ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2117.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2117/2019-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Anzu finance s. r. o. , se sídlem v Brně, Vodařská 232/2, identifikační číslo osoby 29273951, zastoupené JUDr. Lenkou Vojáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Joštova 4, proti povinným 1/ Xantipa CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1349/2, identifikační číslo osoby 26013410, a 2/ M. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, pro 755 148 Kč a 657 558 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 55 EXE 99/2014, o dovolání povinného 2/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 68 Co 426/2018-157, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2018, č. j. 55 EXE 99/2014-135, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh povinného 2/ ze dne 16. 7. 2018, ve spojení s podáním ze dne 7. 8. 2018, na zastavení exekuce, která je proti povinnému vedena k vymožení povinností uložených dvěma směnečnými platebními rozkazy. Z nich vyplývá závazek povinného 2/, založený podpisem cenných papírů v souvislosti s úvěrem povinného 1/. Dle odvolacího soudu povinný 2/ toliko polemizuje s věcnou správností exekučních titulů, kterou však exekuční soud není oprávněn přezkoumávat. Soud se nezabýval nekonkretizovanou námitkou, že vymáhaná pohledávka nenáleží do společného jmění manželů, pročež nelze postihnout majetek ve společném jmění. Důvod k zastavení exekuce tudíž není dán.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 2/ dovoláním a tvrdí, že rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, avšak věc by měla být posouzena odlišně. Namítá, že neměl žádný prospěch z podnikání povinného 1/, v dobré víře ve funkci jednatele povinného 1/ uzavřel smlouvu o úvěru, který byl ještě ke dni zániku jeho funkce jednatele pravidelně splácen. Ze zdravotních důvodů pak odešel do předčasného důchodu a prakticky se neúčastnil řízení firmy, jež obstarával druhý jednatel. Dne 20. května 2011 z funkce jednatele odstoupil. Dále uvedl, že exekuce je vedena pro pohledávku, která nenáleží do společného jmění manželů, a že povinnost nahradit škodu z titulu protiprávního jednání povinného je dluhem, který nespadá v režimu zákona č. 89/2012 Sb. do společného jmění manželů. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu prvního i druhého stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí soudu považuje za správné a dovolání za bezdůvodné a účelové. Navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť.
Dovolatel své povinnosti řádně vymezit přípustnost dovolání nedostál. Neuvedl žádnou konkrétní ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, v souladu s níž (k nevoli dovolatele) odvolací soud měl rozhodnout, a neformuloval ani žádnou konkrétní procesněprávní či hmotněprávní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a která má být posouzena od již dříve ustálené praxe dovolacího soudu odlišně. Soustřeďuje se na okolnosti vzniku závazku, jež jsou v dané situaci bez významu. Navzdory upozornění (viz odůvodnění napadeného usnesení), že se již odvolací soud nemohl pro absenci další konkretizace jeho tvrzeními zabývat, dovolatel opětovně namítá, že exekvovaná pohledávka nepatří do společného jmění manželů; logiku jeho tvrzením nijak nedodal ani poukaz na závěry týkající se povahy závazku z titulu náhrady škody.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu