ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.687.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 687/2019-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 o dovolání obviněného V. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 5 To 304/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 4 T 124/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Mostě ze dne 23. 7. 2018, č. j. 4 T 124/2011-263, byl obviněný V. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 1 roku.
2. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť proti němu podal odvolání jak obviněný, tak i státní zástupkyně v jeho neprospěch. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 11. 2018, č. j. 5 To 304/2018-303, tak, že v souladu s §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a po úpravě skutkové věty znovu rozhodl v souladu s §259 odst. 3 tr. řádu tak, že obviněný spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v důsledku čehož jej podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 1 roku. Naopak odvolání obviněného V. T. krajský soud podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Výše uvedená rozhodnutí přitom nejsou v dané trestní věci jediná, neboť Okresní soud v Mostě již dříve rozsudkem ze dne 6. 6. 2013, č. j. 4 T 124/2011-132, obviněného V. T. zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 18. 11. 2011, č. j. 2 ZT 272/2011-12, a to podle §226 písm. a) tr. řádu s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. K odvolání státního zástupce byl však uvedený rozsudek okresního soudu usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2014, č. j. 7 To 443/2013-150, v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby nově řádně zhodnotil všechny provedené důkazy. Dne 21. 11. 2014 Okresní soud v Mostě rozsudkem č. j. 4 T 124/2011-170 znovu podle §226 písm. a) tr. řádu obviněného zprostil podané obžaloby s tím, že opětovně nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. I tento rozsudek byl napaden odvoláním státního zástupce a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2015, č. j. 7 To 48/2015-188, zrušen a věc opět vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně Okresní soud v Mostě rozhodl v této věci rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, č. j. 4 T 124/2011-207, a to tak, že opět obviněného V. T. zprostil podané obžaloby. I proti tomuto rozhodnutí státní zástupce podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 To 281/2016-220, tak, že napadený rozsudek okresního soudu zrušil v celém rozsahu a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Naposledy pak Okresní soud v Mostě rozhodl v této trestní věci shora citovaným rozsudkem ze dne 23. 7. 2018, č. j. 4 T 124/2011-263, jímž byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 1 roku. Proti tomuto rozsudku soudu prvého stupně podali obviněný i státní zástupkyně odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dovoláním napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2018, č. j. 5 To 304/2018-303.
4. Podle skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) v blíže neurčené době od roku 2004 do 14. června 2011 na různých místech v Mostě, L. R., nar. XY,
- nejméně v 5 případech, v celkovém množství nejméně 2,5 gramů, prodal psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., a od 1. 1. 2014 uvedenou v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
- nejméně v 600 případech, v celkovém množství nejméně 4.800 mg, poskytl lék Subutex, jehož účinnou složkou je buprenorfin, psychotropní látka uvedená v přílohách k zákonu č. 167/1998 Sb., a od 1. 1. 2014 uvedená v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
- nejméně ve 150 případech, nejméně v množství 1.500 tablet, tedy 3.000 mg, poskytl lék Rivotril, jehož účinnou složkou je klonazepam, psychotropní látka uvedená v přílohách k zákonu č. 167/1998 Sb., a od 1. 1. 2014 uvedená v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
2) v blíže neurčené době od května 2010 do 14. června 2011 na různých místech v Mostě J. B., nar. XY,
- prodal nejméně ve 2 případech, v celkovém množství nejméně 1 gram, metamfetamin, psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., a od 1. 1. 2014 uvedenou v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
- prodal nejméně ve 200 případech, v celkovém množství nejméně 1.600 mg, lék Subutex, jehož účinnou složkou je buprenorfin, psychotropní látka uvedená v přílohách k zák. č. 167/1998 Sb., a od 1. 1. 2014 uvedená v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2018, č. j. 5 To 304/2018-303, podal obviněný V. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém dané rozhodnutí napadl ve výroku o vině i o trestu. Své námitky podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť má za to, že neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl.
6. Dovolatel namítl, že dne 28. 7. 2011 převzal usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Toto trestní stíhání bylo zahájeno na základě dvou vysvětlení podaných osobami L. R. (ze dne 15. 6. 2011) a J. B. (ze dne 20. 6. 2011). Dne 1. 10. 2011 byly obě jmenované osoby vyslechnuty v procesním postavení svědků, načež ve svých výpovědích uvedli tvrzení odlišná od těch, která uvedli ve svých prvotních vysvětleních z června 2011. Na základě těchto svědeckých výpovědí následně došlo (dne 3. 10. 2011) ke změně právní kvalifikace stíhaného skutku, kdy jednání obviněného, původně kvalifikované jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, bylo nadále právně posuzováno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
7. Následně dovolatel odcitoval ustanovení §36 odst. 3 tr. řádu, aby zdůraznil, že v případě, kdy se koná řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let, musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení. V této souvislosti namítl, že ačkoli po změně právní kvalifikace, provedené dne 3. 10. 2011, takový případ nastal, nicméně obhájce mu byl ustanoven až 18. 10. 2011. Krajský soud (a pod jeho vlivem nakonec i okresní soud) přitom ve svých rozsudcích vycházely z výpovědí obou výše jmenovaných svědků učiněných ještě v době před provedenou změnou právní kvalifikace. Jediní a stěžejní svědci tedy měli v situaci, kdy se již jednalo o nutnou obhajobu, dle obviněného učinit své svědecké výpovědi znovu za přítomnosti jeho obhájce, k čemuž však nedošlo, stejně jako nedošlo ani k novému výslechu obviněného. Navíc v předmětné listině o změně právní kvalifikace ze dne 3. 10. 2011 dovolatel nebyl poučen o tom, že již v přípravném řízení měl mít z důvodu nutné obhajoby k dispozici svého obhájce.
8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu výrok o vině i o trestu napadeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 13. 11. 2018, č. j. 5 To 304/2018-303, a poté sám rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. c) tr. řádu zprošťuje podané obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný skutek spáchal.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k tomuto dovolání obviněného, které mu bylo řádně zasláno soudem prvého stupně, nikterak nevyjádřil. K jeho stanovisku ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. 1 NZO 572/2019-26, které bylo doručeno až dne 8. 7. 2019, tedy až po konání neveřejného zasedání, v jehož rámci bylo dovolání obviněného řádně projednáno, proto již Nejvyšší soud nemohl přihlédnout.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo rovněž nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplnily jím uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Nejprve je nutné obecně uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, se vztahuje k přímému porušení práva obviněného na obhajobu, které mu zaručují čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i §33 odst. 1 tr. řádu. Podmínkou, aby byl tento dovolací důvod reálně naplněn, je skutečnost, že v předmětném řízení byl dán důvod pro nutnou obhajobu podle ustanovení §36 tr. řádu, avšak obviněný i přes tuto okolnost obhájcem zastoupen nebyl. Zároveň je však podstatné i to, že obviněný musí mít obhájce v době, kdy jsou prováděny úkony trestního řízení, které se staly podkladem pro následné vydání napadeného rozhodnutí.
13. Předmětný dovolací důvod bude naplněn zejména námitkami, ve kterých obviněný prokáže, že bylo svévolí orgánů činných v trestním řízení zabráněno obhájci zúčastnit se úkonů trestního řízení, pakliže byly prováděny úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 48/2003, č. 23/2007-II. Sb. rozh. tr., NS 19/2003-T 455). Stejně tak v případě, že by obviněný neměl obhájce již ve fázi přípravného řízení, byť by byly dány důvody nutné obhajoby, byl by to argument relevantně podřaditelný pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Zákonodárce tedy tímto dovolacím důvodem brání situaci, aby v případě úmyslu orgánů činných v trestním řízení zkrátit obviněného na jeho právu na obhajobu, měl tento zákonnou možnost domoci se svého ústavním pořádkem zaručeného práva.
14. Obviněný ve svém dovolání namítl, že po změně právní kvalifikace, ke které došlo dne 3. 10. 2011 (o čemž byl informován dne 12. 10. 2011, kdy si vyrozumění o této změně osobně převzal), nastala situace, kterou předpokládá §36 odst. 3 tr. řádu, pročež mu byl ustanoven obhájce. Soudy nižších stupňů však ve svých skutkových zjištěních vycházely z výslechu svědků, realizovaných ještě v době před změnou právní kvalifikace, kdy obviněný žádného obhájce neměl. Dovolatel touto argumentací v podstatě navázal na právní názor soudu prvého stupně, který ve svých rozsudcích ze dne 6. 6. 2013 (č. l. 132), ze dne 21. 11. 2014 (č. l. 170), ze dne 3. 3. 2016 (č. l. 207) a ze dne 23. 7. 2018 (č. l. 263) opakovaně uvedl, že jediné procesně použitelné důkazy, na jejichž základě mohl o vině obviněného rozhodnout, byly důkazy, které byly provedeny až v rámci hlavního líčení. S ohledem na to je dovolatel stále přesvědčen, že v nyní projednávaném případě došlo k porušení jeho práva na obhajobu.
15. Nejvyšší soud k rozporovaným událostem z přípravného řízení v rámci svého přezkumu ověřil, že obviněný V. T. dne 28. 7. 2011 převzal usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 2). Téhož dne byl policejním orgánem konán výslech jeho osoby v procesním postavení obviněného, na jehož počátku byl dovolatel, jak stvrdil i svým vlastním podpisem na pořízeném protokolu, řádně poučen o svých procesních právech a povinnostech, včetně práva podle §33 odst. 1 tr. řádu si zvolit obhájce, čehož však nevyužil (č. l. 12). Za této situace mu obhájce nebyl ze strany orgánů činných v trestním řízení ani ustanoven, neboť se v daném případě nejednalo o důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. řádu. Následně dne 1. 10. 2011 do protokolu vypovídali svědci L. R. a J. B. (č. l. 15 a 20). Z přiložených doručenek je zřejmé, že obviněný se o těchto úkonech dozvěděl již dne 28. 7. 2011 (č. l. 19 a 23), aniž by však policejní orgán požádal o zajištění své účasti na těchto výsleších, čímž pádem ani nevyužil možnost klást slyšeným svědkům dotazy ve smyslu §165 odst. 1 tr. řádu. Na základě jejich výslechu pak došlo ke změně právní kvalifikace stíhaného jednání obviněného na zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. O této změně, provedené dne 3. 10. 2011, byl obviněný spolu s poučením o nutné obhajobě písemně informován dne 12. 10. 2011 (č. l. 7 a 8).
16. Jak již bylo výše konstatováno, Nejvyšší soud ověřil, že obviněný byl bezprostředně po zahájení trestního stíhání řádně poučen o svém právu zvolit si obhájce, čehož však nevyužil (č. l. 13). I když mu byl Okresním soudem v Mostě dne 18. 10. 2011 obhájce ustanoven z důvodu nutné obhajoby uvedeného v §36 odst. 3 tr. řádu (č. l. 10), který byl vyvolán změnou právní kvalifikace stíhaného skutku (provedenou dne 3. 10. 2011), obviněný, stejně jako nově ustanovený obhájce, v této fázi přípravného řízení o opakování výslechu výše uvedených svědků nepožádal. Stejně tak obviněný nevyužil ani svého práva prostudovat příslušný spisový materiál v rámci seznámení se s výsledky vyšetřování ve smyslu §166 odst. 1 tr. řádu. K prostudování spisu se dne 31. 10. 2011 dostavil pouze jeho ustanovený obhájce JUDr. MUDr. Josef Rauch (č. l. 35), který v rámci tohoto procesního úkonu nevznesl žádné návrhy na doplnění vyšetřování, včetně opakování již dříve provedených úkonů v podobě výslechu svědků, kterým nemohl být přítomen. Nejvyšší soud současně ověřil, že u všech hlavních líčení i veřejných zasedání, která byla v dané trestní věci konána a v jejichž rámci byly provedeny mimo jiné opakované výslechy svědků B. a R., byl obviněný vždy řádně zastoupen svým obhájcem.
17. Pokud tedy obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §283 odst. 1 písm. c) tr. řádu namítl, že neměl obhájce v době, kdy byly prováděny úkony, které se staly podkladem pro vydání napadeného usnesení, Nejvyšší soud po svém přezkumu konstatuje, že vznesená námitka je zcela neopodstatněná, neboť tato situace v projednávaném případě vůbec nenastala.
18. Jak správně a opakovaně zdůraznil Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci odvolacího řízení, důvody pro zpřísnění právní kvalifikace vyplynuly až z provedených výpovědí svědků L. R. a J. B. ze dne 1. 10. 2011. To však nemělo vliv na procesní použitelnost těchto výpovědí. Obviněnému byl obhájce řádně ustanoven až v době, kdy k tomu vznikl zákonný důvod. Před změnou právní kvalifikace mít obhájce nemusel, a po její změně byl obviněnému obhájce řádně ustanoven. V přípravném řízení mohl obhájce požádat o opakování výslechu svědků L. R. a J. B., a v souladu s §165 odst. 2 tr. řádu mohl využít svého práva klást jim otázky. Této možnosti však nevyužil. Za takové situace jsou tedy svědecké výpovědi z přípravného řízení procesně použitelné a soudy nižších stupňů nepochybily, pokud z nich při hodnocení důkazů vycházely.
V. Závěr
19. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dovolání obviněného V. T. dospěl k jednoznačnému závěru, že v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť soudy prvého a druhého stupně svým rozhodnutím neporušily ústavním pořádkem garantované právo obviněného na obhajobu.
20. Jelikož tak s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem nebylo Nejvyšším soudem shledáno, že by napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem či řízení, které mu předcházelo, trpělo obviněným V. T. vytýkanými vadami, bylo postupováno podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík