ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1048.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 1048/2019-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného COOP Praha-západ, družstvo , se sídlem v Praze 3, Malešická 2842/16a, identifikační číslo osoby 00031828, zastoupeného JUDr. Jiřím Kroulíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, U Továren 999/31, proti povinnému M. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, za účasti manželky povinného J. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, pro 1 957 867 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 7294/2016, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2018, č. j. 19 Co 200/2018-56, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 4. 2018, č. j. 206 EXE 7294/2016-40, kterým Okresní soud Praha-západ zamítl návrh povinného a jeho manželky na zastavení exekuce. Uvedl, že povinný a jeho manželka napadají vady dražební vyhlášky a usnesení o určení ceny nemovitých věcí, což nejsou důvody podřaditelné pod §268 o. s. ř. o zastavení exekuce. Věcná správnost usnesení o ceně nebyla zpochybněna v odvolání, a usnesení tak nabylo právní moci, stejně tak nabyla právní moci dražební vyhláška, proti níž není odvolání přípustné. Námitky povinného a jeho manželky neodůvodňují zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Prodávané nemovité věci byly popsány takovým způsobem, aby byly nezaměnitelné s jinými, a exekuci na ně lze řádně provést.
Dovolatelé v dovolání odvolacímu soudu vytýkají, že se neřídil usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3063/2017 (jež se týká principu úplné apelace v exekučních věcech) a měl se řádně zabývat odvolacími důvody povinných. Povinní v odvolání namítali, že soudní exekutorka přistoupila k dražbě, přestože dosud nebylo rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce, a poukazovali na nesrovnalosti znaleckého posudku, jenž byl podkladem pro stanovení ceny dražené nemovité věci (dovolatelé zejména nesouhlasili s nízkou odhadní cenou). V odvolání dovolatelé též poukazovali na chyby dražební vyhlášky, kdy nemovité věci byly zatíženy zástavním právem a dotčeny změnou operátu, příslušenství bylo uvedeno mylně. Označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství musí být provedeno způsobem nevzbuzujícím z hlediska určitosti a srozumitelnosti pochybnosti u kteréhokoliv účastníka dražby o tom, co má být předmětem dražby. Ve vyhlášce mělo být popsáno též osvětlení, umyvadla, ohřívače vody a pákové baterie, které představují součást nemovité věci. Dovolatelé se domnívají, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4144/2010 ohledně důsledků vadného popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce. Odvolací soud se měl zabývat důvody pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., které dovolatelé namítali v odvolání. Podle názoru dovolatelů se odvolací soud odchýlil též od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3554/2006, podle kterého pravidlo, že exekuční soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, není absolutní. Dovolatelé neměli možnost jednat před soudy v této věci, neboť soud nepředvolal účastníky a rozhodl bez jednání v rozporu s §269 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud se dále odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1394/2012, neboť „nesprávně posoudil odvolací důvody dovolatelů“.
Odvolací soud měl návrh manželky povinného na zastavení exekuce projednat podle §262b odst. 1 o. s. ř., ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb., bez ohledu na to, kdy byla dosud pravomocně neskončená exekuce zahájena. Odvolací soud se tak odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, neboť „takto přiměřeně věc neprojednal ani neodůvodnil“. Dovolatelé dále poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1561/2012, podle kterého je nesprávná praxe soudních exekutorů, kteří v exekučním příkazu nebo samostatným rozhodnutím rozhodnou, že se jako další povinný „přibírá“ do řízení manžel povinného, a exekuční příkaz zašlou peněžnímu ústavu, u něhož má manžel povinného účet. Manželka povinného se domnívá, že exekucí byla postižena neprávem. Odvolací soud ani soud prvního stupně nenařídily ústní jednání a spokojily se s informacemi o průběhu řízení z exekutorského spisu. V této souvislosti pak dovolatelé odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, podle něhož je jednání třeba zpravidla nařídit jen při rozhodování o návrzích podle §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř., a dovolatelé podávali odvolání právě z důvodu §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Konečně jsou dovolatelé toho názoru, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4164/2016 „ohledně podmínky exekučního řízení“. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření uvedl, že dovolatelé v dovolání nevymezili přípustný dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. ani předpoklady přípustnosti dovolání. Domnívá se, že odvolací soud řádně posoudil všechny skutečnosti, které dovolatelé namítali jak v návrhu na zastavení exekuce, tak v odvolání, a z jeho rozhodnutí nevyplývá, že by některé námitky a skutečnosti nepřipustil. Dovolatelé blíže nekonkretizují vady exekučního titulu, pro které by mělo být exekuční řízení zastaveno, a pouze jsou toho názoru, že soudy v nalézacím řízení měly rozhodnout v jejich prospěch. Manželka povinného nepodala návrh na zastavení exekuce, přestože o této možnosti byla poučena ve vyrozumění o zahájení exekuce. Dovolatelé ani netvrdili nedostatek podmínky řízení. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelé odvolacímu soudu v prvé řadě vytýkají, že postupoval v rozporu s principem úplné apelace, jenž se uplatňuje v odvolacím řízení v exekučních věcech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3063/2017), protože se nezabýval námitkami, které povinní uplatnili v odvolání.
Povinný a jeho manželka v odvolání poukazovali na údajné vady znaleckého posudku vypracovaného za účelem určení výsledné ceny nemovité věci, dále na skutečnost, že dražební vyhláška neobsahuje formální náležitosti a označení nemovitých věcí je v rozporu s údaji v katastru nemovitostí s tím, že určená odhadní cena nemůže nadále obstát, protože nezohledňuje závady váznoucí na nemovité věci, a nesouhlasili se závěrem, že není možný přezkum pravomocné dražební vyhlášky. Z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu však vyplývá, že se odvolací soud se všemi námitkami odvolatelů vypořádal a nepostupoval tedy v rozporu se zásadou úplné apelace v exekučním řízení.
Ohledně otázky případných nesrovnalostí znaleckého posudku a jeho vlivu na cenu dražené nemovité věci Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací praxe uvedl, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitých věcí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovité věci a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitou věcí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovité věci v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3717/2013 (uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1111/2018]. V projednávané věci usnesení o ceně povinný ani jeho manželka nenapadli odvoláním, rozhodnutí nabylo právní moci a v této fázi exekučního řízení již nelze otázky v něm řešené věcně přezkoumat.
Rovněž otázka označení a popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce není předmětem řízení o návrhu na zastavení exekuce. Proti dražební vyhlášce sice v souladu s §336c odst. 5 o. s. ř. odvolání není přípustné, jestliže však při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona, které je v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, je to důvodem pro změnu rozhodnutí o příklepu tak, že se neuděluje (viz §336k odst. 4 o. s. ř.; k porušení zákona při nařízení dražebního jednání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2840/2017), nikoli důvodem pro zastavení exekuce.
Podle dovolatelů se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3554/2006, podle níž „pravidlo, že exekuční soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, není absolutní“. Na této otázce však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, dovolatelé ji nevznesli v návrhu na zastavení exekuce ani v odvolání a ostatně ani nijak neupřesnili, v čem by měla věcná nesprávnost vykonávaného rozhodnutí spočívat.
Rovněž námitky, že manželka povinného byla postižena exekucí neprávem a že nebyly splněny „podmínky exekučního řízení“, dovolatelé poprvé uplatnili až v dovolacím řízení a ani v řízení před soudy nižších stupňů neuvedli žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, z jakého důvodu se domnívají, že by exekuce měla být vůči manželce povinného zastavena, resp. jaké podmínky exekučního řízení nebyly splněny.
Konečně dovolatelé soudům nižších stupňů vytýkají, že ve věci nenařídily jednání, čímž však nezpochybňují otázku správnosti právního posouzení věci (tj. otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), ale namítají vady řízení, ke kterým dovolací soud přihlédne pouze za předpokladu, že je dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu