ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2556.2018.1
2
5
sp. zn. 20 Cdo 2556/2018-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ATJ CZ a. s. , se sídlem v Praze 9 - Vysočanech, Poděbradská 520/24, identifikační číslo osoby 24780782, zastoupené Mgr. Anetou Bendovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388/1, proti povinnému F. X. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, pro 7 263 152 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 4236/2016, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2017, č. j. 18 Co 123/2017-85, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2017, č. j. 18 Co 123/2017-85, v potvrzující části výroku a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. prosince 2016, č. j. 54 EXE 4236/2016-21, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce se ruší a v tomto rozsahu se vrací věc Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 12. 2016, č. j. 54 EXE 4236/2016-21, zamítl návrhy povinného na odklad provedení exekuce a na zastavení exekuce. Vyšel ze skutečnosti, že exekuce byla nařízena podle exekutorského zápisu sepsaného 12. 3. 2012, sp. zn. 019 EXz 1/12, soudní exekutorkou JUDr. Marcelou Dvořáčkovou, Exekutorský úřad v Hradci Králové (dále rovněž „exekutorský zápis“), a že provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Bohumil Brychta, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou. Povinný v návrhu na zastavení exekuce namítal, že exekutorský zápis je založen na účastníky uzavřené kupní smlouvě s dohodou o zřízení zástavního práva ze dne 1. 3. 2012 (dále též „kupní smlouva“), která je neúčinná a nebylo podle ní plněno. Text kupní smlouvy připravila prodávající (oprávněná) předem a povinný smlouvu uzavřel za situace, kdy chyběla skutečná a svobodná vůle ke koupi nemovitých věcí, nadto bez znalosti českého jazyka a poměrů českého práva. Kupní smlouva přitom obsahuje „netypická sankční ustanovení o smluvní pokutě“ a odporuje tím dobrým mravům s následkem v podobě neplatnosti takového ujednání. Soud prvního stupně na základě obsahu exekučního spisu dovodil, že povinný uzavřel „naprosto standardní a transparentní“ kupní smlouvu, podle níž v roce 2016 (tj. čtyři roky od uzavření) plnil částku 736 848 Kč, aniž by se později domáhal vrácení tohoto plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouvou převedené nemovité věci nabyl do svého vlastnictví a jeho současná tvrzení „nemají oporu ve skutkovém ději a jsou i v rozporu s obsahem prohlášení listiny, jež je vykonatelným titulem“. Povinný při uzavření kupní smlouvy jednal v přítomnosti diplomované tlumočnice a podle svých slov studoval českou vysokou školu, z čehož lze usuzovat, že český jazyk ovládá (znalost češtiny se u žadatelů o dlouhodobý pobyt na území České republiky ostatně vyžaduje). Nejsou proto důvody k zastavení exekuce ani k odkladu provedení exekuce (s odkazem soudu prvního stupně na §54 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ex. řád“, a §266 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále převážně „o. s. ř.“).
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 22. 6. 2017, č. j. 18 Co 123/2017-85, usnesení soudu prvního stupně potvrdil vyjma výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce pro smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z částky 7 263 152 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení; v této části usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že v souladu s kupní smlouvou krátce po jejím podpisu (před 7. 3. 2012) povinný uhradil kupní cenu 2 000 000 Kč, ale katastrálním úřadem z důvodu „pochybení“ nebyl proveden „zápis“, a proto byla 12. 3. 2012 uzavřena kupní smlouva ve znění odpovídajícímu výzvě katastrálního úřadu. Tato smlouva se stala „podkladem pro zápis vlastnického práva ve prospěch kupujícího“, který však první splátku ve výši 2 000 000 Kč (znovu) nezaplatil, přičemž dříve uhrazená částka (do úschovy XY) nebyla povinnému ani vrácena. V roce 2016 povinný formou dílčích plateb uhradil 736 848 Kč. Podle názoru odvolacího soudu účastníci neuzavřeli smlouvy dvě, ale pouze „ve smyslu exekutorského zápisu“ jednu kupní smlouvu, upřesněnou ohledně označení předmětu prodeje ve snaze napravit katastrálním úřadem vytčené pochybení. Za této situace odvolací soud k nově a v odvolacím řízení přípustně uplatněné námitce povinného část výroku usnesení soudu prvního stupně (týkajícího se nevykonatelnosti sjednané smluvní pokuty s určenou dobou plnění „do zaplacení“) s odkazem na judikaturu Ústavního soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jinak usnesení soudu prvního stupně shledal věcně správným (ve smyslu §219 o. s. ř.), neboť ani v odvolacím řízení nebyl nalezen žádný z důvodů pro zastavení exekuce.
Usnesení odvolacího soudu napadl v části jeho potvrzujícího výroku povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedenými otázkami jsou 1) zda lze pouze na základě exekutorského zápisu rozporného s hmotným právem nařídit výkon rozhodnutí a 2) zda je důvodem k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) skutečnost, že soud nařídil exekuci (výkon rozhodnutí) podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ačkoli oprávněný nemá na plnění podle hmotného práva nárok . V podrobnostech dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně jedné účastníky uzavřené kupní smlouvy, neboť k nápravě pochybení původní smlouvy „by bylo jednodušší a účinnější učinit tak formou dodatku místo uzavírání nové smlouvy“. Oprávněná v exekuci vymáhá práva založená exekutorským zápisem sepsaným ke kupní smlouvě ze dne 1. 3. 2012 a nic jí nebrání uplatnit v paralelním nalézacím řízení nároky ze smlouvy ze dne 13. 4. 2012. Exekutorský zápis sám o sobě materiální povahu nemá a musí být formálně bezchybný, jak plyne z ustálené judikatury dovolacího soudu, a to konkrétně z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb. do 29. 9. 2017), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným účastníkem exekučního řízení (§240 odst. 1 o. s. ř. a §36 odst. 1 ex. řádu), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné (§237 o. s. ř.), neboť při řešení právní otázky, na níž napadené usnesení odvolacího soudu závisí (tj. otázky zkoumání formálních a materiálních náležitostí exekutorského zápisu ve fázi rozhodování o zastavení exekuce), dospěl k závěru, že se odvolací soud ocitl v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolání je proto rovněž opodstatněné.
Nejvyšší soud ve své konstantní rozhodovací praxi (na níž částečně odkazuje i dovolatel) ozřejmil, že podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu (ve znění účinném do 31. prosince 2012, byl-li v posuzované věci exekutorský zápis pořízen před tímto datem) je exekučním titulem exekutorský zápis podle §78 písm. a) ex. řádu, tj. zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování exekutorských zápisů (§79 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012) a materiální (věcné) náležitosti (§78 písm. a/, §79 odst. 2 ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012), to znamená když, kromě jiného, obsahuje označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá (§79 odst. 2 písm. c/ ex. řádu), předmět plnění, dobu plnění a prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. S exekutorským zápisem, který neobsahuje některou z formálních náležitostí, nejenže nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti (oprávněná osoba přichází o výhodu vymoci na jeho podkladě splnění povinnosti bez předcházejícího nalézacího řízení), ale takový zápis není ani veřejnou listinou ve smyslu §79 odst. 7 ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, týkající se notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, ovšem s právními závěry, které jsou použitelné i pro exekutorské zápisy - viz např. dovolatelem označené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016).
Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu nebo §274 písm. e) o. s. ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. Z výše uvedeného proto vyplývá, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter a není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012, jehož závěry rovněž platí pro posuzovanou věc, byť se týkají notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti).
Vzhledem k formálnímu charakteru exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti je proto nutné dbát na to, aby jeho veškeré formální i materiální (věcné) náležitosti skutečně byly dodrženy (viz opět např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016).
Nejvyšší soud v ustálené judikatuře (dále) vysvětlil, že skutečnost, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí (tj. i exekuci), který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna i v řízení o výkon rozhodnutí (tj. i v exekučním řízení). Vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Nařídí-li soud podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nařízený výkon rozhodnutí (nařízenou exekuci) lze z tohoto důvodu zastavit na návrh nebo i bez návrhu (srov. dovolatelem odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1 ročník 2001 pod číslem 15).
V usnesení ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013, Nejvyšší soud k předchozím závěrům upřesnil, že platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké povinnosti pro něj vyplývají z uzavřeného hmotněprávního úkonu (který byl podkladem pro sepis tohoto zápisu), jež nesplnil. Neměl-li by oprávněný podle hmotného práva nárok na vymáhané plnění oproti tomu, co účastníky bylo dohodnuto v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti jen v určitém rozsahu (určité části), bylo by to důvodem pro částečné zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §268 odst. 4 o. s. ř. (k témuž viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016).
Odvolací soud (a soud prvního stupně) uvedenou judikaturu dovolacího soudu a zejména z ní plynoucí požadavek pečlivosti při zkoumání, zda jsou vedle formálních splněny i materiální (věcné) náležitosti exekutorského zápisu, nerespektoval. Tvrdil-li povinný již v návrhu na zastavení exekuce mimo jiné, že z důvodu neznalosti českého jazyka textu kupní smlouvy plně nerozuměl a že v důsledku uvedené skutečnosti nemohla být smlouva uzavřena v souladu s jeho svobodnou a vážnou vůlí, jde o tvrzení pro řešení dovolatelem předkládané právní otázky věcné vykonatelnosti exekutorského zápisu rozhodné, vyžadující s ohledem na posuzovaný důvod zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) nařízení jednání (srov. §254 odst. 8 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 ex. řádu) a provedení řádného a důkladného dokazování. Z obsahu exekučního spisu vyplývá, že soud prvního stupně návrh povinného na zastavení exekuce formou ústního jednání neprojednal vůbec, odvolací soud sice jednání nařídil (na 21. 6. 2017), avšak dokazování (např. a zejména formou relevantních písemných smluvních ujednání účastníků, exekutorského zápisu, listin katastrálního úřadu v řízení o vkladu práva z kupní smlouvy a výpovědí účastníků k okolnostem uzavírání smluv /smlouvy/ a exekutorského zápisu) neprovedl rovněž, tudíž se nemohl dobrat zjištění úplného a rozhodného skutkového stavu věci a na jeho základě znamenanou právní otázku v souladu s citovanou judikaturou dovolacího soudu řešit. Shora popsaným postupem zároveň soudy obou stupňů řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zatížily vadou, která může mít za následek nesprávné meritorní rozhodnutí a k níž je u přípustného dovolání dovolací soud povinen přihlédnout (srov. §242 odst. 3 větu druhou ve spojení s §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud z uvedených důvodů neshledal podmínky pro odmítnutí dovolání, zamítnutí dovolání či pro změnu usnesení odvolacího soudu, který zastavení exekuce založil na nesprávném řešení otázky věcné vykonatelnosti exekutorského zápisu, proto bez nařízení jednání (viz §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně, pro které platí stejné kasační důvody, ve specifikovaných výrokových částech ruší podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, odvolací soud rozhodne v novém konečném rozhodnutí ve věci návrhu povinného na zastavení exekuce (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu soudní exekutor (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu