ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.2.2019.1
sp. zn. 11 Tvo 2/2019-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 2. 2019 stížnost obviněného D. H. N., nar. XY, občana Vietnamské socialistické republiky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 To 59/2018-3677, a rozhodl, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 To 59/2018-3677, rozhodl Vrchní soud v Praze podle §72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. o ponechání shora jmenovaného obviněného ve vazbě pro trvající důvody uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř.
2. Proti usnesení podal dne 14. 12. 2018 obviněný prostřednictvím své obhájkyně stížnost, kterou přes avizování, že tak učiní, nikterak nezdůvodnil (č. l. 3688).
3. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
4. Předně je třeba zdůraznit, že v době rozhodování Nejvyššího soudu o této stížnosti již institut vazby u obviněného pominul, neboť dne 21. 1. 2019 Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci rozsudkem, č. j. 11 To 59/2018-3729, v jehož rámci zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněného. Právní moci tak nabyl odsuzující rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 6 T 28/2018-3503, jímž mj. byl obviněný D. H. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V době rozhodování Nejvyššího soudu již tedy jmenovaný není omezen na svobodě vazebním institutem, ale na základě pravomocného rozhodnutí uloženým trestem odnětí svobody.
5. Pro úplnost a s ohledem na přezkum předchozího postupu vrchního soudu při rozhodování o trvání vazby zejména v rovině případného narušení práv obviněného, Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k následujícímu závěru. Lze shrnout, že Vrchní soud v Praze, jakožto soud odvolací ve věci obviněného, proti němuž bylo trestní řízení vedeno jako proti osobě omezené na osobní svobodě vazbou, postupoval v intencích §72 odst. 1 tr. ř. stanovené povinnosti přezkoumat nejpozději každé tři měsíce od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě a rozhodnout o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění na svobodu. V tomto směru byly veškeré k tomu stanovené lhůty dodrženy, když obviněný byl vzat do vazby z důvodů v §67 písm. a), c) tr. ř. dne 28. 6. 2017 a k poslednímu rozhodnutí o jejím trvání došlo ze strany Krajského soudu v Praze dne 17. 9. 2018, usnesením č. j. 6 T 28/2018-3470, které nabylo právní moci téhož dne. Vrchní soud v Praze setrval ve svém rozhodnutí na existenci důvodů vazby útěkové, jakož i předstižné, kdy konstatoval důvodné obavy z útěku, resp. skrývání se obviněného v rámci probíhajícího trestního řízení, v jehož rámci byl v dané době nepravomocně uznán vinným ze spáchání závažné trestné činnosti a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 9 let. Při propuštění z vazby na svobodu by tak byla dána důvodná obava, že se bude vyhýbat kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, resp. nenastoupí výkon trestu v citelné délce, o to více, že se jedná o cizího státního příslušníka. Stejně tak byla důvodnou shledána obava z možného pokračování v páchání trestné činnosti na svobodě za účelem obstarání si finančních prostředků, kdy tyto sklony obviněný projevil již dříve, neboť v minulosti byl odsouzen a potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody pro zločin loupeže a nyní projednávanou trestnou činnost spáchal ve zkušební době podmíněného propuštění.
6. Nejvyšší soud se s daným hodnocením vrchního soudu plně ztotožnil, kdy takovéto závěry byly prezentovány stručně a výstižně, při respektování veškerých okolností případu a osobních poměrů obviněného, mimo jiné obhajobou prezentovaných zdravotních problémů pramenících ze snahy o sebepoškození. Pro stručnost, lze v plném rozsahu odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se Nejvyšší soud ztotožnil. Lze též doplnit, že vrchní soud postupoval správně rovněž v procesní rovině rozhodnutí, které učinil v rámci neveřejného zasedání, když vazebního zasedání se obviněný odmítl zúčastnit.
7. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 To 59/2018-3677, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce