ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.613.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 613/2019-5731
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného O. J. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017, č. j. 11 To 141/2017 - 4959, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2016, a rozhodl, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje ve vztahu k obviněnému O. J. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017, č. j. 11 To 141/2017-4959, a dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. řádu ve spojení s §256 tr. řádu se odvolání obviněného O. J. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 46 T 9/2016, zamítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 46 T 9/2016, byl obviněný O. J. uznán vinným spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud uložil obviněnému také trest propadnutí věci, a to telefonního přístroje NOKIA s vloženou SIM kartou.
2. Mimo shora uvedeného obviněného byli tímto rozsudkem odsouzeni také N. T. D., N. T. A., N. H. T., D. V. V., T. V. T., V. T. H. a M. S.
3. Tento rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej všichni obvinění, včetně státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, napadli odvoláním. Vrchní soud v Praze ve věci obviněného O. J. rozhodl rozsudkem ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 To 141/2017 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a při nezměněném výroku o trestu propadnutí věci podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
4. Projednávaná trestná činnost O. J. (a dalších spoluobviněných) v podstatě spočívala v tom, že:
od blíže nezjištěné doby, nejméně od měsíce ledna 2015 do 27. 1. 2016, kdy došlo k zadržení obviněných vyjma obviněného O. J., který byl zadržen už dne 16. 12. 2015, se na území České republiky, za účelem distribuce dalším dosud neustanoveným osobám, s cílem získat finanční prospěch, ve vzájemné součinnosti jako členové organizované skupiny, se každý svým dílem podíleli na neoprávněném nakládání s omamnou látkou, které spočívalo ve zřizování a provozování nelegálních tzv. „indoor“ pěstíren rostlin konopí, ve kterých za použití botanických a technických prostředků i vyspělé technologie velkokapacitně pěstovali rostliny konopí v různých stádiích růstu, s úmyslem získat jejich prošlechtěný kultivar s vysokým obsahem psychoaktivních kanabinoidních látek přesahujícím hodnotu 0,3% koncentrace delta-9-tetrahydrokanabinolu, a takto vypěstované rostliny po sklizni dále zpracovávali, když odstranili stonky a listy, a zbylá květenství sušili a usušené vrcholíky konopí s vysokým obsahem THC, ve stavu způsobilém ke spotřebě jako „marihuana“, dále balili a distribuovali. Obviněný O. J. dne 16. 12. 2015 obdržel od dodavatele N. T. A., sušené konopí, které v počtu 4 ks lýkových tašek naložil do motorového vozidla Mercedes S350, reg. zn. XY, a následně jel s tímto vozidlem přímou cestou na XY, na křižovatku ulic XY a XY, kde byl tohoto dne okolo 12:25 hodin zastaven hlídkou Celní správy, která následně provedenou prohlídkou vozidla v zavazadlovém prostoru a na zadních sedadlech nalezla 4 ks lýkových tašek obsahujících celkem 8 ks stříbrných zatavovacích balíků, ve kterých se nacházela sušina rostliny konopí o celkové hmotnosti 28 230 gramů s koncentrací 21,5 % účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, což odpovídá celkovému obsahu účinné látky 6 069,450 gramu delta-9-tetrahydrokanabinolu.
V podrobnostech popisu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na předmětné rozsudky soudů prvého a druhého stupně.
II.
Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu
5. V souladu s §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu podal nejvyšší státní zástupce dovolání, a to v neprospěch obviněného O. J. Své dovolání zaměřil proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 To 141/2017, konkrétně proti jeho výroku o trestu odnětí svobody, který uložil tomuto obviněnému za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce subsumoval své dovolání pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému J. byl tímto rozsudkem uložen trest ve výměře mimo zákonem vymezenou trestní sazbu.
6. Státní zástupce se neztotožnil s úvahami Vrchního soudu v Praze, který vyhodnotil jako okolnosti umožňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody to, že obviněný byl najatým kurýrem a přechovával konopí jen po velmi krátkou dobu 15 minut, a poté byl zadržen, takže konopí se nedostalo do oběhu. Podle námitky státního zástupce však nemůže postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku odůvodnit běžně se vyskytující skutečnosti, ani pouhé přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný.
7. V případě obviněného J. nelze za výjimečné okolnosti vyhodnotit výše uvedené okolnosti, protože určitá „nárazovost“ je pro nakládání s distribuovanou marihuanou najatým kurýrem zcela typická, a skutečnost, že obviněný přechovával drogu jen velmi krátkou dobu a že se nedostala do oběhu – jsou momenty, které nastaly zcela nezávisle na jeho vůli. Naopak akcentoval množství u něj zajištěné sušiny konopí, které přesáhlo hmotnost 28 kg s koncentrací 21,5 % účinné látky THC, což odpovídá celkovému obsahu účinné látky více jak 6 kg THC. Tomuto enormnímu množství pak odpovídá trest, který byl obviněnému uložen soudem prvního stupně. Za irelevantní státní zástupce označil argument obviněného, že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání, neboť obviněný po celou dobu vedení trestního řízení své jednání popíral a neprojevil nad ním skutečnou lítost, což zpochybňuje předpoklad jeho budoucí nápravy. Stejně tak na straně obviněného nelze shledat ani žádné mimořádné poměry pachatele, jež by použití §58 odst. 1 tr. zákoníku skutečně odůvodnily.
8. Státní zástupce tedy shrnul, že skutečnosti uváděné odvolacím soudem na podporu použití §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze považovat za okolnosti výjimečné či mimořádné, a pokud Vrchní soud v Praze uvedené ustanovení aplikoval, uložil obviněnému trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku, čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, 2 a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 To 141/2017, zrušil v rozsahu, v jakém se týká obviněného O. J., dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a následně postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněný O. J. ve svém písemném vyjádření ze dne 10. 4. 2018 vyjádřil s dovoláním nejvyššího státního zástupce nesouhlas. V prvé řadě zdůraznil, že členové organizované skupiny se dopouštěli trestné činnosti minimálně po dobu jednoho roku – od ledna 2015 do 27. 1. 2016, kdy byli zadrženi. On sám se však před zahájením trestního stíhání s nikým neznal a ani se s nikým na trestné činnosti nedomlouval. Přesto soudy dovodily, že se měl skutku dopustit jako člen organizované skupiny v roli kurýra, ačkoliv pro tento závěr neměly žádné podklady (ani ze zajištěných odposlechů telefonických hovorů nevyplynula žádná zmínka k jeho osobě, coby kurýra).
10. Obviněný nepopřel, že dne 16. 12. 2015 řídil osobní motorové vozidlo zn. Mercedes Benz S 350, které bylo tohoto dne zastaveno příslušníky celní správy a při prohlídce v něm byly nalezeny 4 ks lýkových tašek, ve kterých se nacházela sušina konopí v zatavených stříbrných balících. Popírá však to, že by měl jakékoli povědomí o tom, co veze. Domníval se, že v taškách je uloženo oblečení. Navíc na předmětných balících, na lýkových taškách (stejně jako v samotných pěstírnách) nebyly zajištěny žádné stopy, které by ho usvědčovaly z předmětné trestné činnosti.
11. Dále obviněný zdůraznil, že byl spolu s ostatními uznán vinným z pěstování konopí, ke kterému docházelo v průběhu období jednoho roku v pěti pěstírnách. A ačkoliv bylo prokázáno, že sušené konopí pocházelo pouze ze dvou pěstíren (pěstírny v XY a v XY), tak je spojován s činností ve všech pěti pěstírnách po celou dobu páchání trestné činnosti. Přitom on se nevědomky zapojil do činnosti skupiny pouze dne 16. 12. 2015, a to na krátkou dobu asi 15 minut. Je pravdou, že odvolací soud ve svém rozsudku poukázal i na záznam z kamerového systému ze dne 10. 12. 2015, neboť tohoto dne se měl v předmětných garážích nacházet. Proti tomu však obviněný namítl, že tento útok není předmětem usnesení o zahájení trestního stíhání, ani předmětem obžaloby, a tudíž o něm nemělo být uvažováno jako o shodné pokračující trestné činnosti – a to tím spíš, že nebylo prokázáno, co bylo v předmětných taškách, které jsou nakládány do vozidla. Navíc z důkazů ani nevyplynulo, kdo měl být konečným odběratelem konopí, tj. pro jak velký okruh konečných uživatelů bylo toto množství určeno.
12. S ohledem na výše uvedené okolnosti případu je tedy dán důvod pro použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, a proto považuje rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o změnu výroku o trestu, za správné a souladné se zákonem. Jiný trest, tedy trest uložený v rámci zákonné trestní sazby, považuje obviněný za nepřiměřeně přísný – a to i s ohledem na jeho věk, vysoký věk jeho matky, o kterou se stará, i s ohledem na skutečnost, že před zahájením trestního řízení se žádné trestné činnosti nedopouštěl a žil řádným životem, stejně jako není uživatelem návykových látek. Zároveň je obviněný přesvědčen o tom, že je jeho nápravy možné dosáhnout i trestem kratšího trvání, neboť ve vazbě strávil cca 10 měsíců, což byla doba dostatečně dlouhá k tomu, aby se rozhodl, že se další trestné činnosti již nebude dopouštět. Vzhledem k výše uvedenému obviněný J. Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl.
13. V rámci veřejného zasedání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství setrval na důvodnosti podaného dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve vztahu k výroku o trestu odnětí svobody uloženém obviněnému O. J. a sám rozhodl tak, že jmenovanému uloží trest odnětí svobody v intencích rozsudku nalézacího soudu.
14. Naopak obhajoba obviněného konstatovala správnost rozhodnutí odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo odmítnuto. Sám obviněný pak v rámci svého výslechu doplnil, že jeho odsouzení je založeno na „hříčkách se slovy“. Popřel, že by se účastnil fungování organizované skupiny páchající trestnou činnost. Byl pouze osloven člověkem, který mu v minulosti několikrát půjčoval auto a vyhověl jeho žádosti. Zkušenosti s Vietnamci neměl žádné, od jednoho pouze kdysi v Brně kupoval oblečení pro obchod své matky a domníval se, že i v dotčeném případě převáží oblečení. Jinak odkázal na svá vyjádření před soudy prvního a druhého stupně. Ke své osobě dodal, že je rozvedený, má zletilé děti. V minulosti byl jednou soudně trestán pro autohavárii. Před nástupem výkonu trestu odnětí svobody bydlel v XY se svou přítelkyní. Jeho zdravotní stav je dobrý, pouze v poslední době má zvýšený tlak. V rámci výkonu trestu je pracovně zařazen a nerad by o tuto práci přišel.
15. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že ohledně trestní minulosti obviněného bylo u veřejného zasedání doplněno dokazování aktuálním opisem z evidence Rejstříku trestů, jehož obsah je vůči řízení před nižšími soudy nezměněn.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i namístě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a rovněž oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda uplatněné námitky jsou podřaditelné pod dovolací důvod, na kterém svůj mimořádný opravný prostředek nejvyšší státní zástupce vystavěl, v tomto případě podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
18. Konkrétním důvodem dovolání, jenž byl uplatněn nejvyšším státním zástupcem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští nebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody). Je třeba doplnit, že pod daný dovolací důvod není možno podřadit pouhou námitku nepřiměřenosti trestu, ať již by tento byl vnímán jako nepřiměřeně přísný či naopak mírný, nejedná-li se o situace, kdy dojde k uložení nepřípustného druhu trestu anebo překročení jeho příslušné trestní sazby.
19. Při promítnutí výše uvedených zákonných podmínek do obsahu dovolání lze konstatovat následující. V prvé řadě lze připomenout, že obviněný O. J., v jehož neprospěch byl mimořádný opravný prostředek podán z důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byl soudem prvního stupně odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Vedle toho byl jmenovanému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to telefonního přístroje NOKIA s vloženou SIM kartou. Daný trest byl v důsledku odvolání obviněného soudem druhého stupně změněn ve výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jehož výměra byla snížena za užití §58 odst. 1 tr. zákoníku na délku 6 let, se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Právě mimořádné snížení trestu za užití ustanovení §58 tr. zákoníku pak nejvyšší státní zástupce napadá jako nezákonné.
20. Ustanovení §283 odst. 3 tr. zákoníku předpokládá pachateli tohoto trestného činu uložení trestu odnětí svobody v rozmezí od osmi do dvanácti let. Nalézací soud tedy danou sankci ukládal na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, když vzal v potaz, že i přes dřívější odsouzení obviněného je pro splnění zákonných podmínek na tohoto třeba hledět jako na netrestaného, stejně jako konstatoval určitou nárazovost jeho jednání v rámci celé skupiny (byť nikoli nepodstatnou – viz str. 52 a 53 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud (str. 39 odůvodnění rozsudku) v navazujícím řízení částečně převzal shora uvedenou argumentaci o nárazovosti jednání O. J., když jako najatý kurýr měl odvézt konopí z garáží pouze na XY. Konopí proto přechovával pouze krátkou dobu asi 15 minut, poté byl zadržen a konopí se tak nedostalo do oběhu. Tyto okolnosti případu má vrchní soud za takové povahy, že umožňují použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložený trest proto o dva roky zmírnil.
21. Zákonodárce při konstrukci trestního zákoníku předpokládal vymezení trestů primárně v intencích trestních sazeb, které jednotlivá ustanovení specifikují, přičemž dodatkově doplnil nástroje pro soudcovskou individualizaci trestu, jeden z nichž představuje právě mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby podle §58 tr. zákoníku. Tento postup má pak dopadat na situace, kdy by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby neodpovídalo okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a stanovení trestu, byť na spodní hranici takové sazby by stále neodpovídalo požadavku ukládání přiměřeného trestu podle kriterií §39 tr. zákoníku. Jak již samotné uvození názvu ustanovení předvídá, postup při aplikaci §58 tr. zákoníku je situací mimořádnou, kterou musí odůvodnit nikoli běžné okolnosti případu či poměry pachatele, při nichž by použití trestní sazby odnětí svobody vedlo k závěru o nepřiměřené přísnosti sankce. Vedle podmínek spočívajících ve shora uvedených okolnostech případu či poměrech pachatele a nepřiměřené přísnosti, kterou by představovalo uložení trestu v mantinelech nesnížené sazby, je však třeba k uvedenému postupu kumulativního naplnění další podmínky, a to možnosti dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Ačkoliv ustanovení §58 tr. zákoníku předvídá i další situace, za nichž je možné přistoupit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody (odst. 2, odst. 4, odst. 5, odst. 6), v případě obviněného J. a jím páchané trestné činnosti tyto nepřicházely do úvahy.
22. Pokud Nejvyšší soud opětovně připomene důvody, které vrchní soud vedly k užití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku na osobu obviněného, bylo vycházeno toliko z tvrzené nárazovosti jeho jednání, coby kurýra, který měl v dispozici omamnou látku jen po krátkou dobu, a tato se díky zásahu celních orgánů nedostala dále do oběhu. Při podřazení námitek, které ve svém dovolání uplatnil nejvyšší státní zástupce daným okolnostem případu, je namístě přisvědčit důvodnosti dovolatelovy argumentace.
23. Při úvahách o druhu a výměře zákonné sankce musí soud vycházet, z co nejširší palety okolností, které specifikují jak projednávaný případ, tak osobu pachatele. Pouze maximalizace takových poznatků totiž může vést k zajištění požadavku na uložení přiměřené sankce odrážející preventivně-represivní funkci soudního trestání, jejíž výsledek musí být vyvážen jak ve vztahu k závažnosti spáchané trestné činnosti, tak v zabránění pachateli v jejím opakování, jeho nápravě do budoucna, a to vše podpořeno určitou mírou očekávání naplnění spravedlnosti ať již trestnou činností dotčených jedinců – poškozených, či celkového náhledu společnosti.
24. V rámci takových závěrů, které ve svých rozhodnutích rozvedly nalézací a odvolací soud, je třeba konstatovat, že druhý z uvedených pochybil, jestliže jako významné pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku vyhodnotil okolnosti případu spočívající v krátkodobém držení omamné látky obviněným, nárazovost takového protiprávního jednání, resp. fakt, že se droga nedostala dále do oběhu. Jedná se totiž o skutečnosti, které byly zcela nezávislé na vůli obviněného, neboť pokračování distribuce drogy bylo v prvé řadě zmařeno orgány celní správy, nikoli dobrovolným jednáním obviněného. Nelze opomenout veškeré závěry, jež učinil nalézací soud, a s nimiž se odvolací soud ztotožnil, když konstatoval zapojení obviněného do páchání trestné činnosti organizovanou skupinou. Odvolací soud nezohlednil fakt, že v případě obviněného byl tento krom data 16. 12. 2015 sledován policií, jak na témže místě přebírá tašky od N. T. A. již dne 10. 12. 2015. Ačkoliv toto jeho jednání nemohlo být bez dalších zjištění pojato do výroku o vině, neboť by absentovala patřičná míra jistoty o obsahu přebíraných tašek, přesto odvolací soud zcela rezignoval zakomponovat tento poznatek do následných úvah k širšímu zapojení obviněného do páchání trestné činnosti, a to právě s ohledem na prokázání skutečné výjimečnosti vybočení obviněného z mezí řádného vedení života. Daný postup se nabízel také s ohledem na přístup obviněného v rámci trestního řízení, kdy svého jednání nikterak nelitoval, ale naopak po celou dobu zcela účelově popíral svou účast na protiprávním jednání a snažil se – jak správně konstatoval nalézací soud – nevěrohodně vyargumentovat svou přítomnost na místech spojených s trestnou činností. Je ostatně třeba zdůraznit, že ani samotné doznání či lítost pachatele nepředstavují bez dalšího natolik významné okolnosti, při jejichž existenci by mělo automaticky docházet k aplikaci postupu podle §58 tr. zákoníku. Přístup obviněného v daném směru totiž musí zavdávat důvodné přesvědčení, že takové doznání, účinná lítost či jiné projevy chování představují skutečné uvědomění si závažnosti protiprávního jednání a umožňují předpoklad, že nápravy pachatele bude moci být dosaženo i trestem kratšího trvání. Stejně tak, ač nalézací soud opět správně poukázal na nemožnost přihlížet k předchozí trestní minulosti jmenovaného jako přitěžující okolnosti mající vliv při ukládání trestu, ignoroval odvolací soud tento poznatek při hodnocení osoby obviněného, který může mít vliv na splnění jedné z podmínek mimořádného snížení trestu odnětí svobody v podobě možnosti dosažení nápravy pachatele trestem kratšího trvání.
25. Pro výše uvedené tak lze uzavřít, že odvolací soud své rozhodnutí o využití postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, na který je třeba pohlížet jako na zcela mimořádný institut soudcovské individualizace trestu, založil na takových okolnostech případu, u nichž nikterak neodůvodnil, v čem spatřuje jejich odklon od jinak běžného vnímání, resp. v jakém směru bylo možno na jednání obviněného pohlížet jako na odlišné od situací typově obdobných. Současně odvolací soud nerozvedl další nezbytné skutečnosti, které se pojí k zákonem stanoveným podmínkám postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Zejména nerozvedl veškeré relevantní poznatky k osobě obviněného, jako je jeho zapojení do trestné činnosti, přístup k ní v rámci průběhu trestního řízení, trestní minulost jmenovaného, či další významné okolnosti mající vliv na jeho osobní poměry a v návaznosti na to pak neodůvodnil, v čem spatřuje za naplněné podmínky spočívající jednak v poměrech pachatele a současně možnosti, aby uložením kratšího trestu mimo zákonnou trestní sazbu bylo dosaženo jeho nápravy. Pro nedostatečnou objasněnost důvodů použití mimořádného institutu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. tak bylo namístě pohlížet na trest uložený obviněnému J. jako na stanovený mimo zákonem stanovenou trestní sazbu uvedenou v §283 odst. 3 tr. zákoníku, a tudíž nezákonný ve smyslu dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud proto byl povinován k dovolání nejvyššího státního zástupce napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušit.
26. Vzhledem k existenci veškerých potřebných poznatků, kterých je třeba k rozhodnutí o uloženém trestu, a jež se nachází v trestním spise, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněného O. J. není důvod reagovat na pochybení soudu druhého stupně vrácením mu věci k novému projednání a rozhodnutí, ale dovolací soud sám, při doplnění dokazování o výslech obviněného, zejména k jeho osobním poměrům, jakož o aktuální informace z evidence Rejstříku trestu, rozhodl v intencích §265m odst. 1 tr. ř.
27. Vzhledem ke zrušení rozsudku soudu druhého stupně pak Nejvyšší soud byl nucen sám reagovat na odvolání, kterým byl ze strany obviněného napaden rozsudek Městského soudu v Praze, a to v rozsahu podaného dovolání nejvyššího státního zástupce, když v případě samotné viny O. J. spácháním trestné činnosti podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku bylo možno na závěry nižších soudů plně odkázat. Z hlediska ukládaného trestu se Nejvyšší soud plně ztotožnil s úvahami, z nichž při konstrukci trestněprávní sankce vycházel Městský soud v Praze (str. 52 a 53 jeho rozsudku). Ten patřičně přihlédl ke všem skutečnostem uvedeným v §38 a §39 tr. zákoníku a trest odnětí svobody v trvání 8 let je třeba hodnotit jako zákonný a rozhodně ne nepřiměřený. Jmenovaný byl v rámci trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře od 8 do 12 let. Důvody, pro které není namístě užití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, již Nejvyšší soud zmínil v předchozích pasážích odůvodnění tohoto rozhodnutí.
28. Pro stručnost lze připomenout, že délka nakládání s omamnou látkou, jakož i fakt, že se tato nedostala do dalšího oběhu, nebyly skutečnostmi, na něž měl obviněný přímý vliv, ale tyto byly odvislé od zásahu příslušníků Celní správy. Na straně obviněného pak nebyly shledány jakékoliv další okolnosti, které by svou povahou bylo možno označit za natolik významné, že vybočují z mezí běžně se vyskytujících polehčujících skutečností. Je též nutno doplnit, že obviněný na protiprávnost svého jednání nereflektoval. Tyto skutečnosti mu, stejně jako předchozí odsouzení Okresním soudem v Chrudimi, z něhož se ke dni 10. 5. 2012 osvědčil, sice nejsou nikterak kladeny k tíži, avšak současně vylučují jakýkoliv jiný přístup než ukládání trestu v mantinelech zákonné trestní sazby. Dosavadní vedení řádného života, jakož i shora uvedené okolnosti případu tak správně vedly soud k ukládání trestu odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, tedy ve výměře 8 let.
29. Nejvyšší soud akceptoval též názor nalézacího soudu o možnosti dosažení nápravy pachatele jeho zařazením do mírnějšího režimu věznice, kdy na základě ustanovení podle §56 odst. 3 tr. zákoníku, byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. K pochybení nedošlo vzhledem ke splnění zákonných podmínek též v případě uloženého trestu propadnutí věci v podobě mobilního telefonu s vloženou SIM kartou. Pro shora uvedené skutečnosti tak bylo namístě odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.