ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.6.2019.1
sp. zn. 11 Tvo 6/2019-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 stížnost obviněného M. S., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 5 To 63/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. S. zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 3 To 244/2018, bylo rozhodnuto o tom, že soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Jiří Trnka, JUDr. Stanislav Žížala a JUDr. Aleš Kolář nejsou podle §30 odst. 1 tr. řádu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného M. S. vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 66/2016, a u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To 244/2018 a 3 To 261/2018.
2. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný M. S. stížnost, jež byla následně projednána Vrchním soudem v Praze, který ji svým usnesením ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 To 63/2018, jako nedůvodnou zamítl. V reakci na toto rozhodnutí stížnostního soudu byla dne 21. 12. 2018 obviněným S. vznesena námitka podjatosti vůči všem členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, tedy vůči předsedkyni senátu JUDr. Haně Navrátilové a soudcům JUDr. Radkovi Hartmannovi a JUDr. Evě Rejchrtové, z důvodů předpokládaných ustanovením §30 odst. 1 tr. řádu. Vznesenou námitku podjatosti obviněný odůvodnil pochybnostmi o nestranném a objektivním postupu daného senátu s ohledem na skutečnost, že se v roce 2013 jako člen spolku EPRA, IČ 02324725, podílel na přípravě a tvorbě odvolání v trestní věci obviněného T. Š., která byla projednávána u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013. V průběhu tohoto řízení měl přitom obviněný dle svého tvrzení osobní problémy s členkou odvolacího senátu JUDr. Hanou Navrátilovou, kdy na tuto soudkyni byla podána i řada stížností a podnětů, které byly tehdy řešeny předsedou soudu. Jelikož vystupování jmenované soudkyně vůči jeho osobě nebylo vzhledem k velkým osobním rozepřím dle jeho mínění profesionální, naopak se jednalo o vztah neprofesionální, nadřazený až ryze nepřátelský, deklaruje stěžovatel svoji obavu o nestranné a objektivní rozhodování senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, vedeného JUDr. Hanou Navrátilovou, v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 To 63/2018, pro poměr k jeho osobě jako straně řízení.
3. Vrchní soud v Praze z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s §31 odst. 1 tr. řádu přezkoumal, zda není dán konkrétní důvod pro vyloučení předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Hany Navrátilové, jakož i ostatních členů senátu 5 To JUDr. Radka Hartmanna a JUDr. Evy Rejchrtové, jenž předpokládá §30 odst. 1 tr. řádu, načež dospěl k závěru, že takový důvod není v daném případě dán. Vrchní soud v této souvislosti konstatoval, že trestní věc obviněného T. Š. byla senátu 5 To Vrchního soudu v Praze přidělena obvyklým způsobem, a to 13. 6. 2013 spolu se spisem, včetně odůvodnění odvolání, jež byla vypracována obhájci obviněného Mgr. Richardem Mikyskou a JUDr. Ing. Janem Kotilem. Následně byl soudu dne 11. 9. 2013 doručen doplněk odvolání obviněného, v němž je uvedeno, že jej vypracoval sám obviněný T. Š. Z hlavičky přípisu ani z textu odůvodnění odvolání přitom dle vrchního soudu nikterak nevyplývá, že by se na jeho přípravě a tvorbě podílela jakákoli jiná osoba, včetně osoby právnické (tedy ani spolku EPRA). Veřejnému zasedání o odvolání, konanému dne 2. 10. 2013, pak byl přítomen toliko obhájce obviněného Š., JUDr. Ing. Kotil, neboť jmenovaný obviněný se k tomuto jednání nedostavil, přičemž vyjma jeho obhájce nebyla na straně obhajoby jednání přítomna žádná další osoba. Ze zvukového záznamu zachycujícího průběh zasedání je současně zřejmé, že během tohoto jednání nedošlo k žádnému konfliktu. V řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013 bylo podáno několik stížností, včetně ústavní stížnosti, která byla Ústavním soudem dne 10. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 369/14, odmítnuta, či stížnosti proti usnesení, jímž vrchní soud rozhodl podle §30 odst. 1 tr. řádu a contrario, že JUDr. Pavla Augustinová, JUDr. Hana Navrátilová a JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. nejsou vyloučeny z úkonů předmětného řízení, která byla následně zamítnuta usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 11 Tvo 30/2013. V postupu JUDr. Hany Navrátilové při vedení řízení ve věci sp. zn. 5 To 48/2013 nebylo shledáno žádné pochybení ani po jeho přezkumu na základě stížnosti obviněného T. Š. předsedou vrchního soudu. Jelikož ze strany obviněného S. nebylo nikterak specifikováno, v čem konkrétně by mělo spočívat nepřátelské, neprofesionální a nadřazené chování JUDr. Hany Navrátilové, která si sama není vědoma, že jej někdy viděla, přičemž rozhodně vylučuje, že by s ním měla v minulosti jakýkoli spor, když se v souvislosti s řízením ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013 mimo jednací síň nesetkala s žádnou ze stran trestního řízení ani s jinými osobami, zatímco JUDr. Radek Hartmann a JUDr. Eva Rejchrtová v roce 2013 ani nebyli členy senátu 5 To Vrchního soudu v Praze a sami nemají ani jakýkoli poměr k trestní věci projednávané u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 66/2016, u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To 244/2018 a 3 To 219/2018 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018, ani k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, popř. jejich zástupcům, rozhodl senát odvolacího soudu s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem tak, jak je ve výrokové části jeho rozhodnutí uvedeno, když podanou námitku podjatosti neshledal v žádném směru důvodnou.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 5 To 63/2018, podal obviněný M. S. dne 12. 2. 2019 stížnost, v rámci jejíhož písemného odůvodnění uvedl, že nesouhlasí s tvrzením Vrchního soudu v Praze obsaženým v napadeném rozhodnutí, neboť vrchní soud se absolutně nevypořádal se stěžejní námitkou, když se odvolával na tvrzení, že se jedná o lež, byť z listin tvořících přílohu podané stížnosti dle obviněného vyplývá opak. Obviněný současně provedl rekapitulaci důvodů, pro které vznesl námitku podjatosti všech členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, když opakovaně uvedl, že v průběhu řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013, které se týkalo trestní věci obviněného T. Š., měl osobní problémy s JUDr. Hanou Navrátilovou, na níž byla podána řada stížností a podnětů, které byly řešeny předsedou soudu, a to zejména v souvislosti se záměrným nepředložením návrhu T. Š. na delegaci věci podle §25 tr. řádu Nejvyššímu soudu. Obviněný S. nadále trvá na svém tvrzení, že vystupování a chování JUDr. Navrátilové vůči jeho osobě ve shora uvedené trestní věci obviněného Š. nebylo profesionální, ale naopak neprofesionální a nadřazené až nepřátelské, což v něm vzbuzuje důvodnou obavu o nestranné a objektivní rozhodování celého senátu 5 To v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018. Dle obviněného navíc napadené rozhodnutí vrchního soudu trpí nezhojitelnou vadou, neboť o vznesené námitce podjatosti měl soud rozhodnout podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu a nikoli jen podle §30 odst. 1 tr. řádu. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného M. S. není důvodná.
6. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle §30 odst. 1 až odst. 3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
7. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
8. V obecné rovině platí, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu.
9. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného případu je přitom zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 5 To 63/2018, k závěru, že zde podle §30 odst. 1 tr. řádu nejsou dány důvody pro vyloučení členů senátu 5 To odvolacího soudu JUDr. Hany Navrátilové, JUDr. Evy Rejchtrové a JUDr. Radka Hartmanna z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného M. S. vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To 244/2018 a 3 To 261/2018, a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
10. Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, z jakého důvodu nejsou jednotliví členové senátu 5 To v předmětné trestní věci vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť sami nemají žádný poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se rozhodování v dané věci přímo dotýká, k jejich zástupcům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nad rámec výše uvedeného lze konstatovat, že Nejvyšším soudem nebylo rovněž shledáno, že by některý ze jmenovaných členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze byl v projednávané věci dříve činný jako státní zástupce, policejní orgán, obhájce nebo jako zmocněnec poškozeného, či že by se účastnil některého z úkonů přípravného řízení ve smyslu §30 odst. 2 tr. řádu, popř. rozhodování ve věci u soudu nižšího stupně.
11. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v postupu nejen předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Hany Navrátilové, ale i ostatních členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Radka Hartmanna a JUDr. Evy Rejchrtové, nelze v daném případě spatřovat jakékoli známky jejich osobní podjatosti vůči osobě obviněného M. S. ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu. Procesní postup senátu odvolacího soudu v jiné trestní věci přitom nelze považovat za projev podjatosti členů tohoto senátu vůči obviněnému, neboť M. S. v trestní věci T. Š. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013 nikterak otevřeně nefiguroval v jakémkoli procesním postavení. Rovněž z listin tvořících přílohu stížnosti obviněného proti rozhodnutí vrchního soudu o tom, že jednotliví členové senátu 5 To nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 5 To 63/2018, přitom nikterak nevyplývá byť jen náznak obviněným S. tvrzeného neprofesionálního, nadřazeného až ryze nepřátelského chování JUDr. Hany Navrátilové vůči jeho osobě. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že ze záhlaví ani z obsahu těchto listin (tj. se sdělení obhájce obviněného T. Š., JUDr. Ing. Jana Kotila, k podmínkám nutné obhajoby ze dne 26. 9. 2013 a doplnění odvolání obviněného T. Š. ze dne 23. 8. 2013), jež byly předkládány v trestní věci T. Š., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013, není zřejmé, že by se na jejich přípravě, tvorbě či samotném podání jakýmkoli způsobem podílel obviněný M. S. Jakákoli souvislost trestní věci T. Š. (vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013) s trestní věcí obviněného M. S. (vedenou u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018) není zřejmá ani z obsahu odůvodnění obviněným S. předložených usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 5 To 48/2013 (tj. z usnesení, jímž byla zamítnuta žádost T. Š. o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí) a ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 5 To 48/2013 (tj. z usnesení, jímž bylo rozhodnuto o tom, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavla Augustinová, JUDr. Hana Navrátilová a JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci T. Š. vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 1/2013), na něž se však obviněný v rámci odůvodnění své stížnosti odvolává. Jednotlivé kroky činěné v trestní věci obviněného M. S., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018, osobou předsedkyně senátu lze naopak považovat za zcela transparentní a zákonné, oproštěné od jakýchkoli náznaků osobního zaujetí vůči osobě obviněného, popř. vůči ostatním osobám na tomto řízení zúčastněným, či vůči samé podstatě projednávané věci. Osobní zaujetí předsedkyně senátu, resp. všech členů senátu, vůči obviněnému přitom nelze dovozovat toliko ze způsobu, jakým předsedkyně odvolacího senátu postupovala při projednání odděleně vedené trestní věci jiného obviněného, v níž není navíc ani jakkoli zřejmé (a nad rámec pouhého tvrzení obviněného objektivně podložené), že by v této odděleně vedené věci vystupoval obviněný M. S., a to v jakékoli roli či procesním postavení. Argumentace obviněného o neprofesionálním, nadřazeném až ryze nepřátelském chování předsedkyně odvolacího senátu JUDr. Hany Navrátilové v trestní věci T. Š., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013, s níž měl mít údajné osobní problémy, tak v tomto ohledu zůstává v rovině tvrzení zcela nepodložených jakýmikoli objektivními zjištěními.
12. Pakliže nebyla námitka podjatosti obviněného soudem shledána důvodnou ani vůči ostatním dvěma členům senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, tj. vůči JUDr. Radkovi Hartmannovi a JUDr. Evě Rejchrtové, pak nelze ani v tomto ohledu postupu vrchního soudu cokoli vytknout, neboť obviněný sám žádné konkrétní důvody, pro které by měli být oba jmenovaní soudci vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci, neuvádí. Jak ostatně plyne i z obviněným předložených listin tvořících přílohu podané stížnosti, JUDr. Hartmann a JUDr. Rejchrtová ani nebyli členy senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, který v roce 2013 projednával trestní věc T. Š. vedenou pod sp. zn. 5 To 48/2013, na což ostatně vrchní soud v napadeném rozhodnutí sám správně poukázal. V usnesení o vznesené námitce podjatosti bylo odvolacím soudem konstatováno, že jednotliví členové senátu 5 To Vrchního soudu v Praze v minulosti neměli a ani v současné době nemají poměr k trestní věci obviněného M. S. projednávané u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 66/2016, u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To 244/2018 a 3 To 219/2018 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018, ani k osobám, kterých se úkon přímo dotýká, k jejich zástupcům, nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Ze strany obhajoby obviněného přitom nebyla přednesena žádná relevantní argumentace, která by tyto závěry odvolacího soudu jakýmkoliv způsobem zpochybňovala či přímo vyvracela, když k osobě předsedkyně senátu JUDr. Haně Navrátilové nebyly zjištěny žádné poznatky stran obhajobou tvrzeného negativního naladění vůči osobě obviněného M. S. Stejně tak ani ke zbývajícím dvěma členům senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, JUDr. Evě Rejchrtové a JUDr. Radku Hartmannovi, nebyly zjištěny jakékoli skutečnosti stran obhajobou tvrzených, avšak blíže nespecifikovaných, pochybností o nestrannosti a objektivitě jejich rozhodování v této trestní věci.
13. Za zcela lichou je třeba považovat rovněž argumentaci obviněného založenou na tvrzení stran procesního pochybení odvolacího senátu, který ve výrokové části napadeného usnesení, jímž rozhodoval o jím vznesené námitce podjatosti, citoval toliko ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu a nikoli též ustanovení §31 odst. 1 tr. řádu, v důsledku čehož dané rozhodnutí trpí nezhojitelnou procesní vadou. Absenci odkazu na ustanovení §31 odst. 1 tr. řádu ve výrokové části usnesení, jímž soud rozhoduje o vznesené námitce podjatosti, totiž nelze považovat za jakékoli procesní pochybení, s nímž by bylo možné spojovat vady daného rozhodnutí, neboť citované ustanovení trestního řádu vymezuje toliko procesní postup, resp. pravidla pro určení věcné příslušnosti orgánů činných v trestním řízení k rozhodnutí o jejich vyloučení z provádění úkonů trestního řízení. Z vlastního postupu vrchního soudu je přitom zřejmé, že v napadené věci bylo postupováno zcela v souladu s těmito zákonnými pravidly, neboť o obviněným vznesené námitce podjatosti vůči všem členům odvolacího senátu rozhodoval celý senát tohoto soudu. Naopak nezbytný odkaz na příslušnou část ustanovení §30 tr. řádu, jež v odstavcích 1 až 4 taxativním způsobem vymezuje konkrétní důvody vedoucí k vyloučení orgánů činných v trestním řízení (či osob v nich služebně činných) z vykonávání úkonů trestního řízení, o kterou se vrchní soud při svém rozhodování opřel, napadené usnesení obsahuje. Odkazem na konkrétní důvody uvedené v §30 odst. 1 tr. řádu je tak napadené usnesení vrchního soudu z hlediska případného přezkumu řádně konkretizováno, neboť obsahuje uvedení zákonných ustanovení, jichž bylo při řešení dané otázky použito, a jako takové tak zcela odpovídá obsahovým náležitostem výrokové části usnesení ve smyslu §134 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
14. Pakliže tedy obviněný za dané situace vyvodil podjatost všech členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze v trestní vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 To 63/2018, jedná se o ryze subjektivní názor jeho osoby, který nadto není podložen jakoukoli objektivní argumentací, jež by mohla vést k závěru o faktické podjatosti kteréhokoli z těchto soudců.
15. Vzhledem k výše uvedenému se tak Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 5 To 63/2018, pročež stížnost obviněného M. S. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík