ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.49.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 49/2019-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2019 o dovolání obviněného T. M. , nar. XY v XY, bytem XY, okr. Náchod, t. č. XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 8. 2018, č. j. 12 To 182/2018-1069, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 81/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 5. 2018 , č. j. 16 T 81/2016-1030, byl obviněný T. M. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě I. rozsudku), přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě II. rozsudku) a dále zločinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (v bodě III. rozsudku). Za toto jednání mu byl uložen podle §287 odst. 3 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Dále byl obviněnému uložen podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikovaných věcí v podobě převážně ve výroku konkretizovaných chemických látek a tablet. V neposlední řadě byl uvedeným rozsudkem podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázán poškozený nezletilý AAAAA (pseudonym) se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestná činnost obviněného spočívala v tom, že dne 18. 8. 2014 neoprávněně objednal prostřednictvím internetu ze SRN celkem 3 g návykové látky N-methyl-1-fenylpropan-2-amin (pod názvem Ice Crystal), a to bez splnění zákonných povinností, ač věděl, že se jedná o látku uvedenou v příloze č. 4 v seznamu č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž nebylo prokázáno, zda mu tato zásilka byla skutečně doručena (bod I.).
Dále obviněný nejméně od dubna do prosince 2015 neoprávněně objednal prostřednictvím internetu ze zahraničí různé návykové látky, kdy však u některých nebylo zjištěno, zda mu byly skutečně doručeny, přičemž se jednalo konkrétně o návykovou látku 4-FMA/(RS)-1-(4fluorfenyl)-N-methylpropan-2-amin v celkovém množství 3 gramy, MDPV/1-[3,4-(methylendioxy)fenyl]-2-(pyrrolidin-1-yl)pentan-1-on v celkovém množství 2,5 gramu, Methylone Crystals/methylon/2-(methylamino)-1-[3,4-(methylendioxy)fenyl]-propan-1-on v celkovém množství 2 gramy, 4-MEC/2-(ethylamino)-1-(4-methylfenyl)-propan-1-on v celkovém množství 1 gram, AM 22-01/[1-(fluorpenty)-1H-indol-3-yl](naftalen-1-yl)methanon v celkovém množství 1 gram, MDAI/5,6-(methylendioxy)indan-2-amin v celkovém množství 2 gramy, M&MS: kombinaci látek MDAI a methiopropaminu MPA v poměru 2:1 v celkovém množství 2 ks pilulek a 3-MMC/2-(methylamino)-1-(3-methylfenyl)propan-1-on v celkovém množství 8 gramů, přičemž tak obviněný jednal bez splnění zákonných povinností, bez příslušného povolení ministerstva zdravotnictví a při vědomí, že se jedná o látky uvedené v příloze č. 4 v seznamu č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek (bod II.).
Konečně pak obviněný od března do 9. 8. 2015 v XY v bytě do č. p. XY v ul. XY i na jiných místech neoprávněně podával v nezjištěných intervalech a množství, svému nezletilému synovi AAAAA (pseudonym), nar. XY, přesně nezjištěné léky a návykové látky s odůvodněním že slouží na „chytrost a sílu“, nebo „na spaní“, kdy tyto rozdrcené aplikoval nezletilý nazálně, bylo mu po nich nevolno a po poslední návštěvě vzala nezletilého jeho matka L. M. k lékaři, přičemž obviněný si musel jako rodič a též jako vysokoškolsky vzdělaná osoba v oboru organické chemie být vědom, jaký vliv tyto látky mohou mít na nezletilého, který trpí lehkou mentální retardací a atypickým autismem, že mohou deformovat jeho zdravotní stav, psychickou a fyzickou pohodu a myšlení, budoucí vývoj a nezletilý se může stát na jejich užívání závislý a vzhledem k důvěře a autoritě v otce může považovat zneužívání těchto látek za přirozenou součást života.
V podrobnostech popisu skutkového děje, jakož i věcí, které podléhají uloženému trestu propadnutí věci, Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek okresního soudu.
Proti tomuto rozhodnutí podali obviněný a taktéž poškozený – nezletilý AAAAA (pseudonym) prostřednictvím ustanovené zmocněnkyně odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové ve veřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2018, usnesením č. j. 12 To 182/2018-1069 tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Posledně uvedené usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o odvolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. Pouze na okraj je třeba poukázat, že dovolatel ve svém podání chybně uvádí jako dovolací důvod podle ustanovení §265a odst. 2 písm. g) tr. ř., které však v zákonném znění zcela absentuje a vzhledem k následující citaci je zřejmé, že měl na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný konstatoval, že v jeho případě došlo k porušení základních zásad ovládajících trestní řízení a byl mu odepřen spravedlivý proces, jaký zaručuje Listina základních práv a svobod v čl. 37 odst. 3 a násl.
V prvé řadě obviněný brojí proti jednomu z hlavních nepřímých důkazů, o které soudy opřely svůj závěr o jeho vině, a to výpovědi svědkyně B., sociální pracovnice, která u hlavního líčení reprodukovala, co jí měl poškozený dne 26. 8. 2015 při pohovoru v sociálním centru za přítomnosti jeho matky L. M. sdělit. Přitom tomuto rozhovoru nebyl nikdo jiný přítomen, zejména nikoli obhájce obviněného, nezletilý nebyl poučen o svých právech a povinnostech a následně nebyl nikdy v průběhu trestního řízení řádně protokolárně vyslechnut po poučení a za přítomnosti obhájce a zmocněnce, a to dokonce ani za situace, kdy odvolací soud při svém prvním zrušujícím rozhodnutí uložil okresnímu soudu doplnit dokazování o takový postup. Při znaleckém zkoumání pak usvědčující sdělení nezletilý nezopakoval. Proto má dovolatel za to, že sdělení poškozeného není procesně použitelné, neboť vychází toliko ze zprostředkované výpovědi svědkyně B., což je v rozporu s požadavkem §2 odst. 11, odst. 12 tr. ř. na ústní jednání před soudem a provedení důkazu zpravidla výslechem svědka. V souladu s tím poukázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 3456/15 ze dne 9. 8. 2016, jakož i na stávající judikaturu Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 235/2015 a 11 Tdo 254/2001.
Druhým z nedostatků je nekonkrétnost popisu skutku v bodě III., kdy měl nezletilému synovi obviněný podávat „přesně nezjištěné léky a návykové látky“. Nalézací soud se dostal v rámci odůvodnění svého rozsudku (str. 17) do rozporu se zásadou nullum crimen sine lege certa, když konstatoval, že takovými psychotropními látkami amfetaminového typu obviněný prokazatelně disponoval. Jednak takových látek je celá řada – návykových i nenávykových, zakázaných i legálních, a rozhodně nejsou všechny látky z této skupiny uvedeny v nařízení vlády o zakázaných látkách. Domovní prohlídka ani jiné důkazy nepotvrdily, že by obviněný takové látky měl v držení. Danou úvahu pak dovolatel rozvedl tak, že pro uvedenou neurčitost by nebylo vyloučeno, že teoreticky bude v budoucnu souzen za týž skutek, což je v rozporu s principem právní jistoty a zásadou ne bis in idem.
Nad rámec těchto dvou stěžejních námitek obviněný doplnil, že závěr o jeho vině vychází z výpovědi jeho bývalé manželky, která jej nenávidí, má motiv, aby mu znemožňovala kontakt se synem a jejíž věrohodnost opakovaně zpochybnil. Tato skutečnost je obsažena též ve znaleckém posudku a výpovědích osob, které dlouhodobě znají jeho rodinu. V rámci znaleckého zkoumání jeho syn uvedl, že mu obviněný žádné látky nepodal, avšak soud upřednostnil výpovědi svědkyň B. a M.
Odvolací soud pak rovněž nedůvodně přísně postupoval při zachování maximálního podmíněného trestu, aniž vzal v potaz 3 roky trvající trestní řízení, v průběhu něhož se obviněný nedopustil žádného protiprávního jednání a vedl řádný život.
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a věc vrátil k novému projednání Okresnímu soudu v Náchodě.
K podanému dovolaní se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství následovně. Nejprve rekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, včetně rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a též veškeré námitky, o které obviněný opřel své dovolání ve světle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil výlučně námitky skutkové, jimiž se snaží zpochybnit způsob, jakým soudy v uvedené trestní věci hodnotily pořízené důkazy. Pokud se týká námitky na absenci výslechu nezletilého AAAAA (pseudonym), státní zástupce zdůraznil, že jak vyplynulo z znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychologie a psychiatrie, jmenovaný vzhledem ke svému zdravotnímu stavu – anomální osobnosti s vývojovým opožděním v mentální oblasti, vyslechnut být nemohl. Výpověď znalci označili za nevhodnou z důvodu sekundární viktimizace, stejně jako s ohledem na posouzení kvality výpovědi, neboť z hlediska specifické věrohodnosti by tato byla snížena pro citovou vazbu poškozeného k otci a postoj, který obviněný formuje při komunikaci se synem prostřednictvím sociální sítě. Bylo též zjištěno, že poškozený nechápe širší souvislosti situace a jeho hlavním motivem je snaha pomoci otci. V souvislosti s tím státní zástupce poukázal na ustanovení zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, zejména s ohledem na ochranu dítěte, coby zvlášť zranitelné oběti.
Přes absenci daného postupu však státní zástupce považuje závěr o vině obviněného za založený sice na nepřímých důkazech, které však tvoří logickou, nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících nepřímých důkazů. Bylo prokázáno, že vzhledem ke vzdělání obviněného, tento znal účinky chemických látek označených za omamné, psychotropní a návykové, s těmito experimentoval a užíval je, což mimo jiné potvrdila jeho bývalá manželka L. M. Poškozený se z návštěv u otce vracel v dekompenzovaném stavu, který byl dne 9. 8. 2015 takového charakteru, že byl hospitalizován v nemocnici a v jeho moči byly nalezeny benzodiazepiny a metamfetamin, který nemohl být důsledkem běžné medikace, neboť poškozený užíval jen léky na alergii. V daném směru neobstála obhajoba obviněného, že dal synovi polovinu tablety Zolpidemu, který však dle znaleckého zkoumání nespadá do spektra benzodiazepinů, stejně jako v této souvislosti nemůže obstát podávání doplňku sportovní výživy Speed 8. Podávání látek ovlivňujících chování obviněným poškozenému pak vyplývá z již avizované výpovědi B., které toto sdělil poškozený, či e-mailové komunikace obviněného s J. H., jakož i samotné výpovědi obviněného, který nepřijal diagnózu svého syna a podáváním uvedených látek se syna snažil stimulovat. Tvrzení, že tato komunikace byla vedena v nadsázce neobstojí, neboť její obsah a jasné sdělení o podávání látek poškozenému toto vyvrací. Státní zástupce rovněž věnoval pozornost otázce věrohodnosti svědkyně M., resp. její zaujatosti vůči obviněnému, kterou nepovažuje z trestněprávního hlediska za významnou, neboť trestní oznámení podávala na doporučení sociální pracovnice B., která se o celé záležitosti dozvěděla od lékařky M.
Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že obviněný poškozeného konfrontoval s návykovou látkou způsobilou nepříznivě ovlivnit psychiku člověka a jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti či sociální chování. S takovou látkou poškozený jednoznačně do kontaktu přišel, byť nebylo možno přesněji určit, zda šlo o metamfetamin, příp. konkrétní benzodiazepin. S poukazem na tento závěr proto státní zástupce navrhl, aby podané dovolání obviněného Nevyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyslovil souhlas.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. Pokud se týká první z námitek, pak obviněný v podstatě napadá již samotný procesní postup orgánů činných v trestním řízení, když vytýká, že tyto nevyslechly poškozeného AAAAA (pseudonym) přímo u hlavního líčení, resp. již dříve za přítomnosti jeho obhájce, ale poškozeným uváděné informace získaly pouze zprostředkovaně výslechem svědkyně M. B. K takové argumentaci je třeba připomenout výše konstatovanou nemožnost podřadit námitky procesního charakteru uvedenému dovolacímu důvodu. Ostatně je třeba doplnit, že i přesto, že odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí skutečně zavázal soud prvního stupně mj. k vyslechnutí poškozeného, v navazujícím rozsudku soud prvního stupně ve světle posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a dětská psychiatrie adekvátně zdůvodnil, proč k takovému kroku nepřistoupil (body 11 a 25 odůvodnění rozsudku) a odvolací soud se následně s takovým postupem ztotožnil (bod 17 odůvodnění usnesení).
Namítá-li obviněný rovněž chybné závěry, jež nižší soudy ve svých rozhodnutích na základě důkazu výslechem svědkyně B. učinily, nemůže se s těmito Nejvyšší soud ztotožnit. Daným způsobem se totiž obviněný snaží o pouhé znevěrohodnění obsahu výpovědi B., za současného propojení s výpovědí jeho bývalé manželky L. M., která má mít – dle jeho tvrzení – důvod k uvádění nepravdivých či zkreslených skutečností, neboť jej nenávidí a snaží se o znemožnění jeho kontaktu se synem. Takový postup přitom nelze než hodnotit jako úsilí obviněného předestřít vlastní a pro něj příznivější verzi skutkového děje a dosáhnout jiného posouzení jeho jednání ze strany soudu. Ten je však povinen postupovat nikoli na základě osamocených důkazů, ale při své rozhodovací činnosti musí vytvořit stav, kdy provedené důkazy hodnotí ve vzájemných souvislostech a zkoumá, zda závěr o vině obviněného je bez důvodných pochybností založen na existenci uceleného, pevného a logicky provázaného řetězce důkazů.
Odvolací soud přitom v odůvodnění svého usnesení vyložil, jaké skutečnosti má směrem k vině obviněného za prokázané a jejich obsah podřadil náležitému kritickému hodnocení. Na základě toho pak poukázal na zjištění nalézacího soudu o vzájemném propojení a souladu mezi výpovědí B., která sdělila informace pocházející od poškozeného, jakož i jeho mladšího bratra BBBBB (pseudonym) (bod 7 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), a dále výpovědí L. M., jež popisovala chování svého syna po návratu z návštěv u obviněného, a objektivní zprávou o hospitalizaci poškozeného ve spojení s výslechem V. M. a navazujícími znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Nelze tak v žádném případě uvést, že by konstatování viny T. M. bylo založeno pouze na nepřímém důkazu v podobě výpovědi sociální pracovnice a trestním oznámení matky poškozeného, která má k tomu mít zištný důvod. Stejně tak se nižší soudy adekvátně zaobíraly hodnocením výpovědi svědka J. H., kterou v porovnání s emailovou komunikací, kterou vedl s obviněným, hodnotily jako účelovou.
Trestnou činnost, která byla obviněnému kladena za vinu přitom nelze hodnotit osamoceně, ale ve vzájemné návaznosti jednání popsaných ve všech třech bodech rozsudku nalézacího soudu. Takové povinnosti oba soudy plně dostály, když neopomenuly fakt, že obviněný dlouhodobě nakládal s návykovými látkami, které objednával ze zahraničí, mimo jiné i v době, kdy se dopouštěl protiprávního jednání vůči svému synovi. Je pravdou, a tímto Nejvyšší soud reaguje na druhou z dovolatelových námitek, že při vymezení skutku v bodě 3 rozsudku nalézacího soudu, nedošlo ke konkretizaci léků a návykových látek, které obviněný poškozenému podával. Nalézací soud se toliko omezil na popis obviněným proklamovaných účinků, které měly mít na osobu poškozeného, způsob a dobu jejich aplikace a reálně zjištěný vliv na nezletilého AAAAA (pseudonym).
Lze připomenout, že popis skutku, obsažený v rozhodnutích orgánů činných v trestním řízení musí zahrnovat jen ty skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. V daném ohledu je třeba konstatovat, že z hlediska dotčených skutkových podstat zločinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jimiž byl obviněný uznán vinným, nebylo Nejvyšším soudem v případě popisu skutku shledáno ze strany nižších soudů žádného pochybení. Jestliže nedošlo ke konkretizaci návykových látek, které byly podány poškozenému, soudy tak vzhledem ke zjištěným okolnostem ani učinit nemohly. V odůvodnění svých rozhodnutí však velmi podrobně a pečlivě popsaly, jaké důvody je k tomu vedly (body 30 a 31 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, body 17 a 18 usnesení odvolacího soudu). Po provedeném dokazování se tak nabízela řada možností k tomu, jaká látka byla poškozenému podána, z nichž však nebylo možno vyselektovat tu, která by bez důvodných pochybností odpovídala realitě. Z objektivně zjištěných poznatků v podobě odběru moči poškozeného, přicházely do úvahy látky především benzodiazepin a amfetamin. Ve vztahu k druhé z uvedených však bylo třeba vycházet z neprokázání užití metamfetaminu poškozeným, stejně jako nebylo možno vyloučit falešnou pozitivitu, která je právě u amfetaminů běžná. S takovou se sice lze u benzodiazepinů setkat jen zřídka, ovšem na druhou stranu soudy vycházely ze závěrů znalkyně Doc. Ing. Marie Balíkové, CSc., která poukázala na problém určení konkrétního benzodiazepinu, jichž je více než 30. K tomu přistoupila možnost ovlivnění přípravkem Speed 8, k němuž bylo provedeno velmi podrobné dokazování znalcem PharmDr. Viktorem Voříškem. Jeho podání ostatně potvrdil i obviněný, ovšem při porovnání výše uvedených tří možností znalec tento přípravek, který ve vztahu k dětem sice rovněž označil za rizikový, postavil až na poslední místo ze všech možností, když podle něj za akutním stavem poškozeného stály spíše první dvě z uvedených látek. Zejména nalézací soud pak skutečně precizně věnoval pozornost všem takovým skutečnostem, včetně otázky, zda se obviněný uvedené trestné činnosti nedopustil již podáním přípravku Speed 8 (bod 32 odůvodnění rozsudku), což však z důvodu aplikace principu ultima ratio a zásady subsidiarity trestní represe k tomuto odmítl.
Přesto však nižší soudy v procesu dokazování přesvědčivé odůvodnily své závěry o opakovaném podávání látek obviněným poškozenému, které nepředstavovaly běžné léčivé či jiné přípravky, a které u poškozeného nepříznivě ovlivňovaly jeho psychiku, rozpoznávací a ovládací schopnosti a sociální chování, což se projevovalo zejména slabostí, nevolností a zvracením, rozrušeností či agresivitou. Pokud tedy uvedené příznaky způsobené podáním jakéhokoli přípravku soudy podřadily pod pojem návykové látky ve smyslu §130 tr. zákoníku, nespatřuje v takovém postupu Nejvyšší soud, i přes absenci jmenné specifikace takové látky, žádné pochybení. Klíčovým totiž zůstává povaha podávané látky, resp. účinky, které byla schopna vyvolat, a jak bylo prokázáno, také u poškozeného vyvolala. Jakýkoliv jiný postup ze strany soudů by ostatně vzhledem k učiněným poznatkům byl ryze spekulativní a tudíž nepřípustný. Namítá-li obviněný, že v důsledku takového postupu může v budoucnu utrpět újmu v podobě narušení principu ne bis in idem, není taková argumentace namístě. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, byl dostatečně precizován jak z hlediska místa, času a způsobu jeho jednání, tak co do osoby poškozeného a následků, jaké protiprávní jednání vyvolalo. V případě, že by mělo dojít k dalšímu stíhání obviněného v budoucnu, pak je zřejmé, že nyní popsané jednání poskytuje dostatek znaků, aby mohlo být odlišeno od potencionálně jakékoliv jiné trestné činnosti jmenovaného.
Závěrem lze ještě poukázat na jakousi stručnou námitku ve vztahu k uloženému trestu, kdy obviněný argumentoval nepřiměřenou přísností uloženého trestu, aniž soudy zohlednily vedení řádného života z jeho strany. Tuto námitku obviněný nepodřadil žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, kdy ostatně tato nepodléhá přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádnému jinému důvodu, zejména podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který připadá do úvahy v případech uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Pouze pro úplnost a ve stručnosti Nejvyšší soud dodává, že obviněný byl v intencích §287 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě od 2 do 8 let. Pokud mu za takové situace nalézací soud uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let, jedná se o sankci zcela zákonnou. Nalézací soud pak opět podrobně rozvedl veškeré polehčující i přitěžující okolnosti, které při ukládání úhrnného trestu vzal v potaz a tímto, stejně jako žádným jiným svým postupem, nikterak nezasáhl do práv a svobod obviněného.
S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v takovém rozsahu, jako to učinily soudy prvního a druhého stupně. Je tak možno učinit závěr, že předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ze strany odvolacího soudu ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené trestné činnosti. Stejně tak není dána existence vady spočívající v uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo trestu, který by byl ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
IV.
Závěrečné shrnutí
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.