ECLI:CZ:NS:2019:11.TUL.1.2019.1
sp. zn. 11 Tul 1/2019-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 v trestní věci obviněného V. V. , nar. XY, bytem XY, o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), takto:
I. Podle §174a odst. 7 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se návrh obviněného na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 6 To 68/2018, zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci předložil dne 20. 3. 2019 Nejvyššímu soudu návrh obviněného V., učiněný prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Prokopa Beneše, na určení lhůty podle §174a zákona o soudech a soudcích. Ze spisového materiálu vyplývá, že obhájce obviněného podal dne 14. 3. 2019 k Vrchnímu soudu v Olomouci „návrh na vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení“. V rámci svého podání velmi obsáhle odůvodnil svůj postup, pramenící ze situace, kdy proti jeho klientovi je vedeno trestní řízení, jež bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 43 T 5/2018 podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno. Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal státní zástupce stížnost, k níž Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 68/2018 napadené rozhodnutí zrušil a přikázal nalézacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Obhájce po seznámení se s obsahem usnesení Vrchního soudu v Olomouci vznesl obavy z nestrannosti stížnostního soudu, které dovodil z odůvodnění jeho usnesení. Po velmi obsáhlé rekapitulaci okolností případu obhájce namítl, že vrchní soud ve svém rozhodnutí vyslovil mimo jiné názor, že je absolutně nepřijatelné, aby popsané jednání obviněných nebylo hodnoceno jako jednání kriminální…těžko totiž akceptovat, aby obžalobou popsané postupy obviněných byly považovány za legální a nepodléhající zákonným sankčním mechanismům . Takové hodnocení ze strany vrchního soudu za situace, kdy nebylo provedeno dokazování a obviněný neměl možnost se hájit, považuje za nepřípustné. Svým postupem vrchní soud v podstatě naznačil nalézacímu soudu, jak v budoucnu rozhodnout a porušil tak povinnost soudu postupovat nestranně vůči všem procesním stranám řízení. Z výše uvedených důvodů proto obhájce adresoval Vrchnímu soudu v Olomouci uvedený návrh na vyloučení soudců senátu 6 To z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho věci.
Na shora uvedený návrh bylo téhož dne reagováno předsedou senátu ve věci sp. zn. 6 To 68/2018 Mgr. Pavlem Göthem, který upozornil JUDr. Beneše, že jako obhájce zvolený dne 26. 2. 2019, nemá žádnou procesní možnost zpětně ovlivňovat již skončené stížnostní řízení, když v současné době se trestní spis nachází u Krajského soudu v Brně, kam byl vrácen 31. 10. 2018 a kde je plánováno hlavní líčení. Jelikož vrchní soud nevede ve věci žádné řízení a nelze ani ex post uplatnit námitku podjatosti, byl obhájce vyrozuměn, že o jeho návrhu nemůže být a ani nebude rozhodováno. Předseda senátu doplnil, že je povinností Vrchního soudu v Olomouci distancovat se od jakéhokoliv věcného posuzování trestní věci mimo stížnostní, popř. odvolací řízení. Nadto bylo poukázáno na neurčitost důvodů podjatosti, kterou obhájce toliko obecně založil na ustanovení §30 tr. ř.
Obviněný v návaznosti na toto vyjádření adresoval vrchnímu soudu prostřednictvím svého obhájce dne 18. 3. 2019 podání, které označil jako „návrh na procesní lhůty dle §174a zák. č. 6/2002 Sb.,“ a „stížnost“. Ve svém podání se neztotožnil s argumentací předsedy senátu, kdy je toho názoru, že za situace, kdy je na straně obviněného dán důvod nutné obhajoby, není datum zmocnění obhájce podstatné. V případě jeho návrhu ve smyslu §30 tr. ř. nejde o řízení jako takové, ale o možnou podjatost soudců, kteří vydali zrušující usnesení a u nichž jsou dány pochybnosti o nestrannosti. Odmítá-li se vrchní soud návrhu věnovat, resp. o něm rozhodnout, je patrné, že budou tímto postupem vznikat průtahy. O návrhu by proto rozhodnuto být mělo a z daného důvodu vznesl požadavek k Nejvyššímu soudu ve smyslu §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích na určení lhůty k provedení procesního úkonu – konkrétně k rozhodnutí o návrhu na vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení ze dne 14. 3. 2019 a současně na přiznání náhrady nákladů řízení navrhovateli. Alternativně pak uvedl, že pokud by přípis předsedy senátu ze dne 14. 3. 2019 byl považován za způsob rozhodnutí podle §31 odst. 1 tr. ř., podává proti němu stížnost pro nepřezkoumatelnost.
Vrchní soud v Olomouci společně s předložením návrhu obviněného Nejvyššímu soudu učinil prostřednictvím předsedy senátu Mgr. Pavla Götha vyjádření, v němž zopakoval své přesvědčení, že nemůže, ba dokonce nesmí v dané fázi řízení o své podjatosti rozhodovat, neboť v trestní věci obviněného aktuálně není vedeno ani stížnostní, ani odvolací řízení a ve věci je činný Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně. Zpětné vznesení námitky podjatosti za této situace není možné. Stejně tak z logiky věci vyplývá, že pokud není u vrchního soudu vedeno žádné řízení, nemůže docházet k jakýmkoliv průtahům, které ostatně ani nebyly konkretizovány.
Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4, část věty před středníkem, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), dospěl k závěru, že návrh obhájce obviněného není důvodný.
Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává, o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Na druhé straně je postup ve smyslu určení lhůty třeba omezit výhradně jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy, aniž by tímto rozhodnutím došlo k porušení Ústavou a zákonem zaručené nezávislosti procesního soudu při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu bylo stanoveno, jaké procesní úkony má za řízení učinit, a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Výše uvedené vyplývá z požadavku na výkon soudnictví nezávislými soudy a soudci (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích).
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisového materiálu zjištěno, že v předmětné trestní věci probíhá v současné době trestní řízení před soudem prvního stupně, kterým je Krajský soud v Brně, jenž po zrušení svého předchozího rozhodnutí o zastavení trestního řízení nově projednává věc, k čemuž již nařídil hlavní líčení. Z daného důvodu proto nebyl a ani nemohl být Vrchním soudem v Olomouci předložen Nejvyššímu soudu příslušný trestní spis. Tento postup by přitom měl být pro rozhodnutí o určení lhůty klíčový, neboť pouze při znalosti spisového materiálu bude zpravidla možné posoudit, zda požadovaný procesní úkon má být proveden a v jakém časovém horizontu. Po seznámení se s obsahem předložených materiálů však Nejvyšší soud dovodil, že vyžádání trestního spisu od krajského soudu není třeba, neboť veškeré podstatné skutečnosti pro učinění rozhodnutí vyplývají z podání obhájce a obviněného, jakož i z vyjádření předsedy senátu vrchního soudu.
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že průtahy řízení, k jejichž odstranění je institut určení lhůty vytvořen, mohou vznikat pouze tam, kde je vedeno příslušné řízení. V případě obviněného je toto aktuálně vedeno v důsledku zrušujícího usnesení vrchního soudu před Krajským soudem v Brně. Ten je proto v současné době jediným příslušným orgánem k činění procesních úkonů, ať již ze své vlastní iniciativy či na žádost procesních stran. Je to tedy krajský soud, vůči němuž by případné návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu mohly být směřovány. Jinými slovy, pouze u krajského soudu může ve stávající chvíli docházet k průtahům, na jejichž odstranění může mít obviněný zájem. Existenci takových skutečností však svým návrhem nenapadá.
Pokud obviněný namítá, že pro podstatu trestního řízení má význam určení podjatosti senátu 6 To Vrchního soudu v Olomouci, nelze jeho argumentaci přisvědčit. V tomto směru nelze než odkázat na velmi pregnantní vyjádření předsedy senátu vrchního soudu, který sumarizoval postup obhajoby, jež námitku podjatosti vznesla až 14. 3. 2019, přičemž trestní spis byl krajskému soudu vrácen i s příslušným zrušujícím usnesením dne 31. 10. 2018. Je neakceptovatelné, aby námitky podjatosti, jejichž stěžejním účelem je vyloučení určitých osob či orgánů před projednáním a rozhodnutím věci, byly vznášeny až dodatečně, např. v odvislosti na spokojenost příslušné procesní strany s daným rozhodnutím či ve snaze uměle vytvářet překážky rychlého projednání věci, např. v důsledku změn v osobě obhájce. Ačkoliv sice nelze vyloučit, že procesní strana se může o důvodech podjatosti dozvědět až zpětně, na takové případy pamatuje právní řád stanovením důvodů řádných a mimořádných opravných prostředků (typicky §258 odst. 1 písm. a) a §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.). Obviněnému proto nic nebrání, aby případně své námitky uplatnil v pozdějších stadiích trestního řízení. V současné chvíli však jeho námitky adresované Vrchnímu soudu v Olomouci nejsou za situace, kdy tento není věcně legitimován a nevede ve věci obviněného žádné řízení, opodstatněné.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že postup Vrchního soudu v Olomouci při vypořádání se s podáním obviněného, resp. jeho obhájce, považuje za zcela adekvátní a postačující, neboť odůvodnění, které procesní straně zaslal předseda senátu, bylo zcela vyčerpávající. Pokud obhajoba namítá, že v daném duchu nebyla vhodná doporučující poznámka předsedy senátu o koncentraci obhájce na nastávající hlavní líčení, Nejvyšší soud takový názor nesdílí. Je zřejmé, že vzhledem k povaze projednávané trestné činnosti, dotýkající se tzv. solárních elektráren, se jedná o vysoce sofistikovanou problematiku, k níž musí jak orgány činné v trestním řízení, tak procesní strany, přistupovat s maximální pozorností. Jakkoliv tedy Nejvyšší soud chápe snahu obhajoby nezanedbat žádnou z možností aktivní obrany, je třeba si uvědomit, že právě postup, jímž se nedůvodně domáhá odstranění průtahů určením lhůty, by ve stávající fázi trestního řízení vedeného krajským soudem, který disponuje příslušným spisovým materiálem, spíše evokoval snahu o umělé vytváření překážek rychlého a hospodárného projednání věci.
Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud návrh obviněného podle ustanovení §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl. Současně bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů řízení, a to tak, že navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 4. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.