ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2485.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2485/2019-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné M. V. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 14, proti povinnému J. T. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách č. 33, pro 203 730 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 22 Nc 6066/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2019, č. j. 26 Co 107/2018-85, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 22 Nc 6066/2007-42, zamítl návrh povinného ze dne 22. 2. 2016 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 16. 8. 2007, č. j. 22 Nc 6066/2007-6.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 16. 8. 2007, č. j. 22 Nc 6066/2007-6, obsažený v jeho podání ze dne 22. 2. 2016 ve znění podání ze dne 17. 5. 2016 a 3. 10. 2017. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, když zjistil, že povinný je příjemcem starobního důchodu, z něhož jsou prováděny srážky, byť jsou tyto srážky realizovány v jiných (dříve zahájených) exekucích, tedy k uspokojení pohledávek za povinným s lepším pořadím. Pro závěr o důvodnosti návrhu na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu je rozhodující existence či neexistence exekucí postižitelného majetku, nikoliv okolnost, že v konkrétní exekuci na majetek povinného je třeba s faktickým postižením majetku formou srážek ze mzdy či jiných příjmů vyčkat do doby uspokojení jiných pohledávek za povinným, vymáhaných v jiných exekucích s lepším pořadím.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že je sice příjemcem starobního důchodu, avšak z tohoto příjmu jsou v současné době měsíčně prováděny srážky na předcházející exekuci, a to ve výši 75 Kč měsíčně, přičemž výše vymáhané pohledávky činí 150 000 Kč. S ohledem na dobu vymáhání pohledávky z předcházející exekuce a současný věk povinného, který již není v produktivním věku, nebude možné v dohledné době srážky z důchodu na pohledávku oprávněné v předmětném exekučním řízení provádět. Dovolatel konečně vytýká odvolacímu soudu, že se ve svém rozhodnutí nezabýval se otázkou účelnosti pokračování předmětné exekuce, perspektivou jejího dalšího vedení a za tímto účelem neučinil další skutková zjištění. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud „usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce nařízená usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 8. 2007, č. j. 22 Nc 6066/2007-6, zcela zastavuje, a aby zrušil usnesení soudu prvního stupně“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Dovolací soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně závodu (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§284 odst. 1, §299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016).
Nadto dovolací soud rovněž dovodil, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, příp. usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019).
Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ve směru naznačeném v dovolání, tj. že je třeba přihlédnout k věku povinné osoby, příjmu, k tomu, zda jsou proti ní vedeny jiné exekuce, a v podstatě vyhodnotit, zda existuje reálná naděje, že právě s přihlédnutím k věku povinného bude vymáhaná pohledávka kdy uspokojena. Byť podobnými úvahami se soud (soudní exekutor) řídí při posuzování vhodnosti vedení výkonu rozhodnutí určitým způsobem, v případě exekuce srážkami z důchodu vzhledem k právní úpravě pro dané úvahy místo není (srov. ustanovení §290 o. s. ř., usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017). V projednávané věci je srážkami z důchodu povinného prozatím prováděna jiná exekuce směřující k uspokojení pohledávky oprávněné, jež má lepší pořadí (srážky prováděné na základě exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. Marie Sárové, Exekutorský úřad Jihlava, ze dne 14. 11. 2017, č. j. 079 EX 00933/06-184, ve prospěch oprávněné na úhradu pohledávky ve výši 150 000 Kč), a dále jsou dle zjištění odvolacího soudu evidovány další pohledávky, které mají být z důchodu povinného prováděny. Nejde tedy o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, ale (jak správně uvedl odvolací soud) o situaci, kdy je třeba vyčkat do doby uspokojení jiných pohledávek za povinným, vymáhaných v jiných exekucích, které mají lepší pořadí. Z tohoto důvodu lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel a není dán důvod pro její zastavení ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu