ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.178.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 178/2019-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného J. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Tomanem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, proti povinným 1/ V. V. , narozenému XY, bytem XY, a 2/ J. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Vítkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Dobrovského 25, pro 9 598 997 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 48 EXE 7700/2011, o dovolání povinné 2/ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2018, č. j. 40 Co 113/2018-69, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. 2. 2018, č. j. 48 EXE 7700/2011-49, jímž Okresní soud v Olomouci zamítl návrh povinné 2/ na zastavení exekuce. Uzavřel, že důvod dle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán. Soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce srážkami z odměny povinné 2/ jakožto pěstouna exekučním příkazem ze dne 17. 7. 2017, č. j. 203 Ex 58219/11-83 a ke dni 10. 11. 2017 byla vymožena (v měsíčních srážkách ve výši 482 Kč) částka 1446 Kč. Protože předpokládané náklady exekuce činí dle sdělení exekutora ze dne 10. 11. 2017 částku 7865 Kč, lze řádově během několika měsíců očekávat pokrytí nákladů exekuce a následně i částečné uspokojování pohledávky oprávněného. Za dané situace nejde o stav nedobytnosti pohledávky, exekuce se realizuje, proto je třeba trvat na provádění exekuce.
Usnesení krajského soudu napadla povinná 2/ dovoláním, jímž sleduje „změnu v rozhodovací praxi obecných soudů v řízeních o zastavení exekuce pro nemajetnost povinného v případech, kdy jsou pro to dány mimořádné podmínky a okolnosti zřetele hodné“. Současně má za to, že tato otázka dosud nebyla jednotně vyřešena. Soudy dle jejího názoru přistupují k této otázce mechanicky a nezohledňují individuální sociální a zdravotní situaci povinné, nadřazují právo oprávněného nad právo dovolatelky na důstojný život, když ona sama je osobou zdravotně znevýhodněnou a pečující o 4 nezletilé děti, z toho 2 v pěstounské péči. Byť je exekučně postižena odměna pěstouna a nikoli příspěvek na úhradu potřeb dítěte, obě dávky ve skutečnosti splývají a děti postižení odměny pěstouna zcela jistě pociťují. Soud by měl zohlednit otázku základního lidského práva na důstojný život člověka, který svůj produktivní život zasvětil péči o děti v pěstounské péči. Dovolatelka dále namítá, že soudy pochybily tím, že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnily (nevypořádaly se s argumentací týkající se zdravotního stavu dovolatelky, konkrétně transplantace srdeční chlopně, která ji omezuje při výběru zaměstnání a tedy dosahování běžných výdělků), nevypořádaly se všemi důkazy ani neprovedly všechny důkazy ke zjištění skutkového stavu a nepřezkoumaly řádně podmínky pro aplikaci §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle dovolatelky se rovněž soudy nezaobíraly tím, že předpokládanými náklady exekuce vyčíslenými exekutorem v exekučním příkazu ze dne 17. 7. 2017, č. j. 203 Ex 58219/11-83, je částka 2 008 000 Kč, a pouze uvedl, že náklady ve výši 7 865 Kč jsou reálně vymožitelné. Poukazuje na to, že při srážkách 482 Kč měsíčně by náklady předpokládané exekučním příkazem byly hrazeny 348 let a nárok oprávněného 1660 let. Má za to, že přihlédnutím k minimální odměně soudního exekutora dochází k nesprávnému výkladu a aplikaci zákona. Dovolatelka navrhla, aby soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že rozhodnutí soudů považuje za správná i dostatečně podrobně odůvodněná. Dovolání označil jako právně zcela nedůvodné a čistě účelové. Uvedl, že tvrzení povinné o nemajetnosti je zcela nepravdivé, exekuce v současné době řádně probíhá z několika postižitelných příjmů povinné, oba povinní dlouhodobě cíleně postupovali způsoby oddalujícími a znemožňujícími úhradu dluhu, přitom požívají vysoký životní standard. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto, a povinná zavázána k úhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně podniku (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení §268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. aplikovat nelze, a to již proto, že srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§284 odst. 1, §299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016, usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017).
Nadto Nejvyšší soud též vyjádřil názor, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, příp. usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019).
V projednávané věci je exekuce realizována ve srážkách z odměny pěstouna (byť jen ve zcela minimální přípustné výši), tedy nejde o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinné, a proto exekuce i v tomto případě plní zákonem stanovený účel. Za dané situace jsou argumenty dovolatelky týkající se její sociální a zdravotní situace, případně záslužnosti její pěstounské péče pro společnost, zcela irelevantní (srov. úvahy vyjádřené v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017, ohledně srážek z důchodu povinného).
S ohledem k výše uvedenému pak není na místě výtka dovolatelky, že soud přihlédl k nákladům exekuce vyčísleným ve sdělení soudního exekutora ze dne 10. 11. 2017 (č. l. 42 soudního spisu) částkou 7865 Kč a nikoli k nákladům dříve vyčísleným v exekučním příkazu ze dne 17. 7. 2017, č. j. 203 Ex 58219/11-83, částkou 2 008 000 Kč. Soud svůj postup v odůvodnění svého usnesení dostatečně ozřejmil (viz bod 15 jeho usnesení), přičemž přiklonění se k aktuální zprávě pověřeného exekutora o stavu provádění exekuce je zcela logické a odpovídá i dosavadní judikatorní praxi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2278/2018).
Nepřípustnost dovolání současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), jež dovolatelka uplatňuje námitkami nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí soudu, příp. soudem nevypořádanými či neprovedenými důkazy.
Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu