ECLI:CZ:NS:2019:11.TZ.49.2019.1
sp. zn. 11 Tz 49/2019-78
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, ve prospěch Š. K. , nar. XY v XY, bytem XY, XY, XY, zdržujícího se na adrese XY, XY, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. řádu takto:
I. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, byl porušen zákon v neprospěch Š. K. , nar. XY, v ustanoveních §328 odst. 1 písm. b) a §329 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a v ustanovení §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
II. Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, se zrušuje. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §328 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se neuznává rozsudek Okresního soudu Vranov nad Topľou, Slovenská republika, ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl Š. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §212 odst. 2 písm. d), f). ve spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona, a odsouzen k trestu povinné práce ve výměře 70 hodin, neboť skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky.
Odůvodnění:
1. Š. K. byl rozsudkem Okresního soudu Vranov nad Topľou, Slovenská republika, ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, jímž byla schválena dohoda o vině a trestu ze dne 15. 7. 2013, pravomocně uznán vinným přečinem krádeže podle §212 odst. 2 písm. d), f), ve formě spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona a za to odsouzen k trestu povinné práce (obecně prospěšných prací) ve výměře 70 hodin. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Vranov nad Topľou se jmenovaný předmětné majetkové trestné činnosti dopustil tím, že společně s obviněnou R. F., nar. XY, po vzájemné dohodě, v přesně nezjištěné době od prosince roku 2012 do 9:30 hod. dne 3. 3. 2013, v lesním porostu zvaném „XY“, XY a XY, nacházející se v katastrálním území obce XY, okres Vranov nad Topľou, který patří do lesního půdního fondu, bez povolení v uvedeném porostu pořezali a odcizili dřevní hmotu dřevin buk lesní, dub letní a habr obyčejný, v celkovém množství 36 stromů s průměrem kmenů od 8,5 cm do 20 cm, v množství 2,5 prostorového metru, čímž způsobili S. zastoupeným P. B., trvale bytem XY č. XY, okres Vranov nad Topľou, škodu ve výši 87 € a lesům SR, státní podnik Bánská Bystrica, odštěpný závod Čemernianska 136, Vranov nad Topľou, ve výši 47,88 €, přičemž obviněný Š. K. byl rozhodnutím Obvodního oddělení PZ Vranov nad Topľou dne 17. 1. 2013 postižen za přestupek proti majetku podle §50 odst. 1 zákona č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, blokovou pokutou ve výši 30 €.
2. Dne 16. 6. 2016 byla Okresnímu soudu v Ostravě doručena žádost Okresního soudu Vranov nad Topľou, jako příslušného orgánu Slovenské republiky, o zajištění výkonu trestu povinné práce (obecně prospěšných prací), který byl Š. K. pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu Vranov nad Topľou ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, ve výměře 70 hodin. Společně s touto žádostí bylo Okresnímu soudu v Ostravě, jako soudu vykonávajícího státu, doručeno též osvědčení vydané dle čl. 6 Rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a probační rozhodnutí pro účely dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty Okresním soudem Vranov nad Topľou, jako orgánu vydávajícího státu, ze dne 6. 6. 2016. Z písemného sdělení, které bylo zasláno dne 3. 1. 2017 Š. K. Okresnímu soudu v Ostravě, bylo zjištěno, že se jmenovaný v předmětné době zdržoval na území České republiky, a to na adrese XY, XY.
3. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, bylo podle §327 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) rozhodnuto o uznání na území České republiky shora uvedeného rozsudku Okresního soudu Vranov nad Topľou, Slovenská republika, ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, který nabyl právní moci dne 14. 8. 2016, a kterým byl na základě schválené dohody o vině a trestu ze dne 15. 7. 2013 Š. K. uložen trest povinné práce (obecně prospěšných prací) ve výměře 70 hodin za skutek, jímž byl uznán vinným přečinem krádeže podle §212 odst. 2 písm. d), f), ve formě spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona, s tím, že takto uznané rozhodnutí se vykoná. S ohledem na skutečnost, že Š. K. ani státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě proti tomuto usnesení Okresního soudu v Ostravě nepodali v zákonné lhůtě řádný opravný prostředek, nabylo citované usnesení dne 4. 7. 2017 právní moci.
4. Dne 28. 3. 2019 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, kterým bylo rozhodnuto podle §327 odst. 1 z. m. j. s. o uznání na území České republiky výše citovaného rozhodnutí Okresního soudu Vranov nad Topľou, Slovenská republika, ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, které nabylo právní moci dne 4. 7. 2017, s tím, že takto uznané rozhodnutí se vykoná, stížnost pro porušení zákona ve prospěch Š. K. Ministr spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na zásadní věcnou vadu napadeného rozhodnutí, jež spočívá v porušení zásady oboustranné trestnosti, neboť jednání Š. K., jímž byl pravomocně uznán vinným výše citovaným rozsudkem Okresního soudu Vranov nad Topľou ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, s ohledem na celkovou výši způsobené škody 134,88 €, jež nedosahuje hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu §138 tr. zákoníku, jakož i způsob jeho spáchání, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku v žádné z jeho alternativ. V předmětném jednání Š. K. přitom dle ministra spravedlnosti nelze spatřovat ani naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť pod pojmem „předchozí odsouzení či potrestání za takovýto čin“, který je znakem zpětnosti, je třeba rozumět odsouzení nebo potrestání za trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku nebo za obdobný trestný čin, např. trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku. Uvedený znak zpětnosti nelze naopak vázat na předchozí postih toliko za přestupek. Okresní soud v Ostravě tak měl za daného stavu dle stěžovatele podle §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. rozhodnout, že se rozsudek Okresního soudu Vranov nad Topľou neuznává.
5. Nad rámec výše popsaného věcného pochybení stěžovatel poukázal na skutečnost, že podkladem pro výrok o uznání rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti je ustanovení §329 odst. 1 z. m. j. s., nikoli ustanovení §327 odst. 1 z. m. j. s., na které Okresní soud v Ostravě ve výroku napadeného usnesení odkazuje. Vykonávací rozhodnutí má potom podle §330 odst. 1 z. m. j. s. znít tak, že se vykonává nikoli celé uznané rozhodnutí, nýbrž trest, ochranné opatření, dohled, přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost, které byly uznaným rozhodnutím uloženy. Vzhledem k výše uvedenému tak ministr spravedlnosti závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, byl porušen zákon v neprospěch Š. K., a to v ustanoveních §328 odst. 1 písm. b) a §329 odst. 1 z. m. j. s. a §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení okresního soudu, jakož i veškerá další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Odsouzený Š. K. se i přes řádně zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu nikterak věcně nevyjádřil, přičemž v dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36a odst. 2 tr. řádu.
7. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, dle kterého je namístě tomuto mimořádnému opravnému prostředku přisvědčit, neboť argumentaci užitou ministrem spravedlnosti je třeba považovat za správnou. V souvislosti s vadou spočívající v porušení zákona v ustanovení §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s., tedy v nedodržení podmínek oboustranné trestnosti, státní zástupce připomněl, že Š. K. způsobená škoda dosahovala částky 134,88 €, jež v přepočtu na českou měnu podle kurzu ČNB ke dni 3. 3. 2013 dosahovala výše 3.463,04 Kč. Daná částka tak nedosahuje výše škody nikoli nepatrné požadované §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jíž je dle §138 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující částky nejméně 5.000 Kč. Z rozsudku slovenského soudu současně nevyplývá, že by byl předmětný čin spáchán vloupáním, že by se pachatel pokusil bezprostředně po činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, že by byl čin spáchán na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo že by byl čin spáchán na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, tzn. že podmínka oboustranné trestnosti v souvislosti s odstavcem 1 zkoumaného ustanovení §205 tr. zákoníku splněna nebyla. Podle státního zástupce přitom nedošlo ani k naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť ze spisového materiálu vyplývá, že Š. K. sice byl v únoru 2013 řešen policií, avšak v souvislosti s přestupkem, nikoli s trestným činem. Odsouzením a potrestáním ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku se však rozumí odsouzení nebo potrestání za trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku nebo obdobný trestný čin, včetně některé z forem účastenství podle §24 odst. 1 tr. zákoníku. Za dané situace tak státní zástupce vyslovil souhlas se závěrem prezentovaným ministrem spravedlnosti, dle kterého měl Okresní soud v Ostravě z důvodu nenaplnění podmínky oboustranné trestnosti rozhodnout tak, že se slovenský rozsudek neuznává. Závěrem svého vyjádření pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s jejím závěrečným návrhem vyhověl.
8. V rámci veřejného zasedání konaného dne 25. 6. 2019, které bylo za podmínek §202 odst. 2 tr. řádu per analogiam konáno v nepřítomnosti osoby Š. K., jakož i pověřeného zástupce ministra spravedlnosti, kteří byli o termínu tohoto jednání předem řádně a včas vyrozuměni, přítomná státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství nevznesla žádné návrhy směrem k doplnění důkazní situace.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §266 tr. řádu, na příslušném místě (§266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §267 odst. 1 tr. řádu.
10. Následně Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministrem spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná.
11. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí podle z. m. j. s., včetně zvláštních typů řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiných členských států podle části páté tohoto zákona, tedy včetně řízení o uznání a výkonu rozhodnutí ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti podle části páté hlava IX, díl 1 z. m. j. s. Jelikož se podle §12 odst. 10 tr. řádu rozumí trestním řízením nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle §3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je s ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity stížnost pro porušení zákona (za podmínek §266 a násl. tr. řádu) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.
12. K postupu Okresního soudu v Ostravě, jenž svým usnesením ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, rozhodl podle §327 odst. 1 z. m. j. s. o uznání rozsudku Okresního soudu Vranov nad Topľou, Slovenská republika, ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, kterým byl Š. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle 212 odst. 2 písm. d), f) slovenského trestního zákona a odsouzen k trestu povinné práce (obecně prospěšných prací) ve výměře 70 hodin, s tím, že se uznané rozhodnutí na území České republiky vykoná, Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu napadeného rozhodnutí okresního soudu je zřejmé, že jím byl v několika ohledech porušen zákon v neprospěch Š. K., a to v konkrétních ustanoveních z. m. j. s. upravujících problematiku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, jímž byl uložen trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti, ve spojení s ustanovením §205 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, které vymezuje zákonné znaky, které musí splňovat protiprávní jednání, má-li být označeno za trestný čin krádeže.
13. Podle §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. platí, že samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnutí jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu. Podle §329 odst. 1 z. m. j. s. pak samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky pouze tehdy, nejde-li o případ uvedený v §326 odst. 2 nebo 3 nebo v §327 odst. 1 z. m. j. s., anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu uvedeného v §323 odst. 1 nebo 3 z. m. j. s.
14. Jak vyplývá z výrokové části usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, bylo tímto soudem na podkladě žádosti a osvědčení zaslaných Okresním soudem Vranov nad Topľou, jako příslušným orgánem Slovenské republiky, rozhodnuto o uznání výše uvedeného rozsudku Okresního soudu Vranov nad Topľou ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, jímž byl Š. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle 212 odst. 2 písm. d), f) slovenského trestního zákona a odsouzen k trestu povinné práce (obecně prospěšných prací) ve výměře 70 hodin. Okresní soud přitom v napadeném usnesení dospěl mimo jiné k závěru, že „skutek, jímž byl Š. K. uznán vinným, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu též podle práva České republiky, když samotný popis skutku či právní kvalifikace, jak jsou uvedeny v osvědčení, odpovídají výše specifikovanému a označenému jednání jmenovaného“. Z výrokové části citovaného rozsudku slovenského soudu však jednoznačně plyne, že Š. K. svým jednáním, jímž byl pravomocně uznán vinným, způsobil na majetku poškozených subjektů škodu v celkové výši 134,88 €. Při přepočtu této částky na českou měnu podle kurzovního lístku ČNB platnému ke dni spáchání činu, tj. ke dni 3. 3. 2013, je zřejmé, že výše škody dosahuje částky 3.463,04 Kč. K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) českého tr. zákoníku je však třeba, aby pachatel svým jednáním na cizím majetku způsobil škodu nikoli nepatrnou, jíž je ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku třeba rozumět škodu dosahující nejméně částky 5.000 Kč, což se však v daném případě nestalo. S přihlédnutím ke způsobu spáchání činu, jímž byl Š. K. rozsudkem slovenského soudu pravomocně uznán vinným, lze konstatovat, že dané jednání nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže ani v žádné z jeho dalších alternativ předpokládaných ustanovením §205 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se odcizené dřevní hmoty nezmocnil vloupáním, nepokusil se bezprostředně po činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, čin nebyl spáchán na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, a čin nebyl spáchán ani na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob.
15. V jednání Š. K., jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Okresního soudu Vranov nad Topľou, přitom, jak správně ministr spravedlnosti podotkl v podané stížnosti pro porušení zákona, nelze spatřovat ani naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu samostatné skutkové podstaty uvedené v §205 odst. 2 tr. zákoníku, která postihuje trestnost speciální recidivy. Předpokladem pro dovození trestní odpovědnosti podle tohoto ustanovení je skutečnost, že pachatel byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Odsouzením nebo potrestáním za takový čin se přitom rozumí odsouzení nebo potrestání za trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku nebo obdobný trestný čin, kterým je i trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku, jímž si pachatel přisvojil cizí věc nebo k tomu směřoval (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/1997 Sb. rozh. tr.). Zákonný znak „takový čin“ obsažený v §205 odst. 2 tr. zákoníku je naplněn nejen tehdy, byl-li pachatel v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán za trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, ale i tehdy, byl-li v takto stanovené době odsouzen nebo potrestán za některou z forem účastenství podle §24 odst. 1 tr. zákoníku k tomuto trestnému činu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 63/2013 Sb. rozh. tr.). Z výrokové části rozsudku Okresního soudu Vranov nad Topľou, jímž byl Š. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §212 odst. 2 písm. d), f), ve spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona, je sice zřejmé, že byl jmenovaný dne 17. 1. 2913, tedy v posledních třech letech před žalovaným skutkem, postižen, avšak nikoli za trestný čin, nýbrž za přestupek proti majetku podle §50 odst. 1 slovenského zákona č. 372/1990 Sb. z., o přestupcích, v platném znění. Jak však bylo Nejvyšším soudem výše konstatováno, zákonný znak speciální recidivy ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku, lze podle práva České republiky vázat toliko na předchozí odsouzení či potrestání za trestný čin, nikoli na předchozí postih pachatele za přestupek nebo jiný správní delikt.
16. Z výše uvedeného je tedy jednoznačně zřejmé, že Okresní soud v Ostravě svým usnesením ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, jímž bylo rozhodnuto o uznání rozsudku Okresního soudu Vranov nad Topľou ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, porušil zásadu oboustranné trestnosti, která je podle §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. jedním ze základních předpokladů pro uznání rozhodnutí jiného členského státu na území České republiky, neboť jednání Š. K., kterým byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem slovenského soudu, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle práva České republiky, konkrétně podle §205 odst. 1 ani podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tohoto právního stavu měl Okresní soud v Ostravě správně rozhodnout tak, že se podle §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. předmětný rozsudek Okresního soudu Vranov nad Topľou neuznává.
17. Přisvědčit je třeba námitkám ministra spravedlnosti vyjádřeným v jím podané stížnosti pro porušení zákona rovněž v tom směru, že Okresní soud v Ostravě se při rozhodnutí o uznání rozsudku slovenského soudu, jímž byl Š. K. uložen trest povinné práce (obecně prospěšných prací), nesprávně opřel o ustanovení §327 odst. 1 z. m. j. s., ačkoli podkladem pro výrok o uznání rozhodnutí ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti je ustanovení §329 odst. 1 z. m. j. s. V případě rozhodnutí o uznání pak samosoudce podle §330 odst. 1 z. m. j. s. současně rozhodne, že se vykonají toliko trest, ochranné opatření, dohled, přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uložená rozhodnutím jiného členského státu, nikoli že se vykoná celé uznané rozhodnutí, jak bylo nesprávně Okresním soudem v Ostravě ve výrokové části napadeného usnesení ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, uvedeno.
18. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti ministra spravedlnosti porušení zákona v neprospěch Š. K. usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, v ustanoveních §328 odst. 1 písm. b) a §329 odst. 1 z. m. j. s. a §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za této situace nezbylo, než napadené rozhodnutí okresního soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na předmětné usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (tj. včetně usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 0 Nt 7003/2016, jímž bylo rozhodnuto o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 70 hodin), zrušit.
19. Jelikož i přes zjištěné vady napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě bylo možno v dané věci obratem učinit nové rozhodnutí na podkladě původně zjištěného skutkového stavu ve smyslu §271 odst. 1 tr. řádu, aniž by bylo třeba věc přikázat okresnímu soudu, jehož rozhodnutím byly detekované vady výlučně založeny, k novému projednání a rozhodnutí, rozhodl Nejvyšší soud při zrušení napadeného usnesení okresního soudu sám tak, že se podle §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. neuznává rozsudek Okresního soudu Vranov nad Topľou, Slovenská republika, ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 12 T 124/2013, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl Š. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §212 odst. 2 písm. d), f), ve spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona, a odsouzen k trestu povinné práce (obecně prospěšných prací) ve výměře 70 hodin, neboť skutek, jímž byl jmenovaný uznán vinným, s ohledem na výše uvedené skutečnosti nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle práva České republiky, konkrétně podle §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík