ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2791.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2791/2019-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 956/6, proti povinnému J. L. , narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného M. L., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, pro 2 251 795 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2031/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2019, č. j. 26 Co 268/2018-228, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Okresní soud v Břeclavi (dále rovněž „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 4. 2018, č. j. 53 EXE 2031/2014-197, zastavil řízení o návrhu povinného na odklad exekuce vedené soudní exekutorkou Mgr. Marcelou Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav, pod sp. zn. 160 EX 8438/14 na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 20. 10. 2014, č. j. 53 EXE 2031/2014-19 (výrok I.); zároveň zamítl návrh povinných na zastavení exekuce (výrok II.).
Podáním ze dne 7. 5. 2018 (viz č. l. 185) vznesli dovolatel a jeho manželka námitku podjatosti zákonné soudkyně Mgr. Renaty Tesáčkové (dále rovněž „zákonná soudkyně“), odůvodněnou tím, že oprávněný je v řízení zastupován právním zástupcem, který je manželem jedné ze soudkyň soudu prvního stupně (nikoli tedy zákonné soudkyně). Obdobnou námitku (s tím rozdílem, že směřuje k podjatosti všech soudců soudu prvního stupně) uplatnili také v odvolání proti výše specifikovanému usnesení soudu prvního stupně, které Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 4. 2019, č. j. 26 Co 268/2018-228, potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že k oznámené námitce podjatosti nepřihlíží, byla-li tato námitka podána až po uplynutí lhůty stanovené §15a odst. 2 zákona č. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“); povinný a jeho manželka se o namítaném důvodu pro případné vyloučení soudkyně dozvěděli dne 10. 4. 2018 (podle záznamu o nahlížení do soudního spisu i jejich vlastního sdělení), téhož dne byli poučeni soudem o možnosti namítat podjatost přidělené soudkyně, námitku podjatosti však vznesli poprvé až dne 7. 5. 2018. Odvolací soud doplnil, že i v případě „věcného“ přezkumu by bez dalšího nebylo možné dovodit, že je mezi zákonnou soudkyní a advokátem oprávněného vztah přesahující „úřední rámec“, jenž by zakládal pochybnosti o nepodjatosti zákonné soudkyně; „důvodem není samotná okolnost, že manželka tohoto advokáta je rovněž soudkyní Okresního soudu v Břeclavi“.
Usnesení odvolacího soudu povinný napadl dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.). Odvolací soud totiž aplikoval ustanovení §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. způsobem, který je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněným pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 4259/2014. Námitka podjatosti soudce je zákonným odvolacím důvodem [srov. §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., popř. důvodem pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] a nepřihlédnutí k ní představuje odepření práva na spravedlivý proces. Konkrétní závěr odvolacího soudu o nepodjatosti zákonné soudkyně dovolatel považuje za rozporný s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 1558/96, nálezem Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, a nálezem Ústavního soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14.
Oprávněný ve vyjádření s námitkami dovolatele nesouhlasil a za účel dovolání označil prodloužení provedení exekuce.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení [viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“] ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné (§237 o. s. ř.), není však důvodné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněném pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal právní závěr, že námitka odvolatele o tom, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící), představuje odvolací důvod podle ustanovení §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (o této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení §16 o. s. ř. a pro její uplatnění neplatí lhůta uvedená v ustanovení §15a odst. 2 o. s. ř.). Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedícího) posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud (§16 o. s. ř.); shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší [§219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. – srov. dále mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2013, sp. zn. 21 Cdo 2754/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2014, sp. zn. 22 Cdo 4407/2013]. Jestliže v posuzované věci odvolací soud uzavřel, že k vznesené námitce podjatosti se pro marné uplynutí lhůty podle §15a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží, je v této části jeho posouzení v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu, čímž je založena přípustnost dovolání ve smyslu dovolatelem zvoleného hlediska podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud zároveň ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě či je taková pochybnost – objektivně posuzováno – dána (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2017, sp. zn. 25 Cdo 4852/2016). Příkladem jsou situace přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem), popř. situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Nepřípustný poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. 21 Cdo 2504/2015).
V projednávané věci odvolací soud – byť primárně konstatoval její opožděnost – námitku podjatosti rovněž „věcně“ posoudil a jeho závěr není s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu v kolizi. Námitka podjatosti vznesená dovolatelem totiž neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti svědčící o osobním vztahu zákonné soudkyně a právního zástupce oprávněného [srov. např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2017, sp. zn. 7 Tdo 509/2017, uveřejněným pod číslem 43/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, řešícím případ definovaný tím, že manželka soudce, rozhodujícího v trestní věci obviněného, zastupovala jako advokátka protistranu obviněného v občanskoprávním sporu, který nesouvisel s předmětem daného trestního řízení (což nezakládá bez dalšího důvod vyloučení soudce)].
Za vylíčeného stavu proto Nejvyšší soud uzavírá, že v posuzovaném případě nejsou dány skutečnosti natolik intenzivní povahy, jež by vedly k pochybnostem o nepodjatosti dotčené zákonné soudkyně. Pro přijatý závěr nemá význam poukaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 1558/96, řešící odlišnou skutkovou situaci (kdy zástupce účastníka dříve působil na dotčeném soudu jako soudce), či nálezy Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429) a ze dne 27. května 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14 (N 100/77 SbNU 491), zabývající se vesměs principem, že o podjatosti soudce se musí rozhodovat z objektivních hledisek.
Právní posouzení odvolacího soudu je proto ve výsledku správné, a nebylo-li zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř., nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného bez nařízení jednání (viz §243a odst. 1 o. s. ř.) podle ustanovení §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu