ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1782.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 1782/2019-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinnému I. B. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, pro 7 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 5556/2010, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2018, č. j. 28 Co 388/2018-175, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2018, č. j. 28 Co 388/2018-175, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. května 2018, č. j. 36 EXE 5556/2010-142, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. srpna 2018, č. j. 36 EXE 5556/2010-159, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 36 EXE 5556/2010-142, ve znění svého opravného usnesení ze dne 29. 8. 2018, č. j. 36 EXE 5556/2010-159, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením soudu prvního stupně dne 15. 4. 2010, 36 EXE 5556/2010-27, jejímž provedením byl pověřen JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále „soudní exekutor“ či „exekutor“). Pro posouzení důvodnosti návrhu povinného vyšel ze „sdělení lustrací“ exekutora ze dne 23. 5. 2018, podle kterého probíhá pravidelné šetření majetku povinného, který nevlastní žádné nemovité věci na území ČR, není zde zaměstnán ani nepobírá dávky ze systému sociálního zabezpečení (důchod, podpora v nezaměstnanosti apod.); doposud však nebyla u povinného provedena mobiliární exekuce, k níž oprávněná dává podnět. Soud prvního stupně se ztotožnil se zprávou exekutora včetně jeho názoru, „že povinný by v dnešní ekonomicky příznivé době neměl mít sebemenší problém najít zaměstnání, kterým by mohl, byť jen částečně, nárok oprávněného a náklady exekuce uspokojit“. Doplnil, že povinný je z hlediska pracovního zařazení v produktivním věku a disponuje ekonomickým zázemím, které mu umožňuje standardní životní úroveň.
K odvolání povinného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 12. 2018, č. j. 28 Co 388/2018-175, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je předčasný, jestliže soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a dosud nemá ukončenou lustraci (zejména movitého) majetku povinného. Ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu aplikováno zdrženlivě, protože má-li být exekuce zastavena pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, jež působí intenzivně a v podstatné míře.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost vymezuje tvrzením, že se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018, v němž dovolací soud vyslovil právní názor, že k řádnému zjištění okolností rozhodných pro případné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepostačuje pouze převzetí (byť podstatných) informací ze zprávy exekutora, nýbrž soud je povinen také sám z vlastní iniciativy prověřit opodstatněnost dalšího vedení exekuce. Jelikož se soudy omezily pouze na obecné konstatování o věku a životní situaci povinného bez vlastního šetření, zda další lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnu vést ke zjištění postižitelného majetku povinného, dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje, případně aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná v podaném vyjádření uvedla, že postup odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí považuje za souladný se zákonem a s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolatel v dovolání jednoznačně nevymezil, jakou právní otázku považuje za spornou, a to ve spojení s formulací důvodu dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení rozhodné právní otázky [zda soud při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. může vycházet pouze ze zprávy soudního exekutora o průběhu exekuce], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) se závěrem, že dovolání je opodstatněné.
V otázce přípustnosti a důvodnosti dovolání platí, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), tudíž samotné tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) není způsobilým dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 756/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci však podstatou dovolatelovy námitky proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu není polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu, ale tvrzení, že odvolací soud ke svým skutkovým zjištěním dospěl v rozporu s normami procesního práva upravujícími způsob a rozsah dokazování, případně že odvolací soud učinil skutkový závěr o prokazované skutečnosti z listiny, která bez dalšího není způsobilá předmětnou skutečnost prokázat. Jde tak o námitku, která směřuje k chybné aplikaci norem upravujících procesní dokazování, a proto může představovat způsobilý dovolací důvod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014). Namítá-li tedy dovolatel, že odvolací soud z určitého důkazního prostředku [zde zprávy exekutora o dosavadním průběhu a perspektivách exekuce] zjistil skutečnosti, které z něj nemohou být v úplnosti zjištěny [zde fakta, na jejichž základě dosud není namístě zastavit exekuci podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s ohledem na dosavadní průběh exekuce, jakož i aktuální a reálné budoucí majetkové poměry povinného], je dovolací důvod vymezen v souladu s §241a odst. 1 o. s. ř. jako relevantní otázka procesního práva.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a soudní exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout. Odvolacím soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko soudního exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud čerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016). Tím není zpochybněno, že pokud soudní exekutor dosud neuskutečnil všechny úkony, od nichž lze očekávat zjištění majetku povinného a následně alespoň uspokojení nákladů exekuce a zčásti i realizaci vymáhaného plnění, je namístě návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zamítnout pro předčasnost, neboť soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011). Současně je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany soudního exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění (jež se neomezí jen na obecné konstatování věku povinného) posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 20 Cdo 798/2019). Při hodnocení toho, zda má být exekuce zastavena, je soud povinen přihlédnout k tomu, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, neboť aby exekuce mohla být prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzívně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněné. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014).
Odvolací soud se shora uvedenými právními názory dovolacího soudu neřídil, neboť čerpal pro rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. podstatné údaje (s výjimkou skutečnosti, že exekutor pravidelně provádí tvrzené lustrace na majetek povinného) z vyjádření exekutora, aniž by tyto údaje sám prověřil, ať již z obsahu exekučního spisu nebo vlastním dokazováním zaměřeným primárně na zjišťování konkrétních povinným tvrzených skutečností.
Usnesení odvolacího soudu tudíž neodpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu a nemůže být správné. Nejsou-li dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení a rovněž usnesení soudu prvního stupně, pro které platí stejné kasační důvody, podle ustanovení §243e odst. 1, odst. 2 věty druhé o. s. ř. ruší a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud posuzovat návrh povinného na zastavení exekuce nejen hlediskem (nové) zprávy soudního exekutora o způsobu dalšího provádění exekuce, ale rovněž na základě výsledku vlastního dokazování k možnostem povinného dluh uhradit (např. výslechem povinného jako účastníka řízení k jeho majetkovým poměrům), tj. k otázce perspektiv následného provádění exekuce.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [viz §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 9. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu