ECLI:CZ:NS:2019:11.TZ.39.2019.1
sp. zn. 11 Tz 39/2019-88
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 To 534/2016, ve prospěch odsouzeného P. C. , nar. XY v XY, bytem XY, XY, zdržujícího se na adrese XY, XY, u M. C., a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu takto:
I. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 To 534/2016, byl porušen zákon v neprospěch P. C. , nar. XY, v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím, usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, byl porušen zákon v ustanoveních §261 odst. 1 písm. a), §267 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. c), odst. 5, §268 odst. 1, 2 a §270 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 To 534/2016, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, se zrušují. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Odsouzený P. C. byl trestním příkazem Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, Spolková republika Německo, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, pravomocně uznán vinným trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 3, §25 odst. 2 německého trestního zákoníku, a za to odsouzen k peněžitému trestu ve výši 150 denních sazeb po 10 €, tj. 1.500 €. Současně bylo citovaným trestním příkazem rozhodnuto o tom, že v případě nedobytného peněžitého trestu nastupuje trest odnětí svobody, když jedné denní sazbě odpovídá jeden den trestu odnětí svobody. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal se odsouzený předmětné majetkové trestné činnosti dopustil tím, že nejpozději dne 24. 1. 2012 se společně s odděleně stíhanými B., M. a J. rozhodli, že budou jezdit do Německa a že pácháním společných krádeží získají zdroj příjmů určitého rozsahu a váhy, přičemž při realizaci tohoto rozhodnutí jel dne 25. 1. 2012 dopoledne spolu s ostatními stíhanými svým osobním motorovým vozem zn. Škoda, RZ: XY, do Německa a zatímco se kolem 14:10 hod. ostatní stíhaní vydali do obchodu XY, XY, XY, čekal C. ve svém osobním vozidle před uvedeným obchodem, aby čin ostatních jistil a v případě nutnosti byl připraven k úniku, když ostatní stíhaní mezitím v obchodě odcizili podle předchozí domluvy různé kosmetické výrobky v celkové hodnotě 168,43 €, 30 balení čokolády Merci v hodnotě 70,80 € a 60 balení žvýkaček Hubba Bubba v celkové hodnotě 71,40 €, aby si toto zboží mohli bez zaplacení ponechat a následně pak mezi sebou a C. rozdělit, když po oslovení svědkyní M. opustili obchod odděleně stíhaní B. a M. po zanechání cestovní tašky s kosmetickými výrobky v nákupním zařízení, zatímco odděleně stíhanému J. se podařilo ve svém batohu schované žvýkačky a čokolády vzít s sebou, načež C. spolu s ostatními odděleně stíhanými rychle opustili parkoviště u obchodu XY.
2. Následně byl odsouzený P. C. trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 214 Cs 301 Js 40979/12, pravomocně uznán vinným jednak trestným činem krádeže a jednak trestným činem úmyslného poranění podle §223 odst. 1, §230 odst. 1, §242 odst. 1, §53 německého trestního zákoníku, a za to odsouzen k peněžitému trestu ve výši 60 denních sazeb po 5 €, tj. 300 €. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Drážďany se odsouzený předmětné trestné činnosti dopustil tím, že - jednak dne 6. 8. 2012 v době kolem 13:35 hodin odcizil v obchodě XY na XY, XY, 8 ks Nivea Bodylotion a 11 ks Dove Bodylotion v celkové hodnotě 60,05 € s úmyslem si toto zboží bez zaplacení ponechat;
- jednak dne 14. 8. 2012 v době kolem 15:30 hodin obviněný C. zranil záměrně a bez oprávněného důvodu ve věznici JVA Dresden, Hammerweg 30, Dresden, poškozeného D. K. tím způsobem, že ho udeřil hlavou do obličeje tak, že poškozený začal krvácet z nosu, přičemž si musel být vědom, jaký následek jeho jednání poškozenému způsobí.
3. Dne 17. 3. 2015 bylo usnesením Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, Spolková republika Německo, sp. zn. 320 Js 3258/13, které nabylo právní moci 8. 4. 2015, rozhodnuto o uložení souhrnného peněžitého trestu ve výši 180 (resp. 190) denních sazeb po 7 € (resp. 8 €), tj. 1.260 € (resp. 1.520 €), a to za jednání, jímž byl odsouzený P. C. dříve pravomocně uznán vinným jednak trestním příkazem Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, a jednak trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 214 Cs 301 Js 40979/12.
4. Dne 1. 4. 2016 byla Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručena žádost Spolkového úřadu spravedlnosti jako příslušného orgánu Spolkové republiky Německo, o zajištění výkonu jednak peněžitého trestu, který byl odsouzenému P. C. pravomocně uložen usnesením Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, Spolková republika Německo, sp. zn. 320 Js 3258/13, v celkové výši 1.520 €, a jednak peněžité částky určené na náklady soudního řízen vedoucího k rozhodnutí ve výši 169,25 €. Společně s touto žádostí bylo Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, jako soudu vykonávajícího státu, doručeno též osvědčení vydané dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV Spolkovým úřadem spravedlnosti, jako orgánu vydávajícího státu, ze dne 29. 1. 2016, dle kterého byla v bodě 4. odst. 4 vyznačena částečná úhrada peněžitého trestu ve výši 8 €. K žádosti Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, byly tomuto soudu sdělením Spolkového úřadu spravedlnosti dne 26. 9. 2016, sp. zn. III 5–9352/2E-T14-36A 5182/2015, poskytnuty doplňující informace, dle kterých byla odsouzeným P. C. uhrazena částka ve výši 8 €, která byla započtena na peněžitou pokutu.
5. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, bylo podle §268 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) rozhodnuto o uznání shora uvedeného usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, které nabylo právní moci dne 8. 4. 2015, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, a kterým byl odsouzenému P. C. uložen peněžitý trest ve výši 1.520 € za skutky, jimiž byl dříve uznán vinným jednak trestním příkazem Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, a jednak trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 214 Cs 301 Js 40979/12, s tím, odsouzený podle §268 odst. 5 z. m. j. s. vykoná na území České republiky peněžitý trest, který mu byl tímto cizozemským rozhodnutím pravomocně uložen, přičemž uložený peněžitý trest byl přepočítán podle devizového kurzu České národní banky ke dni 17. 3. 2015 na částku 41.104 Kč. Podle §264 odst. 2 z. m. j. s. bylo naproti tomu rozhodnuto o ukončení řízení týkajícího se uznání a výkonu rozhodnutí v rozsahu co do náhrady nákladů trestního řízení ve výši 169,25 €. Současně bylo podle §270 odst. 4 z. m. j. s. rozhodnuto o částečném upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí cizozemského soudu v rozsahu 8 €. Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 To 534/2016, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
6. Dne 11. 3. 2019 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 To 534/2016, jímž byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, kterým bylo rozhodnuto podle §268 odst. 1 z. m. j. s. o uznání na území České republiky výše citovaného rozhodnutí Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, jež nabylo právní moci dne 8. 4. 2015, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, stížnost pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného P. C. Ministr spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na pět okruhů zjištěných vad, když první z vytýkaných vad spočívá v porušení ustanovení §261 odst. 1 písm. a) a §267 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. c), odst. 5 z. m. j. s., neboť Okresní soud v Ústí nad Labem při své rozhodovací činnosti v dané věci vycházel toliko z údajů a formulace obsažených v osvědčení předloženém německou stranou, kde se cizozemský orgán dožaduje rozhodnutí o uznání a výkonu usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, jímž však nebylo rozhodováno o vině odsouzeného, nýbrž jen o stanovení jednoho souhrnného trestu namísto trestů, které byly odsouzenému uloženy jednak trestním příkazem Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, a jednak trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 214 Cs 301 Js 40979/12. O uznání těchto trestních příkazů však okresní soud nerozhodl a ani neprovedl dokazování, jež by bylo zaměřené na to, zda jsou pro takové rozhodnutí dány zákonné podmínky. Ministr spravedlnosti v tomto ohledu poukázal mimo jiné na skutečnost, že usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, na rozdíl od citovaných trestních příkazů, neobsahuje žádnou skutkovou větu, pročež při jeho uznání nepřichází v úvahu přejímat do výroku usnesení českého soudu o jeho uznání popis skutků, pro které byl souhrnný trest uložen. V osvědčení německého orgánu přitom absentují jakékoli údaje o tom, zda oba německými soudy vydané trestní příkazy byly odsouzenému C. doručeny v jazyce, kterému rozumí a zda se mu také dostalo poučení o možnosti opravného prostředku. Byť Okresní soud v Ústí nad Labem v dané věci žádal německý orgán o podání dodatkových informací, dělo se tak výhradně k otázce povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů řízení ve Spolkové republice Německo, nikoli k ověření okolností, za kterých byly předmětné trestní příkazy vydány.
7. V další části podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatel namítá vady spočívající v porušení zákona v ustanovení §261 odst. 1 písm. a) a §268 odst. 1 z. m. j. s., neboť část výroku, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil, že se uznané cizozemské rozhodnutí v rozsahu, v jakém bylo uznáno, vykoná, byla formulována v rozporu s §268 odst. 1 z. m. j. s., jelikož se podle tohoto ustanovení nevykonává uznané rozhodnutí jiného členského státu, nýbrž peněžitá sankce či jiné peněžité plnění, které bylo tímto uznaným rozhodnutím jiného členského státu uloženo.
8. Třetí okruh vad ministr spravedlnosti detekoval v oblasti porušení zákona v ustanovení §261 odst. 1 písm. a) a §267 odst. 5 z. m. j. s., neboť výměra souhrnného peněžitého trestu, který byl odsouzenému uložen usnesením Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal vyvolává pochybnosti, na které však okresní soud nereagoval způsobem odpovídajícím z. m. j. s. Ministr spravedlnosti v tomto ohledu poukázal na skutečnost, že okresnímu soudu bylo příslušným německým orgánem doručeno k rozhodnutí o uznání a výkonu usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal v německém jazyce, kde jsou stran výměry uloženého souhrnného trestu vytištěny hodnoty 180 denních sazeb, výměra denní sazby 7 €, celkem částka 1.260 €. V těchto údajích je ovšem text ručně přeškrtnut a rukou jsou dopsány údaje vyměřující souhrnný trest na 190 denních sazeb, výměru denní sazby na 8 € a celkovou částku peněžitého trestu na 1.520 €. Okresní soud přitom otázce, v jaké výměře byl peněžitý trest skutečně uložen, nevěnoval bližší pozornost, když ani Spolkový úřad spravedlnosti ve svém průvodním dopise ani v osvědčení nikterak nekomentuje, zda se jedná o opravu, jež byla provedena v souladu s německým právním řádem, ani to, proč, kdy a kým byla uskutečněna.
9. Čtvrtý okruh namítaných vad dle ministra spravedlnosti spočívá v porušení zákona v ustanovení §261 odst. 1 písm. a) a §268 odst. 2 z. m. j. s., neboť okresní soud nedostatečně posoudil povahu předmětných skutků ve vztahu k otázce, zda přichází v úvahu přeměna peněžitého trestu na pokutu ve smyslu §268 odst. 2 z. m. j. s., či nikoli, a případně v jakém rozsahu. Ostatně i krajský soud v této souvislosti připustil, že se okresní soud v odůvodnění svého usnesení těmito úvahami skutečně nezabýval, byť takové pochybení nelze dle krajského soudu považovat za podstatné, neboť skutečnost, že v daném případě nepřichází v úvahu přeměna peněžitého trestu na pokutu, vyplývá z odůvodnění usnesení. V případě skutku, jímž byl odsouzený uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, lze dle stěžovatele konstatovat, že jsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu i podle českého práva, pročež přeměna uloženého peněžitého trestu na pokutu nepřichází v úvahu. Naproti tomu skutek, jímž byl odsouzený uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany a jehož se dopustil dne 6. 8. 2012 (odcizení kosmetiky v hodnotě 60,05 €) nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu podle českého trestního zákoníku, přičemž ani v případě jednání, jehož se odsouzený dopustil dne 14. 8. 2012 (napadení spoluvězně) není zcela zřejmé, zda naplňuje znaky skutkové podstaty i z pohledu českého trestního zákoníku. Ve vztahu k jednání, kterého se odsouzený dopustil dne 14. 8. 2012, přitom bylo dle ministra spravedlnosti namístě podle §266 odst. 1 z. m. j. s. požádat německou stranu o bližší popis skutkových okolností za účelem posouzení, zda má dané jednání charakter trestného činu i podle českého práva, což však Okresní soud v Ústí nad Labem neučinil. Okresní, jakož i krajský soud přitom zcela pominuly, že v případě krádeže kosmetiky ze dne 6. 8. 2012 dané jednání nevykazuje znaky trestného činu podle českého práva, pročež měl být uložený peněžitý trest zčásti přeměněn na pokutu, načež měly být obě uložené sankce vykonávány v odlišném režimu.
10. V neposlední řadě ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona namítl, že Okresní soud v Ústí nad Labem v rámci svého usnesení rozhodl mimo jiné o tom, že se podle §270 odst. 4 z. m. j. s. částečně upouští od výkonu uznaného rozhodnutí v rozsahu 8 €, načež byl daný postup akceptován i krajským soudem v rámci rozhodování o podané stížnosti. Podle ministra spravedlnosti se však jedná o chybný postup, neboť uznané rozhodnutí jiného členského státu se nejprve musí stát na území České republiky vykonatelným a teprve poté je možno rozhodnout o tom, že se od jeho výkonu v konkrétně určeném rozsahu upouští. Usnesením okresního soudu však bylo přímo rozhodnuto o částečném upuštění od výkonu rozhodnutí německé strany, které však v okamžiku vyhlášení ještě nebylo vykonatelné.
11. Podle ministra spravedlnosti přitom Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně v dané věci nesplnil svoji přezkumnou povinnost, neboť rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem, jímž byl v několika ohledech porušen zákon v neprospěch odsouzeného P. C. v konkrétních ustanoveních z. m. j. s., shledal správným. Vzhledem k výše uvedenému tak ministr spravedlnosti závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 To 534/2016, byl porušen zákon ve neprospěch odsouzeného P. C., a to v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím, zejména usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, byl porušen zákon v ustanoveních §261 odst. 1 písm. a), §267 odst. 1 písm. e), odst. 3 pím. c), odst. 5, §268 odst. 1, 2 a §270 odst. 4 z. m. j. s. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení krajského soudu, jakož i jemu předcházející usnesení okresního soudu a veškerá další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Odsouzený P. C. se i přes řádně zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu nikterak věcně nevyjádřil, přičemž v dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36a odst. 2 tr. řádu.
13. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, dle kterého je namístě tomuto mimořádnému opravnému prostředku přisvědčit, neboť argumentaci užitou ministrem spravedlnosti je třeba považovat za správnou. V souvislosti s vadou spočívající v porušení zákona v ustanovení §260 odst. 4 z. m. j. s. státní zástupce odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze uveřejněné pod č. 30/2012 Sb. rozh. tr. s tím, že dané rozhodnutí, byť reaguje na předchozí, v současné době již neplatnou právní úpravu, obsahuje obecný princip, dle kterého je možno upouštět od výkonu rozhodnutí uznaných a vykonatelných, nikoli dosud neuznaných a nevykonatelných. Závěrem svého vyjádření pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s jejím závěrečným návrhem vyhověl.
14. V rámci veřejného zasedání konaného dne 15. 5. 2019, které bylo za podmínek §202 odst. 2 tr. řádu per analogiam konáno v nepřítomnosti osoby odsouzeného P. C., jakož i pověřeného zástupce ministra spravedlnosti, kteří byli o termínu tohoto jednání předem řádně a včas vyrozuměni, přítomná státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství nevznesla žádné návrhy směrem k doplnění důkazní situace.
15. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §266 tr. řádu, na příslušném místě (§266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §267 odst. 1 tr. řádu.
16. Následně Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministrem spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná.
17. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí podle části třetí hlava IV z. m. j. s., včetně zvláštních typů řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiných členských států podle části páté tohoto zákona, tedy včetně řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle části páté hlava VI, díl 1 z. m. j. s. Jelikož se podle §12 odst. 10 tr. řádu rozumí trestním řízením nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle §3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je s ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity stížnost pro porušení zákona (za podmínek §266 a násl. tr. řádu) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.
18. K postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem v rámci rozhodování o stížnosti podané proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, jímž bylo podle §268 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto jednak o uznání usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, a kterým byl odsouzenému P. C. uložen peněžitý trest ve výši 1.520 € za skutky, jichž se dopustil dne 24. 1. 2012, 6. 8. 2012 a 14. 8. 2012, s tím, že odsouzený podle §268 odst. 5 z. m. j. s. vykoná na území České republiky peněžitý trest, který mu byl tímto cizozemským rozhodnutím pravomocně uložen, a který byl přepočítán podle devizového kurzu České národní banky ke dni 17. 3. 2015 na částku 41.104 Kč, dále o ukončení řízení týkajícího se uznání a výkonu rozhodnutí v rozsahu co do náhrady nákladů trestního řízení ve výši 169,25 €, jakož i o částečném upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí cizozemského soudu v rozsahu 8 €, Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu napadeného rozhodnutí krajského soudu, jakož i obsahu jemu předcházejícího řízení je zřejmé, že krajský soud jako soud druhého stupně v souvislosti s rozhodováním o podané stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství Ústí nad Labem, jíž jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, nesplnil přezkumnou činnost, již lze od tohoto orgánu důvodně očekávat, neboť citované rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, shledal správným, byť bylo zjevné, že jím byl v několika ohledech porušen zákon v neprospěch odsouzeného P. C., a to v konkrétních ustanoveních z. m. j. s. upravujících problematiku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, jímž byla uložena peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění.
19. Jak vyplývá z výrokové části usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, na podkladě žádosti a osvědčení zaslaných Spolkovým úřadem spravedlnosti, jako příslušným orgánem Spolkové republiky Německo, bylo tímto soudem rozhodnuto toliko o uznání výše uvedeného usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, kterým byl odsouzenému uložen peněžitý trest ve výši 1.520 € za skutky, jimiž byl uznán vinným jinými rozhodnutími, která však nebyla předmětem dotčeného rozhodnutí okresního soudu o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu. Jelikož však uznaným usnesením Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal nebylo znovu rozhodováno o vině odsouzeného, nýbrž jen o uložení souhrnného peněžitého trestu namísto dvou samostatných trestů téhož druhu, které mu byly uloženy již dříve, a to jednak trestním příkazem Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, a dále trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 214 Cs 301 Js 40979/12, bylo namístě vést dokazování mimo jiné k otázce, zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí o uznání i těchto dvou trestních příkazů vydaných německými soudy. V případě, že by Okresní soud v Ústí nad Labem dospěl k závěru, že takové podmínky splněny jsou, bylo namístě rozhodnout o uznání nejen usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal o uložení souhrnného trestu, ale též trestního příkazu Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal a trestního příkazu Obvodního soudu Drážďany, jimiž byl odsouzený shledán vinným skutky, za které mu byl následným usnesením souhrnný peněžitý trest uložen. Jak správně ministr spravedlnosti poukázal, usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal o uložení souhrnného trestu nelze chápat izolovaně, nýbrž vždy v kontextu primárních rozhodnutí soudů ve věci samé (tedy trestních příkazů Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal a Obvodního soudu Drážďany), jejichž výroky o uložených trestech předmětné usnesení nahradilo. Právě až ve spojení s těmito trestními příkazy lze totiž přistoupit na tvrzení, že usnesením Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal byl uložen trest za jednání odsouzeného, která jsou obsahem výroku o vině dříve vydaných trestních příkazů, když naopak usnesení o uložení souhrnného peněžitého trestu žádnou skutkovou větu, a tedy ani výrok o vině, neobsahuje. Ve vztahu k usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal přitom platí, že do výroku usnesení českého soudu o jeho uznání nelze přenášet popis skutků, za něž byl souhrnný trest odsouzenému uložen, který se však objevuje toliko v osvědčení Spolkového úřadu spravedlnosti, resp. v původních rozhodnutích německých soudů, jimiž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, jež však pochybením Okresního soudu v Ústí nad Labem nebyly součástí jeho usnesení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu.
20. Za tohoto stavu Nejvyšší soud konstatuje, že postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem při uznání a výkonu usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, jenž předcházel napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, došlo k porušení zákona jednak v ustanovení §261 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., podle kterého se podle hlavy VI dílu I (označeného jako uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění) postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí jiného členského státu, kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta, pokud bylo vydáno soudem jiného členského státu v trestním řízení nebo i pokud bylo vydáno jiným orgánem takového státu v trestním nebo jiném řízení za předpokladu, že se lze domáhat projednání věci před soudem v trestním řízení, jakož i v ustanovení §267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s., podle kterého samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud bylo takové rozhodnutí vydáno v řízení vedeném v nepřítomnosti osoby, vůči níž směřuje, není-li dále stanoveno jinak. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že oba německé soudy o jednotlivých skutcích, které byly odsouzenému kladeny za vinu, rozhodovaly formou trestního příkazu, tedy v nepřítomnosti odsouzeného. Osvědčení Spolkového úřadu spravedlnosti přitom neobsahuje jakékoli údaje osvětlující jednak otázku, zda byly trestní příkazy Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal a Obvodního soudu Drážďany odsouzenému doručeny v jazyce, kterému rozumí, tedy zda bylo při rozhodování o vině zachováno právo odsouzeného garantované čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb., a současně zda byl odsouzený německými orgány poučen o možnosti opravného prostředku.
21. Podle ustanovení §267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s. totiž platí, že rozhodnutí jiného členského státu lze uznat, i když je dán důvod pro neuznání uvedený v odstavci 1 písm. e), pokud osoba, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, poté, co jí bylo osobně doručeno rozhodnutí a byla výslovně poučena o svém právu na nové projednání věci nebo právu na podání opravného prostředku, jejichž využití umožňuje její účast v novém nebo opravném řízení, opětovné posouzení nebo přezkoumání věci a provedení nových důkazů a může vést ke změně původního rozhodnutí, se takového práva výslovně vzdala, nebo je v příslušné lhůtě neuplatnila nebo opravný prostředek vzala zpět.
22. Pominout přitom nelze ani skutečnost, že byť Okresní soud v Ústí nad Labem v dané trestní věci žádal Spolkový úřad spravedlnosti o podání dodatkových informací, jednalo se tak výhradně o otázku povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů řízení vedeného ve Spolkové republice Německo. Naopak ve vztahu k okolnostem, za kterých byly oba předmětné trestní příkazy vydány a doručeny osobě odsouzeného P. C., žádné dodatkové informace příslušným českým soudem žádány nebyly, ačkoli tyto údaje nebyly obsaženy v původním osvědčení, čímž podle Nejvyššího soudu došlo k porušení zákona v neprospěch odsouzeného v ustanovení §267 odst. 5 z. m. j. s.
23. Podle §267 odst. 5 z. m. j. s. totiž platí, že samosoudce nemusí uznat rozhodnutí jiného členského státu, pokud toto rozhodnutí neobdržel, k tomuto rozhodnutí není připojeno osvědčení na stanoveném formuláři (který je přílohou rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut) , toto osvědčení je zjevně neúplné, neodpovídá obsahu rozhodnutí, k němuž je připojeno, nebo není přeložené do českého jazyka nebo jiného jazyka, ve kterém lze osvědčení podle prohlášení České republiky (podle článku 16 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut) přijmout. Před rozhodnutím o neuznání samosoudce vyzve příslušný orgán jiného členského státu, aby mu ve lhůtě jím stanovené zaslal rozhodnutí, osvědčení, jeho opravené znění nebo překlad osvědčení do příslušného jazyka. Zároveň jej upozorní, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, neuzná rozhodnutí.
24. S ohledem na zjištěný stav věc je současně třeba přisvědčit i další námitce ministra spravedlnosti spočívající v tvrzení, že v daném řízení došlo k porušení zákona rovněž v ustanovení §268 odst. 1 z. m. j. s., podle kterého nejde-li o případ uvedený v §264 odst. 2 nebo 3 nebo v §266 odst. 1 z. m. j. s., anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu, samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky a současně rozhodne, že se peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené tímto rozhodnutím vykoná. V dané věci totiž nelze přehlédnout, že byť Okresní soud v Ústí nad Labem správně rozhodl o ukončení řízení ohledně té části požadavku německé strany, v níž se tato domáhá uznání a výkonu povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů trestního řízení vedeného ve Spolkové republice Německo, byla ta část výroku, jímž okresní soud podle §264 odst. 2 z. m. j. s. vyslovil, že se uznané rozhodnutí ve zbytku, tj. v rozsahu, v jakém bylo uznáno, vykoná, formulována v rozporu s výše citovaným ustanovením §268 odst. 1 z. m. j. s., neboť předmětem rozhodnutí o vykonání není uznané rozhodnutí jiného členského státu, nýbrž peněžitá sankce či jiné peněžité plnění, jež bylo tímto uznaným rozhodnutím jiného členského státu uloženo.
25. Z písemného vyhotovení usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, kterým byl odsouzenému P. C. uložen souhrnný peněžitý trest a které bylo Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručeno k rozhodnutí o uznání a výkonu v německém jazyce, jsou patrné rukou provedené zásahy do vlastního textu tohoto rozhodnutí, jež vyvolávají důvodné pochybnosti o výměře uloženého trestu, na které však okresní soud řádným způsobem, tedy v souladu s §267 odst. 5 z. m. j. s. nereagoval. Podle Nejvyššího soudu bylo namístě, aby okresní soud věnoval sporné otázce skutečné výměry peněžitého trestu bližší pozornost a nevycházel toliko z údajů obsažených v osvědčení zaslaném německou stranou. Pakliže je z opisu usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal poskytnutého v německém jazyce zřejmé, že původně vytištěné údaje o počtu denních sazeb (tj. 180), výměře denní sazby (tj. 7 €) a celkové výši peněžitého trestu (tj. 1.260 €) byly následně přeškrtnuty a rukou přepsány na 190 denních sazeb s výměrou denní sazby ve výši 8 € a celkovou výší peněžitého trestu 1.520 €, pak bylo povinností Okresního soudu v Ústí nad Labem podat příslušnému Spolkovému úřadu spravedlnosti podle §267 odst. 5 z. m. j. s. žádost o poskytnutí doplňujících informací ohledně důvodu a původce opravy textu dotčeného usnesení, a těmito informacemi následně doplnit dokazování, aby tak bylo postaveno najisto, že byl peněžitý trest odsouzenému uložen právě v takto deklarované výměře. Z obsahu průvodního dopisu Spolkového úřadu spravedlnosti ze dne 23. 3. 2016, zaslaného osvědčení ani dodatkových informací poskytnutých dne 26. 9. 2016 totiž nikterak nevyplývá, zda se jedná o opravu, která byla provedena v souladu s německým právním řádem, ani to, proč, kdy a kým byla provedena. Argumentaci, již v tomto ohledu užil krajský soud při rozhodování o podané stížnosti proti usnesení okresního soudu o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, přitom nelze dle Nejvyššího soudu považovat za jakkoli přiléhavou, neboť vyznívá zavádějícím způsobem, a to tak, že předmětem uznání a výkonu by mělo být osvědčení, nikoli samotné rozhodnutí jiného členského státu.
26. Z hlediska vytýkaných vad jako zcela opodstatněnou pak Nejvyšší soud shledává rovněž námitku ministra spravedlnosti stran porušení zákona v ustanovení §268 odst. 2 z. m. j. s., podle kterého byl-li rozhodnutím jiného členského státu uložen peněžitý trest, samosoudce peněžitý trest vykoná jako peněžitý trest pouze v případě, že byl uložen soudem jiného členského státu za skutek, který naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. V případě, že byl peněžitý trest uložen za skutek, který spočívá v jednání uvedeném v §265 z. m. j. s., jež nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, nebo byl uložen jiným orgánem než soudem, samosoudce peněžitý trest přemění na pokutu.
27. Z obsahu usnesení Okresního soud v Ústí nad Labem, jímž bylo rozhodnuto o uznání a výkonu usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, kterým byl odsouzenému P. C. uložen souhrnný peněžitý trest, je zřejmé, že se okresní soud nedostatečným způsobem věnoval posouzení povahy skutků, jimiž byl odsouzený pravomocně uznán vinným trestními příkazy Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal a Obvodního soudu Drážďany, z hlediska toho, zda ve smyslu výše citovaného ustanovení §268 odst. 2 z. m. j. s. přichází v úvahu přeměna peněžitého trestu na pokutu či nikoli, případně v jakém rozsahu. V kontextu právě uvedeného je třeba zdůraznit, že v případě skutku, jímž byl odsouzený uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal (tj. krádež ze dne 25. 1. 2012), jsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu i podle českého práva, neboť celková výše způsobené škody dosáhla částky 310,63 €, tzn. že přesáhla hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) za užití §138 odst. 1 tr. zákoníku, pročež přeměna uloženého peněžitého trestu na pokutu nepřichází v úvahu. Naproti tomu skutek, jímž byl odsouzený uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany a jehož se dopustil dne 6. 8. 2012 (tj. odcizení kosmetiky v hodnotě 60,05 €) nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu podle českého trestního zákoníku, a to z důvodu nedosažení minimální hranice výše škody, která je zákonným znakem přečinu krádeže ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, včetně absence takové formy alternativního jednání pachatele, která je i při způsobení škody menší než nepatrné předpokladem pro naplnění znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 1 nebo odst. 2 tr. zákoníku. Rovněž v případě jednání, jehož se odsouzený dopustil dne 14. 8. 2012 (tj. napadení spoluvězně ve věznici Drážďany), není ze skutkové věty uvedené v trestním příkazu Obvodního soudu Drážďany zcela zřejmé, zda toto jednání naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů i z pohledu českého trestního zákoníku, např. přečinu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku či přečinu ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku. Ve vztahu k jednání ze dne 14. 8. 2012 tak dle Nejvyššího soudu bylo namístě, aby Okresní soud v Ústí nad Labem podle §266 odst. 1 z. m. j. s. požádal německou stranu o bližší popis skutkových okolností za účelem posouzení, zda má dané jednání charakter trestného činu i podle českého práva, či nikoli, což však okresní soud neučinil. Teprve na základě dodatkových informací lze učinit závěr o tom, zda ve vztahu k tomuto skutku přichází ve smyslu §268 odst. 2 z. m. j. s. v úvahu přeměna peněžitého trestu na pokutu či nikoli, případně v jakém rozsahu.
28. Okresní, jakož i krajský soud naopak zcela pominuly, že v případě krádeže kosmetiky ze dne 6. 8. 2012 dané jednání odsouzeného nevykazuje znaky trestného činu i podle českého práva, pročež měl být uložený souhrnný peněžitý trest podle §§268 odst. 2 z. m. j. s. zčásti přeměněn na pokutu, načež měly být obě uložené sankce vykonávány v odlišném režimu, což se však nestalo.
29. V souvislosti s nezbytností posuzování povahy předmětných skutků, jimiž byl odsouzený německými soudy uznán vinným, za účelem zvážení případné přeměny peněžitého trestu na pokutu, přitom z pohledu Nejvyššího soudu nelze akceptovat argumentaci zvolenou Krajským soudem v Ústí nad Labem. Podle tohoto soudu nelze pochybení spočívající v tom, že se okresní soud v odůvodnění svého usnesení danými úvahami nikterak nezabýval, považovat za podstatné, neboť skutečnost, že v daném případě nepřichází v úvahu přeměna peněžitého trestu na pokutu, vyplývá z odůvodnění usnesení. Přezkum povahy jednotlivých skutků totiž není rozhodný pro posouzení otázky, zda má být rozhodnutí vydávajícího státu na území České republiky uznáno či nikoli. Daný přezkum, vyžadovaný §268 odst. 2 z. m. j. s., je nezbytný s ohledem na situaci, kdy je odsouzenému rozhodnutím jiného členského státu uložen peněžitý trest za skutek, který spočívá v jednání uvedeném v §265 z. m. j. s., jež nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle českého práva, nebo mu byl uložen jiným orgánem než soudem, neboť za tohoto stavu je samosoudce povinen peněžitý trest přeměnit na pokutu, která je pak vykonávána v odlišném režimu.
30. Stěžovateli je třeba přisvědčit rovněž ve vztahu k námitce stran porušení zákona v ustanovení §270 odst. 4 z. m. j. s. výrokem usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo rozhodnuto o částečném upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí v rozsahu 8 €, jež dle osvědčení, jakož i dodatkových informací poskytnutých Spolkovým úřadem spravedlnosti, odsouzený již dříve uhradil. Podle §270 odst. 4 z. m. j. s. přitom platí, že prokáže-li osoba, vůči níž rozhodnutí jiného členského státu směřuje, že peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění částečně nebo úplně uhradila v jiném státu, samosoudce rozhodne o částečném nebo úplném upuštění od výkonu takového rozhodnutí. Před rozhodnutím si přitom samosoudce vyžádá stanovisko příslušného orgánu jiného členského státu; v případě potřeby jej může požádat o neprodlené zaslání dodatkových informací.
31. V tomto ohledu Nejvyšší soud konstatuje, že tvrzení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž ospravedlňuje vadný postup okresního soudu s tím, že Okresní soud v Ústí nad Labem byl o částečném zaplacení peněžitého trestu informován již v samotném osvědčení, které tak pojal jako stanovisko orgánu vydávajícího státu, kterak přistupovat k částce 8 € (tj. jako k částečné úhradě peněžitého trestu), pročež není důvod, aby již v samotném rozhodnutí o uznání a výkonu rozhodnutí vydávajícího státu na území České republiky nemohlo být současně rozhodnuto o tom, že se ve stanoveném rozsahu od výkonu uznaného rozhodnutí upouští, je třeba kategoricky odmítnout, a to jednak s ohledem na systematiku řazení jednotlivých ustanovení z. m. j. s., když §270 je nadepsán jako „výkon uznaného rozhodnutí“, jakož i s přihlédnutím k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uveřejněnému pod č. 30/2012 Sb. rozh. tr. Citované rozhodnutí, byť dopadá na přechozí, v současné době již neplatnou právní úpravu, přitom výslovně deklaruje obecný princip, dle kterého je možno rozhodnout o upuštění (i částečném) od výkonu rozhodnutí jiného členského státu až poté, co již bylo rozhodnuto o uznání a výkonu tohoto cizozemského rozhodnutí, a toto rozhodnutí o uznání se stalo vykonatelným.
32. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ustanovení §270 z. m. j. s. upravuje postup až ve fázi vykonávacího řízení, jež následuje po pravomocném rozhodnutí o uznání rozhodnutí jiného členského státu, neboť rozhodnutí jiného členského státu se musí nejprve stát na území České republiky vykonatelným, aby bylo možné přistoupit k jeho výkonu či rozhodnutí o tom, že se od jeho výkonu v konkrétně určeném rozsahu upouští. Okresní soud v Ústí nad Labem však o částečném upuštění od výkonu rozhodnutí německého soudu rozhodl přímo v rámci rozhodnutí o uznání usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, jímž byl odsouzenému uložen souhrnný peněžitý trest, tedy v okamžiku vyhlášení, kdy však toto rozhodnutí okresního soudu nebylo vykonatelné.
33. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti ministra spravedlnosti porušení zákona v neprospěch odsouzeného P. C. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 To 534/2016, v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím byl usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 T 20/2016, porušen zákon v ustanoveních §261 odst. 1 písm. a), §267 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. c), odst. 5, §268 odst. 1, 2 a §270 odst. 4 z. m. j. s. Za této situace nezbylo, než napadené rozhodnutí krajského soudu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí okresního soudu zrušit, a v návaznosti na ně zrušit i všechna další rozhodnutí, na obě předmětná rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázat Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, jehož postupem a rozhodnutím byly detekované vady primárně založeny, k novému projednání a rozhodnutí.
34. Úkolem Okresního soudu v Ústí nad Labem bude předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat tak, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Zejména podle §267 odst. 5 z. m. j. s. požádá Spolkový úřad spravedlnosti jako příslušný orgán vydávajícího státu o podání dodatkových informací jednak ohledně okolností, za kterých byly vydány trestní příkaz Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 1 Ds 320 Js 3258/13, a trestní příkaz Obvodního soudu Drážďany ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 214 Cs 301 Js 40979/12, zejména, zda byla tato rozhodnutí odsouzenému doručena v jazyce, kterému rozumí a zda se mu dostalo poučení o možnosti opravného prostředku. V případě splnění podmínek pro rozhodnutí o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu pak do výroku svého usnesení pojme nejen usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, sp. zn. 320 Js 3258/13, jímž byl odsouzenému uložen souhrnný peněžitý trest, ale též oba výše citované trestní příkazy, jimiž bylo rozhodnuto o vině skutky, za něž byl odsouzenému souhrnný trest uložen. Při rozhodování o výkonu rozhodnutí jiného členského státu, včetně správné formulace výroku svého usnesení, pak bude okresní soud postupovat podle §268 odst. 1 z. m. j. s., dle kterého se nevykonává uznané rozhodnutí jiného členského státu, nýbrž peněžitá sankce či jiné peněžité plnění tímto uznaným rozhodnutím jiného členského státu uložené. Okresní soud v Ústí nad Labem postupem podle §267 odst. 5 z. m. j. s. požádá Spolkový úřad spravedlnosti o podání dodatkových informací rovněž ohledně důvodu a původce opravy původního textu usnesení Obvodního soudu Hohenstein-Ernstthal, sp. zn. 320 Js 3258/13, v části týkající se počtu denních sazeb, výměry denní sazby a celkové výše peněžitého trestu, včetně uvedení, zda byla tato oprava provedena v souladu s německým právním řádem. Teprve po získání těchto dodatkových informací bude moci být postavena najisto otázka, zda byl peněžitý trest odsouzenému fakticky uložen právě ve finálně deklarované výměře. V rámci žádosti o poskytnutí dodatkových informací německou stranou se okresní soud zaměří rovněž na doplnění bližšího popisu skutkových okolností jednání spáchaného dne 14. 8. 2012 (úder hlavou do obličeje spoluvězně ve věznici v Drážďanech), jímž byl odsouzený P. C. uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. 214 Cs 301 Js 40979/12. Teprve na základě takto získaných informací bude okresní soud moci řádně posoudit, zda má dané jednání charakter trestného činu i podle českého právního řádu, či nikoli, a v návaznosti na to podle §268 odst. 2 z. m. j. s. rozhodnout o případné částečné přeměně uloženého souhrnného peněžitého trestu na pokutu, tak jako je to třeba učinit ve vztahu k jednání spáchanému dne 6. 8. 2012, jímž byl odsouzený uznán vinným rovněž citovaným trestním příkazem Obvodního soudu Drážďany a jež z pohledu českého práva nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. V případě částečného upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí jiného členského státu v rozsahu odsouzeným již dříve uhrazené částky ve výši 8 € ve smyslu §270 odst. 4 z. m. j. s. pak okresní soud s takovým rozhodnutím vyčká až na okamžik, kdy vlastní rozhodnutí o uznání a výkonu dotčených rozhodnutí německých soudů nabyde právní moci, neboť upustit, a to ani částečně, nelze od výkonu rozhodnutí, které není dosud vykonatelné. V případě stížnostního řízení pak bude Krajský soud v Ústí nad Labem přistupovat k plnění své přezkumné povinnosti důsledně, s respektem k příslušným ustanovení z. m. j. s. upravujícím postup při uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík