ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.873.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 873/2019-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2019 o dovolání obviněného G. B. S. , nar. XY v XY, XY, státní příslušník Kamerunské republiky, v ČR trvale bytem XY/4, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 67 To 71/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 3/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného G. B. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 6 T 3/2019, byl obviněný G. B. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 26. 12. 2018 v době okolo 03:30 hodin v XY, XY, měl u sebe za účelem prodeje 12 ks plastových sáčků s obsahem bílé práškovité látky o celkové hmotnosti 8,4 g brutto, ve které bylo odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie zjištěno, že se jedná o celkem 4,82 g netto kokainu doprovázeného dalšími tropanovými alkaloidy a účinné látky 0,81 g kokainu base, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 9 T 52/2018, který nabyl právní moci dnem 17. 8. 2018, odsouzen pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 30 měsíců a trest propadnutí věci.
2. Za toto jednání byl obviněný citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 6 T 3/2019, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to celkem 3,36 gramů kokainu uloženého v bezpečnostním sáčku Policie ČR č. A00056155 v režimovém skladu Policie ČR. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let.
3. Rozsudek obvodního soudu napadl obviněný odvoláním. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 67 To 71/2019, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a poté v souladu s §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl, že při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a nezměněném výroku o uloženém trestu propadnutí věci a vyhoštění z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 6 T 3/2019, obviněného G. B. S. odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek obvodního soudu nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný G. B. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání. V něm uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Konkrétně napadl rozsudek odvolacího soudu (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) ve výroku o trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let.
5. Za zásadní označil dovolatel skutečnost, že v České republice pobývá od roku 2006 a má zde povolen trvalý pobyt, přičemž od roku 2007 je ženatý s českou státní občankou M. K. Obviněný sice uznal, že v poslední době žijí odděleně, což je však vyvoláno tím, že jeho manželka pečuje o své dítě, které navštěvuje školu v XY, zatímco obviněný pracuje v Praze. Vzhledem k této skutečnosti dovolatel namítl, že Městský soud v Praze, stejně jako před ním Obvodní soud pro Prahu 1, při ukládání trestu vyhoštění pochybily, neboť mu tento trest uložily v rozporu s §80 odst. 3 písm. c) a písm. e) tr. zákoníku.
6. Dovolatel je přesvědčen, že kumulativní podmínky ve smyslu §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku splnil. Zákonným požadavkům na povolení k pobytu i zajištěného pracovního a sociálního zázemí podle svého přesvědčení vyhověl, neboť se v České republice zdržuje již více než 10 let a má zde manželku a přátele. Navíc zde nepobírá žádné sociální dávky, a tudíž je schopen se sám uživit. U obviněného je rovněž splněna podmínka rozporu se zájmem na spojování rodin, neboť je ženatý a skutečnost, že z tohoto svazku nevzešly společné děti, nemůže vést k závěru, že manželství neplní svůj účel. Pakliže soudy nižších stupňů vyhodnotily manželství jako formální, měly tuto skutečnost prokázat, neboť v opačném případě lze na jejich tvrzení o formálnosti manželství pohlížet jako na nepodloženou domněnku, v důsledku které jsou jejich skutkové závěry v extrémním rozporu s provedenými důkazy. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatel konstatoval, že mu byl uložen trest vyhoštění v rozporu s podmínkami §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
7. Stejně tak má obviněný za to, že v jeho případě nebyly naplněny ani kumulativně dané negativní podmínky vylučující uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku. Obviněný je totiž prokazatelně rodinným příslušníkem občana Evropské unie, neboť jeho manželství s M. K. stále trvá. K podmínce trvalého pobytu na území České republiky zdůraznil, že platnost trvalého pobytu není omezena do data 15. 9. 2019, jak mylně uvedl odvolací soud, neboť se jedná pouze o platnost průkazu o povolení k pobytu, jehož platnost však nemá jakýkoli vliv na platnost samotného povolení k trvalému pobytu. Ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyplývá, že povolení k trvalému pobytu (na rozdíl od povolení k dlouhodobému pobytu) není třeba prodlužovat. Stejně tak nebyla dle dovolatele ze strany odvolacího soudu zkoumána ani existence vážných důvodů ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku.
8. Z výše uvedených důvodů je dovolatel přesvědčen, že soudy nižších stupňů si neopatřily dostatečné podklady pro svá rozhodnutí, pročež stále trvá na tom, že uložení trestu vyhoštění je z výše uvedených důvodů nepřípustné. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu tohoto dovolání v souladu s §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 67 To 71/2019, v celém rozsahu, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 6 T 3/2019, v rozsahu výroku o trestu, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání k uplatněným námitkám (ve svém stanovisku ze dne 19. 6. 2019, č. j. 1 NZO 560/2019-26) uvedl, že v případě manželství obviněného cizince s občankou České republiky je třeba se zabývat otázkou, zda se nejedná o tzv. účelové manželství, které slouží pouze k obcházení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
10. V projednávaném případě pak akcentoval, že z provedených důkazů vyplynulo, že obviněný v ČR uzavřel sňatek, který je však ryze účelový. Ostatně i v případě, že by byla rodina obviněného funkční, z provedených důkazů mimo jiné vyplynulo, že dovolatel nemá v České republice ani pracovní a rodinné zázemí, neboť není nikde řádně zaměstnán a ani zde nepodniká. Povolení trvalého pobytu na území ČR osobě pachatele pak samo o sobě nezakládá okolnost vylučující uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť všechny zákonné podmínky zde uvedené musí být splněny kumulativně.
11. Státní zástupce s odkazem na Rezoluci Rady Evropy ze dne 4. 12. 1997 o opatřeních proti potírání účelových manželství dále konstatoval, že Evropská unie se tímto právním aktem rozhodla potlačit účelová manželství, jejímž jediným cílem je obcházení pravidel pro vstup a pobyt příslušníků třetích zemí na území členských států EU. Právě tím, že fiktivní manželství slouží k obcházení pravidel zákona o pobytu cizinců, je třeba je považovat za regulérní narušení veřejného pořádku. Jelikož bylo prokázáno, že manželství obviněného G. B. S. s M. K. je ryze formální a prakticky nefunkční, nebyla naplněna ani negativní podmínka pro uložení trestu vyhoštění ve smyslu §80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku.
12. Z těchto důvodů je uložený trest vyhoštění trestem zákonným, pročež státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda dovolání je přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, a žádné skutečnosti nebránily jeho projednání.
14. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě, když namítl, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Tím se rozumí případy, ve kterých byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. V daném případě uložení trestu vyhoštění bez ohledu na existenci vylučujících podmínek uvedených v §80 odst. 3 tr. zákoníku představuje uložení nepřípustného druhu trestu, jež je samo o sobě samostatným dovolacím důvodem uvedeným §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004).
16. Obviněný G. B. S. se v rámci uplatněných dovolacích námitek snažil prosadit závěr, že mu byl uložen trest vyhoštění, který je však v jeho případě nepřípustný. Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za nutné uvést, že podle §80 tr. zákoníku je přípustnost tohoto trestu třeba posuzovat vždy individuálně ve vztahu k osobě každého konkrétního pachatele, zejména s ohledem na hodnocení, zda jsou splněny zvláštní zákonné předpoklady pro jeho uložení uvedené v §80 odst. 1, 3 tr. zákoníku či nikoli.
17. Podle §80 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. Z výše uvedeného je tak patrné, že soud nejprve zkoumá, zda jsou v konkrétním případě splněny obecné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu uvedené v §80 odst. 1 tr. zákoníku, a teprve poté, co shledá jejich existenci, dále zkoumá, zda na straně obviněného nejsou dány některé z okolností uvedených v §80 odst. 3 písm. a) až g) tr. zákoníku, které vymezují skutečnosti, při jejichž existenci nelze tento druh trestu uložit.
18. Z ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku vyplývá, že uložení trestu vyhoštění je vyloučeno v případě, kdy pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, takže absence kterékoli z nich znamená, že trest vyhoštění je možné uložit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 809/2014, uveřejněné pod č. 22/2015 ve Sb. rozh. tr.).
19. Obviněný namítl, že negativní podmínka podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je podle jeho názoru v daném případě splněna. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu ověřil, že dovolatel sice má na území ČR povolen trvalý pobyt, ten však získal díky uzavření formálního manželství s občankou České republiky. Dále bylo prokázáno, že dovolatel nemá na tomto území vytvořeno ani dostatečné pracovní a sociální zázemí, neboť soudu nedoložil pevný pracovněprávní vztah, stejně jako neprokázal provozování řádných podnikatelských aktivit, ba dokonce ani žádnou brigádní činnost, ze které by mu vzešel řádný výdělek pro uspokojování jeho základních životních potřeb. Obviněný si navíc nevybudoval dostatečné společensky užitečné vztahy, pročež u něho absentuje i řádné začlenění se do sociálního a kulturního prostředí. Co se týče zájmu na spojování rodin, obvodní soud jednoznačně prokázal, že manželství obviněného je nefunkční, neboť manželka s obviněným nesdílí společnou domácnost, má dítě zplozené s jiným mužem, přičemž dovolatel ani nebyl schopen uvést, kde přesně bydlí (neznal dokonce ani název příslušné obce), přestože opakovaně deklaroval, že jsou v pravidelném kontaktu. Z výše uvedených skutečností tedy vyplynulo, že negativní podmínka podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nebyla splněna, pročež byl trest vyhoštění obviněnému uložen řádně.
20. V této souvislosti státní zástupce zcela správně poukázal mimo jiné i na Rezoluci Rady Evropy ze dne 4. 12. 1997 o opatřeních, která je třeba přijmout pro potírání účelových manželství [Council Resolution of 4 December 1997 on measures to be adopted on the combating of marriages of convenience (97/C 382/01)]. Tato rezoluce na jedné straně deklaruje respektování práva uzavřít manželství i právo na rodinný život, na druhé straně však konstatuje, že účelové sňatky představují nástroj pro obcházení pravidel vstupu a pobytu příslušníků třetích zemí na území členských států Evropské unie.
21. V čl. 1 Rezoluce definuje účelový sňatek (a marriage of convenience) jako „sňatek uzavřený mezi občanem členského státu nebo občanem třetí země legálně usazeným ve členském státě a občanem třetí země pouze za účelem obejití pravidel vstupu a pobytu občanů třetí země a získání povolení nebo oprávnění k pobytu pro občana třetí země“. Tato definice je jasným dokladem toho, že se Evropská unie snaží vyrovnat s nelegální migrací obyvatel pocházejících ze třetích zemí, kteří legalizují svůj pobyt v zemích EU uzavíráním účelových manželství, tedy svazků ryze fiktivních, které neplní žádoucí společenské cíle.
22. Dovolatel má v daném případě za současně splněnou i negativní podmínku podle §80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, neboť tvrdí, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, má na území České republiky povolen trvalý pobyt, a nelze u něho shledat žádné vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku.
23. Pojem „veřejný pořádek“ není v žádném právním předpisu explicitně definován. Za „narušení veřejného pořádku“ je však v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, jakož i s ohledem na konstantní judikaturu Evropského soudního dvora považovat „protiprávní jednání, které jednoznačně překračuje intenzitu jednání popsaného v některé ze skutkových podstat trestných činů uvedených v trestním zákoníku“. Takovým jednáním jsou jednak důvody pro zamítnutí žádosti o trvalý pobyt uvedené v §87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tj. obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu uzavřením účelového manželství, jakož i důvody uvedené v §179 odst. 3 tohoto zákona, který na stejnou úroveň klade ohrožení bezpečnosti státu a odsouzení za zvlášť závažný trestný čin.
24. Za narušení veřejného pořádku je považováno již povolení pobytu na území České republiky, založené na akceptaci obcházení zákona správním orgánem, který do budoucna založil trvající právní vztah. Za tohoto stavu jakékoli fiktivní manželství, které slouží k obcházení pravidel zákona o pobytu cizinců, je narušením veřejného pořádku, což je již samo o sobě dostačující k zamítnutí žádosti o povolení trvalého pobytu v České republice ve smyslu §87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 55/2008 Sb. rozh. tr.).
25. Stejně tak odsouzení obviněného za zvlášť závažný trestný čin je třeba považovat za zjevné narušení veřejného pořádku. Ze spisového materiálu vyplynulo, že obviněný je speciálním recidivistou, neboť se v ČR opakovaně dopustil trestné činnosti spočívající v distribuci drog, za niž byl již podruhé souzen (viz předchozí trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 9 T 52/2018). V této souvislosti bylo prokázáno, že obviněný G. B. S. patří ke komunitě občanů pocházejících ze třetích zemí, kteří přijíždějí do České republiky, kde legalizují svůj pobyt uzavřením formálního manželství, a poté setrvávají na území hlavního města, kde se v obvodu XY živí organizováním prodeje drog. Tomu ostatně odpovídá i 12 kusů plastových sáčků s 8,4 g kokainu, které u něho byly zajištěny dne 26. 12. 2018, tedy v den policejního zásahu. Na podkladě výše uvedeného lze tedy jednoznačně uzavřít, že v daném případě nebyla naplněna negativní podmínka vylučující uložení trestu vyhoštění ve smyslu §80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku.
26. Nejvyšší soud dále shledal, že trest vyhoštění je trestem splňujícím hlediska §80 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný není občanem České republiky a uložení trestu vyhoštění bylo vyvoláno nutností chránit bezpečnost lidí a majetku nacházejících se na tomto území, a to zejména s ohledem na charakter trestné činnosti, pro kterou byl obviněný pravomocně odsouzen. Současně nelze pominout ani skutečnost, že se obviněný předmětné trestné činnosti dopustil nedlouho po svém předchozím odsouzení za trestnou činnost drogového charakteru.
27. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným důvodům je tak obviněnému uložený trest vyhoštění na dobu 10 let třeba považovat za jednoznačně přípustný, jehož uložení bylo vedeno zájmem na zajištění ochrany osob zdržujících se na území České republiky před případným dalším delikventním jednáním ze strany obviněného. Jelikož odvolací soud při ukládání trestu obviněnému uložil přípustný druh trestu, jenž byl vyměřen v souladu s jeho zákonným rozpětím podle §80 odst. 2 tr. zákoníku v délce 10 let, nebyly dovolatelem uplatněné námitky shledány důvodnými.
V.
Závěrečné shrnutí
28. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Ačkoli obviněný své námitky subsumoval pod správný dovolací důvod, byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněného odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík