ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1177.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 1177/2019-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinným 1) J. M. , narozenému dne XY, za účasti manželky I. M., narozené dne XY, oba bytem ve XY, a 2) M. S. , narozenému dne XY, za účasti manželky H. S. , narozené dne XY, oba bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze, V jámě č. 699/1, pro 1 564 439,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 EXE 1306/2010, o dovolání manželky povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. září 2018, č. j. 40 Co 136/2018-93, takto:
Dovolání manželky povinného 2) se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. září 2018, č. j. 40 Co 136/2018-93, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 4 EXE 1306/2010-74, jímž okresní soud zastavil řízení o návrhu manželky povinného 2) na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu vydaného pověřeným soudním exekutorem JUDr. Janem Grosamem, Exekutorská úřad Praha 6, dne 4. ledna 2011 pod č. j. 025 EX 17206/10-14, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech, a v rozsahu exekučního příkazu z téhož dne pod č. j. 25 EX 17206/10-15, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitostí. Soud uvedl, že žaloba manželky povinného 2) o vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. února 2013, č. j. 8 C 93/2012-37, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. června 2013, č. j. 12 Co 299/2013-59. V posuzované věci se manželka povinného 2) domáhá částečného zastavení exekuce na základě stejných důvodů (její výlučné vlastnictví na základě darovací smlouvy sepsané formou notářského zápisu ze dne 11. října 1991 a neplatnost následných právních jednání), je tak dána shoda předmětu řízení a pokračování v projednávané věci brání překážka věci rozsouzené. Není již významné, že soudy rozdílně právně kvalifikovaly důsledky a účinky následných právních jednání manželky povinného 2) pro jednotlivé formy vlastnictví či spoluvlastnictví. Není možné, aby manželka povinného 2) po novelizaci zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), účinné od 1. července 2015, která jako prostředek ochrany manžela povinného zakotvila návrh na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., podala úspěšný návrh na zastavení exekuce za stejného skutkového stavu a skutkových tvrzení a navzdory neúspěšné, totožně zdůvodněné vylučovací žalobě podané podle ustanovení §267 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2015. Skutečnost, že manželka povinného a oprávněná mají v exekučním řízení a v řízení o vylučovací žalobě jiné procesní postavení, není významná. Dvoufázová procedura (existující do 30. června 2015) vedla k tomu, že konkrétní věci k návrhu manžela povinného přestaly být předmětem exekuce až po řízení o vyloučení věci z exekuce a zastavení exekuce v rozsahu vyhovění vylučovací žalobě. Byla však od 1. července 2015 nahrazena jednofázovým řízením o návrhu manžela povinného na zastavení exekuce. Jeden procesní postup byl pouze nahrazen jiným, směřujícím k témuž cíli.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla manželka povinného 2) dovoláním. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného i procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, příp. měla by být vyřešena jinak. Nesouhlasí s tím, že by instituty vylučovací žaloby a návrhu na zastavení exekuce byly totožné. Podle názoru dovolatelky jde o odlišné postupy a ona by měla mít nyní právo i na využití nově zakotveného postupu, což jí však bylo odepřeno. Nesouhlasí s tím, že se domáhá zastavení exekuce ze stejných důvodů, pro které dříve podala vylučovací žalobou, a že je zde proto překážka věci rozhodnuté. Připomněla, že má celkem dvě pravomocná soudní rozhodnutí, přičemž v řízení o žalobě o určení Okresní soud v Havlíčkově Brodě uzavřel, že předmětné nemovitosti nejsou součástí společného jmění manželů Semrádových a v jiném rozhodnutí Městský soud v Praze dokonce uvedl, že dovolatelka je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí již od roku 1991. Vylučovací žalobu podávala za naprosto jiné skutkové a právní situace a za užití odlišných procesních prostředků. Nyní se domáhá zastavení exekuce neoprávněně postihující její výlučný majetek. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V posuzované věci bylo zahájeno exekuční řízení v roce 2010, když Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 16. prosince 2010, č. j. 4 EXE 1306/2010-15, nařídil exekuci podle směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze ze dne 21. července 2010, č. j. 24 Cm 192/2010-11, kterým bylo uloženo povinným zaplatit společně a nerozdílně oprávněné částku ve výši 1 564 439,62 Kč s příslušenstvím, odměnu ve výši 5 214,79 Kč a náklady řízení 62 660 Kč. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jiřího Grosama, Exekutorský úřad Praha 6. Dne 24. září 2012 podala manželka povinného 2) u Okresního soudu v Šumperku žalobu na vyloučení nemovitých věcí z exekuce s odůvodněním, že nemovitosti – budova č. p. XY, parcela st. XY, pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY vše v katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví 29 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, jsou v jejím výlučném vlastnictví. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 27. února 2013, č. j. 8 C 93/2012-37, žalobu zamítl, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. července 2013, č. j. 12Co 299/2013-59, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Návrhem na zastavení exekuce se manželka povinného 2) domáhá zastavení exekuce z téhož důvodu, tj. že je výlučnou vlastnicí shora popsaných nemovitých věcí.
Podle ustanovení §267 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. června 2015 právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle ustanovení §267 odst. 2 o. s. ř. v témže znění obdobně podle odstavce 1 se postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek, který patří do společného jmění manželů nebo se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela, ale vymáhanou pohledávku nelze z tohoto majetku uspokojit.
Podle ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. července 2015 je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
Ze zmíněné právní úpravy vyplývá, že od 1. července 2015 se změnila právní ochrana manžela povinného v tom směru, že na rozdíl od vylučovací žaloby, která sloužila k obraně manžela povinného do 30. června 2015, nyní k jeho ochraně slouží výlučně návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, popř. exekuce; ochrana v podobě vylučovací žaloby zůstala zachována jen třetím osobám (srov. §276 o. s . ř. ve znění účinném od 1. července 2015).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 5160/2017, publikovaném pod číslem 27/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že podá-li po 30. června 2015 (od účinnosti zákona č. 139/2015 Sb.) manžel povinného návrh na částečné zastavení exekuce prodejem věcí s odůvodněním, že exekucí je postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis (srov. §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. července 2015), přestože již dříve byl pravomocně zamítnut jeho návrh na vyloučení týchž věcí z exekuce podle ustanovení §267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. června 2015 podaný z téhož důvodu, brání věcnému projednání návrhu na částečné zastavení exekuce překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 4 o. s. ř.).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že projednání návrhu manželky povinného 2) na zastavení exekuce brání překážka věci rozsouzené, je tento závěr zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Namítá-li dovolatelka, že v jiných řízeních dospěly soudy k závěru, že je výlučnou vlastnicí uvedených nemovitostí, popř. k závěru, že tyto nemovitosti nejsou ve společném jmění manželů, nutno připomenout, že oprávněná Komerční banka nebyla v těchto řízeních jejich účastnicí a že rozhodnutí v těchto řízeních jsou závazná jen pro jejich účastníky (§159a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu