatečně přesvědčivě vysvětlil, jak závěry znalce hodnotil ve vztahu k odběrům elektřiny v XY, i v XY, a jakým propočtem určil množství a cenu odebrané elektřiny ve vztahu ke všem obviněným (str. 31–33 odůvodnění rozsudku). Je-li vytýkáno nalézacímu soudu, že nerespektoval ve svých závěrech zásadu in dubio pro reo, nelze takové námitce v žádném případě přisvědčit. Naopak je nezbytné zdůraznit, že právě na základě doplňujícího posudku došlo k precizaci období nedovolených odběrů, a to směrem ke zkrácení takové doby a ustálení zjištěných spotřebičů, které byly v provozu. Je třeba připomenout, že nalézací soud důsledně plnil svou povinnost postupovat v pochybnostech ve prospěch obviněných. Z tohoto důvodu proto nebyly do výpočtů zakomponovány vzduchovadlo a čerpadlo, u nichž existovala určitá nejistota zapojení. Stejně tak soud respektoval existenci určité doby nezbytné k sestavení technologického vybavení pro neoprávněný odběr.
34. Ve stejném duchu pak postupoval též soud odvolací, které výstižně shrnul veškeré důkazy do kompaktního celku, z nějž bylo třeba vycházet. Zatímco tedy obvinění uvedli své námitky v separaci od dalších zjištění, vrchní soud ve shodě se soudem prvního stupně provedl zhodnocení výpovědí zejména obviněných N. a M., kteří se přímo podíleli na pěstování konopí, a vyselektoval z nich údaje o provozu zařízení, který byl de facto nepřetržitý. Soudy se však logicky nespokojily s takovýmito údaji, které v některých rysech vykazovaly nejasnosti, ale přihlédly též k obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 38/2017, původně zachycujícího trestní řízení vedené proti V. T. N. pro trestnou činnost spojenou s pěstováním konopí v XY, a odbornému vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, odvětví chemie k obecným poznatkům o požadavcích na osvětlení při tzv. indoor pěstování konopí. Je zřejmé, že tyto poznatky plně odpovídaly dalším důkazům, zejména v podobě fakticky zajištěných rostlin a též informacím z realizovaných odposlechů, z nichž bylo potvrzeno, že obvinění realizovali několik pěstebních cyklů, což by bez splnění náležitých pěstebních podmínek nebylo možné. Stejně tak se soudy vypořádaly se zapojením teplometů v období měsíců, kdy jich bylo zapotřebí k udržení požadované teploty, tedy v měsících březen – květen a říjen – leden. V neposlední řadě oba dotčené soudy věnovaly ve svých rozhodnutích adekvátní prostor návrhu obhajoby na další znalecké zkoumání, mimo jiné z odvětví agrotechniky, přičemž s názorem o nadbytečnosti, či dokonce nereálnosti takového postupu se ztotožnil také Nejvyšší soud.
35. Pro výše uvedené je tedy na místě odmítnout argumentaci všech obviněných směrem ke znaleckému zkoumání a jeho závěrům stran stanovení množství a ceny neoprávněně odebrané elektřiny, jakož i výpočtu výše škody, kterou svým jednáním jednotliví obvinění způsobili. Jak bylo ostatně správně predikováno ze strany státního zástupce, uplatněné námitky dovolatelů v daném případě nesměřovaly proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, ani jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, ale výhradně proti způsobu provedeného dokazování a závěrům, které z něj soudy dovodily. Jako takové je proto nelze hodnotit za učiněné v souladu s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
36. Ve stejném duchu je namístě přistupovat také k námitkám obviněného V. B. D. směřujícím proti znění skutkové věty, která se ho dotýká, rozhodnutí o náhradě škody, která na shora uvedenou problematiku určení množství neoprávněně odebrané elektřiny přímo navazuje, a to včetně otázky dovození viny jmenovaného s ohledem na skutečnost, že k pěstování konopí v místnostech č. 2 a 3 pěstírny v XY docházelo až poté, co již na místě nepůsobil. I tyto skutečnosti rozvedl ve svém rozhodnutí již nalézací soud a zvláště pak soud odvolací (bod 18 jeho usnesení) správně zdůraznil, že soudy nikterak nezpochybňovaly zapojení obviněného do trestné činnosti v bodech 3) a 4) výroku rozsudku nalézacího soudu nejméně do 5. 8. 2016 a po tomto datu mu není přičítáno žádné další protiprávní jednání, včetně podílu na vypěstovaných rostlinách zajištěných policejním orgánem. Ovšem i za těchto podmínek rozsah trestné činnosti páchané obviněným plně dostačoval k naplnění znaků příslušných skutkových podstat §283 odst. 1, odst, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) a §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku.
37. Za námitky neodpovídající obsahu zvoleného dovolacího důvodu je třeba označit též argumentaci obviněného V. B. N. stran skutkových zjištění, zejména o jeho dominantní roli v rámci skupiny obviněných pří páchání jejich trestné činnosti, a tvrzení obviněného V. T. D. ohledně absence naplnění subjektivní stránky zločinu krádeže v jeho případě. Také tyto je totiž třeba označit za pouhou polemiku obviněných s hodnocením dokazování, které provedly nižší soudy a logicky a úplně se danými otázkami zaobíraly ve svých rozhodnutích. Na tomto místě tak lze zejména zmínit závěry odvolacího soudu vyslovené v bodech 20 a 21. Jen příkladmo tak lze poukázat na skutečnost, že ač obviněný V. T. D. brojí proti hmotněprávní otázce naplnění znaku subjektivní stránky trestného činu, fakticky své námitky zaměřil toliko na to, jakým způsobem soudy tuto skutečnost prokázaly, tedy opět se dovolává jiného skutkového hodnocení, stojícího mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Přitom soudy opakovaně ve svých rozhodnutích zdůraznily, že o zavinění jmenovaného neexistují žádné důvodné pochybnosti, když obviněný se výrazným způsobem podílel na chodu pěstírny, byl si vědom, jaká rostlina se zde pěstuje, protiprávnosti takového jednání a způsobu, jakým je finální produkce konopí třeba dosáhnout, tedy za užití – mimo jiné – přístrojů napojených na elektrickou soustavu, které bylo natolik zjevné, že se jedná o odběr nelegální, že nemohly vzniknout pochybnosti ani u osoby, která nedisponovala odbornějším vzděláním. Jak správně uvedl ve svém vyjádření státní zástupce, skutková podstata trestného činu krádeže přitom nebyla naplněna vlastním nelegálním připojením, u něhož obviněný ani nemusel figurovat, ale až následným postupným odběrem energie, o němž již jednoznačně musel vědět.
38. Obvinění V. B. D. a V. T. D. pak v rámci svých dovolání tato směřovali též do otázky uložených trestů, které vzhledem k jim popsaným skutečnostem nepovažují za přiměřené, obviněný D. zejména v porovnání jeho zapojení do trestné činnosti se spoluobviněným N., jemuž byl uložen pouze o jeden rok přísnější trest odnětí svobody. Obviněný D. pak poukázal na možnost dosažení účelu trestu v jeho případě snížením jeho výměry pod spodní hranici zákonné trestní sazby za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud takovým námitkám opět nemůže přisvědčit, neboť tyto nespadají pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Ty na problematiku uložení trestu pamatují zejména v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je určen k nápravě stavu, kdy byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl obviněný uznán vinným. Žádná z uvedených alternativ přitom na případ obviněných nedopadá, když jim byly ukládány tresty zcela v mantinelech stanovených zákonem, tyto byly řádně odůvodněny s přihlédnutím k povaze trestné činnosti, osobám pachatelů, jakož i při zohlednění veškerých polehčujících i přitěžujících okolností případu. Nutno podotknout, že k postupu podle §58 tr. zákoníku, kterého se domáhal obviněný V. T. D. nebyly splněny zákonné podmínky, což konstatoval již odvolací soud (bod 35 jeho usnesení).
39. Za jediné námitky, které obvinění v celé škále svých dovolání uplatnili, a jež lze podřadit pod jimi zvolené dovolací důvody, je možno označit pouze tvrzení obviněného V. B. D. k povaze jeho protiprávního jednání, coby pokračujícího trestného činu, a v případě obviněného V. B. N. k otázce naplnění zákonného znaku „velký rozsah“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Jak bude rozvedeno níže, ani tyto však ve výsledku Nejvyšší soud nepovažuje za důvodné.
40. V případě obviněného V. B. D. pramenila námitka z jeho argumentace uplatněné u odvolacího soudu, kdy brojil proti hraničnímu vymezení značné škody ve výši 517 659,55 Kč (bod 4 rozsudku), přičemž ho vrchní soud upozornil, že v bodech 2) a 4) výroku rozsudku nalézacího soudu byl uznán vinným pokračujícím trestným činem. Tento závěr je přitom beze zbytku správný, a to i přes výslovné neuvedení dané skutečnosti ve výrokové pasáži odsuzujícího rozsudku. Z jeho tzv. právní věty totiž jednoznačně vyplývá, že jednání pod body 2) a 4) rozsudku krajského soudu je třeba vnímat jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Pokud na tuto skutečnost odvolací soud poukázal v bodě 23 odůvodnění svého usnesení, rozhodně takovým postupem nemohl zavdat domněnku porušení zásady zákazu reformationis in peius. Předně takový postup nepřichází do úvahy již proto, že takové vyjádření vyslovené v odůvodnění rozhodnutí nemohlo žádným způsobem narušit meritorní závěry nalézacího soudu uvedené ve výroku jeho rozsudku. K takovému pochybení pak navíc nemohlo dojít rovněž proto, že naopak stav, jehož se obviněný dovolával ve svém mimořádném opravném prostředku, by takovou nezákonnou situaci navodil, neboť jestliže by jednání v bodech 2) a 4) rozsudku nebylo vyhodnoceno jako pokračující trestný čin, muselo by logicky nastoupit posouzení jako dvou samostatných trestných činů, resp. zločinů, a to přesně tak, jak na to poukázal státní zástupce ve svém vyjádření, tedy podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (bod 2) a §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku (bod 4). Právě takový postup by byl pro obviněného rozhodně méně příznivý.
41. Konečně v případě obviněného V. B. N. se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit s jeho interpretací naplnění znaku spáchání činu „ve velkém rozsahu“ ve vztahu ke zločinu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný sice správně poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu odvozenou od sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. 3. 2014, publikovaného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikovaného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., avšak tyto interpretuje zcela odlišně od jejich obsahu. Není totiž pravdou, že by soud při stanovení rozsahu spáchání činu podle §283 tr. zákoníku vycházel z kritérií, na která obviněný poukázal tak, že by těmto přičítal naprosto stejný význam. Rozhodujícím hlediskem totiž stále zůstává množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku. Samozřejmě další okolnosti (např. výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel utržil, délka doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, okruh osob, pro které byly tyto látky určeny, atd.) mohou sloužit též při posouzení naplnění určitého rozsahu trestného činu, avšak jedná se o kritéria pomocná, nastupující za situace, kdy je množství drogy hraniční, a to ať už ve smyslu, že se toto množství ke stanovené hranici dostatečně přiblížilo, či ji naopak nevýrazně přesáhlo. V případě obviněných se však v žádném případě o hraniční situaci nejedná, neboť množství omamné látky, kterou vyrobili, potažmo dále distribuovali, přesáhlo několikanásobně judikatorně podloženou hranici velkého rozsahu. Ke stejnému závěru ostatně dospěl již nalézací soud, který danou problematiku osvětlil více než adekvátně na str. 35 svého rozsudku.
42. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutková zjištění učiněná v trestním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněných v takovém rozsahu, jak to učinily soudy prvního a druhého stupně. Je tak možno učinit závěr, že předmětné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obvinění formálně spojovali nesprávné právní posouzení jim přisouzené trestné činnosti ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. vzhledem ke skutečnosti, že se obvinění V. B. D. a V. T. D. dovolávali stejných vad také ve vztahu k soudu prvního stupně, může Nejvyšší soud poukázat na své výše uvedené závěry, pro něž je zřejmé, že ani v řízení, které předcházelo rozhodnutí soudu druhého stupně, nebyl dán důvod dovolání tak, jak to předvídá §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
IV.
Závěrečné shrnutí
43. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněných proto odmítl, a to v případě V. B. D. a V. B. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a v případě V. T. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.