ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.1.2019.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2019-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 2. 2019 stížnost obchodních společností R., , S. P., a E. – E. P. A., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, v trestní věci obviněných J. D. a spol. vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 12/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obchodních společností R., S. P., a E. – E. P. A., zamítá.
Odůvodnění:
Obchodní společnosti R., S. P., a E. – E. P. A., požádali samostatnými podáními ze dne 7. 12. 2018 (viz č. l. 10470, 10475, 10486 spisu) Vrchní soud v Olomouci, který koná pod sp. zn. 5 To 30/2018 odvolací řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015 [v trestní věci obviněných J. D. a spol., stíhaných pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku], o vydání finančních prostředků zajištěných v přípravném řízení. Konkrétně obchodní společnost R., požádala o vydání finančních prostředků ve výši 20 000 Eur, obchodní společnost S. P., požádala o vydání finančních prostředků ve výši 1 400 000 Kč a 19 300 Eur a obchodní společnost E. – E. P. A., požádala o vydání finančních prostředků ve výši 475 500 Kč.
O těchto žádostech rozhodl předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci usnesením ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, tak, že je podle §80 odst. 1 tr. ř. a contrario zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že finanční prostředky, na něž si činí nárok společnosti R., a E. – E. P. A., byly v přípravném řízení zajištěny při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 5. 2. 2013 na adrese M., O., v kanceláři č. XY, přičemž k této kanceláři měla nájemní vztah toliko společnost E. – E. P. A. Při prohlídce bylo dále zjištěno, že danou kancelář užívá obviněná J. K. V trezoru v kanceláři č. XY byla nalezena a zajištěna hotovost ve výši 475 500 Kč a 54 870 EUR. Co se týče finančních prostředků nárokovaných společností S. P., tyto byly v přípravném řízení zajištěny při domovní prohlídce dne 5. 2. 2013 na adrese XY, O., za účasti obviněné J. K. v trezoru v bytě, který jmenovaná obviněná užívala, a to ve výši 2 363 500 Kč a 3 230 EUR. Finanční hotovost ve výši 19 300 EUR, kterou dále tato společnost požaduje, byla zajištěna na již shora uvedené adrese M., O. Vrchní soud v Olomouci zdůraznil, že finanční prostředky zajištěné při domovní prohlídce u obviněné J. K. na adrese XY, O., v celkové výši 2 363 500 Kč byly rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015, jmenované obviněné podle §71 odst. 1 tr. zákoníku propadnuty jako náhradní hodnota, z čehož podle jeho mínění plyne, že společností S. P., nárokovaná částka ve výši 1 400 000 Kč byla předmětem zmíněného rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto v této části nemohlo být žádosti již z tohoto důvodu vyhověno. Ohledně finanční hotovosti ve výši 19 300 EUR, jež si nárokuje společnost S. P., soud podotkl, že řízení nebylo dosud pravomocně skončeno a státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněných, proto nelze učinit jednoznačný závěr, že již nepřichází v úvahu propadnutí či zabrání dotčených finančních prostředků. Navíc nebylo ani jednoznačně prokázáno, komu dotčené finanční prostředky náleží, neboť byly zajištěny v kanceláři č. XY, ke které má nájemní vztah toliko společnost E. – E. P. A., avšak ze spisového materiálu se podává, že danou kancelář a trezor mělo využívat několik obchodních společností. Nadto je z předloženého spisu patrná i vzájemná osobní propojenost dotčených společností s osobami obviněných v předmětné trestní věci. Odvolací soud proto uzavřel, že vydání požadovaných finančních prostředků je předčasné, neboť věc nebyla dosud pravomocně ukončena a není vyloučeno, že tyto finanční prostředky mohou být předmětem propadnutí či zabrání.
Proti tomuto usnesení podali obchodní společnosti R., S. P., a E. – E. P. A., stížnost, v níž shodně namítly, že Vrchní soud v Olomouci svůj závěr ohledně nevrácení zajištěných finančních prostředků opírá o skutečnosti, které nejsou v rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015, výslovně uvedeny a nejsou seznatelné, neboť z obsahu daného rozsudku výslovně nevyplývá, že požadované konkrétní částky jsou předmětem jeho rozhodnutí. Stěžovatelé jsou proto názoru, že vrchní soud rozhodoval v rozporu s §80 odst. 1 tr. ř., když nepřiléhavě použil v napadeném rozhodnutí výklad a contrario. Není-li v rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015, výslovně uveden právní režim nakládání s předmětnou finanční hotovostí, je podle nich výsledkem aplikace §80 odst. 1 tr. ř. jediný možný závěr, a to že uvedených finančních prostředků není pro řízení již třeba. Žadatelé jsou přesvědčeni, že absence podstatných obsahových náležitostí odůvodnění citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, je excesem, který svým významem dosahuje ústavně právní roviny a ve svém důsledku znamená porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z uvedených důvodů proto závěrem stížnosti obchodní společnosti R., S. P., a E. – E. P. A., navrhly , „…aby Nejvyšší soud ČR zrušil Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 5 To 30/2018- 10502 ze dne 3. 1. 2019, jako nezákonné. “
Nejvyšší soud přezkoumal podanou stížnost v intencích §147 odst. 1 tr. ř. a dospěl k závěru, že stížnost je přípustná, byla podána včas a oprávněnými osobami, avšak není důvodná.
Stěžovatelům je třeba dát za pravdu v tom, že v rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015, není expressis verbis uveden výrok o tom, jak má být s dotčenými finančními hotovostmi dále naloženo. Přesto však Nejvyšší soud shledal, že s ohledem na to, že v předmětné trestní věci nebylo dosud vydáno pravomocné rozhodnutí (veřejné zasedání odvolacího soudu je nařízeno na dny 6., 7. a 20. 3. 2019 - viz č. l. 10 492 a násl. spisu), nelze považovat stížnostmi napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, za nesprávné. Vzhledem ke skutečnosti, že dané trestní řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, není možno jednoznačně uzavřít, že předmětných věci není už k dalšímu řízení třeba a že lze vyloučit případné propadnutí či zabrání dotčených finančních prostředků, jejichž vrácení se obchodní společnosti R., S. P., a E. – E. P. A., domáhají (viz §80 odst. 1 věta první tr. ř.). K tomu srov. též oprávnění soudu ve smyslu ustanovení §230 odst. 2 tr. ř., a oprávnění státního zástupce podle §239 odst. 1 tr. ř. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru v zásadě možno odkázat, správně uvedl, že v trestním řízení dosud ani nebylo bez pochybností prokázáno, komu dotčené finanční prostředky náleží, a že je navíc z učiněných skutkových zjištění patrná i vzájemná propojenost daných společností s osobami obviněných. V tomto směru nelze přehlédnout ani to, že obviněné J. K. bylo uloženo propadnutí náhradní hodnoty ve výši 2 363 500 Kč a 3 230 Euro.
Nejvyšší soud proto přisvědčil názoru Vrchního soudu v Olomouci v tom, že vydání požadovaných finančních prostředků by za této situace bylo předčasné, neboť věc nebyla dosud pravomocně ukončena a nelze s určitostí vyloučit, že by požadované finanční prostředky mohly být předmětem propadnutí či zabrání.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obchodním společnostem R., S. P., a E. – E. P. A., nic nebrání v tom, aby po pravomocném skončení trestního stíhání ve věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 12/2015, a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 To 30/2018, resp. trestního řízení v této věci, podle výsledku řízení opětovně požádali o vrácení předmětných finančních prostředků.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než stížnost obchodních společností R., S. P., a E. – E. P. A., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnout jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu