ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1665.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 1665/2019-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné Dopravní podnik města České Budějovice, a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská č. 738/40, identifikační číslo osoby 25166115, proti povinnému L. J. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná č. 554/4, pro 1 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 Nc 14099/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2018, č. j. 58 Co 343/2018-183, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 7. 2018, č. j. 15 Nc 14099/2008-165, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděná odvolání povinného doručená soudu dne 26. 6. 2018.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolací soud již dříve vysvětlil, že z dikce citovaného ustanovení plyne, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kůrka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015).
Shora uvedené platí i pro dovolání ve vykonávacím (exekučním) řízení projednávaná podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinného ode dne 30. 9. 2017. Účelem ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění novely č. 296/2017 Sb., je reflektovat ustálenou judikaturu dovolacího soudu, dle které se hranice 50 000 Kč uplatní i ve vykonávacím (exekučním) řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4188/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016). Smyslem shora uvedené novelizace tak není popření výše dovozeného logického závěru, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko k řízení nalézacímu, neboť ve vykonávacím (exekučním) řízení se o spotřebitelské vztahy nejedná, byť z nich vykonávaný exekuční titul vychází. Opačný výklad ostatně neplyne ani z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb.
V projednávané věci je předmětem řízení částka 1 630 Kč s příslušenstvím. Z citovaného ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že dovolání povinného není přípustné.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V projednávané věci bylo odvolání povinného soudem prvního stupně odmítnuto jako opožděné a toto usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno napadeným usnesením dovolacího soudu. Z citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu není současně přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu