ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1176.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 1176/2019-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 11407, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinným 1/ J. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze, V jámě 699/1, za účasti manželky I. M. , narozené XY, bytem XY, 2/ M. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze, V jámě 699/1, za účasti manželky H. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze, V jámě 699/1, pro 663 662,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 EXE 345/2011, o dovolání manželky povinného 2. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 9. 2018, č. j. 40 Co 127/2018-100, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. 11. 2017, č. j. 4 EXE 345/2011-83, jímž Okresní soud v Šumperku zastavil řízení o návrhu manželky povinného H. S. na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu vydaného pověřeným soudním exekutorem JUDr. Janem Grosamem dne 24. 2. 2011 pod č. j. 025 EX 17179/10-16, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech, a exekučního příkazu z téhož dne pod č. j. 25 EX 17179/10-17, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitostí. Soud vyšel ze zjištění, že žaloba manželky povinného 2/ o vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 2. 2013, č. j. 8 C 93/2012-37, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. 6. 2013, č. j. 12 Co 299/2013-59.Vnyní projednávané věci se manželka povinného 2/ domáhá částečného zastavení exekuce na základě stejných důvodů (její výlučné vlastnictví na základě darovací smlouvy sepsané formou notářského zápisu ze dne 11. 10. 1991 a neplatnost následných právních jednání), je tak dána shoda předmětu řízení a pokračování v projednávané věci brání překážka věci rozsouzené. Není již významné, že soudy rozdílně právně kvalifikovaly důsledky a účinky následných právních jednání manželky povinného 2/ pro jednotlivé formy vlastnictví či spoluvlastnictví. Není možné, aby manželka povinného 2/ po novelizaci občanského soudního řádu, účinné od 1. 7. 2015, která jako prostředek ochrany manžela povinného zakotvila návrh na zastavení exekuce ve smyslu §262b odst. 1 o. s. ř., podala úspěšný návrh na zastavení exekuce za stejného skutkového stavu a skutkových tvrzení a navzdory neúspěšné, totožně zdůvodněné vylučovací žalobě podané podle §267 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2015. Skutečnost, že manželka povinného a oprávněná mají v exekučním řízení a v řízení o vylučovací žalobě jiné procesní postavení, není významná. Dvoufázová procedura (existující do 30. 6. 2015) vedla k tomu, že konkrétní věci k návrhu manžela povinného přestaly být předmětem exekuce až po řízení o vyloučení věci z exekuce a zastavení exekuce v rozsahu vyhovění vylučovací žalobě. Byla však od 1. 7. 2015 nahrazena jednofázovým řízením o návrhu manžela povinného na zastavení exekuce. Jeden procesní postup byl pouze nahrazen jiným, směřujícím k témuž cíli.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla manželka povinného 2/ dovoláním. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného i procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, příp. měla by být vyřešena jinak. Nesouhlasí s tím, že by instituty vylučovací žaloby a návrhu na zastavení exekuce byly totožné. Jde o odlišné postupy a ona by měla mít nyní právo i na využití nově zakotveného postupu, což jí však bylo odepřeno. Nesouhlasí s tím, že se domáhá zastavení exekuce ze stejných důvodů, pro které dříve podala vylučovací žalobou, a že je zde proto překážka věci rozhodnuté. Připomněla, že má celkem dvě pravomocná soudní rozhodnutí, přičemž v řízení o žalobě o určení Okresní soud v Havlíčkově Brodě uzavřel, že předmětné nemovitosti nejsou součástí společného jmění manželů S. a v jiném rozhodnutí Městský soud v Praze dokonce uvedl, že dovolatelka je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí již od roku 1991. Vylučovací žalobu podávala za naprosto jiné skutkové a právní situace a za užití odlišných procesních prostředků. Nyní se domáhá zastavení exekuce neoprávněně postihující její výlučný majetek. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není důvodné.
V souzené věci bylo zahájeno exekuční řízení v roce 2011, exekučním titulem je směnečný platební rozkaz ze dne 28. 7. 2010, č. j. 23Cm 191/2010-10, kterým bylo uloženo M. Se. a J. M. zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni Komerční bance, a. s. směnečný peníz 663 662, 43 Kč s vyčíslenými úroky a odměnu 2 212,20 Kč a náklady řízení 26 640 Kč do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. Okresní soud v Šumperku nařídil usnesením ze dne 14. 2. 2011, č. j. 4 EXE 345/2011-18, exekuci na majetek povinných a provedením exekuce tehdy pověřil JUDr. Jiřího Grosama, soudního exekutora. Dne 24. 9. 2012 podala H. S. u Okresního soudu v Šumperku žalobu na vyloučení nemovitých věcí z exekuce s odůvodněním, že nemovitosti – budova č. p. XY parcela st. XY, pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY vše v katastrálním území XY, obec Věž, zapsané na listu vlastnictví 29 u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY, jsou v jejím výlučném vlastnictví. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 27. 2. 2013, č. j. 8C 93/2012-37, žalobu zamítl, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 7. 2013, č. j. 12 Co 299/2013-59, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Návrhem na zastavení exekuce se manželka 2. povinného domáhá zastavení exekuce z téhož důvodu, tj. že je výlučnou vlastnicí shora popsaných nemovitých věcí.
Podle §267 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2015 právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle §267 odst. 2 o. s. ř. v témže znění obdobně podle odstavce 1 se postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek, který patří do společného jmění manželů nebo se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela, ale vymáhanou pohledávku nelze z tohoto majetku uspokojit.
Podle §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
Ze zmíněné právní úpravy vyplývá, že od 1. 7. 2015 se změnila právní ochrana manžela povinného v tom směru, že na rozdíl od vylučovací žaloby, která sloužila k obraně manžela povinného do 30. 6. 2015, nyní k jeho ochraně slouží výlučně návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, popř. exekuce; ochrana v podobě vylučovací žaloby zůstala zachována jen třetím osobám (srov. §276 o. s . ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 5160/2017, publikovaném pod číslem 27/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že podá-li po 30. 6. 2015 (od účinnosti zákona č. 139/2015 Sb.) manžel povinného návrh na částečné zastavení exekuce prodejem věcí s odůvodněním, že exekucí je postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis (srov. §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015), přestože již dříve byl pravomocně zamítnut jeho návrh na vyloučení týchž věcí z exekuce podle §267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015 podaný z téhož důvodu, brání věcnému projednání návrhu na částečné zastavení exekuce překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 4 o. s. ř.).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že projednání návrhu manželky povinného Hany Semerádové na zastavení exekuce brání překážka věci rozsouzené, je tento závěr zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Namítá-li dovolatelka, že v jiných řízeních dospěly soudy k závěru, že je výlučnou vlastnicí uvedených nemovitostí, popř. k závěru, že tyto nemovitosti nejsou ve společném jmění manželů, nutno připomenout, že oprávněná Komerční banka nebyla v těchto řízeních jejich účastnicí a že rozhodnutí v těchto řízeních jsou závazná jen pro jejich účastníky (§159a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 6. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu