ECLI:CZ:NS:2019:11.TUL.3.2019.1
sp. zn. 11 Tul 3/2019-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 v trestní věci obviněného J. B. , nar. XY, trvale bytem XY, o návrhu obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), takto:
I. Podle §174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh obviněného na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 6 To 47/2018, zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 T 3/2015, byl obviněný J. B. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 7 VZV 18/2012, pro jednání kvalifikované jako legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 134/2002 Sb., neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž je obviněný stíhán.
2. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 6 To 47/2018, byl poté výše citovaný rozsudek krajského soudu z podnětu odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ve vztahu k osobě obviněného podle §258 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu v celém rozsahu zrušen s tím, že podle §259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
3. Dne 9. 9. 2018 podal obviněný J. B. Vrchnímu soudu v Praze návrh na zastavení řízení (správně trestního stíhání) vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2015, neboť porovnáním způsobu doručení listiny Vrchního státního zastupitelství, podepsané A. H., z níž lze usuzovat, že jde o odvolání, a doručující osoby, se zákonnými pravidly pro platné a účinné právní jednání (odvolání) a jeho doručení má za to, že k této listině nelze jako k platnému odvolání státního zástupce přihlížet, pročež je na místě řízení u odvolacího soudu zastavit. Předmětné podání totiž dle obviněného bylo učiněno osobami (Vrchním státním zastupitelstvím a A. H.), které jsou odlišné od účastníka řízení a nejsou tak oprávněny podat účinné odvolání. Jelikož je způsob právního jednání kogentně stanoven zákonem, jsou zákonné následky, jež se s takovým jednáním pojí, dle obviněného dány jen za splnění těchto zákonných podmínek. Za tohoto stavu obviněný navrhl, aby Vrchní soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 6 To 47/2018 vydal usnesení, že se řízení v této věci zastavuje.
4. Jelikož se vrchní soud i přes rozhodnutí o odvolání státního zástupce proti rozsudku krajského soudu návrhem obviněného na zastavení řízení (resp. trestní stíhání) dle jeho tvrzení nezabýval, a to ani formou řešení tzv. předběžné otázky, podal dne 27. 5. 2019 Vrchnímu soudu v Praze podle §174a odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o soudech a soudcích“) , návrh na určení lhůty pro rozhodnutí o jeho dříve podaném návrhu na zastavení řízení ze dne 9. 9. 2018.
5. Dne 30. 5. 2019 zaslal Vrchní soud v Praze obviněnému sdělení, že v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne doručení jeho návrhu soud neprovede požadované procesní úkony, neboť by obviněným požadovaný postup odporoval zákonné úpravě trestního řízení soudního. Rozhodnutí o případném zastavení trestního stíhání není podle odvolacího soudu řízením návrhovým, pročež se ani v přezkoumávané trestní věci nepředpokládá reakce orgánu činného v trestním řízení spočívající v pozitivním nebo negativním rozhodnutí o návrhu, popř. též vyrozumění o stanovisku odvolacího soudu. S ohledem na důvody vedoucí k vydání zrušujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 6 To 47/2018, by jakékoli jiné rozhodnutí odvolacího soudu bylo zcela předčasné a nezákonné. Současně odvolací soud obviněného vyzval, aby po poradě se svým obhájcem písemně sdělil, zda i nadále na svém návrhu podle §174 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, učiněném dne 27. 5. 2019, trvá.
6. Dne 5. 8. 2019 obviněný J. B. prostřednictvím Krajského soudu v Plzni odvolacímu soudu sdělil, že na svém původním návrhu na zastavení řízení nadále trvá, když na tomto svém stanovisku setrval i v rámci svého písemného podání ze dne 6. 8. 2019.
7. Nejvyšší soud, který je jako soud nejblíže vyššího stupně věcně i místně příslušný k projednání návrhu podle §174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že návrh obviněného J. B. na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchním soudem v Praze není důvodný.
8. Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
9. Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určení lhůty, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
10. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejedná se přitom o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, nýbrž o řízení sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž tento návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, čímž bude současně zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu v rámci vedeného řízení dojít.
11. Současně je přitom třeba vzít v úvahu skutečnost, že soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy, přičemž soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Za tohoto stavu tak mimo jiné platí, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, což platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
12. Jak již bylo konstatováno shora, v posuzovaném případě se k návrhu obviněného vyjádřil i Vrchní soud v Praze, dle kterého nelze obviněným požadovaný procesní úkon v podobě zastavení trestního stíhání provést, neboť by takový postup odporoval zákonné úpravě trestního řízení soudního. Rozhodnutí o případném zastavení trestního stíhání přitom není dle vrchního soudu řízením návrhovým, pročež se v přezkoumávané trestní věci ani nikterak nepředpokládá reakce orgánu činného v trestním řízení spočívající v pozitivním nebo negativním rozhodnutí o návrhu či jakékoli vyrozumění o stanovisku odvolacího soudu. Pakliže se tedy obviněný domáhá zastavení trestního stíhání, bylo by s přihlédnutím k důvodům vedoucím k vydání zrušujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 6 To 47/2018, jakékoli jiné rozhodnutí odvolacího soudu předčasné a zcela nezákonné.
13. Nejvyšší soud pak v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny relevantní skutečnosti vztahující se k podanému návrhu obviněného a dospěl k závěru, že v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 6 To 47/2018 k žádným průtahům nedošlo. Vrchní soud v Praze v rámci řízení o odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze proti zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 T 3/2015, postupoval (a to i s přihlédnutím k rozsahu dané věci a příslušného spisového materiálu čítajícího cca 33.000 textových stran) bez zbytečných průtahů, když o tomto řádném opravném prostředku rozhodl svým usnesením dne 15. 4. 2019. Pakliže odvolací soud v dané věci shledal podmínky pro postup podle §258 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu, tj. pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí podle §259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. řádu, je již z tohoto postupu samotného zcela zjevné, že jím nebyly shledány zákonné podmínky pro případné zastavení trestního stíhání, kterak se toho obviněný svým návrhem ze dne 9. 9. 2018 domáhal. Za situace, kdy návrh obviněného na zastavení trestního stíhání byl učiněn dříve, než odvolací soud v dané věci přistoupil k rozhodnutí o podaném odvolání, je zcela zřejmé, že se v rámci svých úvah, jež jsou nedílnou součástí jeho rozhodovací činnosti, zaobíral všemi možnými eventualitami danými zákonem stran možného rozhodnutí o tomto opravném prostředku, tedy i případným zrušením odvoláním napadeného rozsudku a následným zastavením trestního stíhání, pakliže by shledal za splněnou některou z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně ve smyslu §223 odst. 1, 2 tr. řádu. Jestliže však takovýto procesní postup nebyl odvolacím soudem zvolen a po zrušení napadeného rozsudku byla naopak daná věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, je zjevné, že vrchním soudem nebyly shledány zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání, tedy pro postup navrhovaný obviněným, aniž by bylo třeba o tomto jeho návrhu v rámci odvolacího řízení explicitně rozhodovat. Nevyhovění návrhu obviněného je totiž jednoznačně seznatelné ze způsobu, jímž se vrchní soud vypořádal s podaným odvoláním státního zástupce, aniž by bylo třeba daný návrh obviněného samostatným výrokem jakkoli zamítat či jeho nedůvodnost v rámci vydaného rozhodnutí dále jakkoli odůvodňovat.
14. Jak nadto správně poukázal Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření adresovaném obviněnému, rozhodnutí o případném zastavení trestního stíhání není řízením návrhovým, pročež se v přezkoumávané trestní věci ani nepředpokládá reakce ze strany příslušného orgánu činného v trestním řízení, tj. odvolacího soudu, spočívající v pozitivním nebo negativním rozhodnutí o tomto návrhu obviněného, popř. jeho vyrozumění o stanovisku odvolacího soudu. S přihlédnutím k důvodům, které odvolací soud v dané trestní věci vedly k vydání jeho rozhodnutí ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 6 To 47/2018, jímž došlo ke zrušení zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 T 3/2015, a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, bylo by jakékoli jiné rozhodnutí, učiněné za tohoto právního stavu odvolacím soudem, třeba považovat za přinejmenším předčasné, avšak zcela jistě nezákonné, neboť vrácením věci soudu prvního stupně, aniž by byl v dané věci opětovně podán řádný opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, není odvolací soud orgánem příslušným k jakémukoli novému rozhodnutí ve věci samé.
15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že návrh obviněného J. B. ze dne 27. 5. 2019 jako nedůvodný zamítl, neboť nebylo shledáno, že by v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 6 To 47/2018 docházelo k průtahům, přičemž obviněným požadovaný procesní úkon v podobě zastavení trestního stíhání odvolacím soudem poté, co došlo ke zrušení odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nadto nepřichází v úvahu.
16. Současně bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, a to tak, že obviněný J. B. jako navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení případně vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce