ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2780.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2780/2019-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné MONTIS PLUS , spol. s r.o. , se sídlem v Kralupech nad Vltavou, sídl. Hůrka č. 1055, identifikační číslo osoby 25645340, zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, proti povinnému K. P. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem se sídlem v Liberci, Jungmannova č. 351/2, pro 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 67 Nc 8072/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. března 2019, č. j. 29 Co 15/2019-85, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 11. 2018, č. j. 67 Nc 8072/2007-68, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 1. 2008, č. j. 67 Nc 8072/2007-7. Odvolací soud zjistil, že v projednávané věci byl dne 15. 6. 2018 vydán soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, Exekutorský úřad Litoměřice, exekuční příkaz č. j. 124 EX 3574/08-148, k provedení exekuce srážkou z důchodu povinného u České správy sociálního zabezpečení, že k realizaci srážek pro pohledávku oprávněné nedochází proto, že z důchodu povinného jsou prováděny srážky na jiné pohledávky a pohledávka oprávněné byla zařazena do pořadí, že povinný je osobou důchodového věku, nevlastní žádné bankovní účty, penzijní připojištění a ani nemovité věci. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť v projednávané věci povinný pobírá invalidní důchod, který je exekučně postižitelným příjem, a za těchto podmínek je možné zastavit exekuci pouze v případě, že by po dobu jednoho roku nepobíral důchod buď vůbec, nebo by jej pobíral v takové výši, že by z něj nemohly být srážky prováděny; kromě této výjimky není možné exekuci srážkami z příjmu zastavit, neboť srážky se opakují do té doby, dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím zaplacena. Odvolací soud rovněž dovodil, že účinky nařízení exekuce srážkami z důchodu trvají i tehdy, jestliže plátce důchodu neprovádí srážky ve prospěch pohledávky oprávněného. Vzhledem k tomu, že je exekuce prováděna srážkami z příjmu, nelze ani přihlížet k dalším okolnostem jako věku povinného, zdravotnímu stavu, dalším exekucím a perspektivě vedené exekuce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že závěry odvolacího soudu vycházejí z judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 271/2014, 20 Cdo 2016/2016), která však na projednávanou věc nedopadá, neboť vychází z odlišných skutkových okolností. V projednávané věci se odvolací soud nevypořádal se skutečností, že na projednávanou exekuci nebylo dosud ničeho plněno a nynější srážky z příjmu k uspokojení oprávněné nevedou. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal ani s namítanou judikaturou dovolacího soudu, dle které nelze vést exekuci nekonečně a důvod pro zastavení je dán i tehdy, jestliže není zjištěn žádný majetek, event. jeho hodnota není ke krytí nákladů exekuce postačující. Vzhledem k tomu, že si nezjistil, jaká je výše nákladů exekuce, nemohl ani rozhodnout, zda výtěžek exekuce postačuje ke krytí těchto nákladů. Odvolací soud konečně při svém rozhodování nepřihlížel ani ke skutečnosti, že úrok z prodlení, který k vymáhané pohledávce narůstá, dosahuje téměř 1 500 Kč, tj. částky, která je nyní exekučně strhávána na jinou exekuci a není tak předpoklad, že povinný někdy uhradí nějakou podstatnou část vymáhané povinnosti. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Dovolací soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně závodu (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§284 odst. 1, §299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016).
Nadto dovolací soud rovněž dovodil, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, příp. usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019).
Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ve směru naznačeném v dovolání, tj. že je třeba přihlédnout například k příjmu povinné osoby, zda jsou proti ní vedeny jiné exekuce a v jaké výši, a v podstatě vyhodnotit, zda existuje reálná naděje, že právě s přihlédnutím k těmto skutečnostem bude vymáhaná pohledávka kdy uspokojena. Byť podobnými úvahami se soud (soudní exekutor) řídí při posuzování vhodnosti vedení výkonu rozhodnutí určitým způsobem, v případě exekuce srážkami z důchodu vzhledem k právní úpravě pro dané úvahy místo není (srov. ustanovení §290 o. s. ř., usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017). V projednávané věci je srážkami z důchodu povinného prozatím prováděna jiná exekuce směřující k uspokojení pohledávek jiných věřitelů, jež má lepší pořadí. Nejde tedy o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, ale o situaci, kdy je třeba vyčkat do doby uspokojení jiných pohledávek za povinným, vymáhaných v jiných exekucích, které mají lepší pořadí. Z tohoto důvodu lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel a není dán důvod pro její zastavení ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu