ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.3.2019.1
sp. zn. 11 Tvo 3/2019-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 3. 2019 stížnosti obviněného P. K., nar. XY, a matky obviněného I. R. , nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 3 To 131/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněného P. K. a jeho matky I. R. zamítají.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 50 T 5/2015, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 5 To 20/2016, byl P. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §140 odst. 3 a za použití §54 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody ve výměře 28 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a současně byl podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázán povinností zaplatit poškozeným způsobenou škodu.
2. Dne 31. 7. 2018 podal odsouzený P. K. prostřednictvím své obhájkyně ke Krajskému soudu v Ostravě návrh na povolení obnovy řízení. Již v tomto návrhu vznesl námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Renatě Gilové. Dne 5. 9. 2018 odsouzený P. K. prostřednictvím své obhájkyně námitku podjatosti doplnil a rozšířil na všechny členy senátu 50 T, rozhodující ve věci sp. zn. 50 T 5/2015, tedy i vůči osobám přísedících Mgr. Jarmile Absolonové a Martinovi Tomšů. Dne 10. 9. 2018 dále vznesla námitku podjatosti vůči JUDr. Renatě Gilové i matka odsouzeného I. R. Dne 19. 9. 2018 P. K. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Rejžkové námitku podjatosti ještě doplnil. Rovněž jeho matka I. R. dne 20. 9. 2018 námitku podjatosti dále doplnila.
3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 50 T 5/2015, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o tom, že předsedkyně senátu JUDr. Renata Gilová a členové senátu Mgr. Jarmila Absolonová a Martin Tomšů nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného P. K., konkrétně v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 5/2015, neboť zde nejsou důvody uvedené v §30 odst. 1, odst. 2 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený P. K. prostřednictvím své obhájkyně stížnost doplněnou přílohami (č.l. 8040) a stejně tak podala prostřednictvím své advokátky stížnost i jeho matka I. R. (č.l. 8067). Navíc P. K. svou stížnost ještě dne 28. 10. 2018 doplnil (č.l. 8077), načež byl spisový materiál předložen Vrchnímu soudu v Olomouci (8075). Dne 31. 10. 2018 vznesl odsouzený P. K. prostřednictvím své obhájkyně novou námitku podjatosti, a to vůči osobě předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Václava Čapky a členů senátu 3 To, tj. vůči osobám soudců Mgr. Petra Andrese a JUDr. Vladimíra Hendrycha (č.l. 8111). Téhož dne vznesla námitku podjatosti, prostřednictvím své právní zástupkyně, rovněž matka odsouzeného I. R. (č.l. 8120).
5. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 3 To 131/2018, rozhodl, že podle §31 odst. 1 tr. řádu nejsou předseda senátu JUDr. Václav Čapka a soudci Mgr. Petr Adres a JUDr. Vladimír Hendrych vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 131/2018, ani v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 5/2015, a to z důvodů uvedených v §30 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal dne 10. 1. 2019 odsouzený P. K. v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Rejžkové stížnost, v níž zopakoval, že považuje za podjatého nejen soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Václava Čapku, ale v důsledku kolegiálních vztahů na pracovišti i ostatní soudce senátu 3 To, tj. Mgr. Petra Andrese a JUDr. Vladimíra Hendrycha, neboť kolegialita nedovolí těmto soudcům vyslovit názor, který by odporoval názoru předsedy senátu.
7. Důvody pro vyloučení JUDr. Václava Čapky odsouzený spatřuje v tom, že během veřejného zasedání vůči němu argumentoval v osobní rovině a zcela nedůvodně se dopustil invektiv i vůči jeho obhájkyni. To, že jeho obhájkyně využila práva podat námitku podjatosti, si předseda senátu vzal osobně, což svědčí o osobní antipatii vůči její osobě, jakož i o tom, že celkově není nestranný a objektivní. Dále se jmenovaný předseda senátu v napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci nevypořádal se stěžovatelovými námitkami, a to buď vůbec, nebo velmi povšechně, v důsledku čehož v podstatě nelze zjistit důvody, pro které se JUDr. Václav Čapka nevyloučil z projednávané věci. Navíc z odůvodnění napadeného usnesení nelze rozlišit úvahy vrchního soudu od argumentace Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, argumentace P. K. či jeho matky, takže v konečném výsledku se předmětné rozhodnutí jeví jako zmatečné.
8. Ve své stížnosti odsouzený dále uvádí, že o podjatosti JUDr. Václava Čapky svědčí mimo jiné i skutečnost, že ignoroval žádost matky obviněného na zachování důkazu v podobě nekroptického (histologického) materiálu odebraného při (re)pitvě č. XY a XY, a neučinil žádné opatření k jeho uchování. Současně odsouzený vyjádřil nesouhlas s argumentací vrchního soudu o tom, že soudci nepřísluší o této otázce rozhodovat s tím, že ustanovení §115 tr. řádu svěřuje odpovídající oprávnění pouze státnímu zástupci. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že po podání obžaloby o dispozicích s důkazy rozhoduje pouze soud, přičemž argumentace §115 tr. řádu na dispozici s nekroptickým materiálem nedopadá. V této souvislosti se stěžovatel prostřednictvím podaného opravného prostředku Nejvyššího soudu přímo dotazuje, kdo je oprávněn k rozhodnutí o uložení a uchování takovéhoto materiálu.
9. Odsouzený P. K. na několika místech podané stížnosti poukázal mimo jiné na skutečnost, že vrchní soud nekorektně konstatoval obsah odkazovaného vyjádření a dal obsahu sdělení svůj vlastní význam. Stěžovatel např. nikdy nezpochybnil dokazování záznamy telekomunikačního provozu, nicméně tvrdí, že soudy nevycházely z obsahu těchto záznamů, ale z jejich přepisů, které deformovaly faktický obsah hovorů v jeho neprospěch. Stejně tak JUDr. Václav Čapka vyslovil závěry o nezákonnosti posudků MUDr. Radka Matlacha a MUDr. Igora Fargaše, aniž by pregnantně vysvětlil, z jakého důvodu jedny posudky preferuje a jiné nikoliv.
10. V doplnění své stížnosti ze dne 14. 1. 2019 odsouzený ještě doplnil část své argumentace, která se týká jeho názoru na předpojatost JUDr. Václava Čapky vůči jeho obhájkyni. Zdůraznil, že na stránkách www.tn.cz není zveřejněn žádný článek, kde by JUDr. Jana Rejžková hovořila v souvislosti s jeho případem o „justičním zločinu“ , a rovněž není z veřejného prostoru zjištěno, že by jeho obhájkyně „vedla masivní mediální dehonestaci rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci“ . Odsouzený v této souvislosti pouze připustil, že jeho obhájkyně několikrát žádala server tn.cz o opravu jejích údajných slov, čemuž bylo vždy vyhověno.
11. Z výše uvedených důvodů P. K. objektivně dovodil přítomnost předsudků a zaujatosti JUDr. Václava Čapky vůči jeho osobě, potažmo i vůči jeho obhájkyni či znalcům, kteří vypracovali znalecké posudky na jeho žádost. Z těchto důvodů setrval na své námitce podjatosti, a Nejvyššímu soudu navrhnul, aby jako stížnostní soud rozhodl o vyloučení JUDr. Václava Čapky z vykonávání úkonů trestního řízení, stejně jako o vyloučení Mgr. Petra Adrese a JUDr. Vladimíra Hendrycha, a to v řízení o stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 50 T 5/2015, neboť v případě JUDr. Václava Čapky jsou zde dány důvody uvedené v §30 odst. 1, odst. 2 tr. řádu, a v případě soudců Mgr. Petra Adrese a JUDr. Vladimíra Hendrycha důvody §30 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. řádu.
12. Stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 3 To 131/2018, podala prostřednictvím své právní zástupkyně rovněž matka odsouzeného I. R. Ta ve své stížnosti vznesla v podstatě dvě námitky, a to, že se předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci řádně nevypořádal s námitkou podjatosti soudkyně JUDr. Renaty Gilové, když uvedl, že z protokolů (nikoli ze zvukového záznamu) nebylo zjištěno ničeho, co by svědčilo o podjatosti této soudkyně. Následně se ohradila i proti tomu, že JUDr. Gilová nedala souhlas se zkoumáním nekroptických preparátů znalcům obhajoby, byť znalcům obžaloby tyto vzorky vydala. Tím dala najevo, že straní znalcům obžaloby, čímž narušila právo na rovnost stran. V této souvislosti stěžovatelka mimo jiné klade otázku, který subjekt nese odpovědnost za zničení tohoto biologického důkazu.
13. Současně I. R. odkázala mimo jiné i na ustanovení §367 a §368 tr. zákoníku, tedy na zákonnou povinnost překazit páchaný trestný čin a zákonnou povinnost spáchaný trestný čin oznámit, neboť je přesvědčena o tom, že JUDr. Renata Gilová i JUDr. Václav Čapka měli povinnost tento materiál zajistit. Skutečnost, že ani jeden senát vedený těmito předsedy nedal podnět k takovému prošetření, tak stěžovatelka považuje rovněž za projev jejich podjatosti. Nejen senát krajského, ale i vrchního soudu, který nevyhověl její žádosti o předání histologických preparátů do jiného ústavu, jak bylo požadováno i obhajobou odsouzeného, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí ani neřeší otázku zničení těchto vzorků, tímto způsobem dle stěžovatelky brání průchodu spravedlnosti v kauze jejího syna.
14. Vzhledem k předchozímu, jakož i současnému postoji soudce JUDr. Čapky a celého senátu Vrchního soudu v Olomouci č. 3 To, nelze očekávat nestrannost při rozhodování o stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 50 T 5/2015. Z tohoto důvodu I. R. Nejvyššímu soudu navrhla, aby rozhodl o vyloučení celého senátu 3 To, tj. soudců JUDr. Václava Čapky, Mgr. Petra Adrese a JUDr. Vladimíra Hendrycha z vykonávání úkonů trestního řízení odsouzeného P. K., a to v řízení o stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 50 T 5/2015, jakož i v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 5/2015, a to z důvodů uvedených v §30 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. řádu.
15. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti odsouzeného P. K. i jeho matky I. R., které podali prostřednictvím svých obhájců, resp. právních zástupců, nejsou důvodné.
16. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle §30 odst. 1 až odst. 3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
17. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
18. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného případu je přitom zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 3 To 131/2018, k závěru, že zde podle §31 odst. 1 tr. řádu nejsou předseda senátu JUDr. Václav Čapka a soudci Mgr. Petr Andres a JUDr. Vladimír Hendrych vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, a to jak v trestní věci odsouzeného P. K. vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 131/2018, tak v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 5/2015, a to z důvodů uvedených v §30 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. řádu, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
19. Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, z jakých důvodů nejsou předseda senátu JUDr. Václav Čapka a další dva členové senátu 3 To vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci odsouzeného P. K., neboť prověřil, že žádný z nich nemá jakýkoli poměr k projednávané věci či k osobám, jichž se rozhodování v dané věci přímo dotýká, k jejich zástupcům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nejvyšší soud rovněž neshledal, že by jmenovaný předseda senátu, jakož i další členové senátu 3 To, byli v projednávané věci dříve činní v roli státního zástupce, policejního orgánu, obhájce nebo jako zmocněnci poškozeného, nebo že by se účastnili některého z úkonů přípravného řízení ve smyslu §30 odst. 2 tr. řádu, popř. rozhodování ve věci u soudu nižšího stupně.
20. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v postupu předsedy senátu odvolacího soudu nelze v daném případě spatřovat jakékoli známky jeho osobní podjatosti vůči osobám odsouzeného P. K., ani vůči jeho obhájkyni JUDr. Janě Rejžkové ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu. Odchylný právní názor senátu odvolacího soudu od právního názoru obhajoby ve vztahu k posouzení viny odsouzeného nelze sám o sobě považovat za projev podjatosti předsedy senátu vůči odsouzenému či jeho obhájkyni, neboť odvolací soud svůj postup v dané věci podrobně odůvodnil a s tímto odůvodněním odsouzeného prostřednictvím jeho obhájkyně vždy řádně seznámil.
21. Nejvyšší soud předně odmítá stěžovatelovy subjektivní námitky, že Vrchní soud v Olomouci se s jeho námitkami vypořádal velmi povšechně, popř. se s nimi nevypořádal vůbec, nebo dokonce, že z odůvodnění jeho rozhodnutí nelze rozlišit jeho úvahy od argumentace Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, takže v konečném důsledku toto odůvodnění označil jako zmatečné. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu naopak konstatuje, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci velmi pečlivě strukturoval odůvodnění napadeného rozhodnutí, když z jeho textu jasně vyplývá, že se zabýval nejen otázkou poměru k osobě P. K., ale velmi pečlivě se vyjádřil i ke svému poměru k JUDr. Janě Rejžkové. Pro stručnost však odkázal na příslušnou část rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 5 To 20/2016 (s. 109 – 110), stejně jako na vyjádření předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci ke stížnosti obhájkyně JUDr. Rejžkové (č.l. 7366) a mimo to i na odpovídající část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1593/2016-III-475. V ní dovolací soud odmítl jakékoli úvahy o podjatosti předsedy odvolacího soudu vůči obhájkyni P. K., a to i přesto, že se zjevně dopustila zcela nevhodných poznámek na adresu postupu soudů prvního a druhého stupně (na které byla mimo jiné upozorněna v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 5 To 66/2015). V podobném duchu se vyslovil rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1799/17, neboť ani on v posuzované otázce neshledal ze strany obecných soudů žádná protiústavní pochybení.
22. Rovněž procesní námitky stěžovatele P. K. vůči způsobu, kterak soudy nižších stupňů vyhodnotily shromážděné důkazy, zejména znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracované MUDr. Radkem Matlachem a MUDr. Igorem Fargašem v kontextu všech provedených důkazů, je třeba odmítnout, stejně jako výhrady odsouzeného stran provedení důkazu záznamy telekomunikačního provozu, když namítal, že soudy nevycházely z obsahu záznamů telekomunikačního provozu, nýbrž toliko z přepisů těchto záznamů, o kterých se však domnívá, že jeho tvrzení deformovaly. K této námitce se přitom naposledy písemně a zcela přiléhavým způsobem vyjádřil Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení pod bodem 15, na které tak lze v tomto ohledu zcela odkázat.
23. Znovu vznesené procesní námitky odsouzeného P. K. namířené vůči údajnému vyhodnocení provedených důkazů v jeho neprospěch je třeba odmítnout, neboť krajský i vrchní soud v souladu se svou zákonnou povinností vyhodnotily všechny provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, přičemž velmi pečlivě uvážily všechny okolnosti případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 5 To 20/2016 (č.l. 6852) jasně konstatoval, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o vině P. K., stejně jako dostatečně odůvodnil, proč nevyhověl jím navrhovaným důkazním návrhům. Především je však třeba zdůraznit, že způsob, jímž předseda senátu vyhodnotil jednotlivé důkazy, jakož i důvody, pro které některé důkazy odmítl provést, nelze považovat za projev jeho podjatosti vůči osobě odsouzeného a jeho obhajobě. Koneckonců sám P. K. podrobil rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci samé dalšímu přezkumu formou podaného dovolání. Nejvyšší soud nicméně ve svém usnesení ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1593/2016, jasně deklaroval, že celé dokazování proběhlo řádně, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a z nich plynoucími právními závěry na straně druhé nebyl shledán žádný rozpor, pročež dovolání odsouzeného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Ve stejném duchu se na adresu postupu obecných soudů vyjádřil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1799/17.
24. V doplnění své stížnosti ze dne 14. 1. 2019 se odsouzený ještě znovu pokusil doložit osobní zaujetí JUDr. Václava Čapky vůči jeho obhájkyni zdůrazněním toho, že na webových stránkách www.tn.cz není zveřejněn žádný článek, kde by JUDr. Rejžková v souvislosti s jeho případem hovořila o justičním zločinu. Na podporu svého tvrzení přitom odsouzený uvedl i tři přímé odkazy.
25. O nevhodných výrocích obhájkyně odsouzeného v médiích však není ani po uplynulém čase žádných pochyb, neboť její nevhodná tvrzení jsou i v současné době na internetu veřejně dohledatelná (např. její vyjádření po veřejném zasedání ze dne 1. 6. 2016: „ Dovoláme se k Nejvyššímu soudu, podáme ústavní stížnost, proces určitě nekončí. Je to justiční skandál, který naší demokracii určitě nedělá dobré jméno.“ https://zpravy.aktualne.cz/domaci/XY .
Ačkoli se JUDr. Rejžková může opakovaně bránit tomu, že inkriminovaná slova v této podobě neuvedla, podstatné je, že ani tato námitka nesvědčí o zapovězeném poměru k projednávané věci či k osobám, pro který by předseda senátu JUDr. Václav Čapka nemohl nestranně ve věci rozhodovat.
26. K výše uvedeným námitkám pak matka odsouzeného I. R. ve své stížnosti předložila výhradu, že se předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci řádně nevypořádal s její námitkou podjatosti soudkyně JUDr. Renaty Gilové. Námitka podjatosti předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě byla nicméně Vrchním soudem v Olomouci projednána již v rámci odvolání a znovu se jí zabýval i Nejvyšší soud, včetně její výhrady, že JUDr. Gilová je manželkou soudce, který v přípravném řízení rozhodl v souladu s §88 odst. 4 tr. řádu o prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního procesu. Jelikož stěžovatelka ve své znovu vznesené námitce neuvedla žádné nové skutečnosti ani nic konkrétního, k čemu by se Nejvyšší soud mohl ještě vyjádřit, bylo nutné i tuto námitku odmítnout, neboť z ní tvrzená podjatost JUDr. Václava Čapky nikterak nevyplývá.
27. Závěrem pak I. R. ve shodě s odsouzeným P. K. vznesli námitku, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci ignoroval jejich žádost na zachování nekroptického (histologického) materiálu č. XY a č. XY, odebraného při pitvě obou zemřelých a neučinil ani žádné opatření k jejich uchování. Současně oba vyjádřili nesouhlas s argumentací vrchního soudu o tom, že soudci nepřísluší o této otázce rozhodovat. Nejvyšší soud se však odmítl tímto podnětem jakkoli věcně zabývat a jakkoli se k němu vyjadřovat, neboť tato námitka není věcně podřaditelná pod zákonné důvody vedoucí k podjatosti soudce, jež předpokládá ustanovení §30 odst. 1 až 3 tr. řádu, pročež je takový podnět při posuzování otázky podjatosti výše uvedených soudců zcela irelevantní.
28. Závěrem lze tedy shrnout, že ze strany odsouzeného ani jeho matky nebyla přednesena žádná relevantní argumentace, která by závěry odvolacího soudu podstatným způsobem zpochybňovala či přímo vyvracela. Nejvyšší soud po svém přezkumu ověřil, že všechny námitky odsouzeného P. K., jakož i jeho matky I. R., jsou pouhou opakovanou („recyklovanou“) argumentací, ve které znovu opakují své námitky, které však již byly dříve posouzeny a vyhodnoceny jako neopodstatněné, a to soudy I. i II. stupně, včetně soudu Nejvyššího i Ústavního. Pakliže tedy odsouzený stále namítá podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci, jakož i ostatních členů senátu 3 To, stejně jako jeho matka podjatost předsedkyně senátu 50 T Krajského soudu v Ostravě, jedná se o jejich ryze subjektivní názor, který však není podložen jakoukoli relevantní argumentací, která by mohla vést k závěru o jejich faktickém vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení při projednávání předmětné trestní věci.
29. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s argumentací prezentovanou v napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 3 To 131/2018, pročež stížnosti odsouzeného P. K., stejně jako jeho matky I. R., podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík